Rusko-turecké sbratření? Zatím spíš kroky k normalizaci

Petr Jedlička

Cesta tureckého prezidenta do Ruska nepřinesla ani vznik Osy Ankara-Moskva, ani turecký odchod z NATO. Sblížení obou zemí tak netřeba démonizovat. Petr Jedlička upozorňuje, že jejich vztahy se dosud nevrátily ani na předloňskou úroveň.

Způsob vlády a jednání režimu současného prezidenta Ruské federace Vladimira Putina má u nás jen málo zastánců. O něco více je těch, kteří mají pochopení pro ruskou zahraniční politiku; stále to ale není většina. Tureckého prezidenta Recepa Erdogana ovšem nemá rád téměř nikdo. A to stejné platí i pro politiku současného Turecka.

Když se tak začalo mluvit a psát o úterní návštěvě turecké hlavy státu v Rusku, nebylo překvapením, že zprávy nezůstaly u popisu věcné podstaty setkání. Na Českém rozhlase Plus komentátoři už skoro vyhlásili konec Turecka v NATO. Například Lidovky zase vypravily svůj opis z Čtk, respektive opis Čtk z Reuters, jako sbratření samovládců.

Pokud se ale pozorovatel oprostí od předsudečných schémat typu sultán + car = nové nebezpečí z Východu a vyjde z faktických závěrů schůzky, zjistí, že aktuální návštěva Erdogana u Putina nějaké nové spojenectví typu Osy Ankara-Moskva neznamená. Ba co víc, neznamená doposud ani normalizaci vzájemných vztahů; pouze určité kroky k ní.

Recep Erdogan (vlevo) a Vladimir Putin na starší fotografii. Foto archiv Defence.pk

Rusko-turecká roztržka byla a stále je velmi hluboká. Začala de facto ihned po ruském angažmá v Sýrii a do propastného rozměru přerostla loni v listopadu po známém sestřelení ruského bitevníku Su-24 tureckou F-16.

×
Diskuse
Takže pilot sestřelil Su-24 o vlastní vůli?
A neříkal nedávno bývalý premiér, že to bylo na jeho přímý rozkaz??

Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou vrcholní politici vždy připraveni lhát, krást, podvádět a dokonce bez mrknutí oka vydávat na smrt oddané lidi.
------------------------

Ad Sýrie -- pokud by v Iráku zůstala sunnitská vláda, byl by už v Sýrii dávno klid, ale takhle to vypadá na velmi dlouhé lokty a totální destrukci a pochybuji, že obnovení rusko-turecké spolupráce k časnějšímu konci jakkoliv přispěje.
August 11, 2016 v 22.17
Rozkaz -- ano i ne
On ten rozkaz vydán shora byl, to zase ne že ne, ale rámcově. Teď se ovšem víc zdůrazňuje, že konečné rozhodnutí je v každém případě na pilotovi a ten turecký se rozhodl v tomto konkrétním případě takto... A od té doby, co byl zatčen, se ještě dodává, že je "zvláštní", že se rozhodl střílet na letadlo, které bylo už mimo turecký prostor, anebo jej právě opouštělo.
No já nevím pane Jedličko, představa, že si můžou piloti stíhaček střílet na co se jim zamane, je dost nereálná, obzvlášť v situaci, kdy deklarovaný nepřítel (IS) žádná letadla nemá. Navíc jestli si dobře vzpomínám, trvalo minutu a půl, než se pilot do střelecké pozice dostal a za tu dobu spolu letadlo a velitelství jedenáctkrát (nebo 13x?) komunikovalo a na velitelství mají mnohem větší přehled co přesně, odkud a kam letí než pilot atd.
Podle mě opravdu klasická snaha najít viníka co nejdál od viníků skutečných ................neboli politika.
VK
August 12, 2016 v 12.01
Není bez zajímavosti dát si to do souvislosti s Erdoganovou likvidací bojeschopného vojenského letectva po tzv. puči. Vycvičení, vylétaní bojový piloti nerostou na stromech a na lusknutí prstů, to jsou leta a spíš blíž desítce let tvrdého a nákladného výcviku. Zavřít a vyhodit polovinu letového personálu znamená letectvo prakticky znebojeschopnit na desetiletí dopředu. Už samotná skutečnost, že si tohle "lajznul", není bez pozoruhodnosti.
IH
August 12, 2016 v 14.22
Ruská citlivost
Naše společnost je nyní ve vztahu k současnému Rusku dost rozpolcená. Mnozí jsou k němu zcela nekritičtí a mnozí zase naopak. Oba tábory však nakonec pracují jaksi pospolu na vytváření dojmu, že Rusko má stále navrch. Ve vztahu k Evropě, Turecku atd.
Myslím si, že podobná představa je hlavně v zájmu ruského vedení a už proto bychom ji neměli jen tak lehkomyslně šířít. (Neříkám, že toto dělá Petr Jedlička.) Hlavně však proto, že neodpovídá skutečnosti.
Patřím mezi stoupence názoru, že EU měla postihnout Rusko za jeho porušování pravidel daleko přísněji. (Podobně možná také MOV v jiné oblasti.) Důležité je ovšem si uvědomit, že Rusové víc než obyvatelé jiných zemí, např. Turecka, na Evropě a světě lpějí. Stačí vědět, jaké poklady evropského umění shromáždili v ruských galeriích, abychom pochopili, o co v ruských dějinách šlo. Pro ruské střední vrstvy je Evropa neporovnatelně důležitější než je tomu naopak. Rusové jsou na tom jako Němci před 40 lety, otevřená Evropa, jih a západ jsou pro ně opravdu podstatné. Nejen Evropa, taky Turecko.

V tom Riu nakonec většina ruských sportovců startuje. Možná, že je to dobře. To, že jim často pískají a nepřejí, je lekce, na jakou jsou Rusové citliví.

Není to samozřejmě ještě jisté, ale stále lze ještě doufat, že po Putinovi se jednou nebude v největší zemi světa jmenovat vůbec nic.
VK
August 12, 2016 v 17.36
Hmmm, horovat za to aby byli i ostatní postiženi za porušování pravidel, byl byste uvěřitelnější.