Profil čtenáře:
Michael Beníšek

MB
Profese:
V tom výčtu všech náhod a okolností, který vedly ke zvolení Miloše Zemana prezidentem, chybí jedna zásadní, totiž přímá volba prezidenta. Nemá asi cenu spekulovat, koho by teď zvolil prezidentem parlament, nicméně jedno je jisté - Zeman by to určitě nebyl.

Řada lidí volala po přímé volbě mimo jiné v reakci na zvolení Klause parlamentem. Právě tím ovšem otevřela cestu zvolení jeho pokračovatele, kterýho by přitom parlament nezvolil. Není to tak trochu paradox?
Miluše Horská není lidoveckou senátorkou, jak se v článku píše, ale senátorkou zvolenou za "Nestraníky", která je jen bezpartijní členkou lidoveckého klubu.
V diskusi padla zmínka o hlasování o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, které jsem sledoval, a proto připojuji pár jen zdánlivě nesouvisejících poznámek.

Cílem novely bylo nastavit podmínky k postupnému omezování ústavní výchovy (dětských domovů, kojeneckých ústavů). Z ČSSD pro vládní návrh nehlasoval nikdo (zřejmě protože to byl vládní návrh?), přičemž v diskusi sociálně-demokratických senátorů se objevovaly i takové střípky, jakože nám svět náš systém závidí (ten systém znamená, že máme největší procento dětí v dětských domovech v Evropě).

Jiří Dienstbier se hlasování zdržel, což de facto znamenalo, že hlasoval proti návrhu, když se hlasovalo o jeho schválení, zdržel se ale i při hlasování o jeho zamítnutí. Nevím, jestli se JD zdržel, protože na danou věc nemá žádný názor anebo se bál/ nechtěl hlasovat pro vládní návrh před ostatními sociálně-demokratickými senátory.

V každém případě nejen na tomto je zřejmé, že JD zatím neprokázal schopnost překročit stín své politické strany (což je pro mě stěžejní, abych mohl uvažovat o jeho volbě).
Jen dvě poznámky:
1. ČSSD se o možnost zvolit příštím prezidentem sociálního demokrata připravila už tím, že schválila přímou volbu. Že přímá volba nijak nezaručuje zvolení kvalitnějšího kandidáta než nepřímá, je čím dál zřejmější.
2. Není to trochu ukvapené předpokládat, že Jiří Dienstbier má větší šanci na úspěch než Táňa Fischerová?
I profesionální pěstoun je podle mě lepší než profesionální vychovatel a profesionální rodina lepší než profesionální výchovný ústav. V první řadě by však mělo jít hlavně o to, aby děti nebyly ze svých původních rodin vůbec odebírány a pokud ano, tak jen v extrémních případech, kdy dítě jednoznačně trpí (týráním, zneužíváním). Důvodem pro odebrání by neměla být za žádnou cenu ekonomická situace rodiny (včetně nedostatečného bydlení apod.) a důvodem pro odebrání by nemělo být ani třeba to, když rodiče dítě neposílají do školy (protože ani to ještě neznamená, že dítě v rodině strádá).
Rozhodně si nemyslím, že by navrhovaná novela byla ideální, přesto je jakoukoli snahu po omezení výchovných ústavů třeba uvítat. Proto je pro mě zklamáním, že ji senát shodil ze stolu.
Uvedené negativní příklady profesionálního pěstounství z USA jsou bezpochyby fakt, ale stejně tak by šlo argumentovat, jak citově strádají a mnohdy špatně dopadají děti odrostlé v ústavech.