Co jsme chtěli 17.listopadu?

Táňa Fischerová

Redakce DR oslovila tři kandidáty na prezidenta s tím, aby napsali text o očekáváních v roce 1989 a o tom, co se v jejich očích skutečně stalo, popřípadě čem vidí východiska ze současné situace. Zde je text Táni Fischerové.

Před pár lety jsem se stala členkou poroty, která se snažila vybrat nejlepší práci, psanou studenty gymnasií na téma „Dvacet let od komunismu - dvacet let svobody k čemu?“

Mnohé texty byly velmi zajímavé, moudré i kritické. Všichni mladí lidé ale pátrali po tom, co vlastně minulý režim obnášel a obtížně získávali informace a představu o tehdejší společnosti. Většině z nich se dostalo vysvětlení, že obrazem minulé doby byly zejména fronty na banány. Těžko se dostávali ke skutečné realitě té doby.

Já osobně mám z doby normalizace v mysli pocit jakési tíže, šedi, která nebyla prolomitelná. Život byl daný, v budoucnosti se nic překvapivého ani radostného nerýsovalo. Všechno šlo stále stejně, kombajny vyjížděly do polí, občas zamrzly substráty a kdo kolaboroval s mocí, měl jednodušší život. Bránili jsme se humorem a oddělením soukromé sféry od veřejné, ve které nebyl pro občana prostor. V soukromí se dalo přežít na zahrádkách a s přáteli, na které byl tehdy čas.

17. listopad byl pro většinu osvobozením a nadějí. Štěstí, které jsme zažívali bylo hmatatelné. Pamatuji se i na svůj tehdejší dojem, že je teď už vlastně všechno jasné a hotové. Že už není třeba obětí pro věci veřejné a nastávají dobré časy. Je jasné, že jsme nemohli tušit, co nás čeká. Byli jsme uzavřeni ve svém světě, znali jsme problémy našich životů, ale netušili jsme, co se děje na západ od nás a jaké problémy a krize prožívají lidé tam. Prošli jsme za ta léta cestou poznání a dnes jsme moudřejší. Deziluze je obrovská. Hořké poznání mechanismů, jaké se skrývají za líbivou fasádou demokracie, současný stav a budoucnost, neutěšená stejně jako za dob vlády komunistů, připomínají humor minulých dob, kdy se naše lidově demokratická republika nazývala lihově demagogickým zřícením. Jaké zřícení je před námi dnes, je lépe nedomýšlet.

17. listopad je významný den. Opakovaně nám připomíná, že je možné se vzepřít systému, který je nefunkční, vyslovit to nahlas a hledat nové cesty očisty. Připomíná nám, že je to vždycky znovu v našich rukou. Tehdy jsme toužili po svobodě. Mnozí se domnívají, že ji dnes máme. Nemohou-li však lidé ovlivňovat veřejný prostor, nemají jinou svobodu, než si v hospodě nebo na náměstích říkat to, co chtějí, není to jistě to, po čem jsme volali a toužili.. Není nám to však nic platné. Vládu svých věci v rukou nedržíme. Svobodu si přivlastnili mocenské kruhy pro sebe a vykládají ji jako právo dělat, co se jim zlíbí. Proto nám 17. listopad nutně bude připomínat čas, kdy je nutné klást si opět zásadní otázky po smyslu našich životů, po možnostech, jaké dnes máme a bude nás vyzývat k novým činům.

Opět přišla doba pro změnu. Opět je to jenom na nás.

    Diskuse
    November 17, 2012 v 8.37
    17. listopad je významný den...
    17. listopadu 1944 byl student gymnázia Karel Kosík zatčen gestapem, uvězněn na Pankráci a později deportován do Terezína.

    ... Také proto nám 17. listopad nutně bude připomínat čas, kdy je nutné klást si opět zásadní otázky po smyslu našich životů, po možnostech, jaké dnes máme a bude nás vyzývat k novým činům.
    November 17, 2012 v 10.15
    Zvůle mandátu.

    Přesně: „Svobodu si přivlastnili mocenské kruhy pro sebe a vykládají ji jako právo dělat, co se jim zlíbí.“ Politici přijali hru na honbu za mandátem. Kdo se dostal k mandátu, dostal se k veslu – ale politika je víc než jen obratné veslování ve vodách penězotoků! Mandát není mandátem ke zvůli – a pokud se jím stal, rozložil demokracii a degradoval ji právě na tu hru na honbu za mandátem.
    November 18, 2012 v 7.56
    svobodu? přivlastnili?
    (Pominu-li, že ZV autorce přitakává v gramatickém vymezení mocenských kruhů jako výhradně pánské jízdy, musím se zeptat):
    1. Co tu znamená svoboda?
    2. Jak probíhá privatizace (privo = zbavuji, zprošťuji) svobody v dnešní době?
    3. V čem se to dnešní "přivlastnění" (lépe možná VYVLASTNĚNÍ, tj.vyvlastnění moci = vytunelování republiky) liší od pojetí svobody klasického liberalismu, který svobodu v kalvinistickém (?) duchu degraduje na svobodu jedince?
    a konečně:
    4. Co tedy Zdeněk Vyšohlíd nebo Táňa Fischerová vlastně navrhují - pakliže vůbec něco navrhují?
    FJ
    November 18, 2012 v 8.15
    17.listopad
    Je významným dnem z hlediska vzedmutí se fašismu, z hladiska roku 1989 bylo dobré to vzedmutí, ale pravda a láska provedly negaci svého významu. Dnešní výsledek , kde základními pilíři režimu je podvod, krádež , lež a lichva s podporovaným hazardem rozkvětem prostituce místo té lásky. . Stát se z právního zanedlouho transfromoval do právnického, kde symbolicky dominuje studium na plzeňských právech...a vítězství zdeformovaných zákonů nad právním řádem a kde zákony jsou šité na míru těm, co v duchu nich páchají zlo dle jimi navrženými zákony..Není přeci možné v duchu zákony počítat na jaře kolik zmzlo bezdomovců a nyní sečítatat, kolik se otrávilo lidí metanolem. Takto není možné hovořit o právním stát , ale ani o státu vůbec. Co nám zbylo z odkazu mužů října roku 1918?Kvůli tomuto zemřel Opletal a pak třeba Palach?
    November 18, 2012 v 8.47
    Jak je to s tou šedí
    Já jsem podpořila kadidaturu paní Fischerové na prezidentku, ale to neznamená, že s ní ve všem souhlasím. O tom, jak bylo dřív všechno šedé, už jsem slyšela vícekrát. To však je pouhý subjektivní pocit, na rozdíl od (ne)dostupnosti banánů, což je sice stupidní argument, ale objektivně dokazatelný. Mnoho lidí pocitem šedivosti netrpělo vůbec. Možná měli růžové brýle.
    Tím ovšem netvrdím, že pocit šedivosti nemohl souviset s režimem. Pokud existovali lidé, kteří trpěli pocitem šedivosti, přičemž věděli, jak se ho zbavit konkrétní aktivitou, ve které jim ovšem bylo režimem zabráněno, pak to beru jako argument proti němu. To, že minulý režim zabraňoval lidem v určité činnosti, je nesporné. O celkové nefunkčnosti tehdejšího systému by se však dalo diskutovat.
    MN
    November 18, 2012 v 14.40
    Chybí důkladná analýza historie
    Média jsou plná popisu padesátých let u nás (ani na Západě to však nebylo lehké období), ale v mediálním prostoru zcela chybí fakta o životě za 1. republiky (nepočítám-li Četnické humoresky a podobné fantazie), kdy tu bylo podobné politické uspořádání jako nyní. Proč asi? Pohled na únor 48 by pak asi vypadal jinak.