Práce médií poškozuje trans lidi

Miroslav Šubrt

Nedávný rozhovor DVTV s Danielem Blackem ukazuje, jak mediální rámování tématu tranzice vypadat nemá. Přílišné zobecňování individuálních zkušeností, jehož se televize dopustila, vede k posilování představ, které trans lidi poškozují.

Z práce s trans lidmi je zřejmé, jak mediální klima ovlivňují postoj okolí. Namístě je proto především zdrženlivost. Foto pixabay

Trans téma se v poslední době setkává s bezprecedentním mediálním zájmem, ne vždy je však uchopováno adekvátně a citlivě. Při referování o trans lidech je totiž důležité zohledňovat nejen to, že tato skupina čelí ve společnosti výrazné stigmatizaci, ale také to, že téma tranzice, trans zkušenosti a adekvátní péče o trans lidi je z podstaty vysoce komplexní.

Některá média mívají sklon naplňovat polarizační potenciál tématu a předkládat názory, které jsou jednostranné nebo nepodložené odborným poznáním. Tím ovšem jen podporují stereotypy. Namísto toho, aby posilovala tolik potřebný respekt k odlišnostem v prožívání genderové identity. Takto problematickou roli nedávno sehrála internetová DVTV, když nedávno zveřejnila rozhovor s Danielem Blackem o jeho detranzici.

Takzvaná detranzice, tedy situace, kdy se osoba po tranzici vrátí ke svému původnímu genderu, je nepochybně jedním z mediálně vděčných témat. Jelikož působí jako určitý prototyp trans zkušenosti, je často vodou na mlýn otevřeně transnegativnímu uvažování. Transnegativita (nebo transfobie) je totiž postavena na základní myšlence, že být trans člověk je v základu nenormální, patologické, že jde o mentální problém související s narušenou osobností.

V narativech lidí, kteří detranzici podstoupili, se často objevují motivy nedostatečného přijetí vlastního těla, o zmatení v mužsko-ženské identitě, o sexuálních traumatech a podobně. Tyto zdánlivé psychologické příčiny pak nezřídka bývají zobecňovány na všechny trans lidi. Vývodem pak bývá, že trans identita „se dá léčit“ nebo „jde jen o fázi“.

Trans lidi netvoří jednolitou skupinu

×