V Evropě působí stovky a tisíce občanských spolků či sdružení. Některé jsou hodně specializované, zaměřené například na odškodnění romských žen, které se staly (i po roce 1990) obětmi protiprávní sterilizace, mající často i rasistické pohnutky. Jiné jsou zaměřeny obecněji, například proti dalšímu možnému zneužívání sterilizace žen, další spolky usilují o odstranění perzekucí Romů nebo i dalších etnických a jiných skupin lidí a o zmírnění jejich diskriminace. Některá sdružení se zabývají jen konkrétními případy porušování lidských práv nebo třeba jen situací v jedné zemi. Jiná jsou monotematická, jsou zaměřena například na domácí násilí, na ochranu osobních údajů nebo na odpuštění dluhů rozvojových zemí.

Celoevropské spolky, které ale usilují o ochranu lidských práv a demokratických svobod, vycházející z lidské důstojnosti, v celé šíři různých témat a v celém evropském rozsahu (tedy buď v celé 28členné Evropské unii, nebo v 47členné Radě Evropy) jsou ale jen tři — síť EuroMed Rights/Droits, FIDH a AEDH.

↗

Režim prezidenta Erdogana využil převratu k uchopení ještě větší části moci. Foto Adem Osman, FB

Něco z evropské historie lidských práv

Síť pro Evropu a Středozemí (Méditerranée), nazvaná EuroMed Droits/Rights, sídlí v Kodani a dobře fungující kanceláře má i v Bruselu, Paříži a Tunisu. Je to nejvýznamnější nezávislé — tedy mimo geopolitické ohledy stojící — analytické středisko pro otázky takzvaného arabského jara a jeho důsledků. Síť EuroMed Rights/Droits uvádí na svých webových stránkách, že jeho členem je od 1. února 2016 český spolek Člověk v tísni.

Evropské sdružení pro ochranu lidských práv AEDH má sídlo v Bruselu a funguje asi nejvíce jako kritická (a někdy i hodně kritická) podpora Evropské komise a jejího aparátu. Komise jeho kritiku trpí a s AEDH spolupracuje. AEDH je i kritická platforma vůči Evropské radě a Evropskému parlamentu, pokud jde o ochranu lidských práv a demokratických svobod. AEDH má 29 členských lig ve 22 státech EU a dále ve Švýcarsku a ve Skotsku (v Británii jako celku bohužel systematicky nepůsobí). AEDH se vydělila z FIDH právě kvůli své specializaci na země EU.

Řádným členem AEDH je od roku 2012 i Český helsinský výbor, navazující na činnost Československého helsinského výboru. Je pro mne velkou ctí, že jsem byl jako člen Českého helsinského výboru a jako individuální člen AEDH letos v dubnu zvolen do dvacetičlenného výkonného výboru AEDH, který zasedá v Bruselu.

Mezinárodní federace na ochranu lidských práv FIDH sídlí v Paříži, je celosvětová, má dokonce 176 členských lig. Historicky vznikla z francouzské Ligy pro lidská práva, která se utvořila na konci 19. století. Tehdy se během Dreyfusovy aféry, jak se dodnes vzpomíná v encyklopedických heslech, Francie rozdělila na nacionalistickou, antisemitskou a proticizineckou polovinu, štvanou tiskem a populistickými politiky, a na polovinu protiklerikální, sekulární a lidskoprávní, vedenou spisovatelem Emilem Zolou a jeho otevřeným dopisem „J´accuse…!“ („Žaluji!“).

„Sluníčkáři“, jak bychom dnes řekli, nakonec svůj zápas s xenofobním štvaním na francouzského důstojníka Alfreda Dreyfuse vyhráli a Dreyfus, pro francouzské národovce ten Žid, Alsasan a Němec, vyšel po letech věznění na Ďábelských ostrovech rehabilitován na svobodu. A to Zola byl, na rozdíl od Masaryka, který za hilsneriády sehrál v české společnosti podobnou úlohu jako Zola ve Francii, odsouzen na rok do vězení. Byl na něj také spáchán neúspěšný atentát a musel se uchýlit do exilu do Anglie. Tradice ochrany lidských práv ve Francii a v Evropě se odvíjí od Dreyfusovy aféry.

Od roku 1979, kdy v Praze usedli na lavicí obžalovaných členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, byl tento VONS několik dnů před odvolacím řízením u Nejvyššího soudu České republiky, přijat do FIDH jako její členská liga. Člen VONS Ladislav Lis, v Československu tehdy v roce 1979 za činnost ve VONS půl roku vězněný, se v roce 1985 stal místopředsedou FIDH. VONS označoval až do roku 1990, kdy zanikl, všechna svá sdělení dovětkem, že je také členskou ligou FIDH. Členských organizací FIDH je dnes 176 a česká Liga pro lidská práva (Brno, Praha) a FIDH se vzájemně uvádějí na svých stránkách.

Společné prohlášení o výjimečném stavu v Turecku

Síť EuroMed Rights/Droits, AEDH a FIDH vydaly dne 5. srpna 2016 spolu s dvěma tureckými spolky se sídlem v Ankaře — Sdružením pro lidská práva IHD a Tureckou nadací pro lidská práva HRFT — společné prohlášení k výjimečnému stavu, vyhlášeného v Turecku.

Prohlášení podepsali za AEDH její předseda Dominique Guibert, za EuroMed Rights/Droits její komunikační ředitelka Hayet Zeghicheová, za FIDH Arthur Manet, jenž je pověřen stykem s médii, a dále člen výkonného výboru IHD Osman İșçi a generální tajemník HRFT Metin Bakkalcı.

Brusel, Paříž a Ankara 5. srpna 2016

EuroMed Rights/Droits, AEDH, FIDH, HRFT a IHD jsou krajně znepokojeny výjimečným stavem, vyhlášeným v Turecku na dobu tří měsíců po pokusu o státní převrat z 15. července, kdy přišly o život stovky civilistů, vojáků a policistů. Výjimečný stav umožňuje prezidentu republiky a radě ministrů vládnout prostřednictvím dekretů bez ohledu na demokratické zásady. Tento výjimečný stav také „zcela nebo částečně“ ruší uplatňování lidských práv a základních svobod, včetně tureckých závazků plynoucích z evropské Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod.

Naše organizace znovu uvádějí, že stabilitu je možno zaručit pouze dodržováním lidských práv a udržováním právního státu. Turecká vláda by měla důsledně dodržovat zásadu zákonnosti (legality), zásadu přiměřenosti a za všech okolností by měla ctít své závazky, týkající se ochrany lidských práv. Budoucnost lidských práv v Turecko ohrožují i další skutečnosti, které vzbuzují obavy, zejména diskuse o znovuzavedení trestu smrti pro iniciátory státního převratu a návrh na změnu ústavy. V souladu s mezinárodním právem lidských práv mohou být bezpečnostní opatření přijata jen pro dobu krize, a jen za současného pokračujícího právního státu.

Viníci musejí být předáni justičním orgánům v nezávislém, nestranném, rychlém a důkladném řízení. Trestní stíhání se musí konat v souladu s mezinárodními standardy zaručujícími řádné (spravedlivé) řízení a presumpci neviny. Osoby, v jejichž případech nejsou žádné důkazy o jejich trestné činnosti, nesmějí být podrobeny řízení a nesmějí jim být ukládána represívní opatření.

Jsme znepokojeni paušálními represívními kroky vlády vůči vojenským a justičním osobám a rychlým zadržením mnoha tisíců osob údajně zapletených do státního převratu a také vůči novinářům a kritickým hlasům v turecké občanské společnosti, provázenými všeobecným zákazem vycestováni ze země pro pracovníky vysokých škol.

Dosud bylo zhruba padesát tisíc osob ve veřejných funkcích těchto funkcí zbaveno a vláda převzala do své správy mnoho škol, včetně vysokých, a nadací. Stejně tak desítky spolků a sdělovacích prostředků musely svou činnost skončit. Každá zadržená osoba má práva, která jí zaručuje mezinárodní právní pořádek a turecké úřady jsou odpovědny za její bezpečnost a ochranu. Vyšetřování se musí dít za současného uplatňování pravidel právního státu. Kritické hlasy ve veřejném prostoru musejí být vyslovovány a slyšeny bez překážek.

Pokus o puč se nyní hodnotí i v kontextu těžkého porušování lidských práv a zásad právního státu, jehož se dopouštějí turecké státní orgány. Toto porušování se projevuje omezováním svobody vyjadřování a svobody tisku, ztrátou imunity pro parlamentní opozice a hrozby jejího stíhání, kriminalizací lidí za odlišné postoje, záměry soustředit moc do rukou prezidenta republiky, snahou přeměnit náboženství ve zbraň vlády a uskutečňováním násilných represí na jihovýchodě země.

Pokus o státní převrat je odsouzeníhodný, avšak nesmí být záminkou k tomu, aby turecké státní orgány oslabovaly demokracii, právní stát a ochranu lidských práv, jakož i k posílení autoritářství a zhoršení postavení migrantů na tureckém území.

Vyzýváme mezinárodní společenství, zejména Evropskou unii, aby bylo ostražité a povzbuzovalo Turecko k dodržování jeho mezinárodních závazků. Geopolitické zájmy nemohou být přednější než respekt k právnímu státu a k lidským právům.

Originální text prohlášení ve francouzském a anglickém jazyce.