Ministr financí Andrej Babiš překvapil. Nesmysly bez rozmyslu plácal už dřív, ale to, co řekl ve čtvrtek ve Varnsdorfu bylo, jak se on sám později vyjádřil, šílené. Babiš podle Aktuálně.cz řekl: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“

Později na svém FB profilu vydal prohlášení, kde tvrdí, že tato věta byla brutálně vytržená z kontextu a že v této podobě vyděsil výrok i jeho tím, „jak je naprosto šílený.“

V prohlášení popisuje, že mu známý podnikatel říkal, že Romové prý dřív pracovali. Za komunismu a za války. Vyjadřuje se také štítivě o situaci v ghettu, které navštívil. Diví se, proč tam byli dospělí a děti, proč nebyli ve škole a v práci.

Kritici jeho výroků argumentovali tím, že děti ve škole nebyly, protože byl první školní den, někteří dokonce vysvětlovali i to, proč dospělí nebyli v práci. To nic nemění na skutečnosti, že docházka dětí ze sociálně vyloučených lokalit do škol bývá slabší a že jen málo dospělých tu má trvalé zaměstnání. Často ale pracují na černo, nárazově. Mít smlouvu a stálý plat někdy ani mít nemohou, protože by o něj přišli v exekuci. O podmínkách života v takovém prostředí existuje mnoho textů, lze se s nimi však seznámit i tak, že do ghetta půjdete déle než jen na pár okamžiků a s lidmi, kteří tam žijí, budete mluvit.

Všem chytrákům, kteří nakoukli do ghetta a zhrozili se, bych ráda řekla, že ještě mnohem horší než tam nakouknout, anebo bydlet v jeho blízkosti, je bydlet přímo v něm. Ještě mnohem horší než se bát, že s vámi bude možná do třídy chodit „Cikán“, je být tím „Cikánem“ a být už předem zařazen do horší školy, třídy a od počátku cítit, že se s vámi vlastně nepočítá.

Za dvacet let, kdy se profesně i v osobním životě stýkám s Romy, jsem jich potkala tisíce. Někteří z nich žili v ghettech, řada z nich se však integrovala tak, že je jejich okolí nevnímá „jako Cikány“. A někteří to dokázali přesto, že se v ghettu narodili a výchozí podmínky měli nesrovnatelně těžší než většina z nás. K těm lidem chovám samozřejmě nejhlubší úctu, protože museli překonat mnoho překážek. Mimo jiné se museli potýkat s celou řadou předsudků. Proto se mě dotýká, když vidím, s jakou lehkostí se k nim lidé jako Babiš přidávají a posilují je.

Ten, kdo Babišovi s výmluvou pomáhal, mu poradil, aby se pozastavil nad tím, jak je možné, že situace ve Varnsdorfu je taková. „Je to zároveň ostuda státu, protože 25 let situaci Romů ve Varnsdorfu neřeší. Kam šly peníze na jejich integraci? Proč stát nechává neustále vydělávat obchodníky s chudobou a nesnaží se vymáhat povinnou školní docházku, nemá víc asistentů, kteří by pracovali s romskou mládeží,“ píše Babiš.

Pokud ne přímo Babiše, tak jeho poradce by mohlo zajímat, že i někteří Romové, kteří v ghettu stále žijí, pracují jako „asistenti pedagoga“, což možná měli na mysli, když se vágně vyjádřili o asistentech. Tito lidé dělají velmi náročnou práci a berou za ni osm až deset tisíc hrubého měsíčně. Zajímalo by mě, zda by Babiš za takový plat pracoval. Anebo ti chytráci, kteří mu to nadiktovali.

Tito lidé totiž pracují, i když by se jim finančně vyplatilo sedět doma a nechat si státem dorovnávat příjem do životního minima. A ještě víc by mě zajímalo, jestli Babiš ví, že právě on má jako ministr financí v ruce nástroj, jak počet těchto lidí zvýšit a lépe je zaplatit.

Babišova otázka, proč stát nechává vydělávat obchodníky s chudobou, zní jako špatný vtip. Právě „jeho“ Ministerstvo pro místní rozvoj houževnatě blokuje tvorbu zákona o sociálním bydlení, který je nutným předpokladem k tomu, aby ti nejchudší Romové nekončili na ubytovnách a peníze nás všech v kapsách „podnikatelů“. A členové jeho hnutí ANO vymýšlejí různé alternativy, které by situaci jen zhoršily.

Andrej Babiš o sobě rád říká, že není politik. Z jeho výroků vyplývá, že není dobrým řečníkem, když klidně plácne něco, co by si netroufla říkat ani Marine Le Penová. Něco tak strašlivého, že se z toho pak dokonce i on musí vykrucovat. Není ani dobrým předsedou hnutí ANO, když jeho ministerstvo blokuje zákon o sociálním bydlení, bez kterého s obchodníky s chudobou neskončíme. Není dobrým ministrem financí, když neví, k čemu slouží peníze, které jdou kupříkladu na školství. Neví zřejmě, jak moc je školství podfinancované, jaký plat má učitel a jaký asistent pedagoga, ani proč by peněz i asistentů mělo být ve školství mnohem víc. A není ani dobrým manažerem, když si najímá píáristy, kteří mu píší tak nedomyšlené výmluvy.

Za normální situace by takový výrok nutně vedl k tomu, že by Babiš rezignoval. Kolegové z Alarmu už publikovali výzvu k odstoupení, další média se tématu možná budou věnovat také. Nepřekvapí-li, bude zájem trvat den, dva a pak vše utichne. Andrej Babiš bude dál ministr financí, bude dál říkat, co ho napadne, jakkoli-je to šílené. Jediné, co z celé kauzy zbude, je zase o notný kus posunutá hranice toho, co je možné bez následků říkat ve veřejném prostoru.

A všechny děti z ghetta, které už jako malé narážejí na hradbu předsudků, všichni Romové, kteří se s větším či menším úspěchem snaží ze své situace vymanit, to budou mít zas o něco těžší. Strašlivé utrpení, za kterého umíraly v Letech u Písku i malé děti, bude zase o něco víc zpochybněno.