↗

Někteří z Romů podlehli pocit, že v Ukrajincích našli někoho, kdo je na tom ještě hůř než oni, a proto svou frustraci ventilují jejich směrem. Jediní, kdo na tom profitují, jsou bezskrupulózní politici. Foto Fatima Rahimi, DR

Prší. Schovaná pod stánkem iniciativy Pražský Majdan s ukrajinskou a romskou vlajkou sleduju, jak kapky deště padají na hlavy kolemjedoucích na Staroměstském náměstí. V jednu chvíli déšť zesílí. Mám pocit, že se roztrhlo nebe. Další a další lidé se utíkají schovat. Pod stánkem se ukryje zhruba dvacet lidi. Seznamují se a usmívají se. Netrvá dlouho a vysvitnou první sluneční paprsky. Pořadatelé využívají dešťovou přestávku a vyhlašují začátek akce.

„Nevyřešíme tady, co se stalo v Brně, nevyřešíme válku na Ukrajině, ale můžeme dát najevo, že jsme proti kolektivně vině. Proto se tady sešli zástupci ukrajinské a romské komunity. Kriminální činy jednotlivců se nemohou vztahovat na celou skupinu lidi,“ zahájil hlavní iniciátor shromáždění Tomasz Peszynski. Po jeho krátkém úvodu dostali slovo zástupci ukrajinské a romské menšiny, kteří pronesli svá prohlášení.

Násilí není cesta

V usnesení iniciativy Hlas Ukrajiny stálo, že tuto smutnou událost už nemohou sice odvrátit, co ale mohou ještě ovlivnit, je reakce společnosti a komunit. Romský národ ve své historií čelil mnoha útlakům, předsudkům, otřesnému holokaustu, pogromu — a důvodem byla vždy nenávist, iracionální, předsudečná a bezohledná. Cílem nás všech by měla být snaha o život v míru a fungující solidární společnost, která odmítá diskriminaci, xenofobii a kolektivní vinu.