Rasismus se klube z nedostatku občanské statečnosti
Miroslav HudecMiroslav Hudec reaguje na text Přemysla Houdy, v němž se ptá po původu rasismu. Ten podle Hudce nevyvěrá ani tak ze zkušeností se zlobivými romskými dětmi a jejich rodiči, ale spíše z neochoty většinové společnosti s Romy vůbec mluvit.
Přemysl Houda sděluje v Lidových novinách své nedávné zážitky z dětského hřiště v článku „Rasismus dětských hřišť“ z 16. září. Na hřišti byl s malou dcerou. K hrajícím si dětem se přidalo jedno další, chlapec „o trochu starší než děti, pro něž je hřiště určeno, od pohledu zanedbanější, tlustší“.
Následně Houda popisuje chlapcova alotria. Nejprve nabíral písek do cizího kbelíku a rozprašoval ho mimo hřiště, pak zase u skluzavky od dětí vyžadoval „imaginární vstupné“. Také bral dětem hračky. Když chtěl uzmout dceři motorku (asi plastovou), došla Houdovi trpělivost a s plačící dcerou odešel domů, přestože nechápala, „proč má jít domů tak brzy.“
Z kontextu vyplyne, že chlapec byl Rom, že jeho rodiče kus od hřiště pokuřovali a popíjeli pivo, o chování syna se nezajímali, a že on Houda se mnohokrát chystal něco říci, asi to od něj očekávaly i matky dětí, mezi nimiž tu byl jediný muž, ale nakonec neřekl nic, neudělal nic. Nechce se pustit do křížku s rodiči, netouží „po slovní výměně s těmito lidmi — s těmito Romy“.
Ovšem v novinách si to vynahradil, rozvíjí dalekosáhlé úvahy na téma, že možná právě takto, na těch dětských hřištích se klube rasismus. A jak se prý těm Romům bránit? Tak „jako se bráníme vlkům“? A prý ještě nějaký „odpornější člověk než já by si mohl vzpomenout na krysy (a myslet na jed a společenskou očistu)…“.
A pak se zas kaje a imaginárně se pohlavkuje za to, že ho tak odporné myšlenky vůbec napadly. A nedořekne, ale jeden si domyslí, že za ty jeho děsivé myšlenky můžou ti hrozní Romové, vlastně to hrozné dítě, beroucí dětem kbelíčky a plastové motorky.
Mě zase napadá, po kolika sklenicích alkoholu tohle asi psal. Kdybych totiž uvěřil, že ve stavu střízlivém, začal bych se v téhle zemi opravdu bát. Když totiž mohou takové úvahy vzniknout i v seriózních Lidových novinách, nota bene následkem zážitků na dětských hřištích celkem běžných, neboť malí, výchovně nezvládnutí rozjívenci, bílí, černí nebo fialoví vždy byli a vždy budou, pak už je možné opravdu všechno.
Zrale uvažující člověk by prostě vstal a malého fracka klidně ale rázně umravnil. Ten by podle mých zkušeností po vypeskování nejspíš uraženě opustil hřiště a problém by byl vyřešen. Pokud by hříšníkovy rodiče měli nějaké námitky, probral by to i s nimi. Možná by riskoval rozmíšku, ale to se holt nedá nic dělat, bez trochy rizika, bez kapky občanské statečnosti nelze některé věci řešit.
Tolerancí malého nezbedy jen udělal to samé, co jeho neteční rodiče. Prakticky každé dítě zkouší, co si může dovolit, a dovolí si to, co mu dovolí druzí. Pan redaktor tedy v podstatě dítěti dal najevo, že co dělá, správně dělá.
Nelidskými, rasistickými výlevy v novinách a následným sebebičováním už to nenapraví. Spíše naopak: „finis coronat opus“, tedy „konec korunuje dílo. Ale bohužel jinak, než to myslel autor latinského rčení.
I u většinové populace se vám může stát, že když napomenete cizí dítě, tak se vám od jeho rodičů dostane nepřiměřené odvety. To procento je ale mnohem nižší, než právě u romské populace. Notabene pokud pan Houda popisuje, že rodiče chlapce "popíjeli". Vzpomeňme na reakci romských "rodičů", kteří si zákaz hraní automatů jejich dětí šli vyřídit v Novém Boru mačetami. A neváhali je použít. Vůbec se celkově dá říci, že brutalita útoků ze strany Romů vzrůstá /i vzájemně mezi sebou/.
Otázka tedy je, zda měl pan Houda podstoupit kvůli napomenutí romského hocha tak vysoké riziko. Které je dosti pravděpodobné. Navíc kvůli napomenutí, které by asi nepadlo na úrodnou půdu. Proč by vůbec měl ten hoch poslouchat nějakého gadžu? Co by se mu tak asi stalo, když by jeho napomenutí neuposlechl? Nic přece.
Občanská statečnost potřebuje také své podhoubí. Podmínky. Jaké je má u nás, když ti, co se vůči takto se chovajícím jedincům z romského etnika postaví, jsou po odvetných atacích špatně chráněni zákonem a ještě veřejně napadáni příživníky, žijícími z prostředků, určených na řešení romského problému? Když vidí, jak je tato minorita právně téměř nedotknutelná?
Za "černou svini" je pomalu kriminál, za "bílou svini" nic. S takto nastaveným despektem Romů k právu pak chceme po lidech občanskou statečnost? Při takové právní nerovnosti?
Naprosto tedy nesouhlasím s tím, že rasismus se klube z nedostatku občanské společnosti. To je falešný vývod.
Rasismus naopak pěstují ti, co vytvářejí exkluzivní podmínky romské minoritě. Ti co v Romech pěstují pocit, jak jim majorita ubližuje a že jim bude poskytnuta péče, ať se budou chovat jakkoliv. Že vina není nikdy v nich, ale těch ostatních. Víc toho pro rasismus snad ani udělat více nelze.
To jsem totiž hned po příchodu do práce v šatně slyšel jednoho ze zaměstnanců (dělník z expedice, dobře 150 kg živé váhy), jak hlasitě na celé kolo vypráví příhodu na téma: Včera večer mne kdosi zkoušel stopovat, mával mobilem, ale kdo by ho večer vzal, nikdy nevíte, co vám může takový člověk udělat. Z kontextu vyplynulo, že téhož stopaře, kterého jsem později vzal ve tmě lesního úseku silnice, viděl ještě ve vsi, na bezpečném osvětleném místě, ale panicky se ho bál. Tak moc, že o tom ještě druhý den všem vyprávěl v šatně. A přidával příběhy, bůh ví kde je slyšel, o stopařích co na řidiče vytáhnou nůž a okradou je a pak...
Pane Ševčíku, žádná pozitivní diskriminace Romů v ČR není a nikdy nebyla. Žádné exkluzivní podmínky neměli a nemají, a usilují o přesný opak, totiž o podmínky inkluzivní. Rom(-ka) s dítětem na pískovišti je asi tak nebezpečný(-á), jako ten stopař, a vy opakujete právě jako ten dělník jen "vyprávěnky". O stopařích s nožem, co zapichují večer co večer naivní ochotné šoféry, o rodičích s mačetami, vyjde to nastejno. Zbabělost si vždy najde zdůvodnění. Mimochodem, víte, co mají společného obhajoby lidí, kteří se dopustili válečných zločinů a byli souzeni? Zbabělost. Váleční zločinci se báli válečné zločiny nespáchat. Vraždit civilisty nebo zajatce jim připadalo bezpečnější než tak nečinit...
Váš text o tom, že Romové nemají exkluzivní podmínky možná dobře zní retardovaným altruistům, nebo těm, kteří z té exkluzivity mají byznys. Ale stačí se začíst do Programu na podporu integrace romské menšiny, či přečíst si Dekádu romské inkluze atd. a je jasné, že ty podmínky prostě mají. Pro majoritu se žádné takové podmínky a to ani pro nějakou její problémovější část, nevytvářejí.
Srovnávat ovšem historky o stopařích, zapichujících řidiče a skutečné případy, kdy Romové velmi nebezpečně zaútočili na majoritu, to se vám tedy povidlo. To je takové sluníčkářské. Navíc je škoda, aby jste svou hrdinskost nechával vniveč. Co takto zveřejnit na netu telefon na sebe, aby lidé, kteří nemají dost odvahy pustit se kolikrát do přesily s "romskou férovkou" zavolali na pomoc vás? Jste z Brna, můžete chodit "vychovávat k lepšímu" romské děti třeba na Cejl.
K vaší utkvělé představě o pozitivní diskriminaci: Společenství (zdaleka nejen lidské, totéž platí pro všechny individualizovaná společenství) pomáhá. Pomáhá tomu členu, který to potřebuje, a tak, jak to potřebuje. Tedy stará vlčice, která nemůže lovit, nemusí. Dostane maso od ostatních. A mladé vlky lovit baví, takže si vůbec nestěžují, že jim nikdo nic zadarmo nedá. Nezávidí staré vlčici ani příděl z kořisti, ani její věk a nemohoucnost. Ne tak u nás: Když mrzák dostane berlu, na obě nohy zdravý člověk křičí, že on žádnou berlu nedostal a to je nespravedlnost. A nevidí v té chvíli, zaslepen zlobou, co všechno sám kdy dostal.
Mám tři děti a vím, jaký je poměr mezi tím, co se naučí ve škole a co všechno je za domácí úlohu (a jak samozřejmě je očekáváno vyučování od rodičů). Vím, že kdybych byl Romem, vzdělaným ve zvláštní škole na východním Slovensku, nedokázal bych svým dětem s úlohami pomoci tak, jak je školou zcela samozřejmě očekáváno. Proto, že si to uvědomuji, nezávidím Romským dětem asistenci, naopak, přeji jim co nejlepší šance na vzdělání. A nekřičím, že mé děti asistenci nedostávají, neboť vím, že ji za prvé nepotřebují (uměly se narodit, převeliká to zásluha, že, pane Ševčíku) a za druhé dostávají mnohem více než mnohé děti Romské. (Z veřejných rozpočtů jsou dotovány leckteré instituce, které mé děti využívají, od knihovny po sportovní oddíly.)
Rasismus rozhodně nezabrzdí člověk, který bude někde okřikovat romské děti. Nic tím nevyřeší a vystaví se jen velkému riziku. To nejsou žádné "vyprávěnky", to je fakt. Měl jsem Romy dva roky za sousedy, takže vím své. Stačilo děti napomenout, aby mi neházely kameny přes plot na psa a už na mě řval z okna jejich otec, že jsem zkurvený kripl a když druhý den uviděl, že nejsem doma, tak mi házel po tom psovi kameny i on /soused-důchodce jej přitom viděl/. A jak takovou situaci řešit? Jako sociálně "slabý" nikdy žádnou pokutu nezaplatí, takže na něj nic neplatí. Je prakticky nepostižitelný. Tak k čemu vede taková "odvaha"? O tomhle já zde píšu.
Že by někdo záviděl Romům více péče při vzdělávání a podobné nesmysly, do toho nezatahujte. To s tím nemá nic společného.
Rasismus nejvíce živí lidé, kteří mají takové "vyprávěnky" jako vy. Kteří neustále omílají, jací jsou Romové chudáci a jak je jim ubližováno.
Jednak tím na jedné straně utvrzují Romy v tom, že jsou tedy chudáci a není třeba, aby se změnili a majoritu v tom, že Romové mohou vše, že je k nim přistupováno exklizivně.
V každém případě ty spory a potíže byly s konkrétními lidmi, ne s bělochy.
I váš problém byl s konkrétními lidmi. Chybu máte v tom zevšeobecnění své zkušenosti, jakkoliv jsem va Vaší straně ve věci pejska.
Zajímalo by mě, zda se mnou (jakožto potenciálně nebezpečným přistěhovalcem) měl někdy někdo podobný problém :)
Hodně se zde zneužívá to, že vyjímka bývá zaměňována za pravidlo a obráceně. Když kvůli napomenutí chlapce z majority na vás přiběhnou jeho rodiče, je to spíše vyjímka, když se jedná o romské dítě, je to spíše pravidlo. Bohužel.
A hlavně bohužel pro ty Romy. Neboť většina lidí potřebuje mít jistotu spočívající v tom, že žijí v nějakém stanoveném režimu. Romové ji potřebují také. V jejich dobro by bylo, pokud by nebyli bráni exkluzivně, pokud by za každou alotrii byli postiženi. Jen by jim to prospělo.
Jestliže však jsou zde skupiny lidí, kteří jsou honorováni za to, že snímají z Romů jejich vinu za jejich přestupkovou a trestnou činnost, pak je vše špatně. Ale to jsem psal už výše.
Občanská statečnost je pak naprd. Stejně naprd, jako jsou naprd všechny ty nové koncepce romských strategií, jako jsou naprd všechny vzdělávací programy pro ně atd. atd. Protože pokud člověka ke změně nemotivujete, je marné se o něco vůbec pokoušet. Motivace je motorem. Bez ní se nic nepohne.
A jestliže tuhle základní věc neberou v potaz psychologové, je to napováženou. Proto znovu opakuji, že v tomto případě ne občanská statečnost, ale exkluzivní přístup k Romům je potravou rasismu.
Tohle trvzení rozhodně vypadá jako zevšeobecňování zkušenosti. Nebo pro to máte nějaké objektivní podklady?