Hned po začátku ruských vojenských operací na Ukrajině, ještě 24. února večer, převzala Česká tisková kancelář výsledky bleskového průzkumu agentury Median pro Český rozhlas, podle kterého 87 % našich obyvatel uvedlo, že souhlasí s označením ruské invaze za neobhajitelný akt agrese. Poslanecká sněmovna na mimořádné schůzi týž den hlasy všech 166 přítomných poslanců odsoudila „barbarskou, neomluvitelnou a nevyprovokovanou agresi Ruska“ a vyjádřila „jednoznačný nesouhlas s lživou a agresivní rétorikou politického vedení Ruské federace“.

Dokonce i prezident Zeman, jehož různé projevy z posledních let měly spíše prokremelské zaměření, prohlásil, že „Rusko se tímto činem dopouští zločinu proti míru“ a vyzval západní státy, aby reagovaly tvrdě a nekompromisně. Prohlásil, že se doposud ohledně Ruska mýlil.

Bývalý předseda Ekumenické rady církví ČR Pavel Černý se vyslovil, že v současné situaci není možné, aby Ruská pravoslavná církev byla nadále pro své vazby na stávající režim členkou Světové rady církví. Moskevského patriarchu Kirilla marně jiní pravoslavní biskupové a představitelé jiných církví vyzývají, aby se od Putinova rozhodnutí distancoval.

Nebývalá jednota napříč politickým spektrem ve vládních i opozičních kruzích má i stinnou stránku. Objevují se i návrhy vysídlit všechny zde žijící Rusy. Historická zkušenost s Ruskem vede nemálo obyvatel k paušálnímu odsouzení Ruska a Rusů. Rusové jsou pro ně všichni odsouzeníhodní „rusáci“.

Publicistka Iva Pekárková to musela již před ruskou agresí, v dubnu loňského roku v Českém rozhlase vyjasnit. Na stanici Plus se vyslovila, že v době svého amerického exilu se s Rusy srovnala a že všichni byli milí, přátelští a nápomocní.