Listopadové výročí bývá od té doby zobrazováno jako statečný akt odporu českého národa vůči okupantům, nacistické totalitě. V obdobném duchu se nese také symbolika 17. listopadu v jeho aktuálnější podobě: z roku 1989: vrchol rezistence českých studentů vůči komunistické/sovětské totalitě.

Oba obrazy se zdají být velice jednoznačné a těžko zpochybnitelné. Morální poučení lze snadno rozpoznat: stateční čeští studenti vs. nacisté, v obrazu splývající s Němci; stateční čeští studenti vs. zrůdná komunistická policie plnící příkazy snad ještě z Moskvy.

Relativizace?

Při podrobnějším pohledu na události z roku 1939 se ovšem jasné morální kategorie rozpadají a relativizují. Z devíti popravených studentských reprezentantů patřilo hned osm k nacionalistickým organizacím aktivním již v období první (1918-1938) či následně tzv. druhé (1938-1939) republiky.

Uskupení jako italským fašismem inspirovaná Vlajka, či mládežnické skupiny Národního sjednocení a Strany národní jednoty dláždila svými idejemi korporativistického národního státu, v němž není pro cizí, ne-národní parazity a práce se štítící skupiny či jednotlivce místo, cestu k uspořádání druhé republiky.

Právě Vlajka a mládež Národního sjednocení kladly ve svých programových prohlášeních důraz na biologicky danou rasovou či národní příslušnost a stavěly se do role ochránců čistoty českého národa.

Volání po speciálních opatřeních a zbavení práv jedinců označených za parazity, židobolševiky anebo práce se štítících osob za druhé republiky převzala Strana národní jednoty. To se promítlo jak do tehdy přijaté legislativy tak i do plánovaných opatření.

Na jejich základě byli „osoby židovského původu“ a další vyloučeni ze společensky důležitých povolání (lékaři a právníci), určeni pro převýchovu ve speciálních kárných pracovních táborech anebo každodenně šikanováni.

Při otevřené oslavě památky statečných studentů z listopadu 1939 najednou na jazyku ulpívá nepříjemná pachuť, které by se možná dalo snadno zbavit úplným odhozením dějin, tíživého břemena minulosti někam daleko, kam není potřeba chodit.

Potenciál

Avšak naznačený výklad v sobě skrývá také nesmírný potenciál. Některé tuzemské celebrity ověnčené odbornickou aurou (Tomáš Sedláček) tvrdí, že mezi fašismem a hospodářskou krizí není možné hledat sebemenší pouto a v současné době bychom se takto neměli nechat strašit. Dokonce mezi populární i odbornou historickou produkcí lze pozorovat nebezpečný trend.