Rusko-turecké sbratření? Zatím spíš kroky k normalizaci
Petr JedličkaCesta tureckého prezidenta do Ruska nepřinesla ani vznik Osy Ankara-Moskva, ani turecký odchod z NATO. Sblížení obou zemí tak netřeba démonizovat. Petr Jedlička upozorňuje, že jejich vztahy se dosud nevrátily ani na předloňskou úroveň.
Způsob vlády a jednání režimu současného prezidenta Ruské federace Vladimira Putina má u nás jen málo zastánců. O něco více je těch, kteří mají pochopení pro ruskou zahraniční politiku; stále to ale není většina. Tureckého prezidenta Recepa Erdogana ovšem nemá rád téměř nikdo. A to stejné platí i pro politiku současného Turecka.
Když se tak začalo mluvit a psát o úterní návštěvě turecké hlavy státu v Rusku, nebylo překvapením, že zprávy nezůstaly u popisu věcné podstaty setkání. Na Českém rozhlase Plus komentátoři už skoro vyhlásili konec Turecka v NATO. Například Lidovky zase vypravily svůj opis z Čtk, respektive opis Čtk z Reuters, jako sbratření samovládců.
Pokud se ale pozorovatel oprostí od předsudečných schémat typu sultán + car = nové nebezpečí z Východu a vyjde z faktických závěrů schůzky, zjistí, že aktuální návštěva Erdogana u Putina nějaké nové spojenectví typu Osy Ankara-Moskva neznamená. Ba co víc, neznamená doposud ani normalizaci vzájemných vztahů; pouze určité kroky k ní.
Rusko-turecká roztržka byla a stále je velmi hluboká. Začala de facto ihned po ruském angažmá v Sýrii a do propastného rozměru přerostla loni v listopadu po známém sestřelení ruského bitevníku Su-24 tureckou F-16.
A neříkal nedávno bývalý premiér, že to bylo na jeho přímý rozkaz??
Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou vrcholní politici vždy připraveni lhát, krást, podvádět a dokonce bez mrknutí oka vydávat na smrt oddané lidi.
------------------------
Ad Sýrie -- pokud by v Iráku zůstala sunnitská vláda, byl by už v Sýrii dávno klid, ale takhle to vypadá na velmi dlouhé lokty a totální destrukci a pochybuji, že obnovení rusko-turecké spolupráce k časnějšímu konci jakkoliv přispěje.
Podle mě opravdu klasická snaha najít viníka co nejdál od viníků skutečných ................neboli politika.
Myslím si, že podobná představa je hlavně v zájmu ruského vedení a už proto bychom ji neměli jen tak lehkomyslně šířít. (Neříkám, že toto dělá Petr Jedlička.) Hlavně však proto, že neodpovídá skutečnosti.
Patřím mezi stoupence názoru, že EU měla postihnout Rusko za jeho porušování pravidel daleko přísněji. (Podobně možná také MOV v jiné oblasti.) Důležité je ovšem si uvědomit, že Rusové víc než obyvatelé jiných zemí, např. Turecka, na Evropě a světě lpějí. Stačí vědět, jaké poklady evropského umění shromáždili v ruských galeriích, abychom pochopili, o co v ruských dějinách šlo. Pro ruské střední vrstvy je Evropa neporovnatelně důležitější než je tomu naopak. Rusové jsou na tom jako Němci před 40 lety, otevřená Evropa, jih a západ jsou pro ně opravdu podstatné. Nejen Evropa, taky Turecko.
V tom Riu nakonec většina ruských sportovců startuje. Možná, že je to dobře. To, že jim často pískají a nepřejí, je lekce, na jakou jsou Rusové citliví.
Není to samozřejmě ještě jisté, ale stále lze ještě doufat, že po Putinovi se jednou nebude v největší zemi světa jmenovat vůbec nic.