Víte, kdo byl mezi hlavními představiteli České strany pokrokové? Bylo mu tehdy přes padesát a neváhal označit se za „pokrokáře“ a současně realistu. Byl to vizionář, a přitom člověk s vášní pro výsledky, náš první prezident. T. G. Masaryk. Za tuto stranu pak byl poslancem v rakouské (předlitavské) Říšské radě. Řadu let před tím už v této radě seděl za stranu zvanou Mladočeši, ale velmi zjednodušeně řečeno pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal.

Tohle není samoúčelný historický exkurz. Připomínám tohoto vysoce inspirativního státníka proto, že napětí mezi lidmi, kteří se změnám brání, a těmi hledícími do budoucna a zaměřenými na přizpůsobení se novému, tady bylo vždy. Stejně jako spor o otázku míry: jaký pokrok je akceptovatelný a co už „přepne strunu“? Je to dané i vnitřním nastavením lidí: některým se zkrátka lépe přijímá, že „změna je život“. Jiní chtějí chránit to dobré, konzervovat to, co se osvědčilo. Proměna se ale nevyhýbá vůbec nikomu a ničemu: od našeho individuálního stárnutí po celospolečenský vývoj.

Za Putina