Volby do jedné třetiny senátních obvodů budou letos možná důležitější než souběžně se konající volby krajské. Ty sice nejspíš ukážou jasnou převahu hnutí ANO, což by mělo sloužit jako varování stranám vládní koalice, ale pak se budou ve vedení krajů tvořit různé „pragmatické“ koalice.

Složení Senátu je důležité. Horní komora je u nás důležitou pojistkou proti případným pokusům příští vlády, kterou mohou zformovat nacionálně-populistické a krajně pravicové politické subjekty v čele s hnutím ANO, podvázat českou demokracii tak, jak to vidíme nyní na Slovensku nebo už několik let v Maďarsku.

Jak Slovensko, tak Maďarsko doplácejí na to, že mají jednokomorové parlamenty. Prosazení nejrůznějších nedemokratických zákonů, a v případě Maďarska i ústavních změn, tam nestála v cestě horní komora parlamentu, která by některé z nich mohla zbrzdit či odmítnout.

Český Senát sice nemá rozsáhlé pravomoci, ale má absolutní právo veta v případě ústavních dodatků a změn volebních zákonů. Snahy vládní většiny kupříkladu prosadit účelové změny volebního zákonodárství, včetně zavedení celostátních referend, může Senát odmítnout. Horní komora také schvaluje na návrh prezidenta ústavní soudce, což dává českému Ústavnímu soudu jiné — mnohem nezávislejší — postavení, než mají v Maďarsku a na Slovensku.

I když Sněmovna může senátní veto v případě běžných zákonů přehlasovat, potenciální snahy vládní většiny prosadit zákony vedoucí k podvázání demokracie může Senát svým odporem ztížit. Odmítnutí takových zákonů Senátem posiluje i prezidentovo právo veta. A spolu s tím vytváří určitou atmosféru pro případné posuzování takových zákonů Ústavním soudem na návrh skupiny senátorů či prezidenta.

V českém kontextu je důležité, že v senátních volbách se využívá jiný typ volebního systému než ve volbách sněmovních. Dvoukolový většinový systém v relativně malých obvodech značně omezuje šance kandidátů nesystémových a extremistických stran na úspěch, protože se proti nim ve druhém kole spojují voliči demokratických stran.

Letošní volby

Z analýzy kandidátních listin v sedmadvaceti volebních obvodech, v nichž se bude letos rozhodovat o nových senátorech, vyplývá, že strany a nezávislí kandidáti hájící liberální demokracii si udrží většinu, kterou v Senátu disponují. Neztratili by ji při současném poměru sil dokonce ani v naprosto nereálném scénáři, kdyby kandidáti nesystémových a extrémistických stran vyhráli ve všech sedmadvaceti obvodech. Nedá se ale předpokládat ani výraznější posílení pozic zástupců těchto subjektů.

Hnutí ANO, nejsilnější z těchto subjektů, nadále na výraznější roli v Senátu evidentně rezignuje, protože ve většině volebních obvodů nenabízí osobnosti, které mají reálnou šanci zvítězit v druhém kole, pokud se do něj dostanou. Dá se sice předpokládat, že stejně jako v minulosti může už pouhá příslušnost k hnutí ANO pomoci i relativně neznámým kandidátům k postupu do druhého kola, ale tam většinu z nich čeká skoro jistě opět porážka.

ANO dokonce v několika obvodech ani svoje kandidáty nenasadilo. Jistou šanci uspět i v druhém kole mají jen někteří politici, kteří jsou známí na lokální úrovni, kupříkladu primátoři měst, jako jsou Tomáš Navrátil v Opavě nebo František Jura v Prostějově. V Sokolově bude kandidovat možná nejznámější tvář hnutí mezi senátními kandidáty Jana Mračková-Vildumetzová, v Teplicích hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller, v obvodě Benešov poslankyně a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková a v obvodě Praha 12 kdysi prominentní tvář ODS Boris Šťastný.

Ani ostatní nesystémové či krajně pravicové subjekty nenabízejí, až na výjimky, známější tváře. V Českých Budějovicích kandiduje bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip, v Břeclavi předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta, v Mladé Boleslavi poslanec Jiří Kobza z SPD, v Praze 4 za Svobodné ekonomka Markéta Šichtařová. V Ostravě-městě se představí dříve prominentní tvář KSČM Leo Luzar a Liana Janáčková, kandidující za Svobodné.

Obecně lze říct, že poměr sil v Senátu, kde mají výraznou většinu strany vládní koalice, se zásadně nezmění. K jistým přesunům může dojít spíše mezi stranami vládní koalice. Nejvíce mandátů z těchto stran obhajuje ODS, celkem deset. STAN obhajuje pět mandátů. Zejména STAN je momentálně v situaci, kdy se mu nemusí podařit zisky z roku 2018 obhájit.

Pozoruhodná klání

Senátní volby nabídnou i řadu soubojů, které nemusí mít nutně dopad na poměr sil mezi stranami hájícími liberální demokracii a stranami nesystémovými, ale budou mít vypovídací hodnotu. Ve volbách kandidují kupříkladu hned tři současní senátoři, kteří sice neuspěli v roce 2018 v souboji o post prezidenta s Milošem Zemanem, ale získali svou kandidaturou dostatečný věhlas k tomu, aby následně byli zvoleni do Senátu — Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer.

Proti Fischerovi bude v Praze 12 stát jen jedna relativně známá osobnost — Boris Šťastný kandidující za ANO. Jiří Drahoš se střetne se Šichtařovou a výraznou tváří Strany zelených Petrem Štěpánkem.

V nejtěžší pozici bude Marek Hilšer, kterého vyzvou předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, kandidující za ODS, egyptolog Miroslav Bárta, kandidující jako nezávislý, a vědkyně a bývalá náměstkyně primátorky Prahy Eva Kislingerová, kandidující za ANO.

V obvodu Brno-město se uvolní místo po nekandidujícím ministru školství Mikuláši Bekovi. O to se utkají režisér Břetislav Rychlík za TOP 09, cestoval a podnikatel Libor Zabloudil, kandidující za STAN, a Marie Jílková z KDU-ČSL.

Nemalou výpovědní hodnotu bude mít klání v obvodu Benešov, který zasahuje až k východnímu okraji Prahy. Senátní křeslo zde obhajuje Zdeněk Hraba, který v roce 2018 kandidoval za STAN. S hnutím se ovšem rozešel s tím, že už nereprezentuje jeho hodnoty, a stala se z něho známá tvář krajního konzervativismu, bojující proti manželství pro všechny, Istanbulské úmluvě o potírání násilí na ženách nebo proti větší kontrole zbraní.

Hraba přešel do klubu ODS a kandiduje nejen s její podporou, ale i podporou Konzervativní strany, Monarchistů a Svobodných. Proti němu bude coby kandidát TOP 09 stát bývalý hokejový brankář Dominik Hašek a také Helena Válková z hnutí ANO.

Souboj bude pikantní už tím, že ODS a TOP 09, které tvoří jeden senátní klub, se snažily ve většině obvodů nejít proti sobě. V tomto případě ale proti stále více konzervativnímu Hrabovi nasadila TOP 09 Haška, jehož postoje lze popsat jako pravicově-liberální. Je to tedy i souboj o pojetí „pravicovosti“ v rámci koalice SPOLU.

Ze známých osobností, které byly zvoleny do Senátu v roce 2018, se rozhodli nekandidovat Jitka Chalánková z ODS a již zmíněný Mikuláš Bek, reprezentující hnutí STAN. Zvolení mají naopak — už vzhledem k nevýrazným soupeřům — skoro jisté jiné známé tváře: Jiří Čunek v obvodě Vsetín nebo Martin Červíček v obvodě Náchod.

Není pochyb, že zastánci liberální demokracie budou mít během senátních voleb, řečeno lidově, menší nervy než v sněmovních volbách v příštím roce. I po druhém kole senátních voleb si strany vládní koalice udrží většinu nejen prostou, ale zřejmě i ústavní.