Jaké jsou lidské rasy neboli plemena? „Lidské rasy jsou tři. Dělí se na žlutou — mongoloidní, černou — negroidní, bílou — europoidní,“ odpověděla mi má sestřenice, studentka biochemie. Stejně tak jsem se to učila ve škole i já. A to samé se dočtou dnešní děti v učebnicích přírodopisu pro osmou třídu. V některých materiálech se dokonce dozví, že se jedná o antropologické dělení. Hned za odstavcem popisujícím míšence zmíněných ras se  píše o nebezpečí a nesmyslnosti rasismu. Jenže samotné rozdělování lidí na rasy naopak rasismus podporuje, umožňuje, ospravedlňuje a jde s ním už od počátku ruku v ruce. A co je nejdůležitější, je to holý nesmysl, zpochybňovaný už na začátku minulého století.

V roce 1950 vydalo UNESCO stanovisko, v němž stálo, že všichni lidé patří k jednomu druhu, že pojem „rasa“ nemá žádné biologické opodstatnění a že se jedná o mýtus. Prohlášení bylo výsledkem mezinárodního symposia antropologů, genetiků, sociologů a psychologů. K tématu vyšlo mnoho textů v odborných časopisech, přesto se i dnes běžně setkáváme s lidmi, kteří mýtu o lidských rasách věří. A nejen to, v České republice se dokonce vyučuje ve školách.

Profesor biologie Alan R. Templeton z Washingtonské univerzity analyzoval DNA globální lidské populace a zjistil, že přestože je mezi jednotlivými lidmi mnoho genetických variací, většina z nich se týká jednotlivců. Na základě jeho výzkumů lze říct, že rasa je kulturní, politický a ekonomický koncept a nemá žádný biologický základ.

Z jeho dalších zkoumání vyšlo, že osmdesát pět procent genetických odlišností bylo individuálních, tedy že jsou odlišné mezi jednotlivými vzorky a nemají nic společného. Zbylých patnáct procent odlišností by mohlo naznačovat existenci rozdílů mezi lidskými rasami. Ale u ostatních druhů obývajících naši planetu je k označení dalšího druhu či plemene potřeba odlišností několikanásobně větších.

Templetonovy výzkumy zároveň ukázaly, že mezi Evropany a sub-saharskými Afričany a mezi Evropany a Melanésany, kteří žijí na ostrovech blízko Austrálie, je mnohem více genetických shod než mezi Afričay a Melanésany, přestože ty spojuje tmavá kůže, struktura vlasů a tvar lebky. Podle těchto kritérií jim však byla dříve přisouzena příslušnost ke stejné „rase“.

Koncept ras ale nikdy nebyl považován pouze za nástroj popisující biologické odlišnosti. Vždycky ospravedňoval nadřazenost bílých nad ostatními a připisoval více přírodních či zvířecích charakteristik „barevným“. Slovo „rasa“ by se dalo nahradit označením kasta, jež popisuje sociální status člověka. S ohledem na téměř pětisetletou tradici útlaku by slovo rasa dnes vůbec nemělo být používáno. Nemá neutrální význam. Používat můžeme pojmy jako kultura, etnikum nebo národnost, které vystihují to, že příslušnost ke skupině není založená na biologické danosti.

Rasismus si nyní často vysvětlujeme jako nevzdělanost chudých. Ve skutečnosti se ale jedná spíše o šidítko nahrazující bohatství a kvalitní život. „Rasová“ nadřazenost, příslušnost k bílé kastě zajišťuje alespoň zdání toho, že člověk patří k privilegované vrstvě. Proč by se jí měli chudí rasisti dobrovolně vzdávat?

V učebnicích se dále píše o míšencích — mulatech, kreolech, mesticích a zambech. V anglicky mluvících zemích už jsou podobná označení považována za sporná, v některých kruzích nepřípustná. Označení mulat — ze španělského a portugalského mulato má původ v označení pro mulu — křížence koně a osla. Jeden známý mi, když jsem se pokoušela termín míšenec i mulat obhajovat, řekl: „Lidi nejsou zmrzlina, aby mohli být míšení. Ani psi, aby mohli být křížení.“ Od doby, kdy se začalo uvažovat, že rasy jsou jen sociální konstrukt, uplynulo už více než sto let. Stálo by za to tyto termíny z našich slovníků vyřadit a především je vyřadit ze školních učebnic. Zvládli jsme pochopit, že země není placatá, zvládneme i tohle.