Na Hrad… Kohák?
Erazim KohákPrezident je pomyslným kormidelníkem, který řídí pevnou rukou loďku státu. Filozof má jinou úlohu, sedí spíše ve strážním koši a mezi mračny nad bouřným mořem dovede zahlédnout jasnou hvězdu ideálu.
Přiznám se, že mě tento titulek v pondělním Právu (23.1.) zaskočil. A také potěšil, jako důkaz, že navzdory pokročilému věku ještě oslovuji mladé. Leč obávám se, že jde o nedorozumění o úloze filosofa v politice.
Filosof není kormidelník, který by pevnou rukou na kormidle řídil loďku státu. Svým posláním se podobá spíš hlídce ve strážním koši, která mezi mračny nad bouřným mořem dovede zahlédnout jasnou hvězdu ideálu. Ví stejně dobře jako kormidelník, že k té hvězdě loď nikdy nedopluje. Přesto je to vzdálená jasná hvězda, která v bouři udává směr.
Pro mě tou hvězdou je osvícenský ideál volnosti, rovnosti, bratrství. Když jsem před deseti lety kandidoval do Senátu za sociální demokracii, tehdy zaneprázdněnou heslem „Jistoty a prosperity“, přeložil jsem si tu zářnou hvězdu do slov svoboda, spravedlnost, solidarita. Sociální demokracie ta slova dodnes vyznává.
Mám na mysli námořního kapitána, jehož úlohou je nebýt vidět a přesto zůstat přítomný. Vykonávaje v běžných dobách spíše funkce reprezentativní přenechává obvykle kormidlo i navigaci důstojnickému sboru. Není to vůbec snadná úloha, protože musí umět věřit lidem, které má v důstojnickém sboru, musí si přitom udržet znalosti o všem, co se na lodi šustne, a také autoritu, která mu umožní zasáhnout tehdy, když banální hádanice podřízených přerostou ve svár či když se loď ocitne v opravdovém ohrožení.
Kéž bychom v příštím volebním období měli dobrého prezidenta, jehož jméno by si v okolních zemích pamatovaly stejně málo jako si my vybavujeme jméno Heinze Fischera.
Nepřemlouvám Vás k podobné roli, nerad bych se koukal na Váše osiřelé hnízdo nad plachtovím lodi a jakkoliv vím, že byste úlohy milého hostitele při večeřích v kapitánské jídelně zhostil s nepřekonatelným šarmem, mám raději půvab Vašich knih.
A dík za AG ve Vašem výčtu prezidentských kandidátů.
S úctou
Martin Profant
Ale je to samozřejmě jen na Vás. Přiznám, že jsem nesměle doufal. Že jsem si řekl, že nechcete zůstat distancován v čistě filosofické roli, když jste před několika lety kandidoval do senátu a vymyslel originální převolební kampaň ve svém obvodu.
Vážím si Vás s prezidentskou ambicí i bez ní a jsem rád, že máme možnopst se znát osobně.
A k výčtu bych ještě rád přidal Annu Šabatovou - myslím, že by ji ČSSD i kandidovala, kdyby byla známější. Škoda, že se před časem nestala ombudsmankou! Ale samozřejmě nevím, zda by kandidaturu přijala.
Málokdy mi mluví Martin Škabraha tak z duše jako tentokrát. Pavel Rychetský i Eliška Wagnerová by byli výborní kandidáti demokratické levice a pro své úctyhodné působení v ústavním soudu by se mohli zasadit o větší úctu k právnímu řádu. Právní vědomí občanů i politiků je Achilovou patou naší "demokracie".