Prezidentským kandidátem občanské společnosti je i Jiří Dienstbier

Jakub Patočka

V souboji s produkty pokleslého marketingu, jako jsou Jan Fischer či Miloš Zeman, má nárok ucházet se o podporu občanské společnosti pro prezidentskou volbu samozřejmě každý. Ale jeden člověk, který má reálnou šanci zvítězit, ji už získal.

Pokud bychom měli věřit průzkumům veřejného mínění, které předpovídají, že se v druhém kole prezidentské volby střetnou Jan Fischer a Miloš Zeman, museli bychom předpokládat, že česká veřejnost je nepoučitelná. Zvolit jednoho z nich bylo by podobně moudré, jak moudré bylo vyslat v roce 2010 Radka Johna nebo Miroslava Kalouska do Sněmovny s vírou, že právě tím se naplňuje slogan „vyměňte politiky“.

I.

Způsob, jímž se Fischerova i Zemanova kampaň prozatím prezentují, prozrazuje, že se v obou případech jedná o marketingové projekty silných kapitálových skupin. Jan Fischer už začal rádoby státnicky civět na věci, zatímco Miloš Zeman se vypravil do Londýna za Tonym Blairem, s nímž ho spojuje hlavně to, že ani jeden z nich není sociální demokrat.

Jan Fischer je muž bez vlastností, bez názorů, zmocněnec zájmů, které jeho kampaň financují a vedou. Jedná se o mašinerii české uhelné lobby, pro kterou pracoval už jako předseda vlády. K jeho pomocníkům se čerstvě připojil i Jaromír Soukup, který v roce 2006 skoro nezištně pomohl Martinu Bursíkovi; když se pak nepohodli, před volbami v roce 2009, zrušenými ústavním soudem, mstil se mu podporou Olgy Zubové; v roce 2010 zjistil, že českou politiku pozdvihnou Věci veřejné; a nyní v jejím ozdravování pokračuje sázkou na dalšího talenta z podobné líhně.

Za Milošem Zemanem, z jehož kampaně pryští peníze po celé republice jak kaše z pohádkového hrnečku, evidentně stojí ruský kapitál, což je jedna z řady okolností, které ho sbližují s Václavem Klausem. Kromě Lukoilu se může jednat také o ruský jaderný průmysl pranoucí po stamiliardách z absurdní temelínské zakázky. Je veřejným tajemstvím, že Václav Klaus se už dnes pokouší výběrové řízení, jakkoli uspěchané a pochybné, ovlivnit v ruský prospěch.

Přitom je dosti možné, že přinejmenším v některých kruzích je podpora či alespoň tolerance projevovaná vůči kampani Miloše Zemana součástí strategie, která má nakonec vést ke zvolení Jana Fischera nebo jiného pravicového, vůči současnému establishmentu konformního, kandidáta. Vychází se zřejmě z předpokladu, že Zeman se za žádných okolností v přímé volbě nemůže českým prezidentem stát.

Aby mohl zvítězit, musel by se totiž ocitnout v roli reprezentanta lidového znechucení nad počínáním současné vlády, reprezentantem demokratické i komunistické levice. Potíž je v tom, že jako šovinista, technokrat, architekt opoziční smlouvy a po pomstě prahnoucí nepřítel ČSSD Miloš Zeman dosti silné přirozené zázemí na levici nemá. Celá řada levicových kruhů, dost možná včetně ČSSD jako takové, by proti Miloši Zemanovi ve druhém kole podpořila Jana Fischera.

I my. Ačkoli Fischera pokládáme za muže českého uhlí a za autora jediné politické myšlenky — „Jsem slušný a když budeme všichni slušní, všecko bude slušné.“ — a nepočítáme s tím, že by jejich počet do voleb stihl nějak znásobit, pokud by se opravdu naše těžce zkoušená republika ocitla po prvním kole prezidentské volby před dilematem Zeman versus Fischer, zřejmě bychom se mu před druhým kolem vypravili jako dobrovolníci vylepovat Tykačem zaplacené plakáty.

Na to zřejmě mnozí z Fischerových stratégů sázejí. Nebojí se — patrně právem — toho, že by Zeman mohl porazit Fischera. Ale chovají naděje, že Zeman by mohl už před prvním kolem vyřadit skutečné alternativy, věrohodné kandidáty české občanské společnosti.

Do voleb nicméně zůstává stále dost času a skutečně vážná kampaň propukne až po skončení podzimních krajských a senátních voleb. Právě k nim se za krátko začne přesouvat pozornost a prezidentská volba tak na čas ustoupí do pozadí. Tak zvaní nadstraničtí kandidáti musí už nyní udělat vše proto, aby si vybudovali co nejsilnější pozici, protože v souběhu s krajskými a senátním volbami ji nebudou mít příliš jak posilovat.

Snadno se stále ještě může stát, že ve druhém kole prezidentských voleb nakonec neskončí ani Fischer, ani Zeman. I proto mnohé klíčové lobby se svou podporou dosud čekají. Na rozdíl od některých snivců v kritické občanské veřejnosti kapitál dobře ví, jak ohromný význam má funkce prezidenta, a to jak nastolováním témat, tak i praktickými rozhodnutími.

Pokud hlavní české kapitálové zájmy, ČEZ, Zdeněk Bakala a spol. usoudí, že jejich nynější favorit přece jen až příliš působí jako exponát vytažený z depozitáře muzea voskových figurín, takže by nakonec mohl prohrát dokonce i s monstrem jménem Zeman, mohou přesedlat. Zástup dalších konformních kandidátů pravice, kteří připadají v úvahu, nyní čítá přesně čtyři jména: Karel Schwarzenberg, Jan Švejnar, Přemysl Sobotka, Vladimír Dlouhý. Kohokoli z nich by bylo předčasné v tuto chvíli odepisovat, kdokoli z nich ještě může Fischera předstihnout. S pátým jménem navíc ještě může přijít Andrej Babiš.

II.

Přesně na druhém pólu souboru prezidentských adeptů nastal v posledních dnech rovněž živý pohyb. Svou ochotu kandidovat projevila Táňa Fischerová, která je kromě řady jiných předností pravidelnou autorkou Deníku Referendum a předsedkyní správní rady jeho Nadačního fondu. K ohlášení úmyslu kandidovat se odhodlala podle svých slov až na naléhání přátel a různých zástupců veřejnosti, kteří pro ni nyní hodlají shromáždit potřebné tisíce podpisů. Pokud by se to podařilo, chce se Táňa Fischerová ucházet o funkci prezidentky jako reprezentantka občanské společnosti.

Je přirozené, že hlas emancipačních snah české společnosti, z nichž mnohé se začaly nově formovat v odporu proti extrémně asociální a nekompetentní vládě Petra Nečase, se svým vlivem promítne i do prezidentských voleb. Projekt sympatizantů Táni Fischerové ovšem naráží na krajně nepříznivou okolnost svého zrodu, jež spočívá v tom, že se za ním evidentně nepodaří shromáždit ani zdaleka všechny takto motivované segmenty občanské společnosti.

Kandidátů občanské společnosti je totiž vícero. Pomineme-li, že na tento pomyslný titul mohou aspirovat i kandidáti byznysu a establishmentu jako Jan Švejnar, Karel Schwarzenberg, ba dokonce i Jan Fischer, nelze přehlédnout kandidaturu Zuzany Roithové, která patrně získá oporu přinejmenším v katolickém segmentu občanské společnosti.

Především je tu ale kandidatura Jiřího Dienstbiera, za nímž už stojí pestrá a reprezentativní plejáda představitelů občanské společnosti. Mezi signatáři výzvy Dienstbier For President nalezneme reprezentanty ekologických organizací, početné zastoupení tu mají členové ProAltu, aktivisté hnutí Za svobodné vysoké školy, vyskytují se tu nekonformní umělci, novináři i řada z hlavních osobností české intelektuální levice, mimo jiné Ilona Švihlíková, Jan Keller či Erazim Kohák.

Nelze asi předpokládat, že by mnozí z nich nyní změnili své preference. Předsedkyní občanského sdružení Dienstbier náš prezident je Anna Šabatová a řady Dienstbierových podporovatelů rozšířila i nejvěrohodnější osobnost spojená s dnešní Stranou zelených, Eliška Wagnerová.

Táňa Fischerová tak může získat podporu pouze těch částí progresivní občanské společnosti, kterým nějaké zábrany znemožňují Jiřího Dienstbiera podporovat a které nejsou tyto zábrany ochotny překonat u vědomí, že se zřejmě jedná o jediného občanského kandidáta, který má realistickou naději na zvolení.

III.

Jaké jsou to zábrany? Stojí za to podívat se na ně podrobněji. Tou základní je patrně odpor ke skutečnosti, že Jiří Dienstbier je rovněž kandidátem ČSSD. Zdá se to jako malichernost, ale není; tříbí se na tom názor občanské demokratické levice ke stranické politice, k tomu, jak se dějí společenské změny.

Před nedávnem jsme se této otázce věnovali důkladně v polemice s Ondřejem Slačálkem; a úsudek, že v alianci osvícenějších částí parlamentní demokratické levice s progresivními sociálně-emancipačními iniciativami a hnutími lze spatřovat hlavní naději na příznivou proměnu společenských poměrů, není proč revidovat. Je možné, že sociální demokracie nakonec selže a nesvede, ani v Evropě, ani u nás, aspirace občanské veřejnosti reprezentovat. Je možné, že nakonec vznikne potřeba založit i u nás obdobu řecké Syrizy.

Ale právě vyslání Jiřího Dienstbiera do prezidentského klání, kterým ČSSD přece vyšla vstříc i volání části občanské společnosti, je činem, který ukazuje, že naděje na příznivé proměny ČSSD jsou odůvodněné. Občanští aktivisté, kteří takto uvažují, berou fakt, že Dienstbier je současně nominantem ČSSD, jako jeho přednost, nikoli břemeno.

Předsudky vůči ČSSD nemá smysl zlehčovat, ostatně každý rozumný sociální demokrat uzná, že jsou přinejmenším z určité části opodstatněné. Zápas o povahu ČSSD je ale otevřený a jeho výsledek by měl být výsostným zájmem všech sociálních hnutí i občanských iniciativ působících s univerzalistickou emancipační motivací.

Přitom kdokoli, kdo bude chtít získat podporu občanských iniciativ a 

sociálních iniciativ vedle Jiřího Dienstbiera, bude narážet na okolnost, že odpor ke stranické politice se často spojuje s odporem k funkci prezidenta jako takové, a tudíž s nechutí angažovat se v prezidentské volbě jakýmkoli způsobem. Je tudíž pravděpodobné, že projekt Táni Fischerové bude zápolit s vážným nedostatkem dobrovolníků.

Druhou zábranou vůči podpoře Jiřího Dienstbiera je názor, že ani jeho naděje na zvolení nejsou realistické. Že se jedná jen o symbolické gesto a je tudíž jedině dobře, pokud se podobných manifestací občanských alternativ, předem odsouzených k nezdaru, postaví proti kandidátům české plutokracie co nejvíce.

Lidé z prostředí demokratické levice, kteří takto krátkozrace Dienstbierovu kampaň shazují, paradoxně pracují pro strategický záměr české mocenské elity, jednoznačně spočívající ve snaze pokusit se jediného kandidáta, který představuje nadějnou alternativu, eliminovat ještě před začátkem faktické soutěže.

Snad nejkurióznější projev průhledné snahy Dienstbiera dehonestovat je poznámka šéfredaktora Respektu Erika Taberyho na jeho facebookovém profilu, kterou zde cituji s jeho svolením: „Je zajímavé, že strany ODS a ČSSD nominovaly na post prezidenta svým způsobem komunální politiky. Jeden nepřesahuje význam Liberce a druhý jedné městské části Prahy. Možná to vysvětluje, proč má jeden 4 a druhý 8 procent podpory (podle průzkumu Factum Invenio). Čímž neříkám, že ještě nemohou zazářit.“

Alibistickou doušku můžeme pominout, podstata sdělení je jasná. Umístění dlouhodobě nejpopulárnějšího politika v zemi, který kandiduje za nejsilnější politickou stranu a zřetelně prokazuje potenciál získat podporu i mimo své bezprostřední stranické zázemí, na roveň s outsiderem se zázemím v jedné z nejzkorumpovanějších místních organizací ODS, má jasný účel — poškodit Dienstbiera.

Navíc označit ho za politika komunálního formátu je od šéfredaktora Respektu troufalostí, jež by se mu mohla vracet jako bumerang. Jaký význam má vlastně on sám a Respekt? Už sáhá i za kavárny v pražských obvodech jedna a dvě?

Přesně tímto nepřímým, ale o to účinnějším způsobem pracoval Respekt před volbami 2010 pro TOP 09 a bezděčně rovněž pro Věci veřejné, stejně tak nyní pracuje pro kandidáta uhlobaronů Jana Fischera; a bezděčně rovněž pro Miloše Zemana, bez ohledu na to, kolik srdceryvných článků o tom, jak byl Zeman strašný, v Respektu vyjde.

Nemyslím si, že Erik Tabery má přímý pokyn psát nesmysly tohoto druhu od svého vydavatele; s Respektem je to od jeho vzniku jako s francouzskými Bourbony: „Nic se nenaučili, nic nezapomněli.“ Ale že má sponzor Věcí veřejných, TOP 09, ODS a vydavatel Respektu z tohoto typu komolivého, manipulativního psaní s myšlenkovou hloubkou obvodního formátu radost, o tom není třeba vést spor. Na čí asi kampaň Zdeněk Bakala před prezidentskými volbami přispěje?

Je-li ovšem něco evidentní, pak je to skutečnost, že Dienstbierova prezidentská kampaň se prozatím ještě nedostavila na start. Když nic jiného, pud sebezáchovy by měl vedení ČSSD velet vložit se do věci s mnohem větší vehemencí než doposud.

Je přece jasné, že Zemanův vzestup existenčně ohrožuje Sobotku, Zaorálka, Špidlu, Tejce a další nositele příznivějších tendencí v ČSSD, které jsou v přímém protikladu s temným odkazem opoziční smlouvy. Dost na tom, že Zeman obratně využívá lapsů okresních struktur a kde jen může, snaží se rozebrat ČSSD na součástky.

Podzimní krajské a senátní volby je nutné umně s Dienstbierovou kampaní propojit. Pokud se to podaří a pokud KSČM postaví svého kandidáta, Miloši Zemanovi by už na konci října neměly zbývat vůbec žádné realistické šance jak do druhého kola proklouznout. Nechce se věřit, že splnění obou těchto podmínek není v možnostech vedení ČSSD.

Další vesměs domnělé nevýhody Dienstbierovy kandidatury bude možné jistě překonat trpělivým vysvětlováním. Poukazy na věk jsou přinejmenším dvojsečné: kromě faktu, že není zatížený minulostí, v níž u ostatních kandidátů věru není mnoho o co stát, jeho kandidatura může být zosobněním generačního zlomu, jímž právě procházíme. Nejeden ze studentů, kteří organizovali protesty za svobodné vysoké školy, pro něj nyní hodlá pracovat.

Starostlivá námitka, že ocitne-li se Jiří Dienstbier na Hradě, bude chybět při obrodě ČSSD, vychází z nedostatečného porozumění reálnému vlivu, který každý prezident má svým působením na celkovou politickou kulturu. To se týká úplně všech stran; a umocněně té, z níž vzešel. Stačí se podívat na stav, v němž je nyní ODS.

    Diskuse (57 příspěvků)
    et
    erik tabery, Šéfredaktor Respektu
    July 27, 2012 v 17.50
    Ach
    Takhle skončí politik, který si myslí, že je novinář. Škoda, že v textu chybí douška, že pracuje na kampani pana Dienstbiera, což by mnohé vysvětlilo. Protože se mě pan Patočka nezeptal, tak jen krátký dodatek: Jiří Dienstbier je nepochybně nadějný a zajímavý politik. Když bude prezidentem, vůbec mi to nebude vadit. Jen na post hlavy státu by podle mě měl kandidovat člověk, který se projevil i nějak jinak, než jen tím, že udělal jedno dobré rozhodnutí v Praze. Proto má zatím tak malou podporu veřejnosti.
    Přístup Jakuba Patočky bude mít jediný výsledek, vykopání ještě hlubších příkopů. Snaží se budit dojem, že pouze ti jeho jsou správní a ostatní ať se ani nepřiblíží. Když by si ujasnil svou pozici, možná by mu to pomohlo, protože tímhle jen voliče odhání. Tedy ty nepravověrné.
    Pokud ho trápí můj význam, mohu mu dát odpověď. Je malinkatý. Vůbec mě to netrápí, protože nikam nekandiduji. Jen by si měl dát pozor na svou úvahu, protože by to pak znamenalo, že Jakub Patočka nemůže psát o nikom.
    Martin Šimsa, filosof
    July 27, 2012 v 18.21
    Diskuse a strkanice s Respektem jsou zábavné
    a spíše úsměvné. Výhodou Referenda je, že mohou probíhat přímo a oceňuji redaktory Respektu, kteří do těch diskusí vstupují.

    K věci samé, asi bych dal přednost Elišce Wagnerové či Pavlu Rychetskému, kdyby kandidovali, ale protože nekandidují, tak jediným vážným kandidátem občanské společnost nabízejícím reálnou alternativu k současnému politicko-ekonomickému establišmentu, jak ho vcelku dobře popsal Patočka, je Jiří Dienstbier.
    MH
    Mirza Hadžič
    July 27, 2012 v 19.33
    Podobně "hloupě" nominovali i Demokraté v USA, když místo "globální" Clintonové, nabídli čikágského politika okresního formátu. Útoky na Dienstbiera poběží ve všech mediích, včetně veřejnoprávních, a je jen vedlejším projevem moci předvolebně investovat v šeru PR agentur a lobbistických skupin. Příznivce Dienstbiera by měl mnohem víc trápit (špatný) stav ČT a ČRo, než nějakého Respektu.
    FZ
    Filip Zíka, makroekonomický analytik
    July 27, 2012 v 22.45
    Veselé hrátky mezi DR a Respektem mě netrápí...
    o kandidátovi mám jasno. Vzhledem k tomu, že Jan Švejnar pravděpodobně kandidovat nebude, volím Miloše. To, že je údajně produkt pokleslého marketingu a nikdy nebyl skutečný sociální demokrat mi nevadí.
    I bůčkem někdy živ je člověk
    Miroslav Patrik, ekologický aktivista
    July 28, 2012 v 2.42
    R vs. DR
    Jako více než dvacetiletý (23?) předplatitel a čtenář časopisu R (Respekt) a současný externí pisalel komentářů v DR (Denikreferendum.cz) se mi libí, jaké je navenek mezi oběma ego-mladíky to "poziční napětí". Prostě klučičí slovní a ideová strkanice. Nic až vážného. Toto pošťuchování prostě patří ke tříbení názorů.

    Nicméně článek JP nemusel být touto hrou až tolik poznamenán. Lze proto souhlasit s ET, že v článku chybí zmínka o aktivní podpoře JP pro zvolení JD prezidentem. Ale z odkazu v članku na výzvu vedení ČSSD je to stejně každému jasné.

    Pasáž o názorech ET na JD tak mohla byt jistě nahrazena jinými, novými informacemi. Ona totiž intelektuální polemika, zda je za SOUČASNÝCH podmínek v ČR lepší volit "nadstranického" šéfíka na Hrad, než stranického jako je JD, bude jistě ještě probíhat a jiskřit.

    Za dnešního stavu jsem tedy já osobně raději pro JD, což jsem také vyjádřil již ve výzvě pro vedení ČSSD, aby ho nominovalo. Stalo se!

    Teď jen doufám, aby kampaň pro zvolení JD prezidentem bude naplánována pečlivě. Hlavně, aby už aspoň nějak symbolicky začala. Vždyť v Krně bude mít JD jistě velké zázemí a oporu. :-)

    A ET a JB to mohou vše pak pěkně komentovat ze svých pozic šéfů R a DR, což je jejich jasná parketa. Budu se na to jako laik a konzument intelektálních slov určitě těšit.
    ŠŠ
    Štěpánka Šprynarová, důchodkyně
    July 28, 2012 v 7.19
    Dienstbier For President
    Spíš než zájem o hrátky mě trápí, jestli by odpovídalo realitě vypustit z názvu tohoto článku před jménem JD spojku „i“. Mám pochyby, že by prohlášení výzvy "Dienstbier For President" v DR stačilo k prohlášení, že JD skutečně prezidentským kandidátem občanské společnosti (tj. alespoň množiny těch občanů, kteří sami sebe za člena občanské společnosti považují) při zmíněných 8 % zjištěné podpory je.

    Asi bych měla zadat do všech novin inzerát s otázkou
    „Myslíte, že JD by byl prezidentem občanské společnosti? Odpověď zasílejte na značku „Odměna vás nemine“.“

    Jenže na to nemám.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    July 28, 2012 v 9.55
    Dienstbiera je na prezidenta škoda -
    ČSSD by ho potřebovala ve svých řadách jako praktického opozičního - a doufejme jednou i vládního politika. Osobností má málo a takových jako JD jak šafránu.
    Společným kandidátem levice a liberálního středu se měl stát někdo jako prof. Dvořáková, ale pozdě bycha honit...

    Takže: jinak souhlasím, je třeba udělat všechno pro nezvolení Zemana, protože tento člověk na Hradě by katastrofálně rozložil ČSSD a rozklad socdem by jistojistě znamenal vládu pravice, Nečase a Kalouska, na další léta.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    July 28, 2012 v 9.58
    Pane Ziko,
    co se vám na Miloši Zemanovi tak líbí? To, že podporuje ODS (ne kdysi, v době opoziční smlouvy, ale dnes!)?? Chcete vládu Nečase a Kalouska na dalších x let?
    MT
    Miroslav Tejkl
    July 28, 2012 v 10.18

    Patočkův článek je napsán plně v intencích zásady, že přání je otcem myšlenky.

    Co je pro mně novum, je to, že nenávist pana Patočky k Zemanovi je tak obludná, že místo, aby v druhém kole k volbám nešel (jak jsem u celé té skupinky posthavlovských bojovníků za tzv. občanskou společnost dosud předpokládal), tak inzeruje, že podpoří Fishera.

    Skvělé - aspoň tedy vím, s kým mám tu čest ...

    Jinak pana Patočku realita moc nezajímá. To by si už dávno musel přiznat, že Dienstbierových (aspoň nyní) 8% je dáno jednak jeho pražskou popularitou, jednak tím, že jde o kandidáta ČSSD. Rozhodně ne tím, že je podporován okruhem aktivistů kolem Ilony Švihlíkové, Erazima Koháka (kterých si obou nesmírně vážím) atd.

    Snaha dostatečně silně zakotvit ve veřejnosti představu o jakési skupince kandidátů tzv. občanské společnosti je směšná. Komplex konkrétních názorů a postojů kohokoli, bude v dané chvíli jistě odpovídat nějakým zájmům vlivných skupin - ať už kapitálových či jiných (viz např. bojovníci proti jádru).


    Korunu všemu dal pan Patočka následujícím souvětím:

    "Celá řada levicových kruhů, dost možná včetně ČSSD jako takové ("dost možná" a "ČSSD jako takové" ???), by proti Miloši Zemanovi ve druhém kole podpořila Jana Fischera."

    Tento naprostý iracionální blábol ukazuje názorně právě to, kam se člověk může dostat, když podřizuje svá tvrzení vlastním hlubinným přáním ...

    Sociální demokraté rozhodně učinili správně, pokud navrhli za kandidáta osobu, která je blízká ProAltu atd. a která má ten druh kreditu ve veřejnosti jako Dienstbier.

    Zároveň bych ale zdůraznil, že jsem sociální demokrat a nadobecní regionální aktivista této strany po celou dobu od 5. 12. 1989 bez přerušení a že si dovoluji zcela kategoricky tvrdit :

    Nezajímá mně, koho bude volit v druhém kole těch několik z lidí, kteří Zemana tolik nenávidí, protože ho kdysi podrazili v prezidentské volbě.

    Tvrdím a to zcela kategoricky, že vedení ČSSD si NAPROSTO nemůže dovolit vyzvat své členy k podpoře Fishera v druhém kole proti Zemanovi a dále tvrdím, že STATISTICKY VÝZNAMNÉ u členů ale i voličů ČSSD mohou být jen dvě reakce :

    1. neúčast v druhém kole, pokud tam nebude Dienstbier, i když tam bude Zeman

    2. volba Zemana v druhém kole, pokud v něm bude Zeman ...

    MT
    Miroslav Tejkl
    July 28, 2012 v 10.24

    Pan Pleva uvádí :

    "Takže: jinak souhlasím, je třeba udělat všechno pro nezvolení Zemana, protože tento člověk na Hradě by katastrofálně rozložil ČSSD a rozklad socdem by jistojistě znamenal vládu pravice, Nečase a Kalouska, na další léta."

    Panečku!
    Takže věci se dostaly talk daleko, že cílem už ani není zvolit konkrétní osobu, ale ZA KAŽDOU CENU nezvolit Zemana.!!!!


    Pane Plevo, Vy jste tou nenávistí vůči Zemanovi (a vlastními představami démonizujícími Zemana) přímo posedlý až nemocný ...
    + Další komentáře