Víte, kdo byl mezi hlavními představiteli České strany pokrokové? Bylo mu tehdy přes padesát a neváhal označit se za „pokrokáře“ a současně realistu. Byl to vizionář, a přitom člověk s vášní pro výsledky, náš první prezident. T. G. Masaryk. Za tuto stranu pak byl poslancem v rakouské (předlitavské) Říšské radě. Řadu let před tím už v této radě seděl za stranu zvanou Mladočeši, ale velmi zjednodušeně řečeno pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal.

Tohle není samoúčelný historický exkurz. Připomínám tohoto vysoce inspirativního státníka proto, že napětí mezi lidmi, kteří se změnám brání, a těmi hledícími do budoucna a zaměřenými na přizpůsobení se novému, tady bylo vždy. Stejně jako spor o otázku míry: jaký pokrok je akceptovatelný a co už „přepne strunu“? Je to dané i vnitřním nastavením lidí: některým se zkrátka lépe přijímá, že „změna je život“. Jiní chtějí chránit to dobré, konzervovat to, co se osvědčilo. Proměna se ale nevyhýbá vůbec nikomu a ničemu: od našeho individuálního stárnutí po celospolečenský vývoj.

Za Putina

Za jednu z organizací, která společenským změnám programově brání a blokuje je, se dá považovat Aliance pro rodinu (Alipro). Před dvěma lety jsem se s nimi střetla v televizní debatě, kde jsem zastávala rovnost práv LGBT lidí a jejich představitel opak. A protože politické strany jsou zvyklé na naprostou transparentnost financování (a to včetně vykazování dobrovolnického času lidí v kampani), zeptala jsem se i jich, kdo je financuje, když vstupují do veřejné debaty obdobně jako politické strany a hnutí. A strhla se mela. Podali na mě žalobu, chtěli mě zastrašit.

Jenže já se neptám z nějakého rozmaru, ptám se proto, že spolupracují s ultrakonzervativními spolky. A ty v jiných zemích nejspíš mají napojení na finance z Ruska (jde například o zjištění Klementyny Suchanowé nebo o zprávu Tip of the Iceberg). A ptám se, protože v názorech na LGBT tento spolek mluví stejným hlasem jako Putin. V době, kdy se Rusko všemi možnými způsoby snaží rozdělit Evropany.

Po dvou letech konečně soud vydal pravomocný rozsudek. Je podle něj v pořádku ptát se na financování Alipro a upozorňovat, že v oblasti LGBT práv říkají velmi podobné věci jako Putin. Díky za nezávislou justici.

Ne konzervativci, ale podvodníci

Osobně si myslím, že Alipro není konzervativní v pravém slova smyslu. Nechce chránit něco dobrého, i když se tak navenek tváří. Jen chce lidem žvanit do života. Nechtějí umožnit vstup do manželství všem, kdo o to stojí, a blokují kde co (redefinici násilí, úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách nebo přiměřenou a odbornou sexuální výchovu dětí ve školách), místo aby kohokoli chránili. Třeba rodiny, které si vzali do názvu.

Nenávist není konzervativní. Pusté blokování není konzervativní, nýbrž pokrytecké. Alipro se tváří jako mluvčí „babiček z jižní Moravy“, i když mají přístup do kruhů vlivu: hlavní představitelka je asistentka poslance, její kolega je poradce na ministerstvu. Aktuálně ostatně také přiznali, že jejich mantra o financování „drobnými dárci“ neplatí.

Co si z toho celého vzít? Vždyť třeba já osobně ve své rodině žiju velmi konzervativním způsobem. Ale proboha, nikomu to necpu!

Bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková napsala kdysi na Twitter: „Jana Jochová je obyčejná fanatička, která neslyší na žádný argument a také žádný argument nemá: prostě nenávidí jinakost a je přesvědčena, že musí a má právo proti ní zakročit stejně jako Putin proti Ukrajině.“ Je to ostré, že? Ale podívejme se na konkrétní slova.

Falešná tvrzení

Vezměme si třeba její výrok o homosexualitě, že byla vyřazena ze seznamu nemocí WHO z politických důvodů. Podsouvá, že homosexualita je nemoc a WHO funguje pod nějakým politickým tlakem, který tuto organizaci donutil tuto dle paní Jochové „diagnózu“ vyškrtnout. To jsou přesně věci, které popírají vědecké poznání, a navíc zpochybňují důvěru v instituce (zde konkrétně Světovou zdravotnickou organizaci).

Vzhledem k tomu, že WHO působí po celém světě, přijde mi podprahové sugerování nějaké globální LGBT lobby nebezpečné. A nikoli konzervativní. To, že v určitém procentu populace je vrozená určitá sexuální orientace, a u jiných lidí je sexualita spíše otázka jisté škály, je fakt. Popírat ho nejenže škodí například mladým lidem, kteří složitě objevují své místo ve světě, ale když jsou z prostředí, které neuznává tato fakta, může je to vážně ohrozit i co se týče třeba sklonů k sebevraždám.

Potud prokázané věci. Názor pak je, zda má být umožněno manželství pro všechny. Já jsem přesvědčená, že ano, protože to nikomu neškodí a mnohým pomáhá, ale dokážu v klidu diskutovat i s někým, kdo si to nemyslí. Potíže ale začínají, když někdo popírá fakta. A to mi přijde velmi hloupé, či v této souvislosti ultrakonzervativní. A škodící konkrétním lidem, kterých se to bytostně týká.

Proto se ptám, proto se budu ptát, proto je rozsudek zásadní. Nejen pro mě, ale pro všechny, kterých se dotýká. Společnost se mění a stejně tak se mění i pohled na to, kdo jsou pokrokáři, kdo konzervativci, a kdo už je radikální „ultra“. Všichni bychom ale měli mít možnost přemýšlet o prastarém „Cui bono?“, neboli „V čí prospěch?“.