1. Máje 2014 pochodovala centrem Ústí nad Labem neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti společně se spřátelenými neonacisty z dalších zemí střední Evropy a Itálie. Proti pochodu společně vystoupili běžní obyvatelé města, antifašisté, a co je nejdůležitější, i ústečtí Romové, kteří se vydali na pochod z předlického ghetta do centra města, aby ochránili chudinské ubytovny a zastavili pochod neonacistů. Nebyli sami, na pomoc jim přijeli Romové z jiných měst. Pochod neonacistů skončil fiaskem, odpůrci oslavovali. Na české podmínky něco zcela unikátního.

K tomu, že vše dopadlo, tak jak dopadlo, přispěla celá řada faktorů a okolností. Tento text se pokouší ústecké události zachytit z pohledu občanského sdružení Konexe, jehož aktivity hrály důležitou roli.

Před pochodem

V době před pochodem začal v částech města obývaných převážně Romy působit náš community empowerment tým (česky asi nejlépe přeložitelné jako „tým k posílení komunity“). Místním Romům jsme poskytovali informace o náckovském pochodu, který se ve městě chystá. Mnoho věcí nám velmi usnadnilo práci — třeba to, že jako organizace se sídlem v Ústí máme velmi dobrou znalost terénu, několik našich romských členů Konexí jsou zároveň obyvateli místních romských lokalit. Pro naši činnost byl důležitý Jaroslav G., jeden z významných členů ústecké romské komunity, který nám nezištně začal pomáhat s veškerou svou energií, takříkají na plný úvazek, bez ohledu na osobní následky a rizika (je po operaci srdce). Jeho jméno a tvář otvíraly všechny romské dveře.

Proběhla nekonečná série schůzek a diskuzí, některé byly velmi bouřlivé. Společně s Romy jsme začali vymýšlet plán. Ohlásili jsme zábor veřejných prostranství na přístupové cesty do předlického ghetta, ulice předlického ghetta a také Klíšskou ulici, která spojuje centrum města se čtvrtí Klíše.

Jako největší riziko pochodu neonacistů jsme vyhodnotili scénář, že se jich sejde velký počet, pokusí se změnit trasu svého pochodu a zaútočit na čtyři domy v Klíšské ulici obývané Romy. Vzhledem k tomu, že trasa pochodu vedla jen asi 200 metrů od těchto domů a na internetu probíhala masivní mobilizace neonacistů k účasti na ústecké demonstraci, považovali jsme toto riziko za velmi reálné. Naši dobrovolníci začali navštěvovat romské rodiny bydlící v těchto domech, z nichž polovina je provozována v režimu ubytoven. Opět jsme měli usnadněnou situaci tím, že některým rodinám zde jsme už pomohli v minulosti, jejich důvěru jsme tak nemuseli získávat, ale měli jsme ji hned od začátku.

Postupně se zrodil plán v den pochodu nacistů uspořádat dvě veřejná shromáždění, jedno v Klíšské ulici, abychom okupovali v roli lidských štítů veřejný prostor před domy v Klíšské ulici. Druhé shromáždění jsme situovali na parkoviště kamionů u Sklářské ulice, tedy do výběžku předlického ghetta nejblíže centru města a Klíšské ulice.

Zároveň jsme oslovili další skupiny a organizace s prosbou o podporu a pomoc. Romské sdružení Smysl života z Děčína přislíbilo, že pro účastníky shromáždění uvaří guláš, skupina angažovaných Neromů z Ústí slíbila navařit polévku, podporu slíbili Romové z Duchcova i Krupky. Na den pochodu jsme připravili informační telefonickou linku, kdo zavolal, dozvěděl se v reálném čase, jaká je situace na různých místech a kde nejvíc potřebujeme pomoc.

Galerie (9)