Přiznám se, že má imaginace v žádném případě nestačí na různé typy prohlášení a stanovisek, které zaznívají z Pražského hradu. Často mne zkrátka překvapí nejen pan prezident, který je pravděpodobně posledním polyhistorem naší doby, i když jsem byl vždy přesvědčen, že to byl Leibniz. Překvapují mne i jiní, ponejvíce Ladislav Jakl a Petr Hájek. Úředníci státu vystupující a komentující všemožné události a jevy tohoto světa, ačkoliv by jejich náplň práce měla být úplně jiná. Derou se před kamery jako nikým nevolené elity, jak by nejspíš řekl pan prezident.

Ladislav Jakl naposledy komentoval nedávnou návštěvu dalajlámy v Praze. Média citovala dva jeho výroky: „Mediální skotačení kolem dalajlámy je kýčem století.“ Takový názor musí skutečně zaujmout. „Fascinuje naše média otevřený marxismus, představa státu jako jednoho velkého kláštera nebo pouťový byznys s rádobyduchovními frázemi, jaké umí každá kartářka?", zněl druhý výrok. Doposud jsem si myslel, že ti, kdo sice duchovní spříznění s dalajlámou necítí, chápou jej alespoň jako symbol Tibetu, který si podmanila Čína. Ale jak jsem uvedl výše, má imaginace je v tomto směru velmi malá.

Hradní úředník není jediný, kdo tibetskou otázku přehlíží. Nemohu se ubránit, ale ihned jsem si vzpomenul na rozhlasovou debatu s Václavem Exnerem (KSČM): „A já v tomhle směru musím říci, že se mi zdá, že ta politika, že Čínská lidová republika se snaží tam hodně investovat, rozšířit tam prostě vzdělání, kulturu. Prostředky tam dává, že se tam dostala čínská železnice rychlostní a že tam jezdí dneska tisíce turistů kromě doby, kdy se očekává teda nebezpečí nepokojů, takže to je snad ta nejlepší cesta, jak změnit Tibet k lepšímu.“

Velmi se nyní hovoří o spisovatelské činnosti Jiřího Paroubka. Zejména o honorářích, které dostává. Někdejší předseda sociální demokracie se se svou knihou zařadil mezi úspěšné spisovatele a lze se domnívat, že ve svém psaní bude i nadále pokračovat. Druhý díl pamětí by se mohl objevit před krajskými volbami. Přejme mu to. Mne však zklamal současný předseda ČSSD, jak vysoký honorář komentoval. Kniha vyšla v nakladatelství Prostor a Bohuslav Sobotka mj. prohlásil: „Jméno vydavatele Lederera jsem slyšel vlastně poprvé až v souvislosti s tímhle případem.“ Je to škoda, na osvíceného a sečtělého premiéra si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Doufejme alespoň, že předseda ČSSD čte knihy spoluzakladatele Cesty Jiřího Pehe, jichž je pan Lederer dvorním vydavatelem.

K mému jistému překvapení přímá volba prezidenta prošla Poslaneckou sněmovnou. Cesta přes Senát sice nebude vůbec snadná, ale už se objevují první jména kandidátů. Poslouchám-li nejrůznější argumenty, pak jsem stále více přesvědčen o tom, že do našeho systému přímá volba hlavy státu nepatří. Ovšem když se tu vážně řeší jména jako Karel Gott či Tokio Okamura, pak se mi uleví. Tyto debaty přeci jen musí zapůsobit i na ctihodné senátory. Říká se, že Tokio Okamura možná bude kandidovat alespoň do Senátu, a to na Zlínsku. Jeho besedy se chystají v Luhačovicích, Uherském Brodě, Otrokovicích, většinou se zajímavým programem: „Zábavné talkshow Tomio Okamury — veselé vyprávění s písničkami imitátora Jirky Bláhy, zvláštní hosté Dr. Ivo Šmoldas a zazpívá také ´zpívající bubeník´ Vítězslav Vávra.“

Docela by mne zajímalo, co si o tomto fenoménu myslí Ladislav Jakl. Anebo rovnou pan prezident.