O Letech u Písku se v dobách mého dětství neučilo. Vůbec jsem nevěděla, že Romové byli během druhé světové války pronásledováni, že na území České republiky byly dva tábory určené jen jim, že jich mnoho zemřelo i v Osvětimi a dalších táborech. Se všemi hrůzami, které zapříčinily tolik lidských treagédií a mnoho romských rodin poznamenaly, jsem se postupně začala seznamovat až na vysoké škole.

Během studií jsem nahrávala pamětníky války, četla těch pár historiků, kteří se tématu věnovali a sledovala, jak postupně vycházejí na povrch další a další hrůzné detaily. Nechci čtenáře zatěžovat podrobnostmi, které mi přivodily mnoho bezesných nocí, ale kdo by chtěl aspoň tušit, co se v Letech u Písku během války dělo, může se podívat na dvouminutové video. 

Není pochyb, že prasečák nemá stát na místě, které přímo znázorňuje jedno z nejbolavějších míst naší historie a bohužel i současnosti. Nevědomí, které provází minulost, má samozřejmě vliv i na dnešní vnímání Romů. S podivem sleduji, jak řada lidí nemá problém obhajovat diskriminaci Romů v bydlení, vzdělání i zaměstnání.

Nekonečné diskuze na toto téma mají obdobný model. Nejdřív přichází obhajoba diskriminace a segregace, následně pak podiv nad tím, proč část Romů žije v chudinských ghettech a projevují se překvapivě stejným způsobem jako segregovaní chudí lidé všude na světě. Případně jde argumentace opačně: Jsou prostě takoví, proto jim možnost vzdělávat se, bydlet a pracovat nedáme.

Často mám pocit, že lidé, kteří ze sebe nekontrolovaně chrlí odsudky, nevnímají Romy jako lidské bytosti. Zřejmě i proto je možné, aby na místě děsivého utrpení romských rodin včetně malých dětí stál tak dlouho prasečák.

↗

Protesty proti neúctě, kterou představuje umístění prasečáku na pietním místě, zatím neměly kýžený výsledek. Foto Gustav Pursche, Konexe

V souvislosti s vládním návrhem se ozvaly hlasy, že odstarnění prasečáku zlepší vztahy mezi Romy a majoritou. Domnívám se, že nikoli. Samotné odstranění by naopak mohlo zlou krev ještě posílit, proto je nejlepší řešení, které nenavrhuje vláda, ale které by, soudě dle zprávy ČTK, vyhovovalo současným majitelům. Velkovýkrmnu je potřeba přesunout. To znamená, že by někde jinde, ale ve stejném regionu, stál nový prasečák. Ekologičtější, s lepšími pracovními podmínkami pro zaměstnance, modernější, a možná by šlo zmírnit i brutalitu vraždění nebohých vepřů.

Platit přesun by neměli majitelé velkovýkrmny, ale stát. Odpovědnost za to, co se stalo, je totiž celospolečenská, rozhodně ji nenesou nějak více majitelé velkovýkrmny. Je rovněž důležité dodržet časovou souslednost. Nejprve je třeba postavit prasečák nový, aby se nepřerušila výroba a prasečák tak nepřišel o své odběratele, pak až zbourat ten starý. Na místě bývalého koncentračního tábora pak může stát vybudovat důstojný památník a muzeum, které by hrůznou minulost připomínalo. V něm by místní lidé mohli také pracovat. Do muzea by pak měli jezdit žáci a studenti, aby se poučili.

Stát by tak podpořil místní průmysl, zvýšil zaměstnanost, vzdělanost a podpořil turismus. Financovat by se to mohlo alespoň částečně z evropských fondů na regionální rozvoj.

V Evropě by byli jistě rádi, že jsme konečně dokázali vyřešit tento náš problém. Je s podivem, že k řešení výhodnému pro všechny, nebyla dosud politická vůle. Anebo možná to s podivem spíš není. Proč se ještě po všech těch letech vlastně divím.