Je první únor a jsem se skupinou učitelů z českých univerzit v jedné z budov Evropské komise v Bruselu na exkurzi o aktuální agendě orgánů EU. Jen tak mimochodem se dozvídám o iniciativě 100 klimaneutrálních měst EU. S dovětkem, že termín pro ohlášení zájmu byl včera, ale že se z České republiky nikdo nepřihlásil, což je ztracená příležitost.

Vzhledem k tomu, že jsem zastupitel Liberce, tahle informace mi nedá. Okamžitě odesílám email primátorovi Jaroslavu Zámečníkovi ze Starostů pro Liberecký kraj (SLK — regionální sestra STAN), jestli o výzvě věděli, jestli by se nemohli ještě zkusit přihlásit a že kdyby Liberec byl z České republiky jediný, třeba by se na seznam ještě dostal.

Iluze si nedělám — SLK jsou v Liberci v koalici s ANO a ODS a ke klimatické politice mají všechny tři strany svérázný postoj. Jako vrchol klimaticky odpovědných opatření prezentují zelenou stěnu nově budovaného parkovacího domu v centru města, zateplování a snižování tepelných ztrát na městských objektech probíhá spíš díky podmínkám dotací než vlivem iniciativy radnice.

Jedním z prvních kroků téhle koalice bylo navíc zrušení podpory sdílených kol, největší starostí mnoha zastupitelů je dostatek parkovacích míst a plynulost automobilové dopravy. Máme komisi rady pro klima — ale mí kolegové popisují práci v ní jako zmar a přehlídku ztraceného času.

Příště raději přes neziskovky

Přímo na jednání ještě vysvětluji lidem z Evropské komise, že některé výzvy je možná lepší posílat mezi neziskovky než na Svaz měst a obcí, je pak větší šance, že se o nich dozví alespoň někteří zastupitelé a výzvy nezůstanou někde v koši.

Po chvíli mi blikne mail od primátora, že Liberec přihlášku podal, a to dokonce v termínu. Čtu tu zprávu raději třikrát, definitivně uvěřím až když vidím název projektu tzv. „na košilce“ z kanceláře primátora. Říkám si, dobrý! A taky, že je asi dobře, že o této záležitosti zastupitelstvo nehlasovalo, protože kdo ví, jak by to dopadlo.

Jak a proč se tedy Liberec přihlásil, nevím. A nevím ani, co si od toho slibuje. Přeci jen, materiál z porady vedení našeho města se hemží ujištěními, že ani připojení k paktu klimaticky neutrálních měst „nezakládá žádný právně vymahatelný závazek města,“ na druhou stranu prý můžeme získat přístup k dalším možnostem financování, bez kterého se žádná klimatická politika dělat nedá. Což tak nějak odpovídá obecně sdílené nechuti jakkoliv se omezovat kvůli něčemu tak abstraktnímu, jako je klimatická změna.

Nad důvody ale nemá smysl bádat. Ať bylo za rozhodnutím cokoliv, Liberec má příležitost, která se nemusí opakovat. Je celkem jedno, že teď vůbec neví, co s ní. Za pár měsíců budou volby a když z nich vzejde schopné vedení města, poradí si. Současnému vedení města každopádně patří dík, že tuhle příležitost nezahodilo a připravilo svým nástupcům projekt, na nějž mohou navázat.