„Dnes bol po 35 rokoch zrušený Ústav romologických študií FSVaZ UKF (Fakulty sociálnych vied a zdravotnictva) v Nitre,“ zněla pro mnohé nečekaná zpráva, která se objevila 23. června kolem poledních hodin na oficiální, dnes již neexistující facebookové stránce ústavu. Uzavřely se tak samostatné dějiny jednoho ze dvou romisticky zaměřených univerzitních ústavů na Slovensku.

Instituce byla modifikována a „restrukturalizována“ do takzvaného Oddelenia sociálnej práce pre rómske komunity, spadajícího pod Katedru sociálnej práce a sociálnych vied, které oficiálně vznikne 1. září 2025. Posledním mohykánem tak zůstal už jen Ústav rómskych študií na Prešovské univerzitě, který byl založen o jednadvacet let později než nitranský. V současné době má podobné zaměření, jako měl Ústav romologických študií ve svých prvopočátcích.

Nelehké začátky

Ústav romologických študií vznikl v Nitře již v dubnu 1990, tedy o rok dříve, než založila Milena Hübschmannová seminář romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tehdy ovšem ještě nesl nitranský ústav jméno Katedra rómskej kultury, pozdější název získal teprve roku 2005.

Jeho zaměření bylo zpočátku jiné než dnes. Oborově se primárně specializoval na vzdělávání budoucích učitelů a učitelek romských dětí na prvním stupni základní školy. Cílem bylo především snažit se dorovnat startovní čáru romských dětí a také připravit romské učitele a učitelky pro první stupeň základních škol. Postupně se ale původní zaměření proměnilo a z pedagogiky se přeorientovalo na sociální práci.

Již na počátku své existence však katedra čelila nenávistným projevům ze strany majority, jak to dokládá článek publikovaný v deníku Národná obroda na začátku října 1990. Ten představil nový obor a jeho zakladatele — romského poslance Federálního shromáždění a zmocněnce Vládní komise pro romské etnikum Karola Semana, který podpořil iniciativu tehdejšího děkana Pedagogické fakulty Jozefa Pastiera a jeho tajemníka Ivana Mačury založit obor, jenž by cílil především na vzdělávání romských dětí na prvním stupni základních škol.

V úvodu článku Národná obroda citovala divačku z Ružomberku, která se z televizní zpravodajské relace dozvěděla o vzniku katedry a svou reakci adresovala přímo Pedagogické fakultě. V dopise si stěžovala na to, že Pedagogická fakulta na novém oboru vítá romské studenty a studentky, kteří tak údajně požívají nadstandardní výhody oproti ostatním — ostatně nově vzniklá katedra byla v médiích často prezentována jako „romská“. Divačka šermovala se společenskými stereotypy a kladla si otázku, jak „niekto môže absolvovať vysokú školu, keď ledva skončí základnú“. Fakulta tímto krokem ztratila v jejích očích jakoukoliv úroveň.

Právě podobný příklad ukazuje nelehké začátky a důležitost tehdy nově vzniklého oboru. Zároveň podtrhuje cíle, které si jeho zakladatelé vytyčili. Ty katedra plnila prakticky až do roku 2001, dokud spadala pod Pedagogickou fakultu.

Již tehdy se však nezaměřovala pouze na učitelství pro první stupeň, ale akreditovala studijní programy jako Osvětová práce se zaměřením na romské obyvatelstvo nebo Sociální práce. Kromě sídla katedry v Nitře na krátký čas fungovala detašovaná pracoviště v Lučenci a Spišské Nové Vsi. V roce 2001 vznikla zcela nová Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, pod niž se katedra zařadila, a posílil se oborový důraz na sociální práci.

Jednotlivé studijní programy postupem času vznikaly a zanikaly — až nakonec zůstal pouze jediný. Od roku 2011 zde byl akreditován bakalářský, magisterský a doktorský studijní program Sociálne služby a poradenstvo.

Z důvodu „nerentability“

Dnes již zaniklý ústav však čelil dlouhodobým snahám o redukci ze strany vedení fakulty. Poslední student oboru Sociálne služby a poradenstvo dostudoval v akademickém roce 2021/22 a ústav poslední léta fungoval už pouze jako vědecké pracoviště bez akreditovaného studijního programu. Snížil se stav akademického sboru, který garantoval výuku na všeobecném oboru Sociální práce. Z původního počtu třinácti osob postupem času zůstali pouze čtyři.

Tendence k osekání pracoviště zesílily pod vedením současného děkana Tomáše Sollára. Právě Sollár opíral svou argumentaci o potřebě „restrukturalizace“ malým počtem vědeckých pracovníků a pracovnic a zdůrazňoval, že je ústav bez studujících a akreditace. Zároveň využíval ekonomizující diskurs, aby podtrhl nerentabilitu současného stavu pracoviště, které si údajně nebylo schopné vydělat ani na mzdy svých vědeckých pracovníků a pracovnic.

Zmiňovaný dlouhodobější trend, který probíhal bez širší veřejné debaty, následně vyvrcholil během zasedání Akademického senátu 23. června 2025. Hlasování aklamací následovalo hned ve druhém bodu jednání. Kromě jedné osoby hlasovali pro zrušení samostatného ústavu a vytvoření specializovaného oddělení pod Katedru sociálnej práce a sociálnych vied všichni senátoři a senátorky.

Tento krok neznamenal jen ztrátu jisté autonomie vědeckého pracoviště v rámci plánované „restrukturalizace“, ale také další propouštění. Zrušeno bylo totiž místo jednoho odborného asistenta a jednoho docenta. Neuspěl ani návrh přeřadit ústav opět pod Pedagogickou fakultu.

Marný boj za záchranu ústavu

Zánik ústavu se snažil odvrátit otevřený dopis, který podepsali mnozí význační absolventi a absolventky studia či osobnosti veřejného života. Signatáři a signatářky, mezi kterými byli například Tomáš Ščuka, Vlado Rafael, Andrea Bučková, Zuzana Havírová nebo Ivan Mako, v něm vyzývali rektora nitranské univerzity, aby přehodnotil stanovisko odhlasované akademickým senátem fakulty. S děkanem fakulty jednal i zplnomocněnec pro romské komunity Alexander Daško. Přesto se nepodařilo rozhodnutí zvrátit.

Rozhodnutí o zrušení ústavu provázelo mnoho svévolných a náhlých kroků. Ústav, o jehož fungování akademický senát nejednal už více než rok, byl zničehonic zrušen. Pedagogický sbor byl ze dne na den informován, že dostal výpověď.

Původně měli být propuštěni všichni zaměstnanci a zaměstnankyně ústavu. Nakonec bylo rozhodnuto, že zůstanou zachována dvě pracovní místa v rámci nově vzniklého oddělení. To by se údajně mělo po „restrukturalizaci“ stabilizovat a postupně posilovat.

Otázkou však je, zdali nejde o cestu právě opačným směrem — k postupnému úplnému zániku oborové specializace. To by ale znamenalo pro akademické prostředí i pro společnost významnou ztrátu. Obor Sociálná práca a poradenstvo, zajišťovaný Ústavem romologických študií, byl totiž, jak zmínila v rozhovoru poslední ředitelka ústavu Jurina Rusnáková, před pěti lety nejlépe hodnoceným v rámci Slovenska — a to právě díky své specializaci.