Sýrie: turecko-saúdská intervence je stále reálná, NATO chce útočit pouze na IS

Petr Jedlička

Turecké dělostřelectvo odstřelovalo o víkendu pozice Kurdů útočících na území povstalců. Saúdové přesouvají do Turecka sedmdesát letounů. Podle dohody Ruska a USA má během týdne nastat příměří, zatím však boje pokračují v plné síle.

Šance, že jednotky turecko-saúdské koalice vpadnou přímo do Sýrie, se za minulý týden nezmenšila; méně pravděpodobné ale už je, že velkou intervenci podnikne celá Severoatlantická aliance. Shodují se na tom pozorovatelé z velkých agentur a listů, kteří hodnotí po víkendu vývoj v posledních dnech.

Podle vyjádření amerického ministra obrany Ashtona Cartera sice NATO „zvažuje účast v koalici“, která by zasáhla do bojů „aktivněji“, má jít však pouze o zásah proti silám, jež tvoří samozvaný Islámský stát (IS).

Turečtí představitelé naopak stále hrozí zásahem na povstaleckých a Kurdy ovládaných územích, a to za podmínky, že bude ohrožována povstalecká enkláva okolo měst Azáz a Tal Rifát. Právě na Azáz vyrazily v posledních dnech kurdské Oddíly lidové sebeobrany (YPG) z oblasti Afrínu podporované ruským letectvem. Turecké dělostřelectvo spustilo v reakci přeshraniční palbu.

„Jestli se znovu přiblíží, odpovíme se vší tvrdostí. Azáz padnout nenecháme,“ řekl novinářům o víkendu turecký premiér Ahmet Davutoglu.

Důvody obav

Úvahy o možnosti přímého turecko-saúdského vpádu do Sýrie podněcují v zásadě čtyři události, respektive procesy: za prvé, četné výroky tureckých představitelů podobné výše citovanému; za druhé, časová kapsa vzniklá mezi původním datem chystaných mírových rozhovorů na počátku února a 25. únorem, na který byly rozhovory odloženy — tuto kapsu totiž vyplňuje poměrně úspěšná ofenziva sil bojujících na straně režimu Bašára Asada.

Za třetí jde o kvalitativně novou úroveň spolupráce mezi kurdskými YPG a Ruskem, a to jak ve formě dodávek zbraní, tak i přímé letecké podpory — o víkendu Kurdy podpořilo například třicet ruských náletů. A za čtvrté jsou zde i vyhlášení ze strany Saúdské Arábie, jež možnost intervence rovněž naznačují a která doplňuje přesun celkem sedmdesáti saúdských letounů na tureckou základnu Incirlik.

Saúdští představitelé v posledních výrocích uvádějí, že chtějí silou udeřit pouze na Dáeš, tedy Islámský stát, a to v rámci koalice vedené Spojenými státy. Zároveň ale tvrdí, že mír v Sýrii není představitelný, pokud zůstane u moci Bašár Asad — a Asadovy síly přitom soustavně postupují.

Vývoj na bojišti

Hlavní posuny v bojích ve vlastní Sýrii jinak znázorňuje úvodní mapka. Jednotkám na straně Asadova režimu se podařilo v posledních týdnech ovládnout oblast severně od Aleppa, a přetnout tak ve dví povstalecké území. Samotné Aleppo doposud kontroluje z větší části koalice islamistické a západem podporované opozice, avšak město se dostává do čím dál těsnějšího obklíčení.

Jednotky Asadova režimu postupují také dík íránské podpoře na východě od Aleppa, kde se střetávají s IS. Tvrdé ruské a asadovské bombardování ovšem zasahuje i civilní objekty a vyvolává další exodus uprchlíků k tureckým hranicím.

Mistr zahraničí USA John Kerry a jeho ruský protějšek Sergej Lavrov se minulý čtvrtek dohodli na příměří, jež má začít platit v průběhu aktuálního týdne. K cíli se potom v pátek přihlásila i celá vyjednávací skupina zahrnující Turecko, Saúdskou Arábii i Írán.

V pondělí se ovšem stále ještě intenzivně bojovalo a jeden z náletů zasáhl i nemocnici spolupracující s Lékaři bez hranic.

Další informace:

BBC News Turkey issues new threats to Kurdish forces in Syria

BBC News Syria conflict: Two hospitals hit in new air strikes

Al-Džazíra Will Saudi jets change balance of power in Syria?

Al-Džazíra Saudi fighter jets deployed to Turkey's Incirlik base

Al-Arabía Deploying Saudi troops up to U.S. coalition: FM

The Guardian Russian jets pound Syria as Obama urges Putin to stop violence

The Guardian Syrians risked it all in a deadly game of poker. Assad had the better hand

    Diskuse
    Krátce, ale výstižně i Břetisla Tureček zde::
    http://ceskapozice.lidovky.cz/o-osudu-syrie-se-rozhoduje-u-aleppa-dux-/tema.aspx?c=A160215_103723_pozice-tema_houd

    Problém Turecka je, že Američané i Rusové podporují Kurdy,
    kdežto Turci s Kurdy nekompromisně bojují.

    Ta nejhlubší turecká obava je jasná -- pokud by vznikl Kurdistán na území Sýrie a Iráku, začne v Turecku skutečná odštěpenecká válka.
    Příklad Srbska a Kosova nebo Ukrajiny a Krymu ukázal, že přijít dnes o část území jde vcelku rychle.

    Jenže když člověk třeba vidí fotky z kurdského města Cizre na turecko-syrské hranici, které po turecké "bezpečnostní protiteroristické operaci" vypadá stejně jako města válkou zmítané Sýrie ::
    http://echo24.cz/a/ijzs3/turci-vrazdi-stovky-kurdu-unikatni-snimky-z-mrtveho-mesta

    možná ho napadne,
    jestli tato země je náš spojenec ne jen formálně, ale i reálně.

    Uvidíme, jak moc budou Turci šílet a jestli se odhodlají do Sýrie vstoupit.
    Ale NATO nepůjde do dočasné okupace, která by znamenala obsazení a vojenskou kontrolu země, porážku a odzbrojení všech skupin a svržení Asada, uspořádání svobodných voleb a nakonec předání moci do rukou nové vlády.
    Protože Rusko.

    Těžko říct co čekat a co bude, ale mír asi těžko.
    IH
    February 17, 2016 v 15.24
    Diplomatická neschopnost
    Zdá se, že některé tradiční lidské dovednosti dnešní svět ztrácí. Kdysi lidé např. stavěli krásná města, zatímco dnes, vybaveni ohromnými možnostmi počítačové simulace, města ošklivá. Podobně zřejmě upadá schopnost zvládat konflikty a vést války, zvláště je vyhlašovat a ukončovat, nedaří se příměří ani kapitulace, o obnově míru a vztahů nemluvě.
    Situace v rozsáhlém regionu je obtížná, přesto mělo být možné zabránit tolika případům špatných řešení. I když my tady nic nedojednáme, měli bychom být schopni takové průniky zájmů a kompromisy diskutovat.
    February 17, 2016 v 22.13
    Kdy to bylo?
    Kdy měli "lidé schopnost zvládat konflikty a vést války, zvláště je vyhlašovat a ukončovat " ?

    Pařížská mírová konference po První světové válce s Versailleskou smlouvou atd. ten příklad asi není, ta dala základ druhé světové válce.

    Bylo to někdy dřív? A kdy? V době napoleonských válek a Vídeňského kongresu,Třicetileté války a Westfálského míru? Nebo v době válek 18.století? Či ještě dřív?
    IH
    February 18, 2016 v 15.38
    Pokus o odpověď a vysvětlení
    Nemyslím si samozřejmě, že lidstvo žilo kdysi ve "zlatém věku". Vždy některé z krizí zvládlo lépe a jiné hůře. Leckdy se uvažuje také o nedostatcích našeho trestního systému v porovnání s kmenovým a možná i pozdějším. Z takových případů asi vyrůstala kdysi schopnost řešit rozsáhlejší a rozsáhlejší konflikty. Pragmaticky, a zároveň tak, aby došlo ke skutečnému zadostiučinění a opravdovému smíru.
    Ale více k věci.V raném středověku bych v původně uvedeném smyslu ocenil praxi tributu pacis a schopnost nejen narušovat, ale také obnovovat lenní vztahy.
    Připouštím, že za mou poznámkou byla moje iritace vzrůstající neschopností řešit i menší konflikty. Nedaří se to bez přispění zvnějšku, ale ani takovým angažmá. Maně si vzpomenu na to, že pár set Španělů si podmanilo ohromné americké říše, či že 100 tis. Britů spravovalo třistamilionovou Indii. Samozřejmě, že nesouhlasím s praxí Belgie v osmdesátkrát větším Kongu, ale nemohu nesrovnat se selháním "sousedních" Holanďanů ve Srebrenici. Mimochodem, ten ohromný region plný konfliktů sahající někde od Libye až pod asijské velehory se hodně kryje s říší Alexandra Velikého. Ten dokázal zemi, kde se zrodila civilizace, sjednotit, aspoň nakrátko, z koňského sedla... Dnes několik desítek tisíc žoldáků tzv. IS, omámených pozorností světa, představuje pro tento neuvěřitelnou výzvu...
    Vrátím se k meritu věci. Mám zato, že soudobá demokracie plodí velmi populistická mocenská ústředí. Realismus potom zapláče. Opravdu nebylo možné řešit vztahy Ruska, Ukrajiny a Evropy lépe. Jistě, Putin, ale také Erdogan, ale třeba i Orbán či Fico, nejsou asi žádní političtí velikáni... Ale ta ničivá, sobecká a nerealistická politika koření v zemi, v lidech.
    Dnes stěží někdo vyhlásí válku, aby nebyl za válečníka. Války pak máme kdykoliv se něco stane, třeba když se odpálí sebevražedný atentátník. Nebo „válčíme“ s terorem. Pro leckoho je v Afghánistánu stále válka, pro někoho dokonce v Izraeli a Palestině...
    Jak skončila nejhroznější ze skutečných válek? V Německu i Japonsku spořádanou kapitulací, koncem bojů i absencí odboje, omezenými tresty, navázáním vztahů a obnovou. Nebo: Jak se koloniální mocnosti vyrovnaly se ztrátou území a vlivu? Většinou uznaly nově samostatné země a na rozdíl od Ruska neosnovali revanš.
    "Reduced to ruins"

    Těmito slovy hodnotí OSN současnou situaci v Sýrii.
    Konfrontace je naprosto brutální, s pomocí těžkých zbraní, zcela bez ohledu na civilní obyvatelstvo. Válečné zločiny páchají IS, Syřané, Rusové, Američané, Íránci, Turci, Kurdové, Hizballáh, Al-Kajda a její různé derivace a další možná až desítky jiných uskupení................ a ještě někteří se nemůžou dočkat, až se taky přidají.

    http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=53292#.VsvzukASOzE

    Šílenství...
    Zajímavý článek Karla Dolejšího o YPG a jejím novém spojenectví s Ruskem

    http://www.blisty.cz/art/81230.html
    ??
    February 23, 2016 v 11.28
    Ten clanek neni zajimavy, ten je hrube propagandistickyp. Morbicer.
    Kdo sleduje pravidelne BL tak uz davno vi, ze Culik je zakoupeny (vydirany ?) promigracni loby (CIA, MI6 ?). Karel Dolejsi je jeho hlasna trouba. Pro mysliciho cloveka by meli byt Kurdove automaticky prijatelnejsi nez Isil, ci Al-Kajda. Ale samozrejme kazdy mame jiny vkus.
    February 23, 2016 v 12.36
    Další vývoj
    Pravděpodobnost intervence se mimochodem aktuálně zmenšila, tedy alespoň na přechodnou dobu. Jak režim, tak deštníková opoziční struktura souhlasily dnes s rusko-americkou dohodou o příměří. Platit má začít v sobotu. Od 25. února by měly též pokračovat mírové rozhovory. Uvidíme tak v příštím týdnu, jak se vše nakonec vyvine.
    Žijeme v postmoderně, všichni jsme agenti, pane Kuchejdo.
    Čulík je agent, vy jste agent, já jsem agent a Jedlička je bezpochyby taky agent...

    Myslím, že v tom článku nešlo o to, kdo je lepší nebo horší. V tom s váma klidně souhlasím, že nejhorší je IS - odporní vrazi a otrokáři.
    * * * * * * *

    Musím říct pane Jedličko, že mi ten americko-ruský plán vyrazil dech.
    Jestli jsem to správně pochopil, IS, Nusra a další teroristé ze seznamu OSN budou zničeni. Všichni ostatní do pátku do poledne musí potvrdit území pod svou kontrolou, což se po dohodě zanese do map a od sobotní půlnoci musí zastavit palbu.
    Ti z "neteroristů", kteří toto odmítnou, budou zničeni jako by teroristy byli.
    Je to přímočaré a nekompromisní.
    Je to brutální.

    Tragikomické na tom je, že kdybych to slyšel od Obamy, nevěřil bych, že je to myšleno vážně.
    Když to říká Putin..................

    Aby vůbec mohlo dojít na politická řešení, je nezbytné, aby příměří fungovalo.
    A to logicky znamená, že teroristé a ti, kteří odmítnou složit zbraně, musí být skutečně zničeni.
    Jsme na to připraveni?
    Protože je asi jasné, co to znamená ---- znamená to těžké bombardování a pak převzetí správy nad zničenou krajinou. Nikdo přece nemůže čekat, že se sejde 50 tisíc elitních vojáků, kteří to budou čistit dům od domu....

    Hm, v podstatě si umím představit, že na vzbouřené oblasti současně zaútočí syrské, ruské, americké, jordánské, saudské, turecké, izraelské a francouzské letectvo a celou rebelii utopí v krvi.
    A že během několika týdnů zmizí Islámský stát.

    Je to řešení?
    A jsme na ně připraveni?
    February 24, 2016 v 23.28
    Sýrie - proti komu nebo za něco?
    Ten Dolejšího článek v BL je opravdu nějaký divný. Nevím, jestli autor je agentem CIA nebo Putina, nebo má jenom zmatené představy, usilovně vyvrací mýty, které snad ani nikdo netvrdí. Sympatie ke Kurdům by jistě neměli vést k nekritickému obdivu, jsou nakonec národ jako každý jiný. Skutečnost, že někteří z nich mávají černým praporem islamismu, není žádná novinka, stejně jako jisté napětí mezi „demokratickými socialisty“ z PKK a PYD a stoupenci prezidenta kurdské samosprávy v Iráku Barzáního. Sbližování mezi Barzáním a Ergodanem se neshledalo s přílišným nadšením. Nehledě na ekonomické a politické problémy v iráckém Kurdistánu.

    Autor naštěstí sám odkazuje na články, které některé jeho údaje vyvrací. Například u autora mají arabští spojenci YPG méně než 1 400 bojovníků, a v odkazovaném článku z Guardianu se uvádí 4-5 tisíc bojovníků u milicí Liwa Thuwar al-Raqqa (the Raqqa Revolutionaries Brigade) vytlačených IS z Rakka, kteří ovšem tvoří jen jednu alianci několika skupin FSA, působících v rámci QSD (Síly demokratické Sýrie, někdy se používá i anglická zkratka SDF). Právě vedení Liwa Thuwar al-Raqqa by mělo rozhodnout podle mluvčího YPG o správném termínu útoku na Rakka. Jednou z hlavních podmínek je podpora místních sunitských kmenů, které stále mají obavu z pomsty IS. Nedávné obsazení města Shaddada může být signálem, že se termín blíží. Asi by ani nebylo úplným překvapením, pokud by byl koordinován s termínem útoku na iráckou baštu IS v Mosulu.

    Pozoruhodná je též alergie na YPG a zjevné podceňování jejích lídrů. Snaha o to nebýt pěšáky, ale hráči hájícími vlastní zájmy, je zjevná. Spojení s Ruskem je do značné míry důsledkem skutečnosti, že USA a Západ se zatím ukazují jako spojenci, na které se nedá dlouhodobě spolehnout. Pokud Ergodan vyzývá Západ, aby si už konečně vybral, jestli je jeho spojencem on nebo teroristé z YPG, jen před nás klade problém, který tak jako tak budeme muset v nejbližších měsících řešit. Strategií QSD je postupně sjednocovat všechny, kteří chtějí mít Sýrii sekulární a demokratickou, zejména další skupiny FSA a lokální síly. Cílem pak vytvořit koalici schopnou jednat se současnou vládou po vytlačení všech islamistů jako rovný s rovným. Do jaké míry je takový plán reálný ukáže až budoucnost, taková míra emancipace ovšem kříží plány mnohým.

    Úvahy o možnosti přímého zásahu turecké armády v Sýrii většinou nezmiňují jednu podstatnou okolnost. Pokud by skutečně došlo k zásahu proti snaze QSD ovládnout území Islámského státu u tureckých hranic, co učiní jedna čtvrtina obyvatel Turecka kurdského původu, když již nyní je situace velmi napjatá?

    http://en.hawarnews.com/ehmed-nobody-can-question-where-the-sdf-will-advance/


    AM
    February 25, 2016 v 10.00
    p. Vorel
    Hm, evidentně na nějaké popozítřejší příměří a klid zbraní nevěříte.
    * * * * * *

    Nemyslím, že má Karel Dolejší alergii zrovna na YPG. Vždyť ten článek vyznívá jako varování před výlučnou orientací YPG na Rusko.
    Vy tvrdíte, že to není tak horké a předáci YPG nejsou tak naivní.
    Snad máte pravdu.

    K. Dolejší se hlavně obává Ruska.
    (proto ostatně i ten okamžitý výpad pana Kuchejdy a obvinění z posluhovačství cizím zájmům)
    February 25, 2016 v 23.40
    p. Morbicer
    No příměří … pokud se netýká IS, al-Nusry a QSD, je nakonec jenom lokální dohodou mezi syrskou vládou a ... kým vlastně? Ano, v okolí Aleppa a dalších místech může přinést přerušení bojů a umožnit humanitární akce. Neřeší ale příčiny a ani nemá v úmyslu je řešit. Pokud by vládní síly s podporou Ruska nezačali vítězit, žádná mírová jednání by nejspíše nebyla.

    QSD prohlásili, že ho vůči zúčastněným skupinám budou respektovat, ale pro ně je hlavní soupeř IS, a v zádech mají Turecko. Tady klid zbraní nenastane, a měl by vůbec?

    Přečetl jsem si znovu Dolejšího článek a několik dalších na téma Blízkého Východu. Chápu, že pohled na vyznění toho článku může být různý, ale na mne působí spíše jako varování syrských Kurdů před výlučnou orientací na YPG než YPG na Rusko.

    V zájmu Kurdů je hrát svůj vlastní scénář. Podle mne je pro ně podstatné udržet si podporu jak Západu tak Ruska. Podstatnou roli zde hraje skutečnost, že Rusko nemá na seznamu teroristických organizací PKK. Z jejich hlediska se politika Západu může zdát nečitelná, když oddíly PKK bojující po boku iráckých a syrských Kurdů považujeme zároveň za hrdiny i teroristy.

    YPG se již od počátku orientuje na budování širší aliance v rámci "budování demokracie zdola". Je to pokus o praktickou realizaci teorie demokratického konfederalismu. Otázkou jistě může být, zda je podobný projekt skutečně lékem pro Blízký Východ, jak se domnívá jeho hlavní autor. Nicméně se domnívám, že na rozdíl od mnohých dalších skupin v Sýrii mají svůj plán. Deklarovaná snaha o to, aby na nekurdském území působily jednotky YPG v rámci QSD jen jako podpůrné jednotky, můžeu někdy komplikovat situaci z vojenského hlediska, ale mohla by nabídnout východisko i dalším skupinám tzv. umírněné sekulární opozice v připojení se k této koalici.

    Příštích pár měsíců ukáže, do jaké míry vidím situaci skutečně reálně.
    AM
    February 26, 2016 v 10.49
    p. Vorel
    K. Dolejší dnes pro BL přeložil článek Kyle Ortona.
    Lze předpokládat že z důvodu, že s jeho závěry souhlasí.

    http://www.blisty.cz/art/81270.html

    Opakované pokusy o příměří a složení zbraní jsou zde viděny jako nástroj ke zničení neislamistické sunnitské opozice, ve které bude YPG hrát roli užitečného idiota.

    USA jsou zde viděny v slabé a ostudné roli.

    No,
    pravda je,
    že Rusové se stali velmistry hybridní války, tj. války, která je vedena i nevojenskými prostředky.
    Rusové nastolují agendu a jsou diplomaticky aktivní, nicméně oni sami tou nastolovanou agendou nejsou nijak vázáni.
    Budou další a další pokusy o příměří, ale mezi tím bude v první řadě likvidovaná protiasadovská neislamistická sunnitská opozice.
    Pak, až proti Asadovi zbydou skutečně jen islamisti, Rusové donutí USA, aby tuhle špinavou část v potupném předklonu dodělaly samy a za své peníze.

    Že to není úplně nereálné přece svědčí i ruský postup na Ukrajině -- Kreml nastoluje agendu minských jednání, přitom je z celé záležitosti vyloučen a není účastníkem sporu.
    * * * * * * * *

    Na druhou stranu je zajímavý postřeh, že i asadovsko-rusko-íránsko-libanonské koalici dochází dech, pokud jde o pozemní síly.
    A Rusko se hospodářsky začíná citelně propadat a tuhle syrskou eskapádu bude muset ukončit v několika měsících.

    Zajímavé v tomto směru je, jak razantně změnila svůj kurz Saudská Arábie vůči Libanonu.
    Kromě jiného nakázala všem svým občanům, aby OKAMŽITĚ opustili Libanon.
    To je podivné.

    Napadla mě jedna dost divoká myšlenka -- faktem je, že Hizballáh je stejně jako spousta jiných na Blízkém východě líp a líp vyzbrojený. Současné reálné odhady uvádějí, že má cca 100 000 raket různé vyspělosti.
    Izrael nemůže nemít choutky tohle pořešit, protože pro něj je to samozřejmě výrazná hrozba.
    Jenže to je mnoho skladů zbraní na cizím území, ne nějaká občasná sólo akce proti bezprostřednímu ohrožení.
    Možná Saudská Arábie otevírá Izraeli vrátka pro masivnější zásah na území Libanonu.
    Kdyby se rozkřiklo (v dnešní internetové době otázka několika minut), že Izrael útočí na Libanon, ze Sýrie by okamžitě odešel Hizballáh a spousta dalších šíitů na obranu Libanonu. Když by tam dorazili, Izrael už by měl svoje vyřízené a jen by se přes hranici díval, jak se vztekají.
    Ale na syrském bojišti by chyběli.
    Aby tohle celé mohla SA podpořit jako oprávněnou protiteroristickou operaci Izraele, ne jako útok židů proti muslimské zemi, nesměl by se samozřejmě k ničemu připlést žádný Saud. Pokud by při tom třeba nějakou shodou okolností nějaký zemřel, těžko by tuhle pozici doma uhájili.
    Proto ta okamžitá evakuace.

    Ale to už asi blázním......................

    Nakonec to holt ale bude muset být nějaký mega-deal.
    Dokonce je už na světě záminka pro izraelskou intervenci v Libanonu.

    http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/395968-iransky-velvyslanec-nabizi-odmenu-kazdemu-palestinskemu-mucednikovi-v-izraeli.html

    To se tak sešel íránský velvyslanec v Libanonu Fathalí se zástupci Hizballáhu, Hamásu a Islámského palestinského džihádu, v přátelském duchu podebatovali, a Írán jeho ústy slíbil zvýšení podpory pro rodiny útočníků na židy.

    Nechám teď stranou své fantazírování.
    Jsem zvědav, jak se k tomuto postaví EU. Tohle přece není o podpoře palestinské samosprávy, o podpoře tlaku na mírové řešení, o podpoře obětí izraelské zvůle. Tohle je podpora těch, kteří fyzicky útočí na židy.
    Je fascinující sledovat, jak se Írán vyvedený z mezinárodní izolace začíná v regionu prosazovat.

    Jsem opravdu zvědav, jestli tohle dokáže EU odsoudit, nebo bude hrát mrtvého brouka.
    Tak aby se nepletlo, jak to K. Dolejší myslel nebo nemyslel, sepsal to dnes srozumitelně sám.

    http://www.blisty.cz/art/81280.html

    Vidím to taky tak -- tohle je mnohem reálnější popis stavu věcí, než ta představa má představa výš, představa otcovské velmocenské politiky, kdy USA a Rusko společně moudře povládnou světu, a spravedlivě budou povzbuzovat mírotvůrce a nemilosrdně ničit teroristy a organizovaný zločin...
    February 27, 2016 v 21.01
    Dvě voby pro Sýrii - federalizace nebo balkanizace
    Na ekurd.net vyšel dnes zajímavý článek “Two options for Syria: Federalization or balkanization?” na téma rozdělení Sýrie na alávitskou, kurdskou a sunnitskou část. Autor vidí slabou stránku tohoto řešení v neexistenci politické reprezentaci sunnitské části syrské populace.

    Možná je opravdu jednou z hlavních otázek budoucnosti Sýrie, jak se zachová většina skupin FSA, které jsou zároveň protiasadovké a protiislamistické, a které od počátku občanské války v Sýrii nebyly schopny žádnou společnou funkční politickou reprezentaci vytvořit. Syrská demokratická rada, politická reprezentace Syrských demokratických sil (QSD), vyzývá takové skupiny, aby se k ní připojily. Společná reprezentace Kurdů a sunnitů by nakonec měla lepší vyjednávací pozici, obzvláště pokud QSD obsadí Rakku a přilehlé pouště, čímž silně přiblíží vytlačení IS (i ostatních islamistických skupin) ze Sýrie. Jednoduchý nemusí být ani souhlas alávitů s takovým řešením. A asi by se nelíbil Turecku a SA, a možná ani Iránu..

    Dalším problémem podobného scénáře jsou ale hranice, neboť obyvatelstvo je na mnoha místech promíseno. Takže federalizace sama o sobě bez alespoň určitého stupně demokracie a ochrany „vnitrofederálních“ menšin opět problém nevyřeší, jen ho zčásti utlumí a rozdělí na několik menších. Alternativou je ovšem balkanizace.

    Takže pro ty, co vládnou angličtinou:
    http://ekurd.net/syria-federalization-balkanization-2016-02-27

    p. Morbicer:

    Zajímavější je spíše autorův druhý dnešní článek. Snad jsem již pochopil autorův celkový pohled na věc. Možná ho YPG přesvědčí v následujících měsících, že je i jiný scénář než lybijský či ten pilátovský (tedy podle autora) syrský. To je zase možná jen moje iluze, ale doufám, že ne.

    Ad Irán - šíitský fanatismus je stejně nebezpečný jako sunnitský či jakýkoliv jiný. Lze doufat, že výsledek tamních voleb by mohl podobná rizika zmírnit, ale to může být opět jen další zbožné přání.


    Ano. Ten druhý článek je výmluvný.

    Ad Írán -- zde se obávám, že to zbožné přání je.
    Mladá íránská společnost touží po jistém uvolnění a věří v ekonomický vzestup v příštích letech. Ve volbách se to ukázalo.
    Ale faktickou moc stále pevně drží Islámská revoluce.

    http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/jan-fingerland-vyznam-a-bezvyznamnost-iranskych-voleb--1588223
    Se svým náhledem na situaci přišla i Tereza Spencerová

    http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/21598-syrie-bojit-se-proiuje

    Ona -- jako zde např. Petr Uhl -- nemá ráda Izrael, a podle mě se to dost podepisuje na jejím hodnocení situace.
    Dlouhé roky se celý svět bál, že Írán vyrobí jaderné bomby a hodí je na Izrael (a těch, kteří si mysleli, že to je jen planý scénář, byla opravdu jen hrstka), ale najednou, po podepsání jaderné dohody a změně Íránské taktiky, nám Tereza doporučuje, aby byl Írán vnímán jako hodná bandička demokratů a izraelské obavy z Íránu jsou vylíčeny jako nějaká trapná "mantra", harampádí podobné "jiným propagandistickým trhákům, které už přestávají účinkovat."
    Inu,
    každé oko má svou slepou skvrnu...
    Tak i pan Kmoníček to v Íránu po volbách nevidí na žádnou reformistickou (kontra)revoluci. Řekněme za 20 let.
    Řekl bych, že izraelská "mantra" nebude o nic kratší.
    * * * * * * * * *

    A ještě snad k té tvrdé Dolejšího kritice USA::
    Je pravda, že ta irácká katastrofa neskončila -- a to jak na Blízkém východě, tak v USA.
    Nebyla to vysmátá cool Pouštní bouře, kdy Američané rozstříleli střelami s ochuzeným uranem tanky irácké republikánské gardy na kaši a zbytek se jim vzdal.
    v Iráku to byl kontaktní boj v těžkém terénu -- od sebevražedných útoků v civilním přestrojení po bombové pasti na místech krytých těžkými kulomety.

    Ve filmu "in the Valley of Elah", který jsem zmiňoval jinde, je taková dost syrová pasáž, kde v pick-upu zaparkovaném na odlehlém místě na obrovském parkovišti předměstského supermarketu, spolu sedí dva veteráni, jeden z Vietnamu, druhý z Iráku, a lijou do sebe burbon přímo z láhve zabalené v neprůhledném papírovém sáčku. Ten mladší ze sebe souká přerývané věty: "Irák je peklo .......... ............ ............ Hodil bych tam atomovku.......... ................. ............. ............. Nenáviděl jsem to tam.................... ................."
    To srovnání s Vietnamem není od věci.
    Sebevražednost mezi iráckými veterány je obrovská, posttraumatický stresový syndrom velmi rozšířený a to i v těch nejtěžších formách..
    Pro Obamu je v podstatě nemyslitelné, že by nyní na Blízký východ poslal větší kontingent.......

    ((( mimochodem poslední věta toho monologu, možná ta nejmrazivější, zní:: "........... ......... Teď jsem pár měsíců zpátky tady, a chtěl bych se tam vrátit." )))
    AM
    March 15, 2016 v 9.12
    Rusové se stahují (?)
    Rusové se (prý) stahují ze Sýrie.

    Sami sice říkali, že je to operace na několik měsíců a že rozhodně nechtějí uváznout v nějakém neřešitelném nekonečném konfliktu......................
    .......................... ale přece jen je to překvapující.

    Stručný přehledný souhrn názorů na toto téma od K. Dolejšího zde:

    http://www.blisty.cz/art/81543.html
    + Další komentáře