Tisíce Turků vyšly v neděli, den po bombovém útoku na demonstraci spolupořádanou liberálně levicovou stranou HDP v Ankaře, uctít památku obětí, ale také protestovat proti vládě prezidenta Erdogana. Pietu po zatím nejkrvavějším teroristickém aktu v historii země, při kterém zahynulo podle některých zdrojů až 128 lidí, doprovází spor o jeho interpretaci a podle mnoha znalců i o podobu budoucího Turecka.

Jednu ze stran sporu reprezentují zejména představitelé Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), která je v posledních dvanácti letech zároveň vládní stranou. Druhou stranu pak zosobňuje především Selahattin Demirtas — spolupředseda právě HDP, Lidové demokratické strany, která prosazuje krom liberálně levicové politiky také požadavky kurdské menšiny.

Atmosféru v zemi ovlivňují také blížící se předčasné volby plánované na 1. listopadu. Řada pozorovatelů se obává, že se situace bude dále vyostřovat.

Vlastní sobotní demonstraci, kde došlo k útoku, organizovala HDP společně s dalšími levicovými skupinami a odbory. Za ruce se držící mladí lidé volající po ukončení válečného konfliktu mezi tureckou vládou a radikály z Kurdské strany pracujících (PKK) dorazili v sobotu dopoledne před ankarské hlavní nádraží. Krátce na to se ozvaly dva výbuchy.

Podle účastníků i dalších svědků nebyla na shromáždění zajištěna žádná bezpečnostní opatření. Policie v bezprostředních momentech po útoku použila slzný plyn, který zasáhl i ty, co se mezitím snažili pomoci přeživším a raněným.

Premiér Ahmet Davutoglu z AKP ohlásil v sobotu odpoledne třídenní státní smutek. Podle vládních zdrojů zemřelo 97 lidí. HDP ovšem uvádí počet ještě vyšší — oněch 128 obětí.

Ještě tentýž den nechala vláda zablokovat populární média Facebook a Twitter a nařídila cenzuru všech informací, které se útoku týkají. Mluvčí kabinetu odůvodnil zákaz slovy, že inkriminované snímky „vytvářejí pocit paniky“.

Pozadí zatím nejasné

Premiér Davutoglu také už v sobotu prohlásil, že je zřejmé, jaké skupiny by „byly útoku schopny“. Vysloveně pak jmenoval takzvaný Islámský stát (ISIS), Kurdskou strana pracujících (PKK) a dvě radikálně levicové skupiny — Revoluční frontu za osvobození (DHKP-C) a Marxisticko-leninistickou komunistickou stranu (MLKP).

Podle posledních zpráv zahájily bezpečností složky vyšetřování dvou podezřelých mužů: má jít o sebevražedné atentátníky napojené právě na Islámský stát. Jednoho z nich již údajně zatkly. K činu se však zatím nikdo nepřihlásil a někteří upozorňují, že ve srovnání s ostatními útoky ISIS jde o neobvyklý postup.

Opoziční HDP přisuzuje právě vládě širší odpovědnost za neštěstí a poukazuje zejména na selhání bezpečnostních složek. Předseda Demirtas doslova uvedl, že „v Ankaře ví tajné služby o každé mouše, a shromáždění tisíců lidí přitom nepředchází jediné bezpečnostní opatření“.

Na pietní demonstraci HDP v neděli v Ankaře zaznívala krom smutečních projevů přímo hesla jako „Erdogan je vrah“ nebo „Smrt fašismu“. Odpůrci obviňují prezidenta dále z toho, že se snaží vytvářet chaos a se zištnými politickými cíli rozdmýchávat národovecké emoce.

Policie použila i v neděli proti demonstrantům, kteří chtěli na místo činu položit rudé karafiáty, slzný plyn, a poté s pomocí vodních děl zablokovala ulice vedoucí do čtvrti, kde stojí vládní budovy. Podle prohlášení HDP napadli policisté i několik jejích představitelů.

Vláda naopak obviňuje HDP z toho, že se sama snaží útok politicky vytěžit — že zneužívá „bolesti lidí k zisku volebních hlasů“. Předseda Demirtas nebyl pozván jako jediný z předsedů tureckých parlamentních stran ani na schůzku čelných politiků svolaných premiérem k řešení situace.

Demirtas se důrazně ohradil proti úvaze, že by mohla mít jeho strana se snahou využít útok k získání sympatií a soucitu cokoli společného. V tematickém projevu doslova dodal: „My jsme ti, kdo tu umírají (...) Budeme bojovat dále.“

Předchozí útok a volební perspektivy

Pozorovatelé připomínají v souvislosti se sobotními výbuchy též dosud zcela nevyjasněný útok z 20. července letošního roku podniknutý ve městě Suruc nedaleko syrských hranic, který měl spáchat kurdský přeběhlík k Islámskému státu, ovšem dle kurdských povstalců za pomoci dvou tureckých ozbrojenců.