Etika odpovědnosti, nebo etika svědomí?

Ivan Štampach

Zmizení investigativního novináře Džamála Chášakdžího, pravděpodobně vražda personálem ambasády, znovu klade před politiky, včetně evropských a českých, téma vztahu morálky a politiky.

Spojené státy, jak se zdá, se zatím spokojí se symbolickým vyjádřením nesouhlasu, ale dávají najevo, že ekonomické, politické a vojenské kontakty budou pokračovat. Ministr financí USA Steven Mnuchin oznámil, že sice nepojede do Rijádu na investiční konferenci, že však Rijád navštíví a bude tam (s politiky možná odpovědnými za teroristický čin) jednat o potírání financování terorismu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Evropští politici jsou vůči saúdskému režimu opatrnější. Chtějí počkat na výsledky vyšetřování a nespěchají s rozsudkem, dokud není jasno. Nejsou však ochotni, jak se zatím zdá, tolerovat cokoli. Například britský ministr Dominic Raab chce vidět, jak budou lidé zodpovědní za vraždu novináře pohnáni před spravedlnost.

Vyslovil nedůvěru saúdským úřadům a přeje si, aby kauzu objasnily turecké orgány. K tomu je však nutno poznamenat, že důvěra se tu poskytuje orgánům země, která po předloňském Erdoǧanově zinscenovaném puči směřuje k podobnému stylu politiky, jaký je vlastní Saúdské Arábii.

Bývalý český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek podle ČT 24 vyslovil klasické evropské stanovisko takto: Musíme mluvit o změně postoje k Saúdské Arábii. Ona se stává policejním režimem. Není to tak, že jsou dobří diktátoři, nebo špatní diktátoři. Je to tak, že jsou to lidé, kteří porušují všechno. To, co se stalo, je porušením základních principů civilizace.

Proč se můžeme obávat, že zůstane u slov a faktické kontakty s arabskou náboženskou diktaturou zůstanou na stejné úrovni jako doposud? Proč nedávná předpokládaná vražda novináře stačí, avšak odsouzení saúdského poddaného Raifa Badawiho roku 2015 k tisíci ranám bičem nic na postojích českých a evropských politiků k této zemi nezměnilo a režim nebyl shledán policejním? Badawi byl odsouzen fakticky k smrti za to, že založil na internetu diskusní fórum, kde se mimo jiné kritizovali náboženští činitelé. Pár dní se o tom debatovalo a pak to politiky přestalo zajímat.

Spojené státy se spokojí se symbolickým vyjádřením nesouhlasu, evropští politici jsou vůči saúdskému režimu opatrní. Foto April Brady

Stačí jako omluva shovívavosti to, že v citlivém regionu, kde se mísí a střetávají zájmy USA, EU, Ruska, Turecka a Izraele, Saúdové prosazují západní strategické zájmy? Že například poskytli zázemí operacím Pouštní štít a Pouštní bouře proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna v Iráku? V jakém smyslu je saúdský režim spojencem Západu? Co vlastně prosazuje proti jiným mocenským centrům? Liší se zásadně od těch, proti kterým pomáhá?

Stačí jako důvod přimhuřování očí před násilím to, že písek Saúdské Arábie skrývá ještě pořád bohaté, i když během několika desetiletí končící, pro euroatlantickou civilizaci životně důležité zásoby fosilních paliv?

Politici stojí před nesnadnou volbou. Rozhodují se mezi svědomím a odpovědností, což se na první pohled jeví jako falešné alternativy. Hans Jonas (1903—1993), německý filosof s židovskými kořeny, který po nástupu nacistického režimu emigroval a prožil dvě třetiny svého života v Izraeli a v USA, přinesl myšlenku etiky odpovědnosti. Dotud převládala etika svědomí, již Immauel Kant formuloval takto: Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek. Praktický rozum, tedy svědomí každému závazně ukládá jednat tak, aby poznaná a uznaná pravidla zavazovala všechny.

Jonas spíše než motivaci jednání sleduje a hodnotí důsledky. Jeho přístup lze shrnout takto: Jednej tak, aby účinky tvého jednání byly slučitelné s pokračováním vpravdě lidského života na Zemi (Hans Jonas: Princip odpovědnosti, Praha, 1997). Politik stojí před dilematem svědomí a odpovědnosti. Má jednat tak, aby to obstálo před nejpřísnějším soudem kategoricky závazných pravidel? Co když jeho jednání povede ke škodlivým následkům? K ohrožení zdraví a života lidí?

Může politik poslechnout hlas svědomí, který mu velí ostře a jednoznačně odmítnout, jako pravděpodobně v tomto případě, politickou vraždu, a neobchodovat s režimem, který se jí možná dopustil? A nevadí, že by možná obyvatelům západního světa hrozila energetická krize a následně bída a násilí?

Před podobným dilematem stojí politici ve vztahu ke komunistické Číně nebo k putinovskému víceméně diktátorskému režimu v Rusku. Je třeba v těchto zemích hájit mimo jiné také svobodu a bezpečí novinářů i za tu cenu, že zastavení obchodních vztahů povede k enormnímu růstu cen a k vysoké nezaměstnanosti? Nejsou snad v Rusku případy zásahů proti nezávislým médiím a neobjasněné vraždy jejich pracovníků? Nebrání čínské úřady tvrdě každému nezávislému a kritickému vyjádření?

Asi nemusíme na potkání udělovat hraběcí rady. Asi bychom neměli předstírat, že jsme globálními arbitry morálky. Měli bychom počítat s tím, že rozhodnutí politiků nedopadají svými důsledky jen na ně, nýbrž i na obyvatelstvo. Přesto však nemusí být odpovědnost v konfliktu se svědomím. Navzdory tomu i v politice má člověk být nejen prostředkem, ale i cílem. Schvalování zločinů a podpora zločinných režimů není jen v rozporu s humánní morálkou, již ukazuje svědomí. Mohla by vést ke katastrofálním důsledkům.

Byznys s diktátorskými režimy může krátkodobě udržet životní standard, ale konečným důsledkem pak může být fyzická likvidace kritiků a jinak smýšlejících. Bez zapojení svědomí do politického rozhodování (občanského, voličského, publicistického) nás nečeká pokračování vpravdě lidského života na Zemi.

    Diskuse
    October 23, 2018 v 15.53
    Max Weber
    Max Weber rozlišuje mezi "etikou zodpvědnosti a "etikou úmyslu (smýšlení, svědomí) " v přednášce z roku 1919 takto:

    "Wir müssen uns klarmachen, daß alles ethisch orientierte Handeln unter zwei voneinander grundverschiedenen, unaustragbar gegensätzlichen Maximen stehen kann: es kann »gesinnungsethisch« oder »verantwortungsethisch« orientiert sein. Nicht daß Gesinnungsethik mit Verantwortungslosigkeit und Verantwortungsethik mit Gesinnungslosigkeit identisch wäre. Davon ist natürlich keine Rede. Aber es ist ein abgrundtiefer Gegensatz, ob man unter der gesinnungsethischen Maxime handelt – religiös geredet: »Der Christ tut recht und stellt den Erfolg Gott anheim« –, [551] oder unter der verantwortungsethischen: daß man für die (voraussehbaren) Folgen seines Handelns aufzukommen hat."

    Text online:
    http://gutenberg.spiegel.de/buch/politik-als-beruf-8139/2
    October 23, 2018 v 16.6
    Předpokládám, že Hans Jonas, kterého neznám, asi z Webera vychází. Snad se ještě dostanu k tomu, abych ten odstavec přeložil
    October 23, 2018 v 21.24
    Překlad předchozího citátu z Maxe Webera
    "Je třeba, abychom si ujasnili, že veškeré eticky zaměřené jednání se řídí dvěma neredukovatelně protikladnými zásadami: je orientováno buď podle etiky zodppovědnosti nebo podle etiky dobrého úmyslu. Ne že by byla etika dobrých úmyslů byla identická s nezodpovědností či etika zodpovědnosti s absencí dobrých úmyslů . O to pochopitelně nejde. Ale je propastný protiklad mezi tím jednat na jedné straně podle zásady dobrého úmyslu – nábožensky řečeno: „Křesťan jedná správně a úspěch nechává na Bohu“, na druhé straně podle etiky zodpovědnosti: tedy, že člověk musí počítat s (předvídatelnými) následky svého jednání."
    JN
    October 24, 2018 v 1.28
    Počítat s předvídatelnými následky svého jednání
    Jste řidičem tramvaje, které selhaly brzdy a jedete z kopce. Na konci trati pracuje pět dělníků, kteří budou za chvíli mrtví. Můžete ale odbočit doprava, tam pracuje jen jeden dělník. Je správné zabít pět lidí, nebo jednoho člověka?

    Jste náhodný přihlížející, stojíte na lávce nad tramvajovou tratí a pozorujete tramvaj, které selhaly brzdy, jak se řítí z kopce na pět pracujících dělníků, kteří budou za chvíli mrtví. Vedle vás se však přes zábradlí nebezpečně naklání zavalitý tlouštík, stačilo by ho jen trochu strčit, on by spadl na trať před tramvaj, svým tělem by ji zabrzdil a pět dělníků by bylo zachráněno. Je správné zabít jednoho člověka a zachránit pět lidí?

    Jste lékař a máte pět pacientů, kteří nutně potřebují transplantaci (každý jiného orgánu), jinak zemřou. Víte, že už je nemůžete zachránit, když v tom si v čekárně všimnete člověka, který přišel jen na preventivní prohlídku a usnul tam. Jeho orgány by mohly těch pět lidí zachránit. Je správné zachránit pět lidí a zabít jednoho, nebo je správné nechat zemřít pět lidí a nechat žít jednoho?

    zdroj: Sandel.cz
    October 24, 2018 v 6.30
    Jednou nám vyprávěl bývalý důlní záchranář, že měl kdysi případ, kdy byl nucen rychle rozhodovat o záchraně lidí při důlním neštěstí. Několik horníků bylo v ohrožení života následkem závalu nebo něčeho obdobného. A on prý musel jednoho obětovat, nechat ho v závalu, aby se zachránilo deset jiných. Zachránit všechny prý nešlo. Kdyby se o to pokoušel, ohrozil by život těch ostatních. Pak bylo ovšem těžké se s tím vyrovnat. Pořád se mu vracelo: udělal jsem to správně?
    October 24, 2018 v 7.37
    Peter Singer, Greeneho experiment
    Ten příklad pana Nusharta pochází od Petera Singera a Greeneho experimentu:
    Např: https://www.theguardian.com/commentisfree/2007/mar/20/comment.comment3

    Problém toho experimentu je ještě v něčem jiném, vrátím se k tomu večer.
    October 24, 2018 v 7.39
    Za tečkou je v odkazu je ještě 3, je třeba to vykopírovat celé, i část, která zde není vidět, jinak odkaz nefunguje
    První příklad: řidič tramvaje jednající na základě odpovědnosti samozřejmě zvolí (jenom) jednoho zabitého namísto pěti. Řidič jednající na základě (křesťanského) fundamentalismu tak neučiní, neboť jeho víra mu brání aktivně sáhnout na jakýkoli - principiálně posvátný - lidský život. A tak raději zničí životů pět; neboť za to selhání brzd nenese odpovědnost on, to všechno je přece v Božích rukách.

    Následující dva příklady jsou sotva způsobilé ukázat zásadní rozdíl mezi jednáním na základě etiky zodpovědnosti a etiky na základě smýšlení. Dejme si proto jiný příklad:

    V průběhu těhotenství se ukáže, že toto je vysoce rizikové, a v případě porodu s největší pravděpodobností zemře jak dítě, tak i rodička.

    Gynekolog jednající na základě zodpovědnosti toto těhotenství přeruší, tím že usmrtí plod.

    Gynekolog jednající na základě křesťanského smýšlení tak neučiní; neboť jeho víra mu brání aktivně ukončit jakýkoli život, třeba i ten teprve vznikající. A tak nechá raději zemřít jak matku, tak i dítě. Neboť za jejich smrt on přece nenese žádnou odpovědnost, ta je v rukou Božích.
    October 24, 2018 v 10.38
    Myslím, že je jistý rozdíl mezi "zabít" a "nechat zemřít".
    Pokud jde o porod, měla by rozhodovat především matka.
    JN
    October 24, 2018 v 10.54
    "Následující dva příklady jsou sotva způsobilé..."
    Předpokládejme tedy, pane Poláčku, že zavalitý tlouštík nad tramvajovou tratí stojí na poklopu, který se otevírá směrem dolů úplně stejnou páčkou, jakou se přehazuje v tramvaji výhybka směrem k jednomu dělníkovi na kolejích. Řidič tramvaje i náhodný pozorovatel na lávce nad tratí by udělali úplně stejný pohyb stejnou páčkou, čímž by v obou případech zabili jednoho člověka místo pěti lidí.

    Je tedy správné udělat pohyb páčkou a zabít v jednom případě zavalitého tlouštíka na lávce, ve druhém případě jednoho dělníka na kolejích odbočujících vpravo?
    + Další komentáře