„Svět by se měl připravit na pohřeb turecké nezávislé žurnalistiky,“ glosoval v úterý pro list Guardian komentátor Yavuz Baydar události z posledního týdne, během kterého získal režim prezidenta Erdogana kontrolu nad významnými opozičně profilovanými médii. Po pátečním vniknutí do sídla největšího tureckého deníku Zaman a násilném potlačení protestů před jeho budovou převzaly v pondělí turecké úřady kontrolu i nad zpravodajskou agenturou Cihan.

Pozorovatelé tah dávají do souvislosti s aktuálním vývojem migrační krize — Evropská unie totiž nutně potřebuje tureckou součinnost, a dřívější tlak na dodržování demokratických standardů v zemi tak polevuje. Režim v Ankaře si přitom svou výhodu zjevně uvědomuje. Podle kritiků ukázal Erdogan akcí během posledního jednání s EU evropským představitelům doslova „vztyčený prostředníček“.

Ztráta nezávislosti obou zmíněných vlivných médií jinak dle znalců posiluje obavy mezi místními novináři i odpůrci vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). List Zaman, deník se nejvyšším nákladem v zemi, i jeho anglická mutace Today´s Zaman a druhá největší zpravodajská agentura Cihan patří do jedné mediální skupiny Feza Gazetecilik. Ta je známá svým kritickým přístupem k současnému režimu v Ankaře a podporou vlivného muslimského duchovního Fethullaha Gülena žijícího v exilu ve Spojených státech.

Právě Gülen je přitom dle mnohých v celé události klíčovou postavou. Prezident Erdogan svého bývalého spojence obviňuje z osnování protivládních aktivit a usiluje o jeho vydání zpět do Turecka. Část znalců proto přisuzuje zásah snaze zlikvidovat síť Gülenových vazeb a zdůrazňuje osobní mocenské spory mezi prezidentem a v Turecku stále vlivným klerikem.

Jiná část pozorovatelů je ovšem přesvědčena, že se Erdoganův režim pokouší prostě jen postupně ovládnout celý mediální prostor.

Poslední vydání

Převzatá média spravuje v současnosti zvláštní komise správců jmenovaných tureckými soudy. Podle premiéra Ahmeta Davutoglua je ostatně celá záležitost „právní, ne politický krok“ a média byla převzata zcela legálně proto, že porušovala zákony.

Páteční převzetí deníku Zaman se přitom neobešlo bez násilností — policejní vniknutí do budovy provázely protesty rozehnané vodními děly a slzným plynem. Zaměstnancům byl zamezen přístup do administračního systému a mailových schránek. Novináři stihli ještě připravit sobotní vydání — na černé titulní straně byl pouze nadpis: „Ústava byla potlačena“. Pondělní vydání se podle agenturních zpráv již neslo v duchu chvály prezidenta Erdogana.

↗

Šéfredaktorka listu Today´s Zaman tweetovala den po vniknutí do redakce o výpadku připojení. Foto Twitter

Šéfredaktorka mutace Today´s Zaman pro agenturu Reuters uvedla: „Převzetí prakticky znamená konec svobody médií. Ta byla vždy pod tlakem, ale nikdy ne tak do očí bijícím.“

Dřívější kauzy

Agenturní zpravodajové v souvislosti s událostmi posledních dní připomínají, že snaha režimu potlačit opoziční média není v případě Turecka novinkou. Nejčastěji zmiňují případ dvou redaktorů z listu Cumhuriyet, kteří byli tři měsíce drženi ve vazbě po uveřejnění článku obviňující turecký režim z dodávek zbraní syrským džihádistům. Oba novináři byli na konci února propuštěni, stále jim však hrozí trest doživotí za údajné špehování.

Žurnalisté se obávají narůstajících perzekucí zvláště od doby protivládních protestů v roce 2013 na obranu istanbulského parku Gezi, které se následně rozšířily po celé zemi. Podle odborů ztratilo mnoho z těch, kteří o demonstracích informovali, zaměstnání.

Podle citovananého Yavuze Baydara, který je zároveň spoluzakladatelem Platformy pro nezávislou žurnalistiku (P24), je však převzetí kontroly nad listem Zaman dosud největší ránou. V zemi vychází ještě několik dalších tiskovin nezávislých na režimu, ty jsou však pod kontrolou soukromých vlastníků, kteří se sami obávají ztráty postavení, a tak kritizují vládu jen zřídka. Menší noviny či internetová média zase čelí osobním útokům, úředním obstrukcím a častým dílčím perzekucím.

Erdoganovi se navíc úspěšně daří omezovat i televizní vysílání. Po odpojení dvou kabelových stanic — prokurdské IMC TV a krajně pravicové Bengü TV — v zemi vysílají dnes pouze dvě vůči režimu nějak kritické stanice.

Další informace:

The Guardian This is the end of journalism in Turkey

The Guardian Erdoğan is a problematic partner but EU needs Turkey's help

The BBC News Turkey seizes control of Zaman newspaper linked to Gulen

The New York Times Recep Tayyip Erdogan’s Despotic Zeal