Osobně jsem přesvědčen o tom, že Ivanka Mariposa Čonková vše činí z dobré vůle a v dobrém úmyslu, stejně tak se domnívám, že protiváha romských akcí tam, kde se konaly akce neonacistů, byla užitečná v tom, že to nebyli pouze neonacisté, chuligáni a rasisté, jejichž hlas byl slyšet, jakkoliv policii přibylo starostí. Sdílím i ten názor, že je žádoucí aktivizace samotných Romů a zvyšování jejich sebevědomí a ochota vstupovat do veřejného prostoru.

Na druhé straně jsem ovšem zaznamenal řadu kritických reakcí, a to jak ze strany Romů, tak zástupců orgánů veřejné moci (pokud se nemýlím, tak min. v Duchcově byla požádána Romy, aby se tam už neukazovala). Šlo např. o reakci na vnucování vlastních představ o způsobu "správné" reakce na tu kterou protiromskou akci, hrocení konfliktní situace na shromáždění, nekomunikace se zástupci obecního úřadu, zneužívání shromažďovacího práva či necitlivost ke vnímání situace neromskými obyvateli. Jmenovaná myslím není na úrovni jiného aktivisty p. Brože, který se uchyluje i k manipulacím a lžím (např. jím šířené tvrzení, že policie někde vracela autobusy Romů mířící na demonstraci, ač jde o výmysl), na druhé straně by jí v PR prospělo i umění komunikovat s těmi, které vnímá jako nepřítele (nemyslím teď neonacisty a rasisty, ale např. policii nebo obecní úřady) a větší ohleduplnost obecně (nikoliv si např. rozbít tábor na hlavní silnici, neboť "mám právo" se shromažďovat kdekoliv, v jejím podání).

Domnívám se, že aby aktivisté byli vnímáni jako serióznější partneři v diskuzi, je třeba nemyslet v modu my (ti, co to myslí s Romy dobře) a oni (zlá policie, úřady, všichni ostatní), které se budeme snažit přechytračit ohýbáním zákona, nemožností domluvy apod. Nestačí brát se o dobrou věc, je třeba i umět komunikovat a nebýt neseriózním partnerem zneužíváním různých institutů, jako je třeba náboženské shromáždění, spontánní shromáždění apod. Nemyslím totiž, že gerillový aktivismus je tím, co by nalezlo kladnou odezvu u širší veřejnosti, o jejíž postoj v konečném důsledku jde.