Po roce se opět blíží den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad. Je to tři roky, co jsem v rámci iniciativy Inventura demokracie dával různým veřejně známým osobnostem anketní otázku, co podle nich nejvíc schází naší demokracii po dvaceti letech. Dnes bych se jich na něco takového už neptal. Anebo bych svou otázku formuloval jinak, třeba takhle: Považujete systém, ve kterém žijeme, za demokratický a co si pod demokracií vůbec představujete?

Už nějakou dobu se říká, že to s naší demokracií není moc slavné. Často se po masarykovsku opakuje, že máme demokracii, ale chybí nám demokraté. Co se tím myslí? Znamená to, že čeští občané nejsou pro demokracii dostatečně zralí nebo že nám schází demokraticky smýšlející elity, především politikové?

Asi tak trochu oboje, ale ani s jedním úplně nesouhlasím. Trochu z toho plyne, že máme docela konkrétní představu o tom, jací by politici měli být. A občané by měli volit jen takové zástupce, kteří tomu odpovídají. Uvědomělý a vzdělaný volič se podle toho pozná asi tak, že volí ty správné politiky. Představa je to zvláštní: vláda lidu se scvrkává na výběr několika politiků, které jsme mu ochotni uznat. Když občané volí jinak, mluví se hned o jejich nevzdělanosti, o lůze, o nebezpečí lidové diktatury, o tom, jak voliči podléhají demagogům či populistům.

Co když je ale celá úvaha o tom, že náš hlavní problém spočívá v nedostatku demokratů, zavádějící? Možná není chyba v demokratech, ale v demokracii. Opravdu ji u nás máme? To záleží na tom, co přesně demokracií myslíme. Proto je důležité se nejprve shodnout na tom, co podle nás demokracie vůbec je. S tímto termínem sice operuje kdekdo, mnohdy se ale za demokracii považuje leccos, co s ní nemá moc společného.

Jak se například mohou za demokraty považovat lidé, kteří by rádi zavedli daňové a vzdělanostní censy? Co je demokratického na tom, že omezím volební právo na ty, kteří dosáhli určitého vzdělání nebo kteří odvádí určitou sumu na daních? Pokud určitou skupinu lidí neuznávám hodnou volebního práva, tak nejsem zastáncem demokracie, ale pouze její omezené verze - demokracie pro elitu, kterou definuji určitým způsobem.

Někdo může namítnout, že takové omezení může být velmi prospěšné. Lidé jsou slabí, nevzdělaní, nechají se snadno obalamutit a pro demokracii samotnou může být žádoucí, když se volební právo trochu omezí. Stačí se podívat na některé současné prezidentské kandidáty, kteří mají šanci zvítězit. Ale i kdyby se prezidentem stal Miloš Zeman, Tomio Okamura nebo ještě někdo horší, není to podle mne žádný důkaz o škodlivosti volebního práva či o neschopnosti lidu demokraticky rozhodovat.

Úspěch i toho největšího demagoga či populisty se odvíjí od neschopnosti současné politické elity plnit to, co po ní veřejnost žádá. To, jak občané volí, není náhoda. Stejně tak nebyly žádnou shodou okolností výsledky letošních krajských voleb.

Censy demokracii zužují. My ji ale potřebujeme rozšiřovat. K tomu je nutné nebát se lidu, o který jde v demokracii především. Pokud k němu budeme přistupovat jako k nebezpečné a nevzdělané lůze a budeme ho vylučovat z veřejných záležitostí, tak se nemůžeme divit tomu, když se od nás začne vzdalovat a naopak se přimkne k někomu, kdo se bude tvářit, že mu naslouchá.

Tím nechci říct, že je neomylný. Určitě najdeme mnoho situací, kdy se rozhodl špatně. Existují také otázky, o kterých by rozhodovat neměl asi vůbec, např. trest smrti. Jen si myslím, že za chyby, které se mu vyčítají nejvíc a z kterých se odvozují závěry o jeho náchylnosti k diktatuře, ve skutečnosti nemůže. A nakonec i různé přechody k nedemokratickým režimům jsou více než vinou občanů selháním jeho politických představitelů. To je příklad Adolfa Hitlera a NSDAP a stejně tak i KSČ v Československu. Ani nacisté, ani komunisté nedostali tak silný demokratický mandát, který by jim umožnil, aby sami vládli.

Demokracie, ve které žijeme, je omezená. Do určité míry taková bude vždycky. Některých věkových omezení se asi nezbavíme a stejně tak přímá demokracie není v mnoha ohledech prakticky uskutečnitelná. Důležité je, jakým směrem se systém, ve kterém žijeme, vyvíjí, zda k větší či menší demokratizaci. V reakci na problémy, které zažíváme, zaznívají oba hlasy.

Důležité je, že ten, kdo za ně nese vinu, nejsou z větší části občané, ale politická a ekonomická elita, proto nedává smysl, aby se naše potíže řešily tím, že omezíme právě lid. Nabízí se otázka, jak a v čem přesně demokratičnost zvětšovat. To už ale přesahuje téma tohoto článku. Prozatím si můžeme vystačit s názvem demonstrace, kterou 17. listopadu pořádá Stop vládě: „Demokracie vypadá jinak“.