„Pan Bátora je svědomitý člověk, katolík, národovec a konzervativec. Odpůrců jeho osoby se proto musím zeptat: opravdu vám tolik vadí, že pan Bátora má kladný vztah k národu, že je zásadovým člověkem římskokatolického vyznání a národním konzervativcem staré dobré školy?“ rozhorlil se nedávno Josef Dobeš při obraně člověka, jehož dosadil do vedení personálního odboru a který bude mít na starosti i rozhodování o nemovitém majetku ministerstva školství. Získávání peněz z prodeje budov sice nemá s personalistikou nic společného, ale vypovídá to o tom, že Dobeš chová k Bátorovi velkou důvěru. Zkusme tedy panu Dobešovi odpovědět.

Zapšklý národovec z 19. století

Věc se má tak, že Bátorův „konzervatismus“ a „národovectví“ se vztahuje k 19. století (dlouho před poslední koncil římskokatolické církve, který opustil některá vypjatá dogmata) a pojí se proto i s tehdy tradičním křesťanským antisemitismem a nacionalistickou nesnášenlivostí k „cizákům“, respektive k cizím prvkům, které podle představ tehdejších národovců nepříznivě ovlivňují vše národní, české. Vzpomeňme, kterak Bátora napsal, že má radši zpěvačku národních písní Šulákovou než Juru Pavlicu, který umí spojovat hudební styly včetně etno hudby. Že to byl právě Pavlica, který pro nás znovuobjevil opravdový národní skvost - nádherné prastaré moravské balady, Bátoru nezajímá, protože mu vadí, že Hradišťan si občas vrzne s hosty z celého světa.

Proto má Bátora raději národní pospolitost než občanskou společnost, ačkoli v tom normálně uvažující člověk nespatřuje žádný rozdíl. Proto má raději vrchního cenzora Koniáše než Halíka, který reprezentuje nový proud křesťanského myšlení. O tom, co v Bátorovi dřímá, svědčí i jeho slovník. Je nasnadě, že člověk jako on prostě nemůže mít rád Václava Havla. Řeč je však o způsobu, kterým to sděluje, když říká, že nemá rád „Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného mravního a duševního pelechu.“

Bátora má prostě rád „Lež a Nenávist ordinovanou z větraného, nemravního a neoduševnělého pelechu,“ tak proč jim voni Havel cpou opak?

Z Bátorovy představy konzervativního národovectví vychází dnes hojně užívané heslo „Čechy Čechům“, které razí ideu „čistého národa“, na jehož území budou trvale pobývat pouze Češi, nikoli migranti či Romové. Z dnešního pohledu jde taková představa proti hodnotám, k nimž jsme se dvacátým stoletím krutě proboleli: proti lidským právům, demokracii, toleranci, respektu k jiným názorům, a schopnosti empatie.

Česká protižidovská revue

Bátora sestavil brožurku s názvem Česká revue, o níž hovoří jako o čítance. Shromáždil v ní digitalizované články jednotlivých autorů z doby, po níž nostalgicky touží. Není to žádná odborná kniha, jenom výseč článků, které podle něj ovlivňují vývoj českého národního vědomí: Jan Neruda: Pro strach židovský, 3 texty o Hilsneriádě, atd.. Jsou tam přetištěné antisemitské texty, bez jakéhokoli komentáře. Bátora k tomu říká: „Omezil jsem se u každé osoby na pouhých šest řádek na závěr, abych tak čtenáře ovlivnil co možná jen svým národně a konservativně podjatým výběrem osob a jejich citátů...“

Podívejme se, co zde Bátora napsal k Rudolfovi Vrbovi ( 1860-1939 ): „Premonstrát a průhonický kaplan Vrba dopsal objemnou (bezmála 1300 stran) Vládu peněz někdy na jaře 1911. Věhlas onoho křesťanskosociálního národohospodářského publicisty ale přetrval asi jen díky antisemitským pracím, k nimž patří zejména Vražda v Polné a židovská otázka v rakouském parlamentu či skvělá Zkáza Slovanů.“

Bátora nám tedy jedním dechem sděluje, že si je vědom toho, že Vrbovy práce jsou antisemitské i to, že (antisemitská) Zkáza Slovanů je kniha skvělá. Sděluje nám však ještě jednu důležitou věc: Vrba podle Bátory získal „věhlas“ svým antisemitismem a „díky“ němu jeho „věhlas“ také přetrvává. Dodejme,že synonymy pro adjektivum „skvělý“ jsou: vynikající, senzační, jedinečný, dokonalý, obdivuhodný, skvostný, úžasný, báječný, nádherný, zářivý, rozkošný, ohromný. A synonymy slova „věhlas“ jsou: proslulost, sláva.

Zkáza Bátorových Slovanů

Pojďme se tedy podívat, co je podle Bátory „skvělé“ a díky čemu si Vrba „udržel věhlas“: