V budoucnu nás možná čeká zpřísnění legislativy postihující nenávist a extremismus. Poslanci podpořili v prvním čtení návrh hnutí SPD Tomia Okamury změnit trestní zákoník tak, aby výslovně zakazoval propagaci ideologie směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající náboženskou zášť. Paradoxem je, že ji prosazují ti, kterým byla stávající úprava trnem v oku nejvíce.

V České republice už se stalo standardem, že ti, kteří nejvíce varují před omezováním svobody slova, se ji snaží potlačovat nejvíce, a to i skrze orgány činné v trestním řízení. Současně mobilizují své fanoušky proti těm, kteří upozorňují, že ústavní ochrana svobody projevu není bezmezná, pokud koliduje s jinými ústavou zaručenými právy.

Sám vůdce SPD proslul podáváním žalob či vyhrožováním žalobami, například když jej časopis Reflex sarkasticky nazval Pitomiem. Účelovost je očividná — svoboda slova především, pokud ovšem neohrožuje mě či mé zájmy. Toto pokrytectví většinou ani nemuselo dosáhnout právního sporu. Sám Okamura se proslavil zákazy nepohodlných názorů a uživatelů na svých facebookových stránkách, stejně tak jako kdysi slavné hnutí Islám v ČR nechceme a řada dalších. To je však jejich právo a nechť to o upřímnosti jejich boje za ničím omezovanou svobodu projevu vypovídá samo o sobě.

Současná Okamurova legislativní iniciativa však jde dále, přesahuje zájem ochrany jeho osoby před výroky jiných. Požaduje konkrétní úpravu v legislativě postihující činy, které můžeme nyní pro jednoduchost nazvat extremistickými či nenávistnými. Poukazuje na údajnou nedostatečnost v tom, že lze stíhat člena či podporovatele nenávistné skupiny, ne však stoupence či propagátora konkrétní nenávistné ideologie.

Ponechme stranou, že šíření jakékoli nenávisti za účelem potlačení práv a svobod člověka je dle zákona postižitelné už nyní, aniž by zákon nějak explicitně ideologie jmenoval. Nenechme se však zmást proklamovaným záměrem a neplýtvejme časem při diskusích o tom, jestli je taková úprava nutná či ne. Nová úprava má být prostě a jednoduše klackem na české spoluobčany muslimské víry. Je to příprava na omezení ústavního práva, které ručí za svobodu náboženského vyznání. Sám Okamura uvádí jako důvod soudní proces s předsedou muslimské obce v Praze Vladimírem Sáňkou.

Pomiňme skutečnost, že měnit legislativu vždy, když jeden konkrétní rozsudek (navíc stále nepravomocný) nevyhovuje nějakému politikovi, je čirý nesmysl. O tomto záměru jasně vypovídají nejen křiklavé případy poslední doby, tedy sebevědomé popírání holokaustu Okamurou a Roznerem či údajné výroky tajemníka SPD, který by posílal Židy, Romy a gaye do plynu, ale taky jiná skutečnost. Pokud by to Okamura myslel upřímně a chtěl přísnější legislativou snížit riziko pro potenciální oběti a českou společnost, existovaly by pro to snad nějaké důkazy z minulosti. Tím jediným je však zatím pouze iniciativa přímo autora návrhu zákona, poslance SPD Jiřího Kobzy, který ve svém návodu, jak se bránit islamizaci, navrhoval mimo jiné venčení psů a prasat v blízkosti mešit.

Okamura a ani jeden z jeho podnikatelských projektů se nikdy neangažoval například v boji proti neonacismu, ani se nepokusil prosadit účinnější uplatnění práva už existujícího, při jehož vymáhání má Česká republika nedostatky. Nikdy neutrousil slovo na podporu skutečných obětí nenávisti nebo ohrožených skupin. A byť možná u příležitosti otřesných teroristických útoků zmínil hrůzu lidských obětí, vždy svou rétorikou a činy spolehlivě pomáhal naplňovat strategický plán islámského státu pro Evropu, který se právě skrze teror a strach snaží štěpit naši společnost a burcovat k nenávisti vůči obyčejným lidem muslimského vyznání či proti těm, kteří jsou v této nenávisti příliš umírnění.

Dnes se staví do tábora, který on dlouhodobě nejvíce nesnáší, tábora, který varuje, že i slova mohou vést k odporným činům. Činí tak ale čistě z vlastních zájmů a ambicí skrze dlouhodobý útok na vybranou skupinu, který mu pomohl dosáhnout politického úspěchu a moci.

Hate speech neboli nenávistný projev neznamená nepohodlný názor. Jedná se o využití slova k podpoře nenávistného jednání, které vede k násilí a fyzickému či psychickému ublížení. Neexistuje názornější příklad než aktivní důchodce, který dle dosavadních zjištění policie páchá pod vlivem nenávistné rétoriky SPD nic menšího než teroristický čin. Dvakrát. A zatímco inspirátora tohoto činu ochrání před hrozícím postihem kvůli popírání holokaustu v rámci mocenské aliance druhý popírač holokaustu Babiš, navrhovaná přísnější právní úprava by nevyhnutelně dopadla právě a především na mnohé fanoušky Okamury a dalších podobných hnutí, která v nich strach a zlobu dlouhodobě pěstovala.