V pátek 26. srpna jsem prožil opravdu silný zážitek. Byl jsem se podívat v Rumburku na demonstraci ČSSD proti zvyšující se kriminalitě ve Šluknovském výběžku. Demonstrace se postupně velmi vyhrotila a došla do situace, kdy Rumburkem táhl dav stovek lidí, skandoval protiromská hesla a pokoušel se útočit na domy, o kterých se domníval, že jsou obývány romskými rodinami. Policie po několik hodin neměla situaci pod kontrolou.

Lužické náměstí v Rumburku v pozdním pátečním odpoledni, slunce žhne, teplota přesahuje třicet stupňů. Z okolních ulic se ozývají údery kladiv, jak místní obchodníci v očekávání následujících událostí zabedňují výlohy svých obchodů. Náměstí křižuje požárnická cisterna a kropí plochu studenou vodou. Na místech, která jsou ve stínu se shlukují hloučky lidí. Starousedlíci se zdraví: „Čauuu Jardo, to bude, černý dneska dostanou za uši“. Muž stojící vedle mě mi svěřuje, že je moc rád, že tu dnes může být, „…protože dnes se tu bude psát historie“. Na zádech mi ten den poprvé vyráží studený pot. Hloučky postupně houstnou v mnohasetčlenný dav.

V 17:00 předstupuje před plné náměstí poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna a demonstraci zahájí projevem proti takzvaným nepřizpůsobivým. Část davu na poslance bučí a píská, jeho projev se jim zdá málo radikální, přestože Foldyna v emotivní atmosféře nabitého náměstí ve své rétorice zašel daleko za hranici toho, co jsem kdy od mainstreamového politika slyšel. Po poslanci Foldynovi na pódium vstupuje starosta Rumburku a senátor Jaroslav Sykáček. Dav ho vypíská a vybučí během několika mála okamžiků. Potom přichází zlatý hřeb demonstrace. Foldyna zve na pódium svalnatého, holohlavého muže, kterého uvádí jako „aktivistu Občanského odporu Rumburk“. Aktivista dostává dav do varu. Lidé tleskají s rukama nad hlavou, z davu se ozývají výkřiky jako „spálíme je všechny“, „černý do plynu“ a ještě horší. Následně poslanec Foldyna demonstraci ukončuje. Nikdo se ale nerozchází, lidé zůstávají na místě.

Na pódium vystupuje další řečník, chápe se mikrofonu a křičí do davu „je třeba, aby jste si vzali vidle a lopaty!“. Náměstí zpívá českou hymnu. Nejvíc mě děsí tváře lidí, tvořících dav. Vždy po několika okamžicích se v jejich obličejích střídají dva výrazy, strašlivé nenávisti a nevýslovného štěstí. Nikdy jsem neviděl tolik usměvavých a šťastných tváří. Lidé skandující „cikáni do plynu“ s blaženým úsměvem a očima plnýma úlevy. Dostávám opravdový strach.

Následně se dav veden mladými muži dává do pohybu směrem k nedalekým panelovým domům, obývaným několika romskými rodinami za skandování rasistických hesel. V dohledu nevidím žádného policistu, krom několika příslušníků antikonflikního týmu ve svítivě zelených vestách. Během několika desítek sekund je dav před panelovými domy. Křičí, píská, lidé mají tváře šelem. „Vylezte ven!, Vylezte ven!“, ukažte se vy černý mrd… „. Z paneláku vychází muž, etnický Čech. Snaží se k davu promluvit „V tom paneláku bydlí jen dvě cikánský rodiny, zbytek jsme Češi“ a ukazuje na svůj dům. Dav ho neslyší, nebo neposlouchá. Na místo doráží několik desítek těžkooděnců a staví se kolem vchodů do paneláků. Zdají se mi velmi nervózní, dav nad nimi má přesilu tak 1:50.

Vůdci davu zatím nechtějí s policií střet a dav proto odvádějí. Přímo k dalšímu rumburskému domu, o kterém je známo, že v něm žijí Romové. Policie nestíhá reagovat. A zase ty blažené úsměvy a skandování. Další „romský“ dům, demolice plotu a házení klacků do oken, „vylezte vy černý svině!“ Dům nebrání před lynčem těžkooděnci, ale běžní policisté, někteří v bílých košilích dopravní policie, lidé na ně křičí: „Proč tu stojíte, chráníte ty černý?“  „Pojďte s náma!“. Dav se opět přesunuje městem…

Cestou autem pryč z rumburského pekla, volám kamarádovi novináři, o kterém vím, že tam ještě zůstal. Dozvídám se, že právě jede do Krásné Lípy. Přes les tam z Rumburku utekla devítičlenná romská rodina včetně důchodců a malých dětí. Z Rumburku je to do Krásné Lípy 14 kilometrů po silnici, jak daleko je to přes les nevím, ale trasu prý zvládli v rekordním čase, celou dobu utíkali.