Občanská společnost je skutečně okouzlující, neb se skládá (podle toho, jak sama tomuto pojmu rozumím) ze všech občanů, kteří se v daném státním společenství nacházejí s výjimkou těch, kteří sami sebe odmítají za členy občanské společnosti považovat. Protože asi pan Lukáš Jelínek nepatří mezi individuality, které jsou připraveny pouze do omrzení debatovat a uctívat ty nejušlechtilejší hodnoty, pak by podle své definice do občanské společnosti nepatřil. Nezaznamenala jsem ale, že by se za člena občanské společnosti považovat odmítl (jako řada jiných, kterých není podle mého velmi dílčího postřehu zase tak málo), takže jej naopak jako člena občanské společnosti (podle pojetí ŠŠ) vnímám.

Patřím bohužel mezi ty, kteří ještě cítí neskromně potřebu, aby mohli formulovat myšlenky a přít se o ně. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že občan – člověk (pokud se také pokládá za člověka) se zodpovídá jen a pouze svému svědomí a žádným církevním, stranickým či jiným předpisům organizací, které přijímá povinně v okamžiku, kdy do jakékoli organizace (jež má předpisy pro své členy) vstupuje. Proto velmi oceňuji skutečnost (jsem za ni vděčná-komu?), že v tomto státě ještě stále existuji podmínky pro existenci organizací, které nevyžadují (kromě těch nejzákladnějších obecně přijatých pravidel slušnosti v mezilidské komunikaci), žádné další závazky a umožňují mi to málo, co si ve své situaci mohu ještě dnes dovolit, to je formulovat své myšlenky a přít se o ně.

To je ovšem pouze startovní fáze pokusu o řešení problému, o což - jak jsem z textu vyrozuměla - jde autorovi sloupku především. Do toho se už pustím sama stěží. Zato uvítám, pakliže autor rozšíří svá kritická stanoviska o výčet realizovatelných námětů, jimiž se míní podílet na sestrojování svého štěstí………

no to je přímo kouzelné podání

Možná se v tom ztrácím já, ale mám dojem, že paní Šprynarová nepostřehla nadsázku. Občanskou společnost ctím, léta o ní píšu a přednáším, považuji se za její součást. Vždy mne ale vytočí dvě věci. Za prvé, když slyším, že "občanská společnost si přeje...", "občanská společnost kandiduje..." apod. Potom už klidně můžeme udělat jedinou bytost i z těch Trhů. Za druhé, jsem si všiml, že společnost jako taková je válcována těmi, co tvrdí, že jsou jen jedinci a společnost neexistuje, především proto, že dřív než si všechno sama vydiskutuje, protivníci ji převálcují. (To se ostatně také právem traduje o levicových intelektuálech: kolik lidí, tolik názorů, takže jim nakonec sehraní a soudržní pravicoví soupeři vypráší kožich.)
Myslím, že kdo chtěl pochopit smysl mého textu, pochopil. Ale možná jsem to nesrozumitelně napsal, to víte - léto... :-)

Nezdá se Ti Lukáši, že je to vůči Táně trochu nefér? Ve vysoké politice byla jako JDjr a rozhodně prokázala, že dokáže dělat politiku dobře, reflektovat hlasy občanů, mít jasný názor a vyjádřit ho. Srovnání s Fischerem a Francem kulhá naprosto. Wagnerová patřila mezi nejvyšší představitele justice a tak by její kandidatura (kterou odmítá), byla standardní.

Myslím, že můžeme prosazovat své kandidáty a přesvědčovat více méně spřátelené oponenty, ale neměli bychom se uchylovat k nefér praktikám třeba tím, že budeme opakovat nesmyslné fráze o "ušlechtilé ale nepraktické umělkyni"...

Domnívám se, Lukáši, že Váš text je velmi srozumitelný a pochopit jej může každý, kdo jej pochopit chce.
Nemějte obavy, léto se na něm nepodepsalo. Asi jste měl puštěnou klimatizaci. :-)
Je mi smutno z toho, kolik lidí přijalo za svou argumentaci těch, kteří se děsí, že by na Hradě mohl být slušný, jakoukoliv korupční aférou nepoznamenaný, neprolobovaný, různým finančním skupinám nezavázaný a reprezentativní politik. Pro ně je Jiří Dienstbier příliš mladej, nezkušenej, mající ještě čas a navíc socan.
Jiří Dienstbier je ve věku, ve kterém vstoupil do Bílého domu senátor J.F. Kennedy a stanul v čele nejsilnější světové mocnosti. Pro Američany "moc mladej" tedy nebyl.
Svou politickou zkušenost začal Jiří Dienstbier sbírat coby studentský vůdce v listopadových dnech 1989, posléze jako komunální politik, a to bez jakýchkoliv afér. Listopad jej posadil do sněmovní lavice, ale na rozdíl od jiných mladých, dobou vyzdvihnutých poslanců, se v té lavici na dvacet let neuhnízdil, nýbrž dal přednost dostudování a svému profesnímu růstu.
Do vrcholné politiky se vrátil až jako zralý muž, schopný se postarat o sebe i svou rodinum, a stal se senátorem.
U lidí, co jej znají, má pověst zásadového člověka, který je loajálním členem, nikoliv však ohebným slouhou své strany, jíž je místopředsedou. Proto je mnohdy trnem v oku těch, na které ČSSD být hrda příliš nemůže.
Budu volit Jiřího Dienstbiera prezidentem České republiky, neboť jsem přesvědčen, že je po všech stránkách nejkvalitnějším kandidátem.

Nemám mnoho času, proto stručně.
V politické teorii se rozlišují minimalistická, maximalistická a generalistická pojetí občanské společnosti.

Generalistická pojetí zahrnují celou společnost včetně státu, maximalistická celou společnost kromě státu, minimalistická navazují na postmarxistickou teorii nových sociálních hnutí. Minimalisté Cohenová a Arato chápou občanskou společnost jako prostor mezi státem na jedné a trhem na druhé straně. Charles Taylor zastává názor, že občanská společnost je tvořena dvěma komponentami: veřejností a trhem.

Osobně je mi nejbližší maximalistická teorie Ernesta Gellnera, který kontrastuje občanskou společnost na jedné straně s islámskou ummmou (což je obecně řečeno jakákoli ideokracie) a na straně druhé se segmentární (lidově klanovou) společností.
Občanská společnost je podle mého názoru formou sebeorganizace společnosti založenou na rovnosti občanů, zobecněných zájmech a univerzalistických hodnotách.

Prakticky vzato s debatou mezi maximalisty a minimalisty souvisí otázka, zda jsou parlamentní politické strany součástí občanské společnosti. Jsem přesvědčen, že ano a to dokonce naprosto klíčovou.
Občanský a neziskový sektor je pouze jedním z projevů občanské společnosti a nikoli občanskou společností samou.

Z toho vyplývá, že rozlišovat kandidáty na prezidenta podle toho, kteří jsou reprezentanty občanské společnosti a kteří nikoli, je nesmyslné.
Občanská společnost jsme my všichni, občané České republiky.

Myslím, Tomáši, že paní Táňa sama nejlíp ví, jak moc si jí vážím. A nikdy by neměl tu drzost o ní hovořit jako o "ušlechtilé ale nepraktické umělkyni"... Na druhou stranu, politická strategie není evidentně její silnou stránkou. To dokládá i její původní podpora Zuzaně Roithové. Ale netvrdím, že mám patent na rozum. Třeba Táňa Fischerová uspěje a podaří se jí prosadit hodnoty, ve které věří a my s ní... Třeba...

Souhlasím s Jaroslavem Šebkem prakticky doslova - vše, co napsal o Dienstbierovi je přitom schopno píárového zpracování - postupně vybudovat ve veřejnosti představu Dienstbiera jako "českého Kennedyho" by měla být jedna píárová linie, na kterou by se rozhodně nemělo zapomenout ...

co to je JDjr ?

Souhlasím s tezí, že občanská společnost jsme my všichni občané ČR - tedy i prezident Klaus a tedy nikoliv... (to je jedno). Ovšem v diskusi o jednotlivých kandidátech je nejspíš i tato teze poněkud nadbytečnou mlhovinou.

První přímá volba Prezidenta ČR zákonitě bude provázena dětskými ne-mocemi, jak již pro DR psal jeden slovenský autor. A to by se mohlo zdát, že anket o většího spoluobčana (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/nejvetsicech/) - spoluobčanku (http://www.miss-vino.cz/).. toto psáno pod dojmem poslední kuriózní "kandidatury", máme bohatě..

Na místě je spíše otázka "Kdo je kdo?": "JD ml - kandidát na prezidenta, který na podporu své kandidatury sesbíral nejvíce podpisů"? =Věřil bych spíše údaji o počtu sebraných podpisů než vrtošivým předvolebním průzkumům. Rozdíl mezi podpisy a hlasem v prvním kole prezidenstké volby však je ten, že podpis pod jednou peticí "nevyautovává" ani kandidáta podpořeného druhým podpisem. Chci věřit, že tohoto si budou ještě vědomi skuteční kandidáti (50 000+) s podobným prezidenstkým "motivem". Ovšem jsou tací?

Text Lukáše Jelínka je docela vtipný, průhledně však agituje ve prospěch stranického kandidáta Jiřího Dienstbiera a útočí na občanské kandidáty, především na Táňu Fischerovou, protože na stránkách Referenda má největší podporu, podpora profesora Franze či Kláry Samkové zde zdaleka tak velká není. Problém textu spočívá v jednostranné podpoře stranické (politické) politiky oproti občanské (nepolitické) politice. V tom se trochu podobá polistopadovým prohlášením Václava Klause a jeho nohsledů, později i řadě lidí v sociální demokracii. Jistě, stranické, omezené, partikulární politické myšlení je potřeba v situaci, kdy se budují politické strany, ale jsou situace, kdy jsou potřeba politici - státníci, kteří nemyslí jen omezeně stranicky, toho byl v jistých situacích schopen Václav Havel, myslím, že však toho nikdy nebyl schopen Václav Klaus a silně pochybuji, že by toho byl schopen Miloš Zeman, zvláště nyní ve své zklausovatělé podobě. To je důvod, proč bych si dokázal jako prezidenta dobře představit Pavla Rychetského či Elišku Wagnerovou, ale možná i Táňu Fischerovou. Myslím, že Jiří Dienstbier není špatný kandidát a vážně uvažuji o jeho volbě. Ale kladu si otázku: Nebude myslet příliš stranicky a nebude do toho tlačen svou politickou praxí i spolustraníky? Myslím, že většina kandidátů začíná zdůrazňovat svou občanskost, protože si začínají uvědomovat, že je po tom poptávka a že Václav Klaus je se svými výkřiky proti občanské společnosti už dlouho mimo mísu.

Je po tom poptávka?

ad M.Tejkl
Pokud nabídka převyšuje poptávku, tak...
Jsme tam, kde jsme, nemyslíte?

Myslíte, že je poptávka po stranickém kandidátovi?
Myslíte, že je chyba, že neni?
Myslíte, že stranický kandidát lépe splní svou ústavní funkci než kandidát občanský? (Samozřejmě další otázkou je, kdo jím je či by mohl být)
Nestojí za vážnější zamyšlení, co vlastně občanská společnost chce, i když se jedná spíše o domněnky a tušení než jasně formulovaný názor?

Myslím, že J. Dienstbier poskytl svým dosavadním působením v rámci ČSSD záruku, že nebude manipulován spolustraníky. Podle mě je ideální kombinací - politik se znalostí jak stranického systému, tak občanské společnosti. Několikrát jsem JD viděl naživo debatovat uprostřed ne zrovna vstřícně naladěných pražských sociálních demokratů a obdvoval jsem jeho schopnost naslouchat a diskutovat.

Jiří Dienstbier je kandidátem jedné strany, ale není to kandidát "stranický". Bylo by nejlepší, kdyby v určité fázi kampaně "občanští" kandidáti podpořili JD a odstoupili z boje. Představa, žel, zřejmě utopická...

Myslim, ze Lukas napsal vtipny komentar, nebot nelze kanidatku ci kandidata na prezidentku/prezidenta merit kriteriem, zda zastupuje obcanskou spolecnost ci stranu. Jsou to irelevantni veci.

Spravnymi kriterii musi byt moralni a politicko-nazorova integrita, orientace v politickem systemu CR (vcetne personalii "KDO je KDO a PROC a za KOHO"), chapat, jak funguje vladnuti a kde vznika a moc a jak s ni nalozit a trochu umet znat urdenicke postupy, pokud vysledna persona nebude svuj pobyt na Hrade vnimat jako sled mejdanu a chozeni za kulturou.

V zastupitelske demokraci muze byt treba vyhodou "stranickeho kandidata", ze se muze oprit o nejaky stranicky volicsky elektorat (i vice stran mimo parlament) a soucane ma distanc od denodennich medialnich putek karieristu ve strane. Mel by tak lepsi vyjednavaci pozici ve vlade (je soucasti exekutivy) i v parlamentu.

Nestranicka osoba muze byt vyhodna pro hajeni sirsich a dlouhodobejsich verejnych zajmu a pro formulovani moralnich hranic. Ale zase muze pusobit smesne vuci partajim, ktere si z ni budou utahovat.

Vse tedy zavisi na nalade volicu v lednu a jak se kazdy kandidat bude profilovat pred volbami na 3 vety. JD ml. muze byt rovnocennym kanidatem jako TF. Ale urcite bych se nehdal, kdo vice zastupuje obcanskou spolecnost. To je beztvare nic...

Zatim to bohuzel vypada na karieristy a klientelisty Fischera a Zemana, takze JD musi fakt zabrat, aby dokazal, ze je lepsi mit pravni a demokratickou CR s opodporou neziskoveho sektoru (ktery soustavne nici VK), s obranou mensin a slabych a s orientaci na EU.

Přes (nebo spíše pro) vícegenerační rozdíl v životních zkušenostech se připojuji ke zde formulovaným stanoviskům M.P.