O kandidatuře Táni Fischerové v souvislostech

Jiří Vyleťal

Táňa Fischerová je statečný a vzácně charakterově čistý člověk, který se v politice i veřejném prostoru aktivně pohybuje snad po celá polistopadová léta. Je to málo?

Zažít upřímnou a nefalšovanou radost z události na naší politické scéně je rarita, pro niž nenacházím srovnání. A přesto jsem ji uplynulý týden zažil. To když Táňa Fischerová vyhlásila svoji kandidaturu na úřad české prezidentky. A aby ta radost byla něčím vyvážena, nestačil jsem se divit, kolik nevole tato zpráva vzbudila u lidí, od nichž bych bezmála právem očekával opak.

Charakterizovat Táňu Fischerovou a brát v počet její úsilí o nápravu české společnosti je pro lidi, jejichž srdce bije pro druhé, nošením dříví do lesa. Pro ostatní, bohužel, skoro marnost. Vystačme si s tím, že Táňa Fischerová je statečný a vzácně charakterově čistý člověk, který se v politice i veřejném prostoru aktivně pohybuje snad po celá polistopadová léta. Je rovněž člověkem duchovním, což si dovoluji považovat za podmínku pro veřejné působení nutnou. Existuje snad ještě nějaký důležitější charakterový rys, jímž by měl zastánce prezidentského úřadu být vybaven? Myslím, že ne.

A přesto, jako by toto vše bylo málo. Málo pro ty, kteří jsou se stavem české společnosti a jejího směřování hluboce nespokojeni a sotva je lze podezřívat z neinformovanosti. Je tu ve hře snad jakési neporozumění, údiv nad odvahou jednoho ze svých, nebo snad intelektuálská pýcha, jíž je nejlépe, když může s něčím nesouhlasit?

Táňa Fischerová, jak se ostatně sama vyjádřila, je kandidátkou občanské společnosti. Co je vlastně občanská společnost? Je to společnost všech občanů, anebo jenom některých? Byla-li by to společnost všech občanů, pak je výraz občanská společnost nadbytečný. Nadto by byli kandidáty za občanskou společnost úplně všichni uchazeči a sousloví občanská společnost by neznamenalo žádnou odlišnost.

Z toho, jak je výraz již delší dobu užíván, je však zřejmé, že jde o občany, kteří se vědomě a hlavně nezištně zajímají o veřejné věci. Podstatné je, že tento zájem nepodmiňují členstvím v politických stranách. Vzhledem k tomu, že naše parlamentní strany mají v součtu 170 tisíc členů (1,7 % obyvatel při trvale sestupném trendu), přičemž drtivá většina z nich hraje roli pouhého křoví, je jasné, že mají-li občané při řízení státu uplatňovat svoji vůli, může být politické stranictví pouze jednou z možností, jak se občansky projevovat. Protože důvěra ve schopnost stran spravovat zájmy občanů všude na Západě klesá, je stále zřejmější, že se občanský princip, jenž má charakter hnutí s důrazem na prvky přímé demokracie, postupně stává hybnou silou společnosti.

Hnutí jako Proalt, Alternativa zdola a mnohá další svojí životaschopností, která se tolik liší od jepičích životů někdejších Impuls 99 či Děkujeme odejděte, jsou důkazem, že občanská společnost už u nás existuje. Táňa Fischerová, jejíž podpis u výzev k občanské kuráži nikdy nechyběl, je reprezentantkou lidí nezávislých, kriticky přemýšlejících, lidí dobré vůle, zkrátka lidí obdařených občanskými ctnostmi par excelence.

Protože Táňa Fischerová, podobně jako Václav Havel, vyzdvihovala vždy důstojnost a nedotknutelnost člověka nad nároky moci, bývá povrchními pozorovateli k Václavu Havlovi přirovnávána, a tudíž předurčena k politické nepoužitelnosti. Tak především: být spojován s Václavem Havlem není žádná ostuda. Václav Havel není viníkem rozkladu české společnosti. Nebyl to on, kdo jí vtiskl destruktivního ducha peněz v první řadě a nebyl to ani on, na rozdíl od většiny svých souputníků, kdo majetkovým lákadlům propadl. Lze mu snad jedině vytknout neochotu přetavit svůj výjimečný společenský kredit v politickou sílu, toť vše.

Přesto Táňa Fischerová není druhým Václavem Havlem. Už proto ne, že její sociální cítění, křesťanský mravní étos a kritický postoj vůči kapitalismu ji od pomyslných brýlí, skrze něž se Václav Havel na svět díval, podstatně liší. Působení Táni Fischerové na postu prezidenta by se od toho Havlova lišilo už proto, že by vstupovala do úřadu v situaci, která je s rokem 1989 a vším, čím byla havlovská léta utvářena, naprosto nesrovnatelná. Navíc o pevnosti charakteru Táni Fischerové nelze mít nejmenších pochyb.

Je s podivem, jak málo lidí — těch, kteří stranictví sice nijak neholdují, avšak občanský princip je nechává lhostejnými — Táňu Fischerovou hlouběji zná. Mají ji za hodnou tetičku z Adventních koncertů a snad ještě tak trochu za bezvýznamnou a utopickou političku. Jak smutné. Přitom byla poslankyní Parlamentu ČR, je předsedkyní politické strany Klíčové hnutí, na ČRO 2 je možno ji pravidelně, i když zřídka, slyšet v pořadu „Jak to vidí“ a je přispěvatelkou do Deníku Referendum. Netřeba zdůrazňovat, že její články na Referendu i na stránkách jejího Klíčového hnutí jsou nejen kritické k současnému stavu společnosti, ale ukazují i cestu k nápravě. Sám jsem měl dvakrát možnost s Táňou Fischerovou mluvit. Jednou na Pražském arcibiskupství při příležitosti vystoupení francouzského komisaře Rady Evropy pro sociální otázky a jednou při protestním shromáždění Proaltu na náměstí Republiky. Dojem, jímž na mne do té doby výhradně z medií a svých článků zapůsobila, se mi více než potvrdil. Táňa Fischerová je tím, čím by prezident, jehož symbolický význam je nemalý, měl být: mravně integrovanou osobností a občanským vzorem.

Žádné dobro se neprosadí bez jednotné vůle dostatečného počtu občanů. Pokud ti, kteří jsou současným stavem znepokojeni a přejí si zásadní změnu, budou na kandidátech, kteří svojí integritou žádoucí změnu zosobňují, hledat důvody, jak je odmítnout, zvítězí nakonec ti, kteří budou především jednotní. Jak známo, tam, kde jsou ideály obhajovány namyšlenými a neústupnými vyznavači vlastních pravd, jsou spolehlivějším jednotícím prvkem zájmy a účely, než ideály samotné. Za takových podmínek je jedno jisté: v prezidentském úřadu stane znovu česká malost, jedno pod jakým jménem.

Nechceme-li se jako společnost nadále řídit pravidlem nejnižšího společného jmenovatele, podle něhož na vrcholu stanou vždy ti, kteří nejméně vadí, budeme muset odložit své výhrady vůči nedokonalosti lidí, kteří nám mohou být společným jmenovatelem nejvyšším. Prostě tím, že se v nich snoubí to lepší v nás s jejich odvahou a ochotou ke službě i oběti. Táňa Fischerová je z tohoto pohledu kandidátkou k nepřehlédnutí.

    Diskuse (47 příspěvků)
    MT
    Miroslav Tejkl
    August 1, 2012 v 17.2

    Z výše uvedeného chvalozpěvu je zřejmé, že Deník Referendum prostřednictvím podpory Táni Fisherové udělá co bude moci, aby se prezidentem stal pan Fisher.


    K obsahu článku se nechci vyjadřovat.

    Snad možná o jednom komickém aspektu - autor píše o stranách jako nevelkém zlomku obyvatelstva. Kouzlem nechtěného ale vede jen trochu uvažujícího čtenáře, aby si položil otázku, jak velkou legitimitu - z hlediska úplně stejného kritéria - mají různé iniciativy ...

    Jestli strany jsou nevelké, iniciativy jsou - při použití stejného kritéria - zanedbatelné. Většinu iniciativ reprezentuje - v nejlepším případě - desítky lidí.

    Pět či šest větších politických stran je i při veškeré bídě - opět z hlediska téhož kritéria - vždy reprezentativnějším okruhem, protože i jen stranických aktivistů (o všech členech vůbec nemluvě) je vždy více.

    Doufám, že žádná iniciativa nemá tolik drzosti, aby se oháněla počtem signatářů případného nějakého svého základního prohlášení (např. ProAlt) a srovnávala jednorázového signatáře s členem strany - byť pasívním, který ale členství musí reprodukovat ...
    VP
    Václav Prokop, Důchodce
    August 1, 2012 v 21.9
    Já ( a nejsem sám) jsem přesvědčen, že paní Táňa Fišerová je ze všech kandidátů na prezidenta nejpřijatelnější, respektive jediná přijatelná. Pokud proberete jednotlivé kandidáty, jejich vlastnosti (touha po moci, ješitnost a pod.),jejich spjatost s vekým kapitálem i s různými lobisty, musíte zjistit, že až na paní Fišerovou jsou pro rozumného člověka nevolitelní.
    Omlouvám se všem, kterých jsem se tímto příspěvkem dotkl. Přeji hezký zbytek krásného léta.
    Ivan Štampach, religionista
    August 1, 2012 v 22.0
    S charakteristikou Táni Fischerové v článku Jiřího Vyleťala souhlasím a děkuji mu za její ocenění. Ohlášení její kandidatury na mne také zapůsobilo. Pak jsem se ale stal součástí diskusí, které mi ujasnily další souvislosti. Přimělo mě to k dalším úvahám. O ně bych se tu chtěl podělit.

    Občanskou společností mohou být jen všichni občané. Občanskou společnost nelze zaměňovat s neziskovým sektorem či občanskými iniciativami. Politické strany a politická hnutí jako aktivní účastníci voleb nejsou protikladem, nýbrž součástí občanské společnosti. U politických stran a hnutí je nutno počítat nejen jejich členy, ale také jejich voliče. Rozhodně neplatí, že politické strany = temno a občanské iniciativy = světlo. Táňa Fischerová není nepolitickou a nadstranickou kandidátkou. Vede politický subjekt pod názvem Klíčové hnutí (http://www.klicovehnuti.cz). Její politický směr soupeří ohledně prezidentské funkce s jinými politickými směry, např. s ČSSD.

    Táňa Fischerová je čestná a lidsky spolehlivá, ale objektivně její kandidatura tříští síly těch, kdo bych chtěli reálnou změnu. Může to vést k tomu, že se do druhého kola volby dostane spoluzakladatel české mafiánské politiky Miloš Zeman (jemuž vede kampaň bývalý velitel zásahových jednotek v listopadu 1989) a exponent elitářské pravice podporovaný privatizátory českého zdravotnictví, Jan Fischer. Nedostane se tam nikdo, kdo by reprezentoval spojené občanské síly pro skutečnou změnu.

    Věřím dobré vůli Táni Fischerové. Předpokládám, že nezíská požadovaných 50 tisíc podpisů a že pak vyzve své příznivce, aby podpořili Jiřího Dienstbiera, o kterém se už teď vyslovuje příznivě. Pak její kandidatura bude důležitá tím, že vnese do diskuse kandidátů určitá zanedbaná témata.
    PH
    Petr Hlávka, učitel
    August 1, 2012 v 23.18
    Proč by nemohla mít občanská společnost kandidáta?
    Paní Táňa Fischerová není typickou představitelkou levice a budou ji volit občané napříč politickým spektrem.
    Vůbec bych se nebál její kandidatury pro tříštění hlasů, neboť vnese do diskuse nové náměty, které ostatní kandidáti asi těžko předloží - kooperativní společnost, lokální ekonomika apod.
    Na podzim budou mnohé z jejích námětů (i námětů Klíčového hnutí) aktuální.
    Bral bych volbu prezidenta spíše jako reflexi dění v posledních dvaceti letech a šanci vnést do společnosti nové impulsy.
    PL
    Petr Litschmann
    August 2, 2012 v 0.34
    Proti oné malosti prezidenství v ČR
    Souhlasil bych normálně s panem Štampachem, ale že již je teď jiná doba (než ta v níž on psal svůj příspěvek), musím dát za pravdu panu Hlávkovi:
    Bral bych také volbu prezidenta jako příležitost k reflexi společnosti, a výkon toho úřadu samého jako příležitosti k inspiracím a katalysátor společenského dění. Pro první jmenované - totiž pro akt volby by nemělo být zas tak důležité, kdo metál nakonec získá a zda si většina občanů vůbec nějakého prezidenta na dalších 5 let a déle zvolí. Pro druhé - výkon takového inspirativního prezidentství by zase nebylo na závadu, zvolit si prezidentů rovnou vícero, třebas na každý den týdnu někoho - přimlouval bych se za pěkný přednes nedělního kandidáta a básnický duch toho sobotního..

    ..Ale uznávám, že takový dar inovace světové demokracie by měli Češi ještě promyslet důkladněji:-)
    ŠŠ
    Štěpánka Šprynarová, důchodkyně
    August 2, 2012 v 8.2
    Kandidatura Táňi Fischerové
    Připojuji se plně ke stanovisku Václav Prokopa v diskusním příspěvku z 1.8 2012 , že Táňa Fischerová je ze všech kandidátů na prezidenta nejpřijatelnější.

    Příspěvek pana Prokopa totiž nepřipomíná oslavnou ódu, kdy text může na současného čtenáře působit spíš opačně, než byl zamýšlen.
    Ivan Štampach, religionista
    August 2, 2012 v 12.56
    Čeští voliči jsou nenapravitelní. Titíž lidé, tytéž typy lidí, volili r. 2006 Zelené, protože to je přece alternativa a ne ten zpropadený starý stranický systém a pak zjistil, že Zelení pod Bursíkovým vedením fungovali jako ODS béčko.

    R. 2010 znovu ten typ lidí volil stranu s chytrým novým názvem TOP 09. Hlavně, že ten název není podle zavedených politických směrů. Určitě přinesou něco nového a mají v čele sympatického pana knížete. Po pouhých dvou letech se tato strana propadla pod polovinu svých volebních procent a spěje k politickému zániku, protože se ukázalo, že je to strana především Kalouskova a že jejím smyslem a cílem je okrást české občany o jejich poctivě vydělané prostředky.

    Titíž lidé volili r. 2010 Věci veřejné: Konečně prý bude někdo potírat politické dinosaury a bojovat proti korupci. Během velmi lrátké doby se ukázalo, že tato strana je na dinosaurech založena a že je prolezlá korupcí a špehováním. Pro dnešek ji už její voliči opustili a její preference se limtně blíží nule.

    A dnes opět někdo přijde s "alternativou", s "nepolitickou" volbou prezidentky. Fischerová se od Bursíka, Schwarzenberga, Johna a Bárty liší tím, že je poctivým hráčem na politické scéně a že je humanisticky orientovaná. Ale problém je opět v té strašné iluzi českého voliče ohledně možnosti "nepolitické volby". Volba prezidenta je politický akt a tam nemá místo podovné nepolitické politizování. Pokusy kandidovat Tomio Okamuru, Vladimíra Franze a bohužel i Táňu Fischerovou, to jsou zase opakované pokusy o nepolitickou politiku a může to zase dopadnout špatně, jako už tolikrát.

    Proč jen je politická paměť tak krátká? Opravdu chcete, aby byl nakonec prezidentem Přemysl sobotka nebo Milioš Zeman?
    MT
    Miroslav Tejkl
    August 2, 2012 v 15.13
    ... no sláva, konečně ...
    VP
    Václav Prokop, Důchodce
    August 2, 2012 v 15.50
    Může to dopadnout špatně......
    jako poslední dvě prezidentské volby?

    Ale také to může dopadnout dobře.
    Je evidentní, že se demokracie neobejde bez systému politických stran. Ale jejich přímý vliv na správu věcí veřejných bez patřičné kontroly a korekce vede k tomu, co známe ze současnosti - utržení ze řetězu zodpovědnosti a totální morální rozvrat. Nechme politckým stranám právo rozhodnout o složení kandidátek do parlamentu.
    Jako protiváha stranické poslanecké sněmovně byl zamýšlen senát - a je to totéž bledě růžovém,zase stranické zájmy v popředí před zájmem státu. Důsledek stranické politiky.

    Prezident v našem polirickém systému má rozhodující pravomoci ve jmenování a obsazování postů rozhodujících o funkci státu a společnosti. U nich se předpokládá politická nezávislost. A jen naivní člověk, nebo zákeřný manipulátor, může tvrdit, že člověk spjatý se stranickou nebo mocenskou strukturou bude jmenovat osoby nezávislé - zde je důvod zájmu stran a různých mafií o tuto funkci. Proto by měl být zvolen nezávislý, nestranický a morálně pevný kandidát.
    To je jediný, i když nezamýšlený, smysl přímé volby - referendum o osobnosti a ne o zájmech.
    Proto si nenechme vzít možnost rozhodnout o prezidentovi sami, jako občané, jako občanká společnost( a ne jako občanská strana)

    Ze strany tzv. nezávislých kandidátů hraje roli jejich dosavadní angažovanost. Nedovolím si ( na rozdíl od některých kandidátů) podceňovat české voliče, že by nedovedli objektivně tuto dosavadní činost zhodnotit. Rozumný člověk nepodlehne mediální masáži nedůvěryhodného tisku(jiný v našich trafikách nekoupíte), rozumný člověk nebude akceptovat kandidáta za kterým stojí stranická nebo vlivová agentura - toto bude věc voleb do zastupitelstev všech stupňů.
    Nazývat prosazování nezávislých kandidátů na tuto nejvyšší ústavní funkci nepolitickou politikou je zavádějící a škodlivé. Opak je pravdou, jde o vysoce politické řešení, i když se to každému nelíbí.
    .Proto trvám na tom, že paní T.Fišerová je osobností veskrze politickou a ze všech, kdo kandidují na tuto funkci nejpřijatelnější.
    Přeji Vám všem hezký zbytek léta.
    Ivan Štampach, religionista
    August 2, 2012 v 16.11
    Pane Prokope, píšete tu, co dovede rozumný člověk zhodnotit a varujete před podceňováním voličů. Nevěřím tomu, že právě Vy zvládnete náležitě zhodnotit kandidáty, když Vám ani nestojí za to se podívat, jak se Vaše kandidátka jmenuje. Kdyby nebyla politická paměť tak trestuhodně krátká, tak byste věděl, že pojem "nepolitická politika" mohutně prosazoval Václav Havel, k němuž se Táňa Fischerová hlásí. Obávám se, že volič nepozorný a zbavený historické paměti nemůže zvolit dobře. Ostatně jsme před polovinou léta. Přeji příjemné dny.
    + Další komentáře