Výzva Ústřednímu výkonnému výboru ČSSD

Brno, 16. května 2012

Vážení přátelé,

podporujeme vás v úmyslu zvolit Jiřího Dienstbiera pro nadcházející přímou volbu prezidenta. K našemu postoji nás vedou následující důvody:

1. Jiří Dienstbier je vhodný kandidát. Česká společnost touží po vyostřené alternativě vůči neoliberální pravici, s jejíž vládou právě proděláváme krajně nepříjemné zkušenosti. Vhodný kandidát by tedy měl být představitelem opozice vůči současnému způsobu vládnutí. Členství v ČSSD je tudíž jeho přirozenou charakteristikou, zvláště pokud kromě ztotožnění se s ideály a programem své strany projevuje rovněž distanci vůči zaběhlému partajně politickému provozu. Dienstbierovou další klíčovou předností je okolnost, že není „mužem bez vlastností“, což je nejpřiléhavější charakteristika některých současných favoritů pražských kaváren. Vlastnosti, které z Jiřího Dienstbiera činí vhodného kandidáta pro roli prezidenta, podle nás jsou: idealismus, nezatíženost minulostí, vyspělé sociální, ekologické a demokratické cítění a evropanství. Rozvádíme je v dalších bodech.

2. Jiří Dienstbier představuje alternativu vůči odcházející politické generaci. Přímá volba prezidenta v roce 2013 bude velkým politickým zážitkem a projevem generace narozené po roce 1989. V mladých očích mastodonti jako Václav Klaus, Miloš Zeman, Přemysl Sobotka, ba už i Karel Schwarzenberg vzbuzují spontánní odpor jako zosobnění partokratických, technokratických, korupčně-klientelistických manýr, s nimiž se musíme vypořádávat. Vývoj Klausovy éry byl vývojem k horšímu. Jiřího Dienstbiera podporujeme jako někoho, kdo s ní nemá cokoli společného. A jeho kennedyovský věk je ve skutečnosti jednou z jeho hlavních předností a výhod.

3. Potřebujeme, aby na Pražském hradě zasedl věrohodný demokrat, vedle nějž standarta s nápisem Pravda vítězí nebude vlát jako bezděčná ironie. Snad nejhorším aspektem vývoje české společnosti během éry současného prezidenta je klesající důvěra v politický systém demokracie. Naším prezidentem musí být někdo, kdo svým příkladem i každodenními činy bude celou společnost povzbuzovat k tomu, abychom nekradli, nebáli se a s vírou, že to má smysl, se běžně nasazovali ve veřejném zájmu. Jiřího Dienstbiera podporujeme jako někoho, o kom jsme přesvědčeni, že je idealistickým demokratem a dokáže svým příkladem v tomto duchu neokázalého vlastenectví českou společnost inspirovat i vést.

4. Základní politickou otázkou dneška se znovu stala otázka sociální. Domníváme se, že Jiří Dienstbier právě této okolnosti velmi dobře rozumí, proto je konec konců sociálním demokratem. Evropa i svět se vzpírá nadvládě nadnárodního kapitálu, hledá principiální alternativy k neoliberalismu. Jiřího Dienstbiera podporujeme jako někoho, kdo tomuto úsilí rozumí a komu věříme, že by se na Pražském hradě snažil být, nejen v českém, ale i v evropském a světovém kontextu, jeho součástí.

5. Ústředním tématem nové politické generace bude zvládnutí ekologické krize. Po ostudách, které představovaly veškeré výroky Václava Klause pronesené na toto téma, potřebujeme v roli hlavy státu někoho, kdo bude i v tomto ohledu jeho dokonalou antitezí. Jiřího Dienstbiera podporujeme jako někoho, kdo nebude skrývat aspiraci být i prezidentem zeleným.

6. Prezidentem České republiky musí být někdo, kdo se nezdráhá snít o Evropě jako o společném sociálně-ekologickém, demokratickém domě. Nepřehlížíme úskalí, s nimiž se Evropská unie nyní potýká, neboť se — ostatně tak jako celá světová politika — dostala ve zcela nepřijatelné míře do vleku finančního kapitálu. Nejzavrženíhodnější na výkonu úřadu prezidenta Václavem Klausem je proto skutečnost, že stále energičtěji prosazuje v zájmu nejrůznějších úzkoprsých a provinciálních zájmů radikální změny namířené proti Evropské unii jako takové. Jiří Dienstbier je celým svým založením jeho opakem. Má palčivou potřebu obnovit úctyhodnost ve světě ještě dnes uznávané novodobé české tradice - tradice založené na masarykovské víře v novou, sociálně a ekologicky ohleduplnou, demokratickou, mírovou a sjednocenou Evropu. Jiřího Dienstbiera by jako českého prezidenta proto zcela jistě uvítali všichni prozíravější Evropané.

7. Má-li se kandidát demokratické opozice skutečně stát prezidentem, musí za ním stát široká občansko-politická aliance. Takový cíl musí počítat se značnými protivenstvími českého mediálně-politického provozu i ekonomických lobby. Jedná se o mocné protivníky, které lze překonat jedině tehdy, pokud se podaří spojit síly sociální demokracie, jejích přátel mezi liberály, zelenými a křesťanskými demokraty, odborů, sociálních hnutí a občanských iniciativ vzmáhajících se dnes v odporu proti vládní politice. Jiří Dienstbier se stane českým prezidentem jedině tehdy, pokud bude naším společným kandidátem.

Všechny důvody lze proto shrnout jednou větou: sociální demokrat Jiří Dienstbier má všechny předpoklady, aby se stal symbolem koalice usilující o zásadní demokratickou obnovu české státnosti a české politiky vůbec.

Právě v přesvědčení, že naším společným úsilím se Jiří Dienstbier může českým prezidentem skutečně stát, se na vás obracíme. Naléhavě vás, členy nejvyššího orgánu nejvýznamnější síly českého parlamentního provozu, žádáme, abyste se svým rozhodnutím neotáleli. Touha po jednoznačné alternativě vůči globálnímu asociálnímu zpátečnictví sílí v celém světě.

Na tomto základě se do pohybu dává celá Evropa. A z téhož důvodu přetéká i český kalich trpělivosti.

Nepřipusťte proto, aby jakékoli vaší nerozhodnosti a z ní pramenícího vzduchoprázdna mohli využívat různé přízraky z minula. Zvolte Jiřího Dienstbiera svým kandidátem a začněme bez odkladů společně pracovat na tom, aby se příštím českým prezidentem opravdu stal. Bez odkladů.

S přátelskými pozdravy

Jakub Patočka

Jaroslav Šabata

(ručí za správnost)

Seznam signatářů:

Jan Beránek, ekolog, Amsterdam

Václav Burian, redaktor revue Listy, Olomouc

Ivo Bystřičan, dokumentarista, Praha

Jan Černý, filosof, Praha

Pavel Čižinský, lidskoprávní aktivista, advokát, Praha

Dagmar Daňková, učitelka, Otrokovice

Vratislav Dostál, redaktor Deníku Referendum, Brno

Václav Drozd, student, člen iniciativy Za svobodné vysoké školy, Brno

Patrik Eichler, novinář, Praha

Jan Gruber, student FF UK, Praha

Jiří Guth, ekolog, Borovany

Michael Hauser, filosof, Praha

Hana Holcnerová, občanská aktivistka, Brno

Marek Hrubec, filosof, Praha

Vít Janeček, dokumentarista, Praha

Petr Jedlička, redaktor Deníku Referendum, Brno

Lukáš Jelínek, politický analytik, Praha

Jan Keller, sociolog, Frýdek-Místek

Vít Klepárník, předseda thinktanku CESTA, Praha

Václav Klusák, astronom, ekonom, člen ProAlt, Praha

Lukáš Kraus, publicista, Norsko

Erazim Kohák, filosof, Praha

Olga Lomová, sinoložka, docentka FF UK, Praha

Petr Minařík, nakladatel, Brno

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země, Brno

Jiří Plocek, hudebník, novinář, šéfredaktor Kulturních novin Brno

Petr Pospíchal, politický analytik, Čelákovice

Tomáš Samek, lingvistický antropolog, člen ProAltu, Praha

Svatava Sendlerová, lékařka, Brno

Tereza Sieglová, lektorka, překladatelka, Praha

Roman Sikora, dramatik, Praha

Jiří Silný, ředitel Ekumenické akademie, Praha

Jan Šícha, novinář, Praha

Ivan Štampach, religionista, Praha

Jiří Šteg, ekonom, mluvčí ProAlt, Praha

Jan Štern, producent a publicista, Praha

Ilona Švihlíková, ekonomka, koordinátorka Alternativy zdola, Praha

Tomáš Tichák, redaktor revue Listy, Olomouc

Tomáš Tožička, koordinátor projektů rozvojové pomoci, Praha

Saša Uhlová, redaktorka Deníku Referendum, Praha

Karel Vachek, dokumentarista, Praha