„Poskytl jsem jim fotku v krátkých kalhotách a tričku a úplně mě v tištěných novinách na fotce vybělili, jsem na ní mnohem světlejší než ve skutečnosti,“ vypráví osmnáctiletý Lukáš Kotlár na dvoře Vyšší odborné školy publicistiky o své zkušenosti se Slováckým deníkem, kterému poskytl coby student elitního gymnázia rozhovor. O tom, zda v tom byl záměr grafika, aby nebylo poznat, že je Rom, nebo to byla jen náhoda, může Lukáš jen spekulovat. Každopádně o něm nenapsali, že je Rom, zmínili jen, že je z dětského domova.

Každopádně v něm jeho mediální zobrazení vyvolalo otázky a právě tady je místo, kde se nad spletitostí mediálního zobrazování Romů může zamýšlet. Svůj zážitek popisuje totiž Romanu Bradáčovi, který spolu s Václavem Sochorem vede víkendové mediální školení pro Romy. To si klade za cíl napomoci lepší komunikaci Romů s médii.

Dáváme slovo Romům

Desítka Romů různého věku sedí v lavicích v učebně a poslouchá. Dozvídají se například něco o pracovních podmínkách v českých redakcích, aby si uměli představit, pod jakým tlakem se nachází člověk, který se jich přichází ptát.

Za odbytou prací často není špatná vůle redaktora, ale termín, ve kterém musí odevzdat reportáž, tlak na to, aby jeho články byly čtené, množství práce, které musí zvládnout. To všechno dohromady nenahrává kvalitě výstupů. Cílem školení je připravit „mluvčí Romů“ na to, s čím se mohou v komunikaci s novináři potkat.

Kromě přednášek absolvují Romové i praktická cvičení. Zkoušejí napsat zprávu, mluví na kameru a své výstupy potom společně analyzují. V jednu chvíli se stávají mluvčími fiktivní stavební firmy, které zemřel dělník při práci, a mají vysvětlit, proč se to stalo a pokusit se zachovat dobrý mediální obraz své firmy. 

Tým Romana Bradáče a Václava Sochora simuluje i atmosféru tiskové konference. Účastníkům dávají pocítit, jak nepříjemné je stát proti skupině novinářů, kteří chtějí z události získat hlavně silný příběh, a už méně je zajímá, co se ve skutečnosti stalo.

„Některá média chtějí dávat prostor Romům. Jenže když se oslovený Rom nebo Romka do televize dostanou, dopadá to někdy tragicky. Výkon je strašlivý. Často to vypadá, jako že neumějí mluvit, což je pro obraz romské komunity v České republice kontraproduktivní.“ vysvětluje Zdeněk Ryšavý, ředitel občanské organizace ROMEA, důvod, proč školení zorganizovali.

Podle něj je velice těžké ve chvíli, kdy pozvaný Rom sedí ve studiu s profesionálním moderátorem a někdy i s profesionálním politikem, který má za sebou celou řadu mediálních školení, obstát. Rom, který se do takové situace dostane, působí nekompetentně.

„Obracejí se na nás novináři s tím, že chtějí vyjádření k tomu, co se děje, k nějakému tématu. A my nechceme, abychom se vyjadřovali jen za organizaci ROMEA. Chceme, aby se Romové, kteří mají co říci k různým tématům, vyjadřovali sami.“ To je jedno z našich hesel: Dáváme slovo Romům. 

Chceme, aby se Romové, kteří mají co říci, uměli vyjádřit sami, říká ředitel organizace ROMEA Zdeněk Ryšavý.  

ROMEA z tohoto důvodů vytváří síť lidí, kteří jsou schopní do médií mluvit. Když se na ně obrátí novináři, aby se někdo vyjádřil k tématu bydlení, dají jim kontakt na člověka, který se bydlením zabývá a má k němu co říci.

Deset účastníků školení vytipovala ROMEA z omdesáti uchazečů. V přípravě Romů na mediální práci chtějí pokračovat, aby lidí, kteří budou schopní komunikovat s médii, bylo aspoň padesát. Hlavní cíl je, aby dál mluvili do médií a mluvili dobře.

Nechtějí, aby se vědělo, že jsou Romové