Přímá volba prezidenta republiky sice ještě odsouhlasena Senátem nebyla, přesto už nyní zaplňují veřejný prostor jména možných kandidátů. Dochází tím na stinnější stránku výběru hlavy státu všemi občany: místo vskutku zásadních otázek sužujících zdejší společnost budeme příští měsíce baveni uchazeči o křeslo na Pražském hradě, jejich mediálním obrazem a kampaněmi, které budou bezesporu „výživné“.

Ovšem marná sláva, existuje-li jednou politický konsensus na přímé volbě, nezbývá než se na ni dobře — a včas - připravit.

Oč méně toho budou moci kandidáti voličům slíbit, o to důležitější bude, z jakého prostředí přijdou a jakou autoritou budou disponovat. Jistě, budou se snažit opírat o kdejakou berličku. O peníze, lobbisty, politické strany. S kůži však půjdou na trh sami a občané budou upírat oči na ně.

Již ze senátních voleb víme, že pozlátko voliče nezajímá. Celebrity bez ideového zázemí leda zpestří volební kampaň, nic víc. Hochštapleři nemají šanci. Prezidentem (prezidentkou) buď bude výrazná politická osobnost, nebo loajální vyslanec některé z vlivných politických stran.

ODS patrně vsadí na druhou možnost. O nominaci si zatím řekl místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, který v minulosti zatím nic závratného nepředvedl. Byl předsedou horní parlamentní komory, proslul svým antikomunismem, má rád červené víno a o odborářích se druhdy vyjádřil coby o lidech druhé kategorie.

Mnohem větší naději u veřejnosti by mohla mít předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. Sice toho o ní víme méně než o Přemyslu Sobotkovi, nějak to však nevadí. Je vždy elegantní, důstojná, hovoří spisovně. Než se stala političkou na plný úvazek, byla knihkupkyní. Má za sebou minulost jako drtivá většina Čechů: za minulého režimu se angažmá v KSČ vyhnula, k disentu nepatřila. Může se spolehnout na sympatické rodinné zázemí a — což bude podle mne hrát významnou roli — je žena. V lednu vystoupala podle STEM na druhou příčku popularity politiků za Jiřího Dienstbiera.