Dát obětem tvář a jméno. Proč číst společně romská i židovská jména při Jom ha-šoa

Anna Míšková

Holokaust českých Romů a Sintů za protektorátu patří k dodnes zapomínaným a vytěsňovaným kapitolám našich dějin. Už proto je potřebné, aby jména těchto obětí zaznívala ve veřejném prostoru během čtení na Jom ha-šoa.

Společné čtení jmen Romů a Sintů se jmény židovskými je významným krokem k uznání jejich utrpení, podanou rukou a projevem úcty, spojenectví a soudržnosti. Foto WmC, German Federal Archive

V posledních týdnech se ve veřejném prostoru rozhořela debata na téma již tradiční akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu — Jom ha-šoa. Roznětkou se stala otázka, zda by se při Jom ha-šoa, což je den připomínky šesti milionů Židů, kteří byli zavražděni během holokaustu, a koná se na posuvné datum podle židovského kalendáře, měla číst také jména romských a sintských obětí holokaustu. Tato debata není žádnou novinkou, přesto se nyní, na základě rozhodnutí správní rady Institutu Terezínské iniciativy, dostala i do ohniska zájmu veřejnosti.

Jména romských obětí holokaustu byla přidána do čtení na Jom ha-šoa v roce 2010. S nápadem zapojit romská jména přišli v roce 2005 lidé z České unie židovské mládeže. Myšlenku společného připomínání obětí holokaustu dlouhodobě podporoval například i předseda brněnské židovské obce Pavel Fried, sám přeživší holokaustu.

×