Příští týden ve středu se na plénu Senátu začne projednávat odkládaná ratifikace Istanbulské úmluvy Českou republikou. Bod je zařazený jako poslední v rámci schůze, dojde na něj tak pravděpodobně až v nočních hodinách. V případě schválení v Senátu poputuje ještě do sněmovny.

„Já jsem samozřejmě dlouhodobě na straně ratifikace. Je to jedna z důležitých úmluv v lidskoprávní oblasti, které jsme ještě neratifikovali. Jsme v rámci Evropy na chvostu, to si myslím, že je špatně. Mrzí mě, že k ratifikaci nedošlo už dávno a otázka byla zneužita populisty pro vlastní zviditelnění. Souhlas s mezinárodními úmluvami vyjadřujeme na půdě Senátu běžně, toto je ojedinělý případ, kdy jsme se takto zasekli,“ vysvětluje svůj postoj pro Deník Referendum senátorka Adéla Šípová (za Piráty).

Odpůrci úmluvy v Senátu i v Poslanecké sněmovně sázejí na negativní konotace spojené se slovem „gender“. „V Istanbulské úmluvě je podstatná část věnovaná údajnému potírání škodlivých stereotypů. Dovolím si to přeformulovat: je tím míněno tradiční pojetí rodiny, tradiční role v rodině a nedostatečná genderová výchova. Istanbulská úmluva požaduje generální rekonstrukci společenských zvyklostí. Skoro to vypadá, že hlavní příčinou násilí je tradiční rodina, protože tu chce Istanbulská úmluva zpochybňovat,“ uvedl za senátory, kteří ratifikaci Istanbulské úmluvy odmítají, už loni v srpnu na tiskové konferenci místopředseda horní komory Jiří Oberfalzer (ODS).

Spolu s ním proti Úmluvě vystoupili i senátoři Zdeněk Hraba (nezávislý), Jitka Chalánková (nezávislá), Daniela Kovářová (nezávislá), Ivana Váňová (KDU-ČSL), Jana Zwyrtek Hamplová (nezávislá), Miroslav Adámek (za ANO), Michael Canov (SLK) a Jiří Vosecký (SLK). Podle Oberfalzera přitom vystupující senátoři mají podporu i dalších členů horní komory. Vystoupení navázalo na podobné, jaké už dříve uspořádala ve sněmovně skupina poslanců napříč stranami pod vedením Jana Skopečka (ODS). Naproti tomu podporovatelé Istanbulské úmluvy v čele se senátory Miluší Horskou (za KDU-ČSL) a Jiřím Drahošem (za STAN) uspořádali v říjnu na půdě Senátu kulatý stůl.

O Istanbulské úmluvě se již koncem léta jednalo v jednotlivých senátních výborech. K přijetí jej doporučil pouze výbor pro vzdělávání a lidská práva, naopak ústavně právní, zahraniční ani evropský výbor doporučující stanovisko nepřijaly. Ústavně právní výbor pak úmluvu dokonce označil za „ideologický dokument“.

Piráti a SEN 21 pro, zbytek rozdělen

Podle aktuálního rozložení sil v Senátu se zdá, že výsledek bude těsný. Většina klubů je názorově rozdělená a řada senátorů je nerozhodnutých. Výsledek bude zřejmě i dílem náhody: vzhledem k pravděpodobně pozdnímu nočnímu jednání a očekávané dlouhé diskusi bude záležet i na tom, který z táborů bude mít větší výdrž.

„Ratifikaci Istanbulské úmluvy jsme na našem klubu ještě neprobírali. Podle společných diskusí je jisté, že hlasování o ratifikaci bude nejednotné napříč kluby. Já osobně jsem tuto úmluvu důkladně studoval, internetovým světem o ní koluje mnoho nepravd. Ratifikaci podpořím,“ uvedl pro Deník Referendum první místopředseda senátorského klubu ODS a TOP 09 Jan Grulich (TOP 09).

Občanští demokraté a TOP 09, v jejichž klubu zasedají ještě někteří nezávislí senátoři a senátor za Svobodné, tvoří se šestatřiceti členy největší blok v Senátu. V jeho řadách jsou jak hlasití odpůrci úmluvy, jako Zdeněk Hraba (zvolen za STAN, nyní nezávislý), Jitka Chalánková (nezávislá), Tomáš Jirsa (ODS) či Jiří Oberfalzer (ODS), tak podporovatelé ratifikace, jimiž jsou kromě většiny senátorů za TOP 09 například i Miroslava Němcová (ODS) nebo Hana Kordová Marvanová a Ondřej Šimetka (oba za ODS).

„Náš senátorský klub bude pravděpodobně většinově hlasovat pro nepřijetí Istanbulské úmluvy. Mé stanovisko je rovněž k přijetí negativní,“ říká předseda lidoveckého senátního klubu Josef Klement (KDU-ČSL). Přestože ve dvanáctičlenném lidoveckém klubu zasedají hlasití odpůrci Istanbulské úmluvy a zastánci údajného tradičního pojetí rodiny, jako Jiří Čunek, najdou se v něm i liberálnější hlasy: například senátorka Miluše Horská (za KDU-ČSL) ratifikaci podporuje.

„V této věci předpokládám, že se každý bude rozhodovat sám za sebe. V Senátu vzešla poměrně silná iniciativa proti schválení, pokud vím, členové klubu se jí přímo neúčastnili, ale jak budou hlasovat, ještě není jasné,“ vysvětluje místopředseda šestičlenného senátního klubu hnutí ANO a sociální demokracie Petr Vícha (SOCDEM).

„I já sám se definitivně rozhodnu až po proběhlé diskusi a na základě předložených argumentů předkladatele a zpravodajů. Necítím se být odborníkem na dané téma, a proto se budu rozhodovat podle těch, které za odborníky považuji,“ uvedl Vícha v odpovědi na otázku Deníku Referendum, jak se k tématu postaví.

Rozdělený bude zřejmě druhý nejsilnější klub Starostů a nezávislých. Hnutí STAN si v poslední době sice buduje liberální image, ta je však patrná především ve sněmovně. V Senátu je vazba členů klubu na hnutí STAN daleko volnější, a zvlášť u nezávislých osobností nebo senátorů zvolených za lokální modifikaci hnutí Starostové pro Liberecký kraj, jako jsou Michael Canov a Jiří Vosecký, převažují tradicionalistické postoje. Sám předseda klubu STAN Jan Sobotka (za STAN) se odmítl Deníku Referendum k rozložení podpory Istanbulské úmluvy mezi senátory za Starosty vyjádřit. Klub totiž bude o tématu jednat až začátkem příštího týdne.

„Celý náš šestičlenný klub ratifikaci podporuje. Na klubu jsme to řešili, řada z nás vystupuje aktivně pro ratifikaci, včetně předsedy klubu Václava Lásky. Jsme advokáti, v praxi vidíme, jak je to potřeba,“ říká místopředsedkyně liberálního senátorského klubu Pirátů a Senátor 21 Adéla Šípová (za Piráty).

Jak hlasování v Senátu dopadne, podle Šípové zatím nelze odhadnout. „Proti ratifikaci se vyjádřilo poměrně otevřeně dost senátorů na tiskové konferenci, pak je skupina senátorů, kteří se otevřeně na kulatém stolu vyjádřili pro. Obě skupiny jsou poměrně vyvážené. Je řada senátorů, kteří se nevyjádřili, a ti rozhodnou, zda souhlas dáme nebo nedáme. Zastánců může být podle našich propočtů o něco málo více, ale jsou to čísla, která se mohou pohybovat,“ popisuje Šípová pro Deník Referendum.

Istanbulskou úmluvu potřebujeme

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám zavazuje státy například k vytvoření infrastruktury pro ochranu obětí, jako jsou sítě kapacitních azylových domů a specializovaných center pro oběti sexuálního násilí, nepřetržité tísňové linky pomoci či legalizaci dočasného vykázání pachatele domácího násilí ze společného bydlení.

Definuje rovněž trestné činy, které musí právní řád dané země obsahovat, jako je pronásledování, sexuální násilí či nucené sterilizace a potraty. V rámci prevence domácího násilí pak úmluva doporučuje mechanismy boje proti genderovým stereotypům, například osvětové kampaně, zahrnutí genderové problematiky do školní výuky a spolupráci s občanskými organizacemi. Na zavádění opatření do legislativy jednotlivých států dohlíží nadnárodní expertní orgán GREVIO, jenž vydává také rady a doporučení.

„Vnímám dvě roviny toho, proč je přijetí Istanbulské úmluvy důležité. Ta první je symbolická. Česká republika tím dá najevo, že téma násilí na zranitelných skupinách lidí je pro ni důležité a chce ho řešit. Znamená to přihlášení se k hodnotám, na kterých Česká republika jako demokratický stát staví. Potom je to praktická rovina, která řeší situace, kdy současný systém obětem násilí nedokáže pomoct,“ vysvětluje pro Deník Referendum ředitelka občanské organizace Gender Studies Johana Jonáková.

Systém péče o oběti v České republice není dostatečně kvalitní. „Dlouhodobě nám například chybí síť azylových domů a center pro oběti násilí, bezpečné domy mají minimální kapacitu, chybí psychoterapeutická pomoc,“ říká Jonáková.

Že úmluva neobsahuje nic praktického, co už bychom ve zdejší legislativě neměli, a jde pouze — slovy senátního ústavního výboru — o ideologický dokument, je podle ředitelky organizace Gender Studies mýtus. „Úmluva přichází s povinnostmi, které český stát není schopen sám od sebe naplnit. Ratifikací bychom se zavázali, že vyhradíme finanční prostředky na péči pro oběti násilí,“ říká Jonáková s tím, že může jít také o příležitost k debatě o tom, zda jsou tresty za sexuální násilí v České republice adekvátní.

Upozorňuje na to, že ve výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z června 2021 devadesát procent dotazovaných Čechů a Češek podpořilo přijetí Istanbulské úmluvy. Šlo však pouze o ty, kteří věděli, co úmluva obsahuje a jakého problému se týká, přičemž tři čtvrtiny dotazovaných na takovou otázku nedokázali odpovědět.

„Byla bych ráda, kdybychom neřešili, že úmluva obsahuje nový pojem gender. Můžeme se sice tvářit, že gender tu není, ale tím nezmizí. Že společnost má rozdílná očekávání od mužů a od žen a přisuzuje jim odlišné role, je fakt. Za tímto slovíčkařením se ztrácí podstata problému, kterou je problematika rozšířeného násilí na ženách,“ uzavírá Johana Jonáková rozhovor pro Deník Referendum.

Neschválení úmluvy jako problém pro českou demokracii

Česká republika patří se Slovenskem, Maďarskem, Bulharskem, Litvou a Arménií mezi posledních šest zemí Rady Evropy, jež úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly. Naposledy tak učinilo koncem loňského roku Lotyšsko. Přijetí Istanbulské úmluvy má neotřesitelnou podporu odborné veřejnosti a organizací občanské společnosti, jež se pomoci obětem násilí věnují. Přesto toto téma rozděluje politickou scénu.

Vyvolává výrazný odpor především ve skupině tradicionalistických politiků ve sněmovně i v Senátu, kteří se verbují z řad ODS, KDU-ČSL, SPD a ANO a kteří podobně prosazují také ústavní zákaz manželství pro všechny, ačkoliv rovným svazkům se mimo západní Evropu a severní Ameriku otvírají už i země bývalého východního bloku jako Slovinsko a Estonsko.

Odpor vůči Istanbulské úmluvě je přitom mobilizační prostředek pro celou antigenderovou a ultrakonzervativní lobby. Ve svých newsletterech nedávno vyzývala své podporovatele k obepisování politiků za odmítnutí Istanbulské úmluvy Aliance pro rodinu, která jinak funguje jako v zásadě „single-issue“ organizace prosazující ústavní zákaz stejnopohlavních manželství. Istanbulská úmluva podle Aliance pro rodinu přinese „postih kritiků genderové ideologie“.

„Vzhledem k tomu, že v českém veřejném prostoru mají hegemonní postavení spíše antifeministické postoje, má Istanbulská úmluva silný mobilizační potenciál. Lze ji totiž interpretovat jako nástroj evropských elit, které se snaží svrchu implementovat ideologii, s níž se ,obyčejní lidé‘ neztotožňují,“ říká pro Deník Referendum politoložka Eva Svatoňová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Jde podle ní o kauzu, díky které se navíc podařilo mainstreamizovat diskurz o tzv. „genderové ideologii“ i v České republice. „Vliv na to má určitě fakt, že úmluva pracuje s pojmem gender, který se z feministických teoretických textů postupně dostal do oficiálních dokumentů, pro většinu obyvatel ale pořád představuje něco cizího. Jeho vágnost umožňuje oponentům úmluvy a progresivní politiky snadno ho démonizovat, což se jim taky podařilo,“ vysvětluje Svatoňová.

„Pořád si ale myslím, že většinu populace úmluva vůbec nezajímá. Polarizační téma se z ní stalo až kvůli nátlakovým skupinám, které ve spolupráci s církví a dalšími neokonzervativci z řad politiků systematicky zasadily o to, aby úmluva vyvolala morální paniku společnosti,“ dodává politoložka.

Vliv na to má podle ní i fakt, že ideologicky spřízněné zahraniční organizace Istanbulskou úmluvu úspěšně použily jako mobilizační nástroj ještě před tím, než se stala tématem u nás. „V Chorvatsku se například demonstrací proti úmluvě účastnily desetitisíce lidí. Podobné obstrukce jako v České republice se objevily v několika státech včetně Slovenska, Maďarska a Bulharska,“ uzavírá Eva Svatoňová.

Posun v dlouho zaseknuté ratifikaci mezinárodní smlouvy, již už dříve přijaly hodnotově mnohem konzervativnější země jako Ukrajina, Moldavsko, Rumunsko, či Gruzie, může přijít právě s případným schválením v Senátu, byť i případný těsný výsledek a už probíhající demagogická debata přinese oslabení obrazu České republiky na mezinárodní scéně.

Pokud senátoři ratifikaci úmluvy skutečně neschválí, potvrdí se, že kulturní konflikty, jako normalizovaný nástroj využívaný některými politiky k zisku hlasů a k viditelnosti v médiích, v českém prostoru nabobtnaly do nepřijatelných rozměrů, které ohrožují českou demokracii a představují výrazně hlubší problém.

Naopak schválení by dokument posunulo do sněmovny, kde se dá očekávat podobně vyhrocená debata. Podpis prezidentem Petrem Pavlem by v případě, že se k němu úmluva vůbec dostane, měl být dle jeho dřívějších vyjádření bez problémů.