Výročí tzv. Křišťálové noci je zároveň i výročím počátku cíleného vyvražďování Židů, Romů a lidí z dalších menšin či jinak odlišných, kterého se dopouštěli nacisté. V následujícím článku jsem se pokusil popsat dění, které je nějakým způsobem podobné tomu, co se nejen na našem území událo v posledním desetiletí před druhou světovou válkou.

„Protižidovské manifestace, vyvolané kvůli podlé vraždě německého legačního rady v. Ratha Židem Grynszpanem v Paříži, které se uskutečnily 10. tohoto měsíce v různých městech Německa, proběhly dopoledne 10. 11. také v Moravské Třebové,“ napsal 12. listopadu 1938 místní týdeník Schönhengster Zeitung.

Ve skutečnosti nešlo o manifestace, ale o rozsáhlý pogrom na Židech, kterému nacisté říkali „Křišťálová noc“. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 byli Židé nacisty v Německu, s jednodenním zpožděním v obsazeném Rakousku a v okupovaném pohraničí českých zemí ponižováni, napadáni, vražděni či odváženi do koncentračních táborů. Vypáleno či jinak zdemolováno bylo 267 synagog, vypleněno 7 500 židovských obchodů a bytů. 91 Židů přímo při pogromu bylo zavražděno a 30 000 jich skončilo ve vyhlazovacích táborech.

Násilnou akci provedli nacisté na popud ministra propagandy Josepha Goebbelse. Akce propagovaná jako spontánní výbuch lidového hněvu byla narychlo organizovaná z Berlína a jako záminka k ní posloužil shora popsaný násilný čin židovského mladíka. Tento pogrom byl počátkem takzvaného „konečného řešení“, které spočívalo v hromadném a cíleném vyvražďování Židů.

Mechanismus a příčina

Již z tehdejšího dění je zřejmý mechanismus, kterým probíhají takové projevy nenávisti. Záminkou k napadání Židů po celém nacisty spravovaném území byl jediný trestný čin (vražda), kterého se dopustil jednotlivec. A to v momentě, kdy již delší dobu probíhala masivní protižidovská propaganda i jednotlivá napadání Židů, a poté, kdy norimberské zákony pasovaly Židy na méněcenné lidi. Židům byla připsána kolektivní vina, paušalizování se stalo běžnou součástí uvažování mnohých lidí, úředních spisů i novinových zpráv.

Všimněme si způsobu, jakým o pogromu informoval Schönhengster Zeitung. Protižidovské manifestace podle něj byly „vyvolané kvůli podlé vraždě německého legačního rady v. Ratha Židem Grynszpanem v Paříži.“ Jako by bylo přirozené a správné chápání, že viníky tohoto trestného činu jsou všichni lidé stejné etnicity nebo náboženského vyznání.

Rozpoznání tohoto mechanismu, vzhledem k tomu, co se v Evropě včetně České republiky děje dnes, je velmi důležité, protože funguje stejně jako tehdy. Ukazuje, že příčinou demonstrací, pogromů a následného holocaustu byl rasismus (antisemitismus), nikoli Židé sami. Právě tak jako dnes není příčinou nenávistných projevů vůči Romům jejich chování (to je opět jen záminkou), ale rasismus (anticiganismus).

Paralela první - Chomutov

Generalizaci i to, k jakému chování vede dlouho živená zášť, popsalo četnictvo v Roudnici nad Labem ve zprávě o dění v Chomutově. Tento dokument o průběhu „Křišťálové noci" ve městě zachycuje veřejné ponižování a týrání místních židovských obyvatel. Citujeme z něj:

„Dne 10. listopadu ráno byli shromážděni židé v Chomutově na náměstí, kam byli vyvedeni ze svých bytů policisty za výpomoci civilních osob. Na náměstí v Chomutově byl shromážděn velký dav lidí, a provolával „Ven se židy“. Každý žid dostal koště a pod dohledem policejním museli židé zametati náměstí a k rychlému výkonu byli poháněni nadávkami, ranami a kopanci. Smetí museli sbírat rukama a nakládati do vozíku. Aby vozík se smetím byl těžký, byly do něho posazeny děti a když jej nemohli židé utáhnouti, byli poháněni týráním.

Po této práci byli seřazeni do průvodu a v průvodu museli nést tabule s německým nápisem „Ven se židy“ a „Pomsta za Paříž“. V průvodu museli židé provolávati „židé jsou největší prasečí psi“. Ti, kteří nenesli tabule s nápisy, museli mít ruce vzpaženy, a když jim klesly, byli za to biti. Po průvodu byli odvezeni na radnici v Chomutově k výslechu, z věcí, které měli při sobě byli jim odebrány klíče od domu a peníze.

Po úředním řízení byli naloženi do nákladních aut a odvezeni z Chomutova na demarkační čáru u Loun. Od vzdálenosti čtyřicet metrů od delimitační čáry museli židé mladší padesáti let kleknouti na zem a plaziti se po kolenou až k hranici, při čemž dostávali kopance.“

Četnictvo tyto lidi poté, kdy zapsalo jejich výpovědi, vrátilo na okupovaná území:

„Dnes 11. listopadu o 15. hod. byli vyvedeni židé na delimitační čáru na státní silnici Louny — Postoloprty a styčným důstojníkem opět předáni německým orgánům, pokud příslušeli do zabraného území. Na delimitační čáře státní silnice Louny - Postoloprty byla posílena četnická hlídka třímužovou hlídkou SOS, aby bylo zabráněno propříště vyhošťování židů tímto směrem, na naše území.“

„Lidovému hněvu“ neunikla ani chomutovská synagoga, která byla vypálena a později zbořena.

Míra a obvyklost verbální paušalizace je v dnešní české společnosti již na stejné úrovni jako tehdy. Institucionální rasismus je u nás nyní také přítomen, zatím však ne tak silně jako tehdy. Verbální rasismus však velmi často není orgány činnými v trestním řízení stíhán. Co dnes prozatím chybí, je masivnější etablování rasistů v politice a státních strukturách a z toho plynoucí legitimizace extremistických ideologií a legalizace násilí, které je na těchto ideologiích založeno.

Druhá paralela - Romové

Rasismus, namířený proti Židům i proti Romům, lze v předválečné Evropě vystopovat na více místech, nejen v Německu, ale právě zde dosáhl svého vrcholu, po uchopení moci Adolfem Hitlerem. Ten svůj záporný vztah vůči Židům i Romům vyjádřil mnohokrát, především v knize Mein Kampf, která se stala „biblí“ nejen tehdejších nacistů, ale i těch dnešních.