V posledních týdnech se ve veřejném prostoru rozhořela debata na téma již tradiční akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu — Jom ha-šoa. Roznětkou se stala otázka, zda by se při Jom ha-šoa, což je den připomínky šesti milionů Židů, kteří byli zavražděni během holokaustu, a koná se na posuvné datum podle židovského kalendáře, měla číst také jména romských a sintských obětí holokaustu. Tato debata není žádnou novinkou, přesto se nyní, na základě rozhodnutí správní rady Institutu Terezínské iniciativy, dostala i do ohniska zájmu veřejnosti.

Jména romských obětí holokaustu byla přidána do čtení na Jom ha-šoa v roce 2010. S nápadem zapojit romská jména přišli v roce 2005 lidé z České unie židovské mládeže. Myšlenku společného připomínání obětí holokaustu dlouhodobě podporoval například i předseda brněnské židovské obce Pavel Fried, sám přeživší holokaustu.

Muzeum romské kultury se k akci poprvé připojilo již právě v roce 2010, kdy vypomáhalo mimo jiné se seznamy romských obětí. Z takto rozšířených seznamů si pak zájemci mohli vybrat, koho chtějí na Jom ha-šoa připomenout. Čtení jmen se rozšířilo po celé republice a i pro Muzeum romské kultury se stalo tradiční připomínkovou akcí.

O to smutnější zprávou pro nás bylo nedávné rozhodnutí správní rady Terezínské iniciativy, podle něhož by se čtení jmen obětí rasového pronásledování v době protektorátu mělo vrátit k původnímu formátu, kdy se připomínala pouze na židovská jména. Správní rada požaduje, aby v roce 2021 byla ze čtení v Praze romská jména vyjmuta. Argumentuje tím, že na Mezinárodní den obětí holokaustu Romů a Sintů 2. srpna pořádá organizace ARA ART čtení romských jmen v Praze, což má zřejmě být dostačující.

Proti tomuto rozhodnutí se postavila ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Tereza Štěpková, která rozhodla, že romská jména se v Praze číst budou. Institut Terezínské iniciativy, který Štěpková řídí, spravuje vedle dalších aktivit také portál holocaust.cz. Ten zpracovává mimo jiné i databázi romských obětí holokaustu a uveřejnil také prvních 326 obětí takzvaného cikánského tábora v Letech u Písku.

Názory na společné čtení jmen židovských, romských a sintských obětí se však různí. Proti myšlence společného čtení se postavilo například volné uskupení Dikhas, které tvrdí, že „Romové vnímají veřejné čtení jmen jako neuctivé a nedůstojné, jakkoli chápou snahu připomínat si symbolicky jména obětí“. Dalším argumentem proti letošní společné připomínce bylo i datum 8. dubna, kdy tradičně probíhají oslavy Mezinárodního dne Romů — pohyblivý svátek Jom ha-šoa letos připadl letos právě na toto datum.

Ale tato námitka není sdílená tak všeobecně, jak by se mohlo zdát. Ostatně letos jsme si připomínali padesát let od konání Mezinárodního kongresu Romů v britském Orpingtonu, který započal samotnou připomínkou obětí holokaustu. Muzeum romské kultury se neztotožňuje s námitkou, že by čtení jmen bylo neuctivé či nedůstojné. Naopak, připomínat si jména jednotlivých obětí romského holokaustu ve veřejném prostoru, ať už formou čtení jmen, nebo například kladením Stolpersteine, pokládáme za vhodné, protože se tím opět z prostých čísel stávají reální lidé se svými tragickými osudy. Na podporu společného čtení jmen se postavilo i Pražské forum pro romské dějiny.

Romové a Sintové během druhé světové války trpěli a umírali z rasových důvodů. V Protektorátu Čechy a Morava jich válku nepřežilo přibližně devadesát procent a jejich ztráta zanechala nezacelitelnou jizvu nejen v komunitách původních českých a moravských Romů, ale i ve většinové společnosti, která byla ochuzena o jejich příběhy, životní osudy, kulturu a vliv. A tuto ztrátu nelze nahradit.

Ne nadarmo se často mluví o tom, že holokaust Romů a Sintů je v české společnosti zapomenut či vytěsněn. Dlouho se ve veřejném prostoru o obětech nemluvilo, na místě takzvaných „cikánských táborů“ byl postaven v Letech vepřín a v Hodoníně u Kunštátu rekreační středisko. Pozůstalí a přeživší neměli kde si své oběti připomínat a veřejnost jako by ztratila ze zřetele to, co se jejich spoluobčanům stalo.

Uchovat památku na utrpení Romů a Sintů je splácením dávného dluhu, který jako společnost máme. Popírání utrpení Romů a Sintů je v naší společnosti stále přítomné, často i v nejvyšších patrech vedení státu. Tím důležitější je si připomínat, že se tyto události staly.

Společné čtení jmen Romů a Sintů společně s těmi židovskými bylo významným krokem k uznání jejich utrpení, podanou rukou a projevem úcty, spojenectví a soudržnosti. Soucitu ve sdíleném zármutku. Členění jmen obětí na ty, která by se číst měla a která naopak neměla, vede jen k dalšímu štěpení společnosti. A ostatně i samotné rozdělování lidi na základě jejich původu nemá v našich dějinách dobrou pověst.

V roce 2021 se v mnoha městech České republiky četla při Jom ha-šoa zároveň židovská i romská jména. Můžeme jenom doufat, že tato tradice nezanikne ani v letech nadcházejících.