Na oslavě výročí osmi let anexe Krymu, která se konala na moskevském stadionu Lužniki v pátek 18. března s oficiálním názvem „Za svět bez nacismu“, vystoupil Vladimir Putin s projevem, v němž hovořil o tom, že cílem probíhající „speciální operace“ je zbavit obyvatele Ukrajiny utrpení. Kromě něj a dalších proslovů program tvořilo také několik hudebních vystoupení.

Ta podnětně dokreslují, jakým způsobem se oficiální zarámování agrese vůči Ukrajině coby obrany Ruska a Rusů před novodobým nacismem vyjadřuje v dílech současné ruské popkultury. Na akci zaznělo hudebních čísel několik a některé z nich se k válce nijak nevztahovaly. Zpěvačka Polina Gagarinová například zazpívala svou verzi písně Kukačka legendární leningradské skupiny Kino a jejího frontmana Viktora Coje. Jiné skladby se ale k dění na Ukrajině vztahovaly těsněji.

Jaro vítězství přijde

Dvojice zpěvaček původem z Doněcka, Natalia Kačurová a Margarita Lisovinová, nazpívala v roce 2021 sérii působivých písní s jediným tématem — osvobození Donbasu Ruskem. „Den osvobození Donbasu“, „Vracíme se domů“, Modlitba za Donbas. „Válka ještě neskončila, ale jaro vítězství přijde“, zpívá se v písni Den osvobození Donbasu, jejíž klip vypadá jako náborové video ruské armády.

Natalia Kačurová je, zdá se, ideální interpretkou ruských protiválečných, či snad spíše válečných, písní. Válka v různých podobách, jako zdroj bolesti i hrdosti, je pro ni všudypřítomnou součástí života. Je nevyhnutelná.

V písni nazvané Modlitba se Kačurová stylizuje do matky vojáka. Nazpívala také oslavnou píseň ke Dni vítězství v roce 2021. Donbaské zpěvačky i autoři hudby a slov také vystupují v řadě televizních pořadů.

Jedna ze skladeb, kterou pro donbaské duo složil Michail Chochlov a textem opatřil básník a hudebník Vladimir Skobcov, zazněla i v Lužnikách. „Půl nebe v plamenech, druhá v dýmu. Donbas za námi, s námi Bůh“, zpívají Natalia a Margarita v původním klipu natočeném v roce 2020 na místech spojených s nejtvrdšími boji v roce 2014, například v Debalceve. Naléhavá melodie, interpretovaná dvojicí půvabných mladých žen, je neobyčejně chytlavá. Jakmile si ji člověk jednou poslechne, jen těžko se dá dostat z hlavy.

A když takováto píseň zazní na stadionu plném lidí a vlajících vlajek, musí být dojem mimořádný. Ještě před vlastním provedením písně moderátorka akce nejprve uvedla, že píseň má již přes milion shlédnutí, a poté ohlásila, že jedna z původních interpretek písně, Margarita Lisovinová, nemůže být přítomná, protože ji brzy čekají mateřské povinnosti. Zastoupila ji zpěvačka a herečka původem z Kazachstánu Viktorija Dajněková.

Rusko je s námi a Bůh je také s námi. Doněck ví, že Rusko je přítel, který nezklame, loučila se Natalia Kačurová po odezpívání písně a odešla z pódia. Nejdůležitější složka dnešního oficiálního ruského diskursu, osvobození jazykově ruského východu Ukrajiny jeho připojením k ruské vlasti, byla naplněna.

Nostalgie po sovětské velikosti

Dalším hudebním číslem v Lužnikách byla píseň ruského zpěváka původem z Ufy Olega Gazmanova „Sdělan v SSSR“. O ní je možné se dočíst, že je coververzí známého hitu amerického písničkáře a rockera Bruce Springsteena Born in the USA. Ve skutečnosti se ovšem jedná jen o volně inspirovanou skladbu, která s původní Springsteenovou písní nemá společného téměř nic, kromě hudebního stylu, chytlavosti a částečně shodného refrénu.

Oleg Gazmanov natočil svoji stadionovou „vypalovačku“ na téma nostalgie po Sovětském svazu a oslavy ruských úspěchů v mnoha oborech lidské činnosti poprvé v roce 2005. Jurij Ševčuk z legendární ruské/sovětské kapely DDT poté obvinil Gazmanova z plagiátorství jeho starší písně „Rožděnnyj v SSSR“ (Narozen v SSSR) z roku 1997. Gazmanov ovšem kontroval tím, že Ševčuk zase okopíroval právě Springsteenův slavný song z roku 1984.

„Ukrajina i Krym, Bělorusko, Moldávie, to je moje země,“ začíná Gazmanovova oslava sovětské minulosti i ruské přítomnosti. Staré i nové se spojuje v jakémsi smíření, kde vedle sebe figurují „Rurikovci, Romanovci, Lenin i Stalin“.

Kromě spisovatelů, umělců, úspěchů vědy a techniky, včetně vojenské, a „nejkrásnějších žen planety“, v písni dokonce najdeme i ruské superboháče. „Oligarchové i chudáci, moc i krize, KGB, MVD (ministerstvo vnitra), velikáni vědy…“ Nostalgie po sovětské velikosti je pozoruhodně inkluzivní.

Gazmanovova píseň nepřekvapivě vyvolala pobouření především v pobaltských státech, které se — spolu třeba i s Kazachstánem — rovněž ocitly na seznamu částí „naší země“. Poté, co ruský rocker zahrál svoji skladbu na oslavě výročí dvaceti let od přijetí ústavy Ruské federace v roce 2013, představitelé Litvy a Lotyšska pohrozili, že zpěvákovi nedovolí vstoupit na jejich půdu. Gazmanov na to reagoval tak, že svou už bezmála deset let starou píseň vícekrát v pobaltských státech hrál a nic se nestalo.

Stojí za to si Gazmanovovu píseň se starší skladbou Jurije Ševčuka a skupiny DDT srovnat. Ta, o osm let starší, pojímá nostalgii po sovětské éře zcela jinak, ne triumfalisticky, ale spíše s trpkostí odrážející bídu Ruska v 90. letech. „Buď zdráva, dávná Rusi, jsem tvůj nervózní bratr. Vrátí se k nám naděje? Spasí nás krása? Včera jsi byl občanem impéria, dnes jsi sirotek.“ V jedné z verzí písně je místo staré Rusi „světlá“, opuštěný bratříček je „černý“.

To už je ve svém vyznění docela blízko Springsteenově formou skočné, obsahem však depresivní písni o veteránovi z Vietnamu, který nemůže sehnat práci, jeho život je beznadějně rozbitý, a to, že se „narodil ve Spojených státech“, je pouze důvodem k hořkému pousmání, rozhodně ne k hrdosti.

Hit ze stejnojmenného „Bossova“ alba si ke zpěvákovu malému zalíbení vybral jako doprovod ve své druhé prezidentské kampani Ronald Reagan. Pro Springsteena pak zkušenost, že jeho osobně laděná protiválečná píseň byla použita v kampani s podtónem národní velikosti a hrdosti, byla začátkem cesty k větší aktivistické angažovanosti.

Bůh s námi, válka před námi

Třeba ovšem dodat, že Gazmanovova patrioticky nostalgická oslava sovětské velikosti je ještě celkem mírumilovná ve srovnání s některými jeho jinými, novějšími písněmi. Tak třeba „Vpřed, Rusko!“ neboli „nová hymna ruského patriotismu“ z roku 2015 je svým militarismem přímo hrůzostrašná. „Rusko, v tom slově je oheň a síla“, zpívá Oleg Gazmanov za doprovodu mohutného sboru, kolem něj v klipu mašírují vojáci, létají stíhačky: „Už se zase zakaluje ocel naší ruské vlasti.“

Pozoruhodná je i jiná pasáž této písně, kde se namísto vojenské síly vzývá síla náboženská. Gazmanov při vystoupeních nosí na krku dobře viditelný velký kříž, v klipu jeho patriotické hymny nicméně nefiguruje jen pravoslavný chrám, ale i mešita, a dokonce i chrám buddhistický, včetně obrázků mnichů v typickém červenohnědém rouchu. „Tradice, světy, tisíce let. Letopis našich vítězství pokračuje,“ zpívá ruský rocker.

Silná přítomnost náboženských motivů je sjednocujícím prvkem všech jmenovaných skladeb. Bůh — nejen ten křesťanský! — je na naší straně, žehná ruským zbraním, pomůže k vítězství nad novým nacismem. Ideologie boje „svaté Rusi“, jejíž hlavou je moskevský patriarcha Kirill, či v moderní podobě inkluzivní Ruské federace mnoha národů a náboženství, proti úpadkovému amorálnímu Západu a západnímu fašismu, se propisuje i do zdánlivě nenáboženských děl popkultury.

V Lužnikách prezident Putin citoval jednu z nejznámějších novozákonních pasáží, Ježíšova slova z Janova evangelia „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15,13), což se v kontextu agresivní války jím samým rozpoutané nedá označit jinak než jako blasfemie. Těžko to však takto pojmenuje oficiální představitel církve, která se chlubí tím, že za Putina staví tři nové chrámy denně. Pozoruhodné je, že přirovnání obyvatel Donbasu ke Kristu trpícímu na kříži použil i Vladimir Skobcov v písni Donbas za námi.

Dalším výrazným společným prvkem je fascinace válkou. Válka je osudem, je vše prostupující skutečností, nelze před ní uniknout. Písně jako ty Olega Gazmanova či Natalie Kačurové pomáhají připravit ruskou společnost, či její většinu, na válku jako nevyhnutelnou součást jejich životů. Samozřejmě s výhledem na konečné vítězství a osvobození, ale až poté, co půl nebe pokryje oheň a druhou smog a dým z plamenů…

Kolektivní vina kultury?

Ukrajinský slavista a kulturolog Radomyr Mokryk v textu, ve kterém polemizuje se smířlivými postoji Západoevropanů k Rusku a zejména k ruské kultuře. Právě jí a drtivé většině ruské společnosti připisuje spoluvinu za dnešní krveprolití na Ukrajině.

Nevynechává dokonce ani takové ikony, jako jsou Dostojevskij a Bulgakov. S využitím palestinsko-amerického myslitele Edwarda Saida a jeho pojetí vztahu mezi impériem a koloniemi považuje zmíněné klasiky světové kultury za vinné podporou ruského imperialistického étosu, jejich skvělá díla „pomáhala utvářet společnost, která je ochotná zabíjet pro mytickou vizi mohutného Ruska“.

Při vší úctě k autorovi, který se aktuálně nachází ve Lvově v domobraně, připraven bránit svou vlast, nelze přistoupit na princip kolektivní viny, a to ani ve vztahu k národu, ani ke kultuře. Michail Bulgakov jistě nenese spoluvinu za invazi Vladimira Putina. Nelze však lehce odbýt ani myšlenku, že ruská imperiální idea, v něčem dost podobná té britské, byla i podvědomě zvnitřněná v řadě děl kultury, ve svém vyznění zásadně humanistických a protivících se jakémukoli násilí.

Na druhé straně, ti ruští kulturní tvůrci, kteří přispívají ke kultu vojenské síly, podílejí se na vyvolávání představy o nevyhnutelné „svaté válce“ Ruska se západním světem, svůj díl viny nepochybně nesou. Účast na budování kultu zbraní a síly, stejně jako zneužívání náboženství k podpoře agrese a jakési svaté války proti úpadkovému západnímu světu ztotožňovanému s nacismem, nelze ničím ospravedlnit.

Jiní tvůrci právě směřují do nové vlny ruské emigrace. Zpěvačka Zemfira, jež je tak jako Oleg Gazmanov rodačka z Ufy a která mimochodem rovněž nazpívala svou coververzi Cojovy písně Kukačka, v reakci na ruský vpád na Ukrajinu nahrála na youtube novou verzi své písně Nestřílejte. Na svém instagramovém účtu smazala všechny příspěvky s výjimkou jediného: nápisu Ne válce. Spolu se slavnou pěvkyní Allou Pugačovovou a dalšími osobnostmi ruské kultury Zemfira opustila Rusko a není jisté, zda a kdy se vrátí.