Česká republika nutně potřebuje koncepci sociálního bydlení a zákon o sociálním bydlení. Čím dál více lidí končí na ulici. S tím také vzrůstá počet rodin, které bydlí na ubytovnách, v azylových domech, nebo v segregovaném bydlení.

Zvyšuje se finanční nedostupnost bydlení. Podle Platformy pro sociální bydlení se problém bezdomovectví a vyloučení z bydlení týká více než dvou set tisíc lidí.

„Bydlení je problém pro osmdesát procent mých klientů,“ svěřuje se terénní sociální pracovnice Eva (42), která se už nemohla dívat na to, jak lidé, kteří ji žádají o pomoc, končí na ubytovnách, v ghettu nebo na ulici. Rozhodla se něco dělat. Jenže její nadřízení mají pocit, že by úřad neměl fungovat jako realitní kancelář, a že pracuje nad rámec toho, co je její náplň práce. Proto Eva v naší reportáži vystupuje anonymně.

Od bydlení se podle ní odvíjí vše další. Rodina, která bydlí v ubytovně, nebo v jinak nevyhovujících podmínkách třeba u příbuzných, může jen těžko začít normálně fungovat. Stísněné prostory, špatné hygienické podmínky, štěnice, plísně a drahý nájem: to vše vytváří situaci, ze které je obtížné se dostat. Problémy se kupí a s rodinou v podstatě nelze pracovat na tom, aby je řešila.

Základ

Bydlení je základ, tvrdí Eva a popisuje, jak se rodiny, kterým bydlení našla, postupně začaly měnit. Rodiče si našli práci, děti začaly chodit pravidelně do školy. „O některých už ani nevím, přestali sem chodit, protože už mě nepotřebují.“