Nová intervence v Sýrii? Je to možné, upozorňují pozorovatelé
Petr JedličkaRusko kritizuje hromadění techniky za tureckou hranicí, možnost pozemního vpádu připustili už i Saúdové. Znalci dávají příslušné úvahy do souvislosti s úspěchy assadovských sil, mírovými rozhovory i tlakem Evropy na brzký zvrat v konfliktu.
Jednoznačný důkaz stále chybí, indicií ale přibývá. Tak mluví znalci a pozorovatelé v posledních dnech o možnosti, že by do bojů v Sýrii zasáhla přímo nějaká nová síla — letecká, nebo i pozemní. Dotazy na eventualitu nové intervence se množí jednak v souvislosti s postupem sil Assadova režimu s ruskou a íránskou podporou, jednak v kontextu tlaku evropských mocností hrozících se jarní uprchlické vlny a jednak v souvislosti s perspektivou nových mírových rozhovorů — šíří se totiž obavy, že se jednotliví aktéři konfliktu pokusí získat na poslední chvíli co nejvíce území.
V detailech se různé zvažované scénáře liší, relativní shoda však panuje na tom, že by případná intervence byla oficiálně protiteroristická a že by ji nevedly síly stojící na straně Assadova režimu. Ruští představitelé upozorňují v tomto kontextu už od úterý na hromadění vojenské techniky za turecko-syrskou hranicí. Ve čtvrtek přitom připustil možnost intervence i brigádní generál Ahmad Asírí, hlavní mluvčí ozbrojených sil Saúdské Arábie.
„Naše království se je připraveno zúčastnit jakékoliv pozemní operace, na níž koalice (sil proti ISIS) v Sýrii shodne,“ řekl Asírí doslova v rozhovoru pro televizi Al-Arabía.
Pozorovatelé připomínají, že Asírího vyjádření je vůbec prvním oficiálním připuštěním možnosti přímé pozemní intervence saúdské armády v Sýrii.
Turečtí představitelé zatím odbývají upozornění z ruské strany s tím, aby si Rusové hleděli svého a přestali raději s bombardováním civilistů; turecký premiér Davutoglu ale už ve čtvrtek uvedl, že jeho země „má veškeré právo k přijetí jakýchkoliv opatření k ochraně vlastní bezpečnosti“.
Tomu by odpovídal ten turecko-saudský scénář.
Tak uvidíme, nakolik to pan Magen odhadnul.
Na každý pád asadovsko-iránsko-ruský postup to celé brzy vyhrotí.
Je čas začít si držet klobouky... (smutný smajlík)
Pokud by se IS v Sýrii zhroutil a většinu jeho území obsadilo QSD, změnilo by to dost poměr sil. V QSD jsou nejen kurdské YPG, ale i arabské milice vyhnané IS z města Rakka a operace má mít i podporu okolních arabských kmenů. Konflikt mezi QSD a IS v severní Sýrii se zdánlivě netýká současných mírových jednání, ale případný turecký či saudský zásah by mohl být veden spíše snahou zabránit tomuto spíše sekulárnímu scénáři nakloněného budoucího vývoje Sýrie.
Kdo vlastně má právo a kdo nemá zasahovat v Sýrii? Pokud turecká armáda vstoupí do Rojavy, pak asi dojde i na klobouky.
Nově do hry oficiálně vstupuje NATO.
A to zřejmě jak přímo v Sýrii, tak na turecko - řeckém pohraničí, kde má mít možnost vracet uprchlíky z moře do Turecka (sic!), s čímž už ono souhlasilo.
Jediné, co mi z toho vychází je, že se Turecko opravdu velmi začalo bát Ruska.
((( NATO je jistě dost mocné, aby se na (mezinárodní) právo nemuselo ptát. Prostě prohlásí, že právo zasahovat v Sýrii má a basta.
V tomto je třeba přiznat, že postavení Ruska s oficiálním pozváním stále ještě legální Asadovy vlády, je mnohem pevnější. )))
Jenže co když se nepodaří vyjednat příměří?
Půjdeme v Sýrii proti Rusku (a Asadovi)? (ano, i my jsme NATO)
A s kým?
1) pozvání odpovědných orgánů daného státu
2) mandát Rady bezpečnosti OSN
3) vpád ospravedlněný jako nezbytnost pro vlastní obranu či jako humanitární intervence
Cestu 1) využili Rusové loni na podzim, anebo i Saúdové na jaře v Jemenu, v syrském kontextu je ale ta potíž, že západní státy a jejich arabští spojenci neuznávají Asadův režim jako legitimního zástupce Sýrie -- uznávají takto jen starou opoziční koalici. Teoreticky by mohla tato o intervenci požádat, ale nevím, řada jejích někdejších členů přeběhla nebo byla zničena...
Cestu 2) nepůjde určitě využít přímo, protože Rusko by příslušnou rezoluci vetovalo, je ale možné vzít nějakou starou rezoluci RB OSN a prohlásit, že intervence probíhá v jejím duchu. Takto postupovali Američané v roce 2003 v Iráku, Turci, Saúdové a nově i Spojené arabské emiráty (deklarovaly připravenost k intervenci teď v týdnu) tak mohou učinit nyní.
Cesta 3) je nejgumovější a tradicím turecké i saúdské politiky asi nejbližší.