K blokádě prasečáku v Letech u Písku se letos připojí i židovští aktivisté
Radek KubalaAktivisté ze sdružení Konexe zahájí ve středu odpoledne již druhou blokádu prasečí farmy v Letech u Písku. Požadují odstranění farmy z místa, kde dříve stál koncentrační tábor, a důkladný archeologický výzkum okolí.
V pořadí druhá blokáda prasečí farmy v Letech u Písku začne ve středu odpoledne. Protest naváže na pietní setkání organizované Výborem pro odškodnění obětí romského holokaustu, které se uskuteční na oficiálním památníku romského holokaustu umístěného nedaleko farmy.
Účastníkům a účastnicím blokády vadí, že se pozůstalí musí scházet na jiném místě, než stál koncentrační tábor. „Je nám líto, že všechna pietní setkání se odehrávají v silném zápachu tisíců prasat. Přišel čas zjednat nápravu a po všech těch letech prasečák odstranit z místa genocidy," uvedli organizátoři blokády v tiskovém prohlášení.
Aktivisté požadují odstranění farmy z místa genocidy, důkladný historický a archeologický výzkum tábora a zachování pracovních míst zaměstnanců farmy. Oproti loňskému roku je letošní blokáda farmy legální. Aktivisté mají zabranou ulici vedoucí od prasečí farmy až k hřbitovu v nedalekých Mirovicích, kde naplánovali několik pochodů.
Stejně jako v loňském roce vede protest občanské sdružení Konexe. „Prasečák na místě holokaustu je ostudou celé země. K jeho odstranění však chybí politická vůle,“ uvedl v tiskovém prohlášení člen spolku Konexe Miroslav Brož.
K blokádníkům se připojí i skupina židovských aktivistů sdružených okolo facebookové stránky Židé blokují prasečí farmu v Letech. „Potupu obětí romského holocaustu prožíváme silněji, jelikož pocházíme z rodin, které byly nacistickou genocidou také zasaženy. Nedovedeme si představit, že by v místech, kde vzpomínáme na své zavražděné příbuzné, stála prasečí farma,“ uvedl mluvčí sdružení Pavel Sterec.
Koncentrační tábor v Letech u Písku stál na okraji stejnojmenné obce. Od července 1942 se stal táborem určeným pro internaci Romů. Do května 1943 jím prošlo 1308 Romů, z nichž 327 zemřelo a více než pět set skončilo v Osvětimi. Od padesátých let na jeho místě stojí prasečí farma.
Vadí chov prasat více, než kdyby tam stála továrna na elektromotory nebo sklad velkoobchodu s obuví?
Při vší úctě k mrtvým. Prase je nekrásnější zvíře na světě, a nesmrdí, nýbrž intenzivně voní. (To jsou slova slovutného pana profesora z Mendelovy zemedělské a lesnické univerzity.) Chovatel prasat je velmi úctyhodné povolání.
Takže úsilí o zpřístupnění místa i o jeho archeologický průzkum je naprosto hodno podpory. Avšak urážením prasat samých, oboru chovu prasat a chovatelů prasat je tato úctyhodná snaha znevážena. Neexistuje přijatelný důvod ke kastování lidí a jejich povolání. Chovatelé prasat nejsou z kasty nedotknutelných stejně tak, jako jimi nebyli nedobrovolní obyvatelé "tábora" v letech okupace.
Pro člověka, který sám nemá sklony povyšovat se nad druhé tím, že druhým jejich důstojnost upírá, musí být nepodstatné, že tam stojí PRÁVĚ zařízení k chovu prasat.
A řekl bych, že jsou tam chována hlavně proto, aby mohla být zabíjena. Ne proto, že jsou nejkrásnější na světě.
Není dokonce ani pravda, že se účastníci pietního aktu musí scházet jinde než byl tábor. Prasečák překrývá jen jeho část. Vadí opravdu ten nesnesitelný puch. Předpokládám, že také jen ten puch brání všem udatným aktivistům, aby se o pietní místo zajímali jindy než ve výroční den a dohadovali se o takové banality, jako je jeho běžná údržba -- doporučuji návštěvu tak v půlce srpna, to kumuluje jak pach, tak zaplevelení.
Ale ono je zřejmě lepší požadovat archeologický výzkum, který bude zkoumat nouzové nekotvené stavby na místě, kde se později vybagrovaly základy pro prasečák s betonovými žlaby. Není nad realismus.
Vzdálíme-li se od tématu, pak vezměte prosím v úvahu možnost, že se Béďa Engels mýlil v doměnce, že život je způsob existence bílkovin. Možná (a jako informatikovi by se vám to mohlo líbit) je podstatnější informace (kodovaná ribonukleovými kyselinami, RNA a DNA), a bílkovinné tělo je pouhým vektorem nesoucím informaci časem, a podílející se na tvorbě jejích kopií a testování změn.
Pak není problém usmrcení (a utilizace tělního tuku a proteinu) prasete, je-li DNA prasete před tím dostatečně "rozkopírováno". Je sporné, zda člověk "využil" domestikací prase, nebo prase člověka, neboť člověk DNA prasete nebývale rozmnožil. (Ještě výraznější je to u drůbeže a samozřejmě nejvíc třeba u obilovin - tolik kopií DNA rýže, kolik jí nyní na světě je, by sama rýže bez ochočení si člověka asi nedosáhla. DNA (forma, snad i podstata života) rýže tedy využívá DNA člověka. Jde o symbiózu, podobnně, jako když strom "nabídne" nektar květu opylovačům a sladký plod vektorům svých semen...
Mimoto proces domestikace je oboustranný. Moderní člověk nese tytéž domestikační znaky, které popisuje zootechnika a podle nichž například archeologie proces domestikace zvířat v nálezach datuje.
Pane Profante,
mě zase vadí parfémy, včetně tzv. deodorantů (dle mého čichu naopak odorantů) a také třeba potravinářská aromata. Pach kejdy je neutrální, vyzrálý hnůj voní a dobrá siláž je velmi příjemná vůně. Je to věc z valné části učením podmíněná (rodiče Vám řekli "fuj tady to ale smrdí" a vy to zase řeknete svým dětem). Nepodmíněný je pach v evoluci znamenající nebezpečí (kupříkladu infekce), tedy prakticky nikomu není příjemný například mrtvolný pach.