Přiznám se, že má imaginace v žádném případě nestačí na různé typy prohlášení a stanovisek, které zaznívají z Pražského hradu. Často mne zkrátka překvapí nejen pan prezident, který je pravděpodobně posledním polyhistorem naší doby, i když jsem byl vždy přesvědčen, že to byl Leibniz. Překvapují mne i jiní, ponejvíce Ladislav Jakl a Petr Hájek. Úředníci státu vystupující a komentující všemožné události a jevy tohoto světa, ačkoliv by jejich náplň práce měla být úplně jiná. Derou se před kamery jako nikým nevolené elity, jak by nejspíš řekl pan prezident.

Ladislav Jakl naposledy komentoval nedávnou návštěvu dalajlámy v Praze. Média citovala dva jeho výroky: „Mediální skotačení kolem dalajlámy je kýčem století.“ Takový názor musí skutečně zaujmout. „Fascinuje naše média otevřený marxismus, představa státu jako jednoho velkého kláštera nebo pouťový byznys s rádobyduchovními frázemi, jaké umí každá kartářka?", zněl druhý výrok. Doposud jsem si myslel, že ti, kdo sice duchovní spříznění s dalajlámou necítí, chápou jej alespoň jako symbol Tibetu, který si podmanila Čína. Ale jak jsem uvedl výše, má imaginace je v tomto směru velmi malá.