↗

Klíčem k úspěchu strany je angažmá významných starostů. Voliči tyto veřejné činitele, kteří se mohou prokázat svou prací v obecním či městském zastupitelstvu, jednoduše hodnotí na základě přímé zkušenosti. Na snímku předseda SLK M. Půta a starosta Chrastavy M. Canov (vpravo) Foto FB Starostové pro Liberecký kraj

Jedním ze zásadních výstupů proběhlých voleb do krajských zastupitelstev bylo další přesvědčivé vítězství uskupení Starostové pro Liberecký kraj (SLK) v Libereckém kraji. Se ziskem 38,57 % hlasů vyhráli SLK s výrazným odstupem před dalšími subjekty, přičemž je mimo jiné pozoruhodný — tím spíše v porovnání s celostátním průměrem — rozdíl mezi SLK a druhou politickou formací v pořadí, ANO se ziskem 17,85 % hlasů.

Politické úspěchy SLK jsou přitom dlouhodobou záležitostí. Starostové pro Liberecký kraj jsou regionálním politickým uskupením tvořeným hlavně starosty a dalšími komunálními politiky. Hnutí vzniklo před krajskými volbami v roce 2008 „za účelem změny a zlepšení života v Libereckém kraji“, přičemž svou pozornost zaměřovalo například na problematiku efektivnějšího a transparentnějšího nakládání s finančními prostředky. Ve volbách do krajského zastupitelstva v roce 2008 získali SLK 13,78 % hlasů a následující volební období 2008—2012 byli v opozici.

V příštích krajských volbách v roce 2012 již SLK zvítězili se ziskem 22,21 % hlasů a o další čtyři roky později uspěli ještě výrazněji (32,35 % hlasů). Po dvě volební období (2012—2016, 2016—2020) byli SLK v Libereckém kraji rozhodující politickou silou a jejich lídr Martin Půta vykonával úřad hejtmana. Máme tedy co do činění s dlouhodobým a kontinuálním vzestupem regionálního uskupení.

Příčiny úspěchu

Hlavní příčiny volebních úspěchů SLK jsou tři. Tou první je angažmá významných a aktivních starostů a dalších komunálních politiků. Voliči tyto veřejné činitele, kteří se mohou prokázat svou prací v obecním či městském zastupitelstvu, jednoduše hodnotí na základě přímé zkušenosti. Zároveň mohou ocenit jistý kariérní postup, kdy politik začíná na komunální úrovni a v případě úspěchů na tomto stupni může aspirovat na stupně vyšší, směrem do krajské a posléze celostátní politiky.

Podíváme-li se na personální skladbu vedení SLK, vidíme zde výhradně starosty měst a obcí. O předsedovi SLK Martinu Půtovi budeme podrobněji pojednávat níže. Dalšími členy vedení SLK jsou například Michael Canov (starosta Chrastavy), Jan Berki (zastupitel Liberce) nebo Daniel David (starosta Janova nad Nisou). Uskupení je tedy v Libereckém kraji pevně zakořeněné v komunální sféře, od které se odvíjí jeho etablování a úspěchy na úrovni krajské.

Druhou příčinou úspěchu SLK je slabost jeho konkurentů. Liberecký kraj byl totiž jedním z těch krajů, ve kterém došlo ke značným vnitrostranickým krizím a ztrátě pozic etablovaných celostátních politických subjektů. Strany jako ODS či ČSSD byly ve značné míře vnímány jako symbol nekalého až korupčního způsobu vládnutí nebo je ovládly vnitrostranické spory a problémy. Stalo se tak v už roce 2008, kdy se SLK formovala.

V případě liberecké ODS tehdy reprezentované primátorem Liberce Jiřím Kittnerem šlo o opakovanou tematizaci jejího klientelismu, konkrétně sepětí se stavební firmou Syner. Četné skandály a vnitřní rozpory byly charakteristické také pro libereckou ČSSD, ze které například v průběhu času odešli její čelní představitelé jako Oldřich Němec nebo primátorka Liberce z let 2011—2014 Marie Rosenbergová. ČSSD navíc jako levicová strana měla v převážně pravicovém kraji pro své etablování obtížnější podmínky. Dobrou historii v regionu nemá ani TOP 09. Hluboké vnitřní problémy v její liberecké městské organizaci totiž v roce 2010 vyvrcholily jejím rozpuštěním.

A konečně třetí příčinou politických úspěchů SLK je osobnost jejího lídra Martina Půty. Že je úspěch politické strany dán kvalitou jejího lídra, je známé a obecné pravidlo. Martin Půta SLK do velké míry odlišuje od podobných regionálních uskupení v jiných krajích v České republice. Půta byl dlouhá léta komunálním politikem. Na této úrovni v roce 2002 začínal jako starosta Hrádku nad Nisou a zůstal jím po tři volební období. V tom posledním se funkce starosty vzdal, poté, co se stal hejtmanem. Od roku 2007 byl zastupitelem Libereckého kraje, nějaký čas byl též předsedou Sdružení obcí Libereckého kraje nebo členem Rady Euroregionu Nisa.

Kombinace osobnostního charismatu, jasného lídrovství v SLK a zřetelných aktivit v komunální a krajské politice učinila z Martina Půty výrazného a úspěšného politika. Za jeho kladné stránky můžeme považovat též převahu věcného vystupování a s tím související skutečnost, že svými politickými projevy ve srovnání s jinými činiteli politicky podobně zaměřených uskupení jako je STAN nebo TOP 09 nepůsobí konfrontačně nebo dokonce dogmaticky.

V tomto směru není bez zajímavosti též v zásadě bezproblémový vztah Martina Půty s četnými osobnostmi odlišné politické orientace (například komunikace s prezidentem Milošem Zemanem v rámci jeho návštěv v krajích nebo na půdě Asociace krajů České republiky). SLK vedené Martinem Půtou má tak značné rysy politického uskupení, které můžeme na úrovni Libereckého kraje s jistou nadsázkou považovat za určitou formu catch all party, formace mající předpoklady oslovit široké spektrum voličů napříč ideologickými sektory nebo konfliktními liniemi. I to představuje významný důvod politických úspěchů SLK.

Všechny výše uvedené faktory jsou natolik silné, že jednoznačně převažují nad jedinou „skvrnou“ na obraze Martina Půty. Tou je jeho trestní stíhání. Policie ČR v roce 2014 Půtu obvinila z přijetí úplatku v souvislosti s přípravou rekonstrukce kostela sv. Máří Magdalény v Liberci. Tato kauza ale nebyla pro širší veřejnost příliš srozumitelná, chybělo její dostatečné politické a mediální využití v konkurenčním boji. Vyšetřování se navíc natahovalo a skončilo zproštěním obžaloby v květnu 2020. Tyto aspekty můžeme brát jako příčiny toho, že kauza politickou kariéru a vzestup Martina Půty výrazně nepoškodila. Zvláště v kontextu všech výše rozebraných faktorů.