Mor jménem anticiganismus se šíří naší společností a rok od roku narůstá. Čím dál tím víc komplikuje životy vyloučených Romů i členů většinové společnosti. Tendenční nálady znemožňují Romům, hlavně sociálně slabým, vymanit se z chudoby a všem Romům brání být svobodně a hrdě Romy. V žádném případě si nemyslím, že by k šíření protiromských nálad v České společnosti nějak přispívala Ivanka Čonková, jak tvrdí ve svém článku, který byl zveřejněn na romea.cz, Gyulla Banga.

Ivanku Čonkovou znám několik měsíců, z letních demonstrací proti neonacistickým pochodům v minulém roce. Znám ji krátce, ale i tak vím, čeho by si každý Rom, či Nerom měl na ní vážit. Kdo ji zná osobně, nejen z Facebooku nebo z televize, musí obdivovat styl práce a odhodlání, s jakým se pokusům o pogromy postavila. Je to energický a odvážný člověk se smyslem pro spravedlnost.

Ať si kdo chce, říká, co chce, podstatná jsou fakta. Tahle útlá žena dokázala v romských chudých komunitách vyvinout velké úsilí, dokázala povzbudit místní ke snaze o sebeurčení, k odhodlání postavit se nenávisti neonacistů a hledat řešení sociálních problémů. Nezaslouží si, aby někdo pochyboval o tom, co pro Romy udělala, nebo tvrdil, že Romům škodí.

Romům škodí především to, že jsme se od sametové revoluce nedokázali aktivně a naplno zapojit do veřejného života. Strašně dlouhou dobu jsme mlčeli, čekali, že nás někdo spasí nebo povede. Ivanka nám ukázala, že se můžeme hájit sami, zdola. Že každý jako občan je důležitý a sám může usilovat o změnu své situace.

To, že Romové šli do ulic hájit svou důstojnost, svou čest a své postavení, je jen dobře. To, že využívali práva na veřejné shromažďování, je v dnešní demokratické společnosti legitimní. To, že se aktivně zapojili do boje proti neonacistům, proti šíření nenávisti a protiromských nálad, je pro demokratickou společnost nadevše žádoucí. Během „horkého léta“ 2013 byla Ivanka Čonková mezi hlavními iniciátory tohoto dění, to nelze popřít, stejně jako pozitivní dopad na ty romské komunity, v kterých působila.

Proto si myslím, že je nanejvýš zbytečné polemizovat, kdo má a kdo nemá právo vést Romy. Kdo má právo vést Čechy, nebo Slováky? Romští vůdci v místních komunitách, nemusí to být ani lídři občanských sdružení, svou sílu čerpají z důvěry lidí, z přirozené autority.

Obyčejní Romové přece málo znají vysoké úředníky ze struktur státní správy. Ivanku Čonkovou dnes zná osobně již hodně nás - Romů. A ať už ji uznávají, nebo kvůli něčemu kritizují, nemohou popřít, že její autorita je přirozená. Mnoho lidí, a důležité je, že zdaleka nejen Romů, cítí, že Ivanka jim mluví z duše, mluví za ně.

Fandím jejímu úsilí. Nebojí se říkat nahlas to, o čem by jiní raději mlčeli. Nebojí se jít do konfliktu třeba i s Českou televizí, když ve svém pořadu „Máte slovo“ dovolí moderátorce Jílkové mluvit o palčivých společenských problémech tak necitlivě, jak má ve zvyku, a dopouští další bujení nesnášenlivosti vůči slabším (totiž všem lidem odkázaným na dávky, z nichž ani většina nejsou Romové).

Je jen dobře, když se mezi Romy najde někdo, kdo se rozhodne pojmenovat věci pravými jmény: rasismus, bída, lichva na ubytovnách, diskriminace Romů na trhu práce a trhu s bydlením, nekončící marše neonacistů. A nezahaluje problémy do pěkných eufemismů jen proto, aby nepřišel o dotační podporu státu.

Cílem Ivanky Čonkové není být vůdcem, ale pomoct lidem přemýšlet a konat, aby se sami zapojili do řešení svých problémů, vyšli „z bahna ven“. A to všem lidem, nejen Romům - Ivanka daleko spíš než jménem Romů jedná jménem spravedlnosti. Není samozvaným, nýbrž přirozeným lídrem.

Stala se jím díky své neúnavné obhajobě práv a zájmů lidí a komunit, které osobně zná, v Předlicích, v Krupce, v Duchcově i jinde. Věřím a doufám, že ani přes kritiku a nedůvěru, které se veřejně aktivní člověk může přece těžko vyhnout, si zachová sílu pokračovat ve své nelehké práci, která příznivě ovlivňuje jak Romské komunity, tak celou společnost.