Myslím, že na adresu levičáků nepronáším nic apriori odsuzujícího. Občas kritizuji konkrétní kroky, stejně jako u pravičáků. Ale kdybych měl Respekt vést ve stejném duchu, v jakém mnozí přistupují k Respektu, to by teprve byla jízda.
Musím říct, že tak hluchou debatu jsem snad ještě nečetl. A myslím, že důvod je ten, že kdo má potřebu někomu nalepit na hlavu nálepku, vlastně moc zajímavý do debaty ani není. Je to jako s Pravdoláskaři, Havloidy, Karloidy... Je příznačné, že ti, co jsou nejčastěji polepováni těmito nálepkami, je druhým nenalepují. A proto jsem rád, že jsem v té druhé skupině.
Možná bych nepadl na sociální dno, ale zase bych nemusel měnit dveře na bezpečnostní kvůli extremistům, přestaly by mi chodit výhrůžky smrtí, moje žena by se mnou raději chodila po ulici, protože by nehrozilo, že nás bude někdo zastavovat, pracoval bych méně, nečetl bych si o sobě v médiích a soc. sítích… Ale k věci. Mám dojem, že Respekt dobře dokazuje, že je na straně těch nejslabších, skoro bych pyšně řekl, že nejvíc z českých médií. Navíc, věřte mi, novináři nemají nijak skvělé podmínky. A rozhodně v Respektu hladovým věříme.
Přijde mi, že je zbytečné se takhle na lidi ve městě vytahovat. Pracují také velmi tvrdě, takže dělat z nich od reality odstřihnout skupinku, je neférové. Když vstoupíte do pražské kavárny, jsou buď prázdné a nebo tam spíš potkáte někoho z proaltu. Nevím, proč by měl být problém, když se někdo někdy potká u kávy. A je špatně, že se teď v pražských kavárnách levice scházela na pomoc Sobotky? Zkuste si představit, kdyby někdo napsal takhle povýšený text o lidech v malých městech, to by byla křižácká výprava. Závěrem: Kdokoli, kdo používá intelekt, je mi sympatický. Je mi jedno, jestli zleva nebo zprava, myslím, že kavárenských intelektuálů máme strašně málo a je to škoda. Jak by se ale člověk mohl po dvanáctihodinové či delší šichtě uvelebit v kavárně?
Pražská kavárna
Jiří Guth