Volba Zemana povede k oslabení levice

Oto Novotný

Proces štěpení na levici a konkurence mezi SPOZ a ČSSD nemá racionální programové důvody. Případné Fischerovo vítězství nebude výhrou levice, ale nebude mít tak fatálně negativní dopady jako případné vítězství Zemana.

U některých radikálně levicových diskutérů se prezidentská volba setkává stále s  nezájmem. Vychází zřejmě z předpokladu, že žijeme v zacykleném kapitalistickém systému, ve kterém se prezidentem stane jen ten kandidát, „který zajistí kontinuitu moci současné oligarchie“ (Milan Petrásek). Pan Jiří Karen klade provokující otázku „A není to jedno?“ a vysvětluje: „V současné krizi, kdy sociální problémy rostou raketovým tempem a strukturální krize kumuluje, se mi zdá, že by česká levice měla věnovat energii jinam.“ Jakkoli souhlasím, že česká levice by měla věnovat energii na řešení strukturální krize, myslím si, že není jedno, zda bude (v optice radikální levice) v Česku na Hradě prezident podporující politiku „pro-systémové pravice“ nebo „pro-systémové levice“. Vždy může být i v rámci „systému“ lépe a hůře a je smrtelné pro levici obecně řídit se heslem čím hůře, tím lépe.

Ti na levici, kteří považují prezidentskou volbu za důležitou a přejí si na Hradě po pravicovém Klausovi levicového prezidenta, se přou, zda jím má být Táňa Fischerová, Miloš Zeman nebo Jiří Dienstbier. Jedním z kritérií, které by mělo být bráno v úvahu, je potenciální voličská síla, kterou jsou tito kandidáti schopni do termínu voleb vygenerovat. Nezpochybňuje se morální a levicový profil Táni Fischerové, ale kriticky se poukazuje na to, že její očekávaná výraznější podpora občanskou společností může být přelud, a že snaha přesně určit nejlepšího „kandidáta občanské společnosti“ naráží na sociologické obtíže. I stranický kandidát je kandidátem občanské společnosti, neboť i strany jsou jejími reprezentanty. Ve prospěch Táni Fischerové tak zatím hovoří výlučně morální hledisko — její jakési politické panenství, resp. neposkvrněnost z prostředí stávajícího politického establishmentu. Při vší úctě k Táně Fischerové, to je trochu málo.

Mám mnoho důvodů si myslet, že rozhodující pro osud levice v Česku bude souboj Miloše Zemana a Jiřího Dienstbiera. Vzhledem k dosavadnímu vývoji voličských preferencí se většina diskutujících dělí na dvě skupiny: První skupinu tvoří lidé s tímto postojem: Jsem pro Jiřího Dienstbiera v prvním kole, ale když projde do druhého kola Miloš Zeman v Janem Fischerem, tak hlasuji pro Zemana, neboť je levicovější než Fischer. Druhou skupinu pak tvoří lidé s tímto postojem: Jsem pro Jiřího Dienstbiera v prvním kole, ale když projde do druhého kola Miloš Zeman v Janem Fischerem, tak hlasuji pro Fischera, neboť Zeman není autentický levicovými politik, svými kroky mnohokrát v posledních letech ČSSD poškodil. Spor na levici mezi diskutujícími na DR se tedy vede v prvé řadě o míru levicovosti Miloše Zemana a v druhé řadě o jeho vztahu k ČSSD.

Myslím si, že upozorňování na tu levicové, tu pravicové tiky Miloše Zemana jako kritérium jeho volby/nevolby je irelevantní. Kromě toho se řada těch, kteří takto argumentují ve prospěch Zemana, dostává na tenký led. Např. pan Filip Zika říká: „…. další vládu ODS s Kalouskem nechci, proto volím Miloše Zemana...“ Byl to ale opakovaně Miloš Zeman, kdo podpořil pravici, počínaje vládou Mirka Topolánka, když zařídil, aby dostala důvěru od poslanců Melčáka a Pohanky, přes veřejnou podporu Václava Klause v minulé prezidentské volbě, až po fakt, že v roce 2009 založil svou prezidentskou stranu, která ve volbách v roce 2010 ubrala ČSSD několik procent a nakonec umožnila sestavení pravicové vlády Petra Nečase. Tento hokej v hlavě týkající se Zemanovy politické orientace má stejně jako pan Zika mnoho lidí. Věrný stoupenec pana Zemana pan Foldyna patří k vášnivým kritikům účasti NATO na vojenské misi v Srbsku. Přitom to byl právě Zeman, kdo tuto účast plus další vojenská dobrodružství NATO ve světě naprosto nekriticky hájil. Nedávno ohlásil podporu Zemanovi Ringo Čech, který se tak často veřejně pohoršuje nad korupčními poměry v politice. Jakoby za zemanovsko - šloufovského vedení ČSSD a hlavně v období opoziční smlouvy, kdy byl Ringo Čech v ČSSD politicky aktivní, žádné skandály poukazující na propojení řady významných lidí kolem Zemana na mafiánské prostředí neexistovaly. (Co např. provalené kontakty Miroslava Šloufa s Františkem Mrázkem?). Je pozoruhodné, že mnozí, kteří sází na levicovou orientaci Miloše Zemana, však tato nepříjemná fakta, a mnoho dalších, které jsou v zásadním rozporu s levicovým programem, přehlížejí.

Nejvýstižněji to v diskusi vyjádřil pan Miroslav Tejkl: „Zeman není žádný pravičák ani levičák - Zeman bude vždycky to, čím zrovna chce být - stejně jako v roce 1991, 1992, 1998 …. “ Sociální demokrat pan Tejkl tak otevřeně přiznává, že pro Zemana není rozhodující politický program, ale nějaký jiný, čistě osobní zájem, který jej motivuje hrát v politice různé role — tu ve prospěch levice, tu ve prospěch pravice. Ale tady by měl pan Tejkl, ale všichni na levici zbystřit svou kritickou pozornost. Nemůžeme-li se spolehnout na to, že Zemanovi jde v prvé řadě o program, můžeme mu věřit, že jako prezident sehraje roli levicového politika, alespoň v té podobě, jak ji sehrál jako předseda ČSSD a předseda vlády zhruba v období 1993 — 2002? Tedy když už odhlédneme od mnoha doprovodných jevů jeho politiky, které jsou minimálně v osobní morální rovině v rozporu s levicovým programem?

Jsem přesvědčen, že Miloš Zeman by dokázal dobře sehrát roli prezidenta stranícího (v rámci kompetencí) levicové politice, pokud by mu v tom nestála v cestě sociální demokracie. Přesněji, kdyby nebylo zpackané prezidentské volby v roce 2002 a kdyby nedošlo v jejím důsledku k rozchodu Miloše Zemana s ČSSD. Od té doby jsou jejich vztahy napjaté, dokonce nepřátelské. Zeman opakovaně vystupuje vůči ČSSD jako Zorro mstitel (šifru Zorro měl dokonce na plakátech v poslední parlamentní kampani) a vůbec se netají, že se chce s údajnými „zrádci“ jeho prezidentské volby z roku 2002 zle vypořádat. V roce 2006 před volbami do poslanecké sněmovny se Jiří Paroubek pokusil uzavřít se Zemanem dohodu o neútočení a Zeman své útoky proti ČSSD zastavil. Obnovil je však od okamžiku, když Paroubek definitivně odmítl Zemanovy požadavky na personální „deratizaci“ strany. Následně Zeman podpořil „v zájmu politické stability“ vládu Mirka Topolánka. I tehdy hrál s falešnými kartami, protože svůj rozchod s Paroubkovou sociální demokracií zdůvodňoval, že ta chce jít do velké koalice s ODS. (Tohle opravdu hrozilo, ale šlo o jedinou alternativu jak zabránit čistě pravicové vládě.) Tento machiavellistický rys — umění rétorické fabulace zastírající skutečný význam praktických kroků, je Zemanovou osvědčenou metodou. Metodou politického chameleóna, který hraje různé protikladné role a kryje to okázalými řečmi o vlastní zásadovosti.

Trvalé napětí mezi Zemanem a ČSSD, resp. trvalé snahy Miloše Zemana o revanš za „zradu“ v roce 2002 tak bránily, aby se Zeman mohl stát při každé další příležitosti prezidentským kandidátem sociální demokracie. Někteří snad věří, že pokud by dnes Zeman získal prezidentskou funkci, jeho zášť vůči ČSSD oslabí a tato strana s novým pánem na Hradě srovná krok. Ovšem pečlivá analýza, jak Zeman postupuje za svým cílem stát se prezidentem, kdy se ukazuje, že jeho taktikou je poškozování ČSSD, prokazuje, že takové očekávání je naivitou. Jsem přesvědčen, že stane-li se Zeman prezidentem, tak je takřka jisté, že ve vztahu k sociální demokracii jeho snahy o politický revanš mnohonásobně zesílí. A že tyto pokusy neustanou ani tehdy, pokud v druhém kole prohraje (což je pravděpodobnější), ale poměrně výraznou podporou své kandidatury posílí legitimitu své strany jako předstírané alternativy sociální demokracie.

Tento tlak ČSSD sotva ustojí. Post-zemanovská generace sociálně demokratických politiků je sice v převaze, ale latentní potenciál členů ČSSD, kteří by se nechali zatáhnout do těchto sporů na straně Miloše Zemana, není malý. Vzniklé spory oslabí pozici ČSSD jako mainstreamové strany na levici s fatálními dopady na celou levici. Nedivme se proto, že již dnes část pravice Zemana v prezidentské kandidatuře podporuje. Miloš Zeman a jeho SPOZ dnes sehrává na levici stejnou roli, jakou sehrál Miroslav Kalousek a TOP 09 v letech 2009-2010, když TOP 09 výrazně oslabila pozici ODS jako dominující strany na pravici, což pravici celkově oslabuje.

Proces štěpení na levici vznikem konkurenčního vztahu SPOZ a ČSSD by byl pochopitelný jedině tehdy, kdyby byl racionálně programově zdůvodnitelný. Jestliže je vcelku srozumitelný ideově-programový rozdíl mezi ČSSD a KSČM, ideově-programové rozdíly mezi ČSSD a SPOZ jsou zcela zanedbatelné. V tomto případě má štěpení na levici zcela iracionální povahu, jde v něm převážně o osobní vyřizování účtů.

Troufám si říci, že spor Zemana s ČSSD by zůstal dávno Zemanovou soukromou záležitostí, kdyby neexistovalo tolik politicky nezodpovědných jedinců, které se Zemanovi daří do tohoto sporu zatahovat. Lze mezi nimi jistě nalézt mnoho politických naivků, ale z větší části jde o kariéristy, kteří se přes osobnost Zemana chtějí co nejrychleji dostat do vysoké politiky, trucovité politické přeběhlíky, kteří za každou cenu nechtějí přijít o nejrůznější politická privilegia a nejrůznější šíbry, kteří doufají, že silácký Zeman dokáže lépe pokrýt jejich „malé i velké domů“.

Tohle je podle mne zásadní důvod, proč by uvědomělý levicový volič neměl Zemana volit, a to ani v případě, pokud bude stát ve druhém kole proti Janu Fischerovi. Případné Fischerovo vítězství nebude jistě výhrou levice, ale nebude mít tak fatálně negativní dopady na její osud jako v případě vítězství Zemana. Zdůrazňuji, že jde o můj osobní názor, který nekoresponduje s názorem mnoha levicových voličů a členů ČSSD. A lze jej postavit do kontrastu s faktem, že nemálo levicových a sociálně demokratických voličů je stále ochotno Zemana pardonovat a jeho kandidaturu podpořit. Myslím, že důvody jsou vcelku jasné a pokusím se je vysvětlit v příštím příspěvku.

    Diskuse
    MT
    August 10, 2012 v 10.57

    Konečně střízlivá analýza - bez narcisních tožičkovských "mistrů světa", pro které je ten, kdo nesouhlasí buď blbec nebo koupený ...

    Ano, Ota Novotný má mnoho pravdy - a díky bohu se nepokouší se hrát absurdní a debilní "pravicovou kartu" - zdůrazňovat jak je Zeman nejen morální odpad, cynik, ale i ultrapravičák a oproti Fisherovi asociál.

    Ano - je to beze sporu otázka volby mezi členy a voliči socdem a já nebudu shazovat toho, kdo dospěje k názorům jako pan Novotný - solidní analytik blízký ČSSD už od dob sociální demokracie let 90. let ...

    Nicméně bych si neodpustil připomenout, že otázka "fatálních následků" vzestupu Zemana je otázkou - nikoli datem, faktem ..

    Vezměme si Novotného slova:

    "... Miloš Zeman a jeho SPOZ dnes sehrává na levici stejnou roli, jakou sehrál Miroslav Kalousek a TOP 09 v letech 2009-2010, když TOP 09 výrazně oslabila pozici ODS jako dominující strany na pravici, což pravici celkově oslabuje."

    No - jak se to vezme ... oslabuje.

    Ještě se nestalo, aby nějaká pravicová (a vůbec jakákoli) koalice získala tak obrovskou většinu jako to bylo v roce 2010 - až když kromě ODS přibyla na pravici silná TOP 09.

    Nejstabilnější byla předtím Klausova koaliční formace při vzniku samostatné České republiky (105 mandátů) - jinak to bylo vždy těsné nebo opoziční menšinové dohody (1996-1997, 1998-2002 ...).


    MP
    August 10, 2012 v 13.18
    Článek, který mohu jen
    stoprocentně podepsat.

    A propos, pane Tejkle, neobrátil jste nějak? Ještě dlužíte všem vysvětlení, proč Miloše Zemana tak milujete.
    TT
    August 10, 2012 v 14.17
    Pane Tejkle,
    nemusí to být jen "blbec, nebo koupený." Může to být také "koupený blbec." V tom případě ovšem neví ani že je blbec, a netuší ani, že je koupený - protože je blbec. Viďte? ;-)
    TT
    August 10, 2012 v 14.22
    Táňa Fischerová,
    pane Novotný, jako nezávislá poslankyně za US (tehdy koaliční s ČSSD) udělala více, než většina ČSSD poslanců dohromady. A to je dost, ne?
    ON
    August 10, 2012 v 14.29
    K panu Tejklovi souhlas, ale ...
    Když berete výsledek 2010, máte pravdu, že to vypadá, jakoby předchozí štěpení na pravici celkově pravici neoslabilo. Kdyby se však ČSSD nedopustila některých taktických chyb (kromě strategické chyby rezignace na předčasné volby na podzim 2009, jež umožnila vyrůst TOP 09, VV a SPOZ) cca poslední dva měsíce před volbami, kdy její podpora spadla o 10 procentních bodů na ten volební výsledek 22%, tak by vládu sestavila ona. Ten ztracený voličský potenciál ve volbách 2010 nebyl ztracený ve smyslu jeho výraznějšího obsazení jinou levicovou stranou. ČSSD si až do kauzy Ratha udržovala stranické prefrence mezi 25% - 30% (v přepočtu na reálnou voličskou účast to mohlo být až 35%-38%), což byla její standardní dlouhodobá podpora v této zemi. V některých volebních modelech na jaře měla na mandáty ČSSD s komunisty až ústavní většinu. Po kauze Ratha jsme svědky nejen úbytku preferencí pro ČSSD, ale výraznějšího posilování SPOZ. Obě strany cílí na stejné voliče. (Mimochodem i Dienstbier a Zeman cílí na stejné voliče).To je také ale dáno nikoli Rathovou kauzou, ale výrazným vstupem Miloše Zemana do prezidentské kampaně, která pochopitelně táhne nahoru i jeho stranu. Teoreticky, pokud by se jen část potenciálu ČSSD přelila k SPOZ a vztahy těchto stran zůstaly korektní (což je ale za stávající taktiky MZ vůči ČSSD ) utopie, pak by celkový koaliční potenciál levice za určité volební konstelace oslabit nemusel.
    ON
    August 10, 2012 v 14.56
    Pane Tožička,
    aby bylo jasno, já nepovažuji Táňu za politicky nezkušenou...... A je mi velmi sympatická, právě proto, že ač má zkušenosti, opravdu si s establishmentem ve špatném nezadala. Možná ale nevěřím, že je schopna vygenerovat pro první kolo výraznější podporu, aby postoupila do druhého kola... U JD tu možnost vidím větší... A jeví se mi tak trochu škoda, že se nedokážeme na levici dohodnout na jednom důvěryhodném kandidátovi, který má největší šanci, ačkoli nemusí zcela vyhovovat všem. A že Táňa udělala více práce jako nezávislá za US než všichni socdem poslanci dohromady? Tak to se omlouvám, to jsem nevěděl, děkuji za informaci....
    August 10, 2012 v 15.45
    Sleduji Miloše Zemana
    od společných škamen na VŠE. Vždy byl individuálně zakořeněný pragmatik, který "ví co chce". Vzpomínám, jak zakládal tzv. futurologický klub, a v zájmu věci na jedné straně vstoupil do KSČ, na druhé straně aktivně spolupracoval např. s Věnkem Šilhanem. Toto individualistické snažení s ním procházelo i léta následující. Myslím, že každý, kdo ho zná potvrdí, že by byl kvalitní součástí každé instituce, zajímající se či zabývající se ekonomií. Rozhodně by řadu z těch, kteří byli (ve své současné interpretaci) skrytými disidenty, výkonností i výsledky "válcoval". Nestalo se tak a přemýšlel "do šuplíku" (viz Technický týdeník). Jak to souvisí s presidentskou volbou? Podle mého názoru především tím, že Miloš Zeman na rozdíl od řady dalších kandidátů není zkorumpovatelný, v podstatě se snaží držet slovo a nezneužívá možnosti (jako např. jeho zatím hlavní konkurent Jan Fischer s celou bohatou škálou slibů a neslibů, splněných i zapomenutých). Není týmový hráč a nemá čich na lidi. To ale u presidenta dle naší Ústavy není až tak nezbytné (aktivistického presidenta snad nechceme).
    August 10, 2012 v 15.46
    Sleduji Miloše Zemana
    od společných škamen na VŠE. Vždy byl individuálně zakořeněný pragmatik, který "ví co chce". Vzpomínám, jak zakládal tzv. futurologický klub, a v zájmu věci na jedné straně vstoupil do KSČ, na druhé straně aktivně spolupracoval např. s Věnkem Šilhanem. Toto individualistické snažení s ním procházelo i léta následující. Myslím, že každý, kdo ho zná potvrdí, že by byl kvalitní součástí každé instituce, zajímající se či zabývající se ekonomií. Rozhodně by řadu z těch, kteří byli (ve své současné interpretaci) skrytými disidenty, výkonností i výsledky "válcoval". Nestalo se tak a přemýšlel "do šuplíku" (viz Technický týdeník). Jak to souvisí s presidentskou volbou? Podle mého názoru především tím, že Miloš Zeman na rozdíl od řady dalších kandidátů není zkorumpovatelný, v podstatě se snaží držet slovo a nezneužívá možnosti (jako např. jeho zatím hlavní konkurent Jan Fischer s celou bohatou škálou slibů a neslibů, splněných i zapomenutých). Není týmový hráč a nemá čich na lidi. To ale u presidenta dle naší Ústavy není až tak nezbytné (aktivistického presidenta snad nechceme).
    August 10, 2012 v 17.30
    Miloš Zeman nezklamal
    a přispěchal s podporou církevních papalášů a pravice a plakát soc.dem. dokonce přirovnal k Árijskému boji. Souhlasím s textem Oty Novotného, také Zeman dokazuje, že má pravdu. Může to mít dobrý smysl v tom, že otevře oči těm sociálním demokratům, kteří dosud Miloše Zemana obdivují a vše mu odpouští bez ohledu na to, co říká a dělá.
    August 11, 2012 v 2.14
    O otevření očí ...
    ... jsem okamžitě po Zemanově osočení socdem Vlajkou a Árijským bojem požádal jeho sympatizanty z řad sociálních denokratů na stranickém intranetu, ale jsem dost skeptický k tomu, že mne vyslyší.
    S analýzou Oty Novotného souhlasím, pouze k Miroslavu Tejklovi bych dodal, že ona pravicová parlamentní síla po posledních volbách je také tak trochu důsledkem podvodu, který spáchala na voličích strana VV, neboť ji jako pravicovou nevnímali. A že Miloš Zeman odebírá hlasy socdem programově je nabíledni.
    August 11, 2012 v 3.06
    Levice bez KSČM?
    Psát takovouto analýzu a nezahrnout do ní možné důsledky využití či zneužití hlasů poměrně disciplinovaných komunistických voličů je zřejmě výrazem stranické loajality. Méně již profesionality.

    Co to s prezidentskou volbou udělá, přijde-li KSČM se svým kandidátem a bude-li to třeba Vladimír Remek? Je možná dohoda ČSSD s KSČM, že komunisté vlastního kandidáta nepostaví a podpoří Jiřího Dienstbiera?

    Bude se ČSSD v (špičkové) politice i v analýzách stále tvářit, že existuje pouze nekomunistická levice? Bude se pak hodně divit, když KSČM podpoří Zemana a počká si na chvíli, kdy bude nejsilnější politickou stranou na levici?

    A mimochodem, vítězství Zemana může mít sice fatální negativní důsledky pro ČSSD (ne ale nutně pro levici jako celek), ale vítězství Fischera může mít tytéž dopady pro celou společnost. On ten Chrenek (privatizace zdravotnictví) nedal Fischerovi na kampaň devět milionů jen tak nezištně. A nejde jenom o Chrenka …

    Navíc pak, do prezidentských voleb se téměř jistě stane ještě mnoho „neočekávaného“ …
    MT
    August 11, 2012 v 9.39

    Nemiluji Zemana, pane Pleva - jen jsem řekl svůj názor koho si myslím, že je namístě preferovat v případném střetnutí Zeman - Fisher.

    A v tomto ohledu jsem se nezměnil přece v ničem ...

    A upozorňuji, že jsem byl k Zemanovi kritický v dobách, kdy ho mnozí jiní na levici adorovali a zbožňovali ...

    MT
    August 11, 2012 v 9.41

    doplnění :

    v případném střetnutí, nebude-li mezi soupeři nikdo jiný než Fisher a Zeman ...

    MT
    August 11, 2012 v 9.49

    k panu Šebkovi :

    ... máte částečně pravdu, ale je třeba si uvědomit, že VV se nestylizovala ani jako levice (jako pravice také ne) a výsledek ČSSD byl pod veškerá očekávání.

    Kdyby nebylo VV, stejně by se už ona "katastrofická politická rovnováha" z předchozích voleb také nekonala - ta TOP 09 nasála takový objem hlasů jako žádná neodeesácká strana v minulosti.
    Na pravici předtím vždy jen někdo "přicmrndával" - teď to byl velký partner ODS, který nasál víc, než o kolik ODS přišla ...

    VV - to ani tehdy nebyli vcelku (nebo z dominující části) prostě zklamaní voliči ČSSD ...

    To SPOZ je bohužel jiný případ ...
    August 11, 2012 v 11.17
    jakápak levice? (k připomínce Bohumíra Molnára)
    "Volba Zemana povede k oslabení levice"? Jaké levice? Snad levice uvnitř ČSSD?

    * Jenže levice v ČSSD beztak není náramně silná - např. Jan Kavan, Ivan David, František Jonáš... (http://www.elp-cssd.cz/ respektive http://www.i-spas.cz/) se nezdají mít v ČSSD nějakou významnou podporu.

    * U popředních funkcionářů jako Sobotka či Zaorálek lze naopak pozorovat větší zalíbení v "radikálních" liberálech jako Jiří Pehe (http://www.centrum-cesta.cz/) nebo liberálech kavárenských jako Václav Bělohradský.

    * Hejtmany a další obročníky v ČSSD podobné věci určitě netrápí.

    * ČSSD to s tou otevřeností (vyhlášenou možná jen v panice z volebního nezdaru?) nepřehání. Zejména pokud jde o otevřenost vůči levici.

    FACIT: smí levicový volič dát hlas ČSSD?
    PE
    August 12, 2012 v 18.16
    Jedna věc, v debatě správně zmíněná, je otázka rozhodnutí ÚV KSČM. Zda se rozhodnou nominovat vlastního kandidáta na prezidenta. A nejde tolik o to, zda tím kandidátem bude Vladimír Remek, Jiří Dolejš nebo třeba sám Vojtěch Filip.

    Důležité zejména je, zda vlastní nominací přestane KSČM své členy i voliče navádět k volbě Miloše Zemana. Kandidáta, kterého s KSČM spojuje hlavně místy bezmezná účelovost politiky a nacionalismus; jinak ale počínaje bombardováním svazové Jugoslávie v roce 1999 zřejmě už nic.

    Druhá věc pak je iniciativa za zvolení Vladimíra Franze zasahující zřejmě hlavně voličstvo TOP09, ale nejenom. Není podle mě zřejmé, zda je ta iniciativa myšlena vážně, třeba nominační projev na webu iniciativy by svědčil proti vážně míněnému úmyslu se o fci. ucházet. Blokuje ale jistě i část organizační kapacity využitelné ve prospěch J. Diensbiera. A nelze vyloučit, že VF své "hlasy" před volbami "prodá". Ať už Schwarzenbergovi, Fischerovi, Dlouhému nebo komukoli. A že tak sehraje roli Přemluv bábu roku 2013.
    FJ
    August 23, 2012 v 20.42
    Oslabení levice, si dělá levice sama....protože nedělá a nemyslí..pouze činí
    Prezidentská volba je v posledních 23 letech je achillovou patou ČSSD. Achillovou patou je i program levicový ...jednou je to blairismus, jednou se to myslí upřímně a předseda ČSSD musí říkat, že je sociální demokrat na billbordech. Zpackaná prezidenstská volba po stranickém referendu, které mělo oddálit problém Zeman, ho prohloubilo a pak následovalo, to co následovalo. Morálně-volní vlastnosti Miloše Zemana měli znát sociální demokraté, co sáhli k praktice, ke které sahli. Konstatovaní, předsedy ČSSD, co to myslel úřímně následně po volbě , po zpackané volbě prezidenta, svého kandidáta a odlehčením, dětským odlehčení napětí..." no, co tak jsme ztratili jednu ústaní funkci"..No není jich mnoho, jsou čtyři, teda 25%, ale to co pak následovalo a je , se dalo čekat...
    Ono ještě k oslabení levice, co je levice? A program je pouze boj za menšiny , práva homosexuálů a co dál? Kde je jasné se distancování od exekutorů, právo na bydlení a i právo na práci, co chtějí pracovat, potravinová soběstačnost, sociální podnikání, spolková a družstení aktivita...
    No a vyhořelé bohumínské usnesení je pro posílení či oslabení levice, nebo čeho to?
    Jaká je vize a jaký je program , tedy ideologie ČSSD, vždyť součástí toho všeho byl i Miloš Zeman, ten byl zřetelný, hlasitý a pak J.Paroubek, který stvořil Pyrrhovo vítězství, po volbách 2010..Nejdříve vyvolání přerčasných voleb, pak jejich nerealizace a pak Pyrrha.To dalo prostor VV, TOP09 a i SPOZ k zformování.
    Souboj levice a pravice a ne jen v Česku připomíná fotbalové utkání, kde všichni vypadají jako hráči třeba Sparty a Slávie podle drezů.
    ČSSD dříve měla své písně, tradice, ideologii, bratrské organizace, noviny , tiskárny...a dnes jarmareční kampaň za pomoci americký agentur...s hesly o nichž často nevědí nic ani kandidáti na nějeké funkce......
    Levice prostě není jen, to, že někdo řekne jsme levice, nebo jsem levičák. To je i styl života a s jeho filosofickým rozměrem.
    Jestli byl či nebyl Miloš Zeman levičák, nebo sociální demokrat? Prostě sociální demokrati ho zvolili svým předsedou a pak ho nominovali i naprezidenta vnitřní nominací.
    M.Tejkl Miloše nechválí, ale ani nehaní jen konstatuje proporce. Oborněji a uceleněji třeba O.Novotný také popisuje fakta. Politika je umění možného a asi i nemožného. Kam jsme to v naší zemi dovedli , nyní předložila ve své správě BIS, ale ani nemuselu. Ten kdo není slepý a hluchý a k tomu dementní už musí vědět, že nejde o levici, ale amorfní společnost strukturovanou mafiansko-korupčním prostředím s hříštěm bez hranic levice-pravice a překračující hranice stran kde hlavním rukojmím jsou lidé a lid, kterého už dávno nezastupují volení zástupci.
    August 24, 2012 v 12.38
    Františku Jonášovi
    "A program je pouze boj za menšiny , práva homosexuálů a co dál? Kde je jasné se distancování od exekutorů, právo na bydlení a i právo na práci, co chtějí pracovat, potravinová soběstačnost, sociální podnikání, spolková a družstevní aktivita...
    No a vyhořelé bohumínské usnesení je pro posílení či oslabení levice, nebo čeho to?..."

    ČSSD se dál plahočí po linii jakéhosi sociálního liberalismu. To je zcela nevhodný instrument proti ofenzivě odosobněného odlidštěného kapitálu. Ani ona ústavní většina, o které dnes vede úvahu Jakub Patočka, proto vůbec nemusí znamenat obrat k lepšímu pro pracující (oněch "dolních deset miliónů").
    MT
    August 24, 2012 v 13.51

    Myslím, že pan Kopecký trefil do černého ...

    A upozorňuji (pokolikáte už), že Bohumínské usnesení zakazuje JAKOUKOLI spolupráci ČSSD a KSČM (a ještě dalších tehdy existujících stran) ...

    ... a je tedy z 90% dnes už (a dávno) porušováno, protože pouze koaliční spolupráce na celostátní úrovni ještě nebyla provedena a vyzkoušena ...

    ... JINAK UŽ TÉMĚŘ VŠECHNO !!!!!

    PL
    August 24, 2012 v 14.13
    téměř vše zdaleka ne..
    ČSSD dost možná získává dost protestních hlasů skrze tzv. protestní hlasy pro tu údajně komunistickou stranu, pro tu, kterou soudní rozhodnutí, média ani veřejnost nepřinutili se změnit k demokratickým a jiným a dalším principům..
    ..Napadá mě, že by bylo vtipné, kdyby tuhle stranu změnili sami voliči tím, že by po ní něco chtěli a důsledně vyžadovali a noví členové by ji změnili zevnitř, ..no, jo JENŽE!!! .. a proč zrovna tuhle?, pro těch 15-20%?

    Asi to s tím protestem nebude tak horké.
    MT
    August 25, 2012 v 8.34

    ... téměř vše zdaleka ne ...

    A co tedy ještě nebylo vyzkoušeno?

    Konec Paroubkovy vlády připomínal mlčenlivou podporu ze strany KSČM na centrální úrovni a koalice na úrovni obcí a krajů, přece už dávno existovaly a existují ...

    Tak co nebylo vyzkoušeno?

    Co z Bohumínského usmesení nebylo ještě porušeno ?


    Tím nenabádám, že bychom se měli polepšit a nově Bohumínské usnesení přísně plnit.

    Naopak právě proto bychom ho už dále měli bez milosti hodit do starého železa
    FJ
    August 26, 2012 v 8.22
    Více než oslabení levice, by asi vadil Zeman VIPČSSD
    Ve fyzice platí, že impuls síly se rovná hybnosti tělesa a akce budí reakci, něco podobného se stalo po prezidentské volběm zpackané, ale nebyla to fyzika, byla to a je společnost a levice...Vedení ČSSD mělo znát , co asi bude následovat a náslovalo a nálseduje..a nebyla to je dle Grosse jen ztráta postu jedné ústavní pozice, bylo to více..Tahne se to , jako červená nit a neskončí to ani volbou prezidenta, ať už to dopadne jakkoli, ale asi obavy ze strany cca žijících členů ČSSD, co byli volitelé asi nějaké obavy existují.Je jen otázkou, je.liu to součástí programu levice v podobě , jak ji známe...Osobně si myslím, že J.Dinstbier je dobrý kandidát, ale lepší by byl ještě cca jeho podíl na vedení ČSSD, v Praze se osvědčil......a nyní nemá příliš velkou šanci a toho oslbí uvnitř ČSSD, nikol programově, ale pozičně...bohužel..., ale nemusí to tak být..
    FJ
    August 28, 2012 v 20.31
    Otázka současnosti je o oslabení levice?
    No a volba Klause , zpackaná volba Klause , dvonásobná byla posílením levice?
    MT
    September 5, 2012 v 12.38

    5.9.2012

    Proč vyhraje Zeman

    Oskar Krejčí


    Žádná politická funkce nemá v Česku takovou prestiž jako prezident. Už pro dítě je obraz prezidenta prvním dotekem s velkou politikou. Hovoří-li se u nás o tatíčkovské tradici, není to pouze pro historickou roli Tomáše G. Masaryka. V ideálu nejvyšší státnické funkce je v Česku personifikována konečná autorita. Ne moc nad lidmi. Autorita spojující moudrost, mravnost a vliv. V představách většiny veřejnosti prezident – to je arbiter politické elegance.

    Podle červnového výzkumu CVVM věří prezidentovi více než polovina dotázaných, zatímco vládě 16 %, Senátu 19 % a Poslanecké sněmovně 13 % respondentů. Tyto rozdíly v důvěře jsou dlouhodobé. Dlužno dodat, že vysoké důvěře v prezidenta napomáhá i fakt, že má méně pravomocí, a tudíž i méně viny na nešvarech, které společnost sužují. Ovšem STEM v roce 2010 hlásil, že podle většiny Čechů (59 %) by bylo vhodné, aby měl náš politický systém silného prezidenta s rozsáhlými výkonnými pravomocemi.

    Prognózovat výsledky lednových prezidentských voleb lze podle řady kritérií. Třeba na základě rozdělení na kandidáty parlamentních stran, kteří se mohou opřít o podporu poslanců či senátorů, a na „kandidáty na kandidáta“, kteří jsou osudově závislí na sběru podpisů pod petici o nominaci. Nebo podle dělení veřejnosti na pravolevé škále, což je zorný úhel, jehož význam v dobách sociálních turbulencí narůstá. Z velké osmičky prezidentských kandidátů jich šest – Vladimír Dlouhý, Jan Fischer, Zuzana Roithová, Karel Schwarzenberg, Přemysl Sobotka i Jan Švejnar – svede zápas o stejný pravostředový elektorát. Jejich konečný úspěch však nevyžaduje pouze vítězství nad svými ideovými druhy. Získat Hrad vyžaduje, aby úspěch v právním kole byl nejen zachován, ale navíc i roztažen více do středu politického spektra. Nezáviděníhodný úkol, a to zvláště pro kandidáty politických stran.

    Výchozím problémem Přemysla Sobotky je, že se na jeho kandidatuře shodla ODS s velkými rozpaky. Ty se jen obtížně podaří překonat v ostré části kampaně, která nastoupí po krajských a senátních volbách, tedy na přelomu října a listopadu. Jeho práce v Senátu jistě vzbuzuje úctu, Senát sám ale nikoliv. Pro příliš mnoho lidí – a to i uvnitř ODS – nepředstavuje Přemysl Sobotka silnou osobnost, kterou si na Hradě přejí. Už pro první kolo je hendikepován. Po jeho voličích pro své druhé kolo pak pošilhávají pravicoví nestraničtí kandidáti. Jenže mnozí voliči ODS radši nepůjdou k volbám, než by hlasovali pro Jana Fischera či Vladimíra Dlouhého. Někteří dokonce dají hlas Miloši Zemanovi, protože jemu věří Václav Klaus. A třeba i oni chtějí na Hradě člověka, který dokáže držet slovo, což Zeman prokázal v době tolik haněné a tak úspěšné opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS.

    Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg stále váhá. Dá se říci, že zaspal. Navíc úspěch TOP 09 v posledních volbách do Poslanecké sněmovny je klamavý. Předně se tato strana nad pravostředovým elektorátem rozkročila díky sňatku Schwarzenberg-Kalousek, tedy paternalisty s extrémním liberálem, a to v době krize ODS. V onom roce 2010 získala hlasy 16,7 % zúčastněných voličů, tedy 10,4 % oprávněných voličů – což by mělo být málo i pro postup z prvního kola prezidentské volby. Dnes TOP 09 prožívá krizi důvěry ruku v ruce s ODS. Navíc způsob medializace souboje mezi kauzou PromoPro a kauzou korupce na Ministerstvu obrany vyznívá v neprospěch TOP 09. Schwarzenberg ztrácí charisma i proto, že se jeho deklarovaný paternalismus dostal do zásadního rozporu s manifestovanou loajalitou vůči politice pravicové vlády. Pohled na klimbajícího knížete sice může vyvolat sympatie těch, kdo jsou znechuceni českou politikou, ovšem vzbuzuje malou důvěru, že by mohl být oporou této zemi ve funkci prezidenta.

    Zuzana Roithová je sice stranickou kandidátkou, ale s malým zázemím v Parlamentu. Reprezentuje KDU-ČSL, tedy stranu, která získala v minulých volbách 4,4 % odevzdaných hlasů, což bylo 2,7 % oprávněných voličů. Přestože se KDU-ČSL momentálně zvedá z popela, je regionálně ukotvená. Navíc bude Zuzana Roithová doplácet na skutečnost, že kdysi úspěšná politička odchodem do Europarlamentu upadla do zóny nezájmu medií. Ani emoce kolem církevních restitucí ji v celostátním měřítku nebudou pomáhat.

    Lednový výzkum CVVM ukázal, že největší část dotázaných, a to 35 %, si přestavuje prezidenta jako politika, který stojí mimo strany. Ovšem 33 % dotázaných se domnívá, že na politických zkušenostech prezidenta nezáleží. Méně respondentů, konkrétně 20 %, je přesvědčeno, že nejlepší je takový kandidát, který je mimo politiku. Pouze 5 % dotázaných upřednostňuje člena strany.

    Tři nejdůležitější nestraničtí „kandidáti na kandidáta“ mají mnoho společného. Všichni se stylizují do role manažera, který je povznesen nad tolik neoblíbené politické strany. Všichni se též svého času vyhřívali na vrcholu sociologických žebříčků popularity. Pro mnoho lidí jsou všichni tři spojeni s bankovním kapitálem: v případě Vladimíra Dlouhého je to poradenská práce pro investiční banku Goldman Sachs se sídlem v New Yorku, Jan Fischer pracoval jako viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, Jan Švejnar je předsedou dozorčí rady Československé obchodní banky. Pro pravicové voliče je to plus. Ovšem už ve středu politického spektra se najdou lidé, které napadne, že to byly právě banky, které svoji sebevražedně hloupou a hladově sobeckou politikou odstartovaly současnou ekonomickou svízel Západu. A nejen to. V nastalé krizi jsou bankovní akcionáři a manažéři ztotožněni s představou sociální odpovědností jako utahování opasků středních a nižších vrstev při zachování privilegií vrstev vyšších. Z levicového zorného úhlu znamená úspěch některého z bankovní trojky další krok na cestě k oligarchizaci společnosti.

    Rodiny Vladimíra Dlouhého a Jana Fišera se jistě dramaticky liší velikostí majetku nabytého po listopadu 1989. To není bezvýznamné. Základním nositelem volebních nadějí Vladimíra Dlouhého je bohatý volební fond. Lidé, a to i ti starší, si jen obtížně budou vzpomínat, proč měli tak rádi Vladimíra Dlouhého před jeho nevysvětleným odchodem z velké politiky. Že by kvůli zásluhám na problematické privatizaci? I když se s ohledem na podporu izraelské lobby pro Jana Fischera zdá, že i on má velké finanční zdroje, není to pravda. Jeho síla je v možné nadstandardní podpoře dlouhodobě tendenčních veřejnoprávních sdělovacích prostředků.

    Podle březnového výzkumu agentury Factum Invenio se necelá polovina veřejnosti domnívá, že se s korupčníky dá něco dělat (46 %). Většina je skeptická a má za to, že je to marné (51 %). Většina lidí zároveň radikální změnu nečeká (54 %) – byť si čtyři z deseti Čechů myslí, že tato země k radikálním změnám spěje (41 %).

    Jan Fischer je korunním princem v překvapivě široké partě nominantů „pravdoláskové“ zájmové skupiny. U té je dlouhodobě patrná až chorobná fixace na prezidentský post – jak je to dnes vidět na obrazovce nejmenované české televize. Tato parta nominantů, jak šeptají zlí jazykové, připomíná cizineckou legii. V jejím rámci je největší Fischerovou devizou obraz úspěšného premiéra, který vytvořila media obratným smícháním jeho kultivovaného vystupování s umným vyhýbáním se problémům. Ovšem stále hrozí, že se přičinlivost některých ministrů jeho vlády stane v nejméně vhodný okamžik prezidentské kampaně předmětem pozornosti policejních či mediálních bojovníků proti korupci.

    Jan Švejnar vstoupil do české politiky při volbách prezidenta v roce 2008, a to především díky sociální demokracii. Tehdy se nechala ČSSD uzavřít do antiklausovské slepoty a vybrala si kandidáta pravicové strany Zelných. Žila v iluzi, že tak rozsekne pravicový parlamentní blok a roztáhne volební základnu v Parlamentu napravo od středu. Od počátku však byla tato orientace ČSSD na Jana Švejnara strategickou chybou. Nejednalo se pouze o špatné vyhodnocení možností v Parlamentu. Kandidovat na nejvyšší post člověka bez politických zkušeností je projevem nezodpovědnosti, státnické nezralosti. Sociální demokracie vůbec nebrala ohled na osobnostní profil Švejnara. O jeho tehdejších politických názorech nikdo nemohl nic vědět, neboť je neznal ani on sám. Díky svým přátelům se pak orientoval tam, kam jej jejich srdce táhlo – a obklopil se převážně lidmi z Unie svobody, kteří se štítí sociální demokracie.

    Jsou-li pravdivé informace z kuloárů Lidového domu, ještě na počátku května existovala shoda tandemu Sobotka–Hašek na podpoře Švejnara. Tehdy však Jan Švejnar vystoupil s konečným rozhodnutím vsadit na nezávislou kandidaturu. Zřekl se podpory sociální demokracie ze dvou důvodů. Nikdy nepatřil do ideového okruhu ČSSD. Navíc buď ví, nebo mu to řekli jeho místní poradci, že Češi ve své většině politické strany nemilují. A tak se jako jeho prvořadou výhodou jeví, že je nepolitickým kandidátem, tedy tím, kdo si nezašpinil ruce. Jenže útěkem od ČSSD se zřekl i podpory sociálnědemokratických senátorů. A nejen to. Protože je ve své kampani obklopen amatéry, projevil v připravené fázi kampaně napřed nerozhodnost a následně nevděk – což se v této zemi obtížně odpouští. Nepomůže-li mu Česká televize, která však již sází na jiného „pravdoláskového“ kandidáta, bude mít velké problémy už při sběru povinných 50 tisíc podpisů pod kandidátku. Češi totiž sice nemají politické strany v lásce, ale ani laikové kandidující na nejvyšší post ve státě nevzbuzují příliš důvěry.

    Na druhé straně i ve své váhavosti zůstal Jan Švejnar konsistentní osobností. Z velké osmy se tímto přídomkem jen těžko mohou chlubit Jan Fischer či Vladimír Dlouhý. Nejde o to, že mají minulost. Tu má každý, kdo přežil pubertu. Ovšem jen někteří nastartovali svoji další kariéru nejen haněním své vlastní minulosti, ale i zapřením bývalých přátel či kolegů. Opět – na tom není v politice nic divného, i takových je mnoho. Lze takto postupovat vzhůru, neboť mnohé domácí i zahraniční sponzory zajímá krátkodobý úspěch, ne charakter kandidáta. Avšak z morálního hlediska je to… no třeba chucpe. A to pro mnohé voliče bez ohledu na ideovou orientaci. U prezidenta by bylo vhodné, kdyby jediným rysem, který umožňuje prognózovat jeho rozhodování a chování, nebyly osobní ambice.


    Podle výzkumů CVVM byla vždy nadpoloviční většina dotázaných přesvědčena, že prezidenta mají volit všichni voliči – letos v lednu tento postoj zaujímalo 61 %, zatímco výběr Parlamentem upřednostňovalo 16 % respondentů. Volební účast ale kolísá podle toho, co je ve hře: při posledních volbách do zastupitelstev obcí, městysů a měst byla 48,5 %, při krajských 40,3 %, senátorských v prvním kole 44,6 % a v druhém kole 24,6 %, při volbách poslanců 62,6 % oprávněných voličů.

    Lze očekávat, že první přímé prezidentské volby budou u lidí-voličů spojeny s pocitem hrdosti, odpovědnosti i snahou ukázat, že výběr nejprestižnější pozice ve státě patří do rukou veřejnosti. Řečeno jinak, účast by měla být vysoká. Vzhledem ke struktuře dosavadní volební aktivity by se navýšení mělo týkat hlavně mladších vrstev voličů, což od kandidátů vyžaduje strukturovanější pojetí kampaně. Strukturovanější nejen z hlediska hesel, ale i prostředků a formy jejich šíření. Zkušenost ze senátorských voleb zároveň naznačuje, že v případném druhém kole by měl nastat pokles volební účasti. Sociální skladba voličů v tomto kole bude záviset na kandidátech, kteří z prvního kola postoupí.

    Zdá se, že středolevý elektorát má v této dekádě nastartováno na výhru. Od Londýna, přes Paříž a Berlín až do Bratislavy a Budapešti. Tedy i v českých luzích a hájích. Krize a pravicové pokusy o její léčbu lidi vystrašily. Nejen svými sociálními dopady, ale i faktem, že přijatá opatření ozdravění nepřinášejí. Bezradnost pravice, sociální situace a očekávání sjednocují středolevé voliče – je jen otázkou, zda to někdo dokáže využít tak, jak to na Slovensku umí Robert Fico. Podaří-li se to, potom nejpozději v plebiscitním druhém kole musí středolevý prezidentský kandidát zvítězit.

    Středolevý elektorát se pokoušejí reprezentovat dva z velké osmy – Jiří Dienstbier a Miloš Zeman. Jiří Dienstbier tak trochu zbyl sociálním demokratům po útěku Jana Švejnara. Proto květnové zasedání Ústředního výhoru ČSSD rozhodlo kandidovat mladého a nadějného místopředsedu. Mládí si přejí mnozí, neboť je to znak neposkvrněnosti. Problém je, že těch, kdo si přejí prezidenta bez zkušeností a prokazatelných osobních zásluh, je velmi málo. A to i v řadách sociální demokracie. Jiří Dienstbier nesjednotí středolevý elektorát – jeho kandidatura znamená, že sociální demokracie opět propásla příležitost.


    Největší rozpor mezi deklarovaným zájmem a volební aktivitou je patný ve vztahu k Evropské unii. Referenda o přistoupení k Unii se v roce 2003 účastnilo 55,2 % voličů, ale samotných voleb do Europarlamentu následující rok jen 28,3 %. I v absolutních číslech je patrný rozdíl: v referendu o vstupu do Unie dalo své ANO o 1,1 milionu více lidí, než kolik se jich o rok později účastnilo prvních voleb do Europarlamentu.

    Také Jiří Dienstbier je, a to částí sociálnědemokratického aktivu, přiřazován do skupiny „pravdoláskových“ nominantů. Tomu nasvědčuje skladba jeho volebního týmu, kde jsou sociální demokraté nedostatkovým zbožím, tak i jeho zatím neveřejné výroky, že v případném druhém kole vyzve k podpoře Fischera proti Zemanovi. Proto to z venku vypadá, jako by někdo cíleně obětoval mladého politika, který mohl mít za pět deset let šanci. O jeho nezralosti svědčí, že si to sám není schopen uvědomit a s nadšením se žene k zatracení. Inu, jak praví newyorský Mefistofeles ve filmu Ďáblův advokát, „marnivost je můj nejoblíbenější hřích“.

    Sociální demokracii se podařil poněkud absurdní úkrok stranou: když se volil prezident v Parlamentu, vybírali kandidáta pomocí referenda; když má proběhnout veřejná volba, rozhodly dohody mezi kancelářemi. ČSSD se opět nechala ovládnout předsudky jednotlivců. Často se na adresu této strany s despektem pokřikuje, že nemá osobnosti. Je to trochu nespravedlivé – politické osobnosti na českém stranickém trhu chybí obecně. Platí však, že minimálním předpokladem pro to, aby se člověk stal politickou osobností, je, že dokáže měnit situaci. Což je, jak známo, umění možného. Vyhodit poměr sil a podle výsledku zvolit praktické řešení na cestě k naplnění politických cílů. To vyžaduje povznést se nad pocit osobní křivdy, byť by byla oprávněná, a umět dělat kompromisy. Ne vypudit ze svých řad každého úspěšného bývalého předsedu.

    Prezidentské volby proběhnou v nervózní atmosféře, kterou budou rozechvívat zprávy z domova i ze světa. Prohlubující se krize, to nejsou hry velkých čísel makroekonomů, to je reálná ztráta pracovních příležitostí pro mladé a rozpad sociálních jistot pro seniory, a to všech ideových vyznání. Česko je plné hospodářských problémů, o nichž nikdo nedokáže říci, jak hluboko ještě strhnou kvalitu života středních a nižších příjmových vrstev. V takové situaci by bylo nejhorší, kdyby nejvyšší politickou funkci ve státě obsadil člověk nepolitický, nebo ambiciózní politik, který nikdy nic pořádného pro tuto zemi neudělal. V době krize by naopak měl být mobilizován k práci každý, kdo něco umí.


    Z výsledku šetření CVVM z poloviny letošního roku vyplynulo, že dvoutřetinová většina (67 %) české veřejnosti hodnotí současnou ekonomickou situaci v zemi negativně, přičemž 23 % ji označilo za „velmi špatnou“ a 44 % za „špatnou“. Příznivé hodnocení současné ekonomické situace se vyskytlo u 6 % dotázaných, kteří ji vesměs charakterizovali jako „dobrou“, zatímco odpověď „velmi dobrá“ se vyskytovala jen zcela ojediněle.

    Miloš Zeman není dnes pouze politik stojící mimo parlamentní strany. Pro řadu voličů z pravice, středu i levice je především tím, kdo něco dokázal. V době Zemanova vládnutí se ekonomika zvedla. Který další z kandidátů velké osmičky se může pochlubit takovouto zmínkou v životopisu? I ti, kdo se v levicové části elektorátu na Zemana zlobí – třeba proto, že byl premiérem v době agrese NATO proti Jugoslávii, nebo že dnes dává možnost pravicovým médiím rozmělňovat jeho postoj k církevním restitucím – nakonec vždy dospějí k tomu, co se nazývá strategická volba: Raději Zeman než kdokoliv jiný z velké osmy.

    A je tu ještě jedna deviza: přestože snad každý má vůči Miloši Zemanovi nějakou výhradu, nikdo nemůže říci, že by se podílel na korupci. I proto asi vedení komunistické strany, která má nejdisciplinovanější voliče ze všech politických stran, mlčí, nestaví svého kandidáta a nechává volný průběh diskusi. Vedení sociální demokracie by se mělo pochlapit a po krajských a senátních volbách, ať již dopadnou sebelépe, své květnové rozhodnutí kandidovat Jiřího Dienstbiera přehodnotit. Nebo to za něj udělají členové a voliči sociální demokracie sami. Vedení ČSSD by už jednou mělo přispět k vítězství sobě blízkého kandidáta, ne se jen podílet na prohrách vlastních či dokonce nevlastních kandidátů.

    Odhodlání i očekávání středolevého elektorátu jsou zřejmá. Je ale otázka, zda se je podaří zpersonifikovat – což v daném případě znamená zorganizovat do jednotné prezidentské volby. Na dosavadní Zemanově předvolební kampani jsou nejpozoruhodnější kroky, které jsou projevem živelnosti. To, jak nové aktivity, noví lidé a nové myšlenky přicházejí z oblastí, které jsou za hranicemi dosahu jeho původních podporovatelů. Toto nabalování činorodých příznivců nelze zaznamenat u žádného jiného prezidentského kandidáta. Když bude tato tendence trvat, je Zemanovo vítězství v prezidentských volbách jisté.


    Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Literární noviny č. 2012/36

    články autora O autorovi
    Vytisknout Poslat e-mailem

    September 6, 2012 v 15.01
    Proč si Oskar Krejčí přeje výhru Miloše Zemana?
    Myslím, že proto, že si přeje další dominanci dvojice Klaus - Zeman. Zeman v prezidentském křesle pomůže Klausovi znovu se etablovat na politické scéně buď v čele ODS nebo jiného pravicově liberálního uskupení. Kdo si přeje ne pokračování, ale petrifikování současných poměrů, ten bude volit Zemana za prezidenta. Zeman je kandidátem Klause a ten ví, co dělá. Pokud chce sociální demokracie a nespokojení občané alternativu, je třeba pro ni něco udělat a ne šířit takovéto "rozbory".
    JJ
    September 7, 2012 v 16.37
    Ke Krejčímu...
    Možná stačilo uvést jen odkaz, ale když už je to tu celé, dovolil bych si vypíchnout dvě věty na adresu Jiřího Dienstbiera... "Proto to z venku vypadá, jako by někdo cíleně obětoval mladého politika, který mohl mít za pět deset let šanci. O jeho nezralosti svědčí, že si to sám není schopen uvědomit a s nadšením se žene k zatracení." Sám bych to asi nenaformuloval lépe.
    September 7, 2012 v 17.09
    Dienstbier je lepší než dva přestárlí dinosauři
    tedy Miloš Zeman a Václav Klaus, nechvalně známí koaliční smlouvou Ribentrop-Molotov na zabetonování korupčních a tunelovacích poměrů 90. let.

    Má Jiří Janeček lepší alternativu pro změnu současných poměrů?
    MT
    September 8, 2012 v 8.14

    Dienstbier je samozřejmě lepší než Klaus a Zeman.

    Proto ho také budu volit - tak dlouho, dokud ho budu smět volit jako alternativu.

    Důvod proč pražská salónní radikální a částečně liberální levice, která na DR dominuje, chce za každou cenu instalovat Fishera (pod kouřovou clonou podpory Fisherové a Dienstbiera) je mi vcelku už jasný.
    Vy ostatní si všimněte, že proti Fisherovi nepadne teď už zde snad jediné "křivé slůvko" ...

    Pro mě toto poznání znamená zásadní změnu ve volbě mých dalších politických postupů tam, kde působím a kde mohu něco ovlivnit ...

    September 10, 2012 v 13.43
    Dilema
    Nevím, koho pan Tejkl počítá do pražské salónní radikální a liberální levice, ale zajímalo by mě, jaký jasný důvod vidí k podpoře Fishera.

    Co se týče mně, tak pokud bych se ocitl před volbou Fisher nebo Zeman, tak bych s tím měl značný problém. Argumenty proti Zemanovi jsem už uvedl, především provázanost s Václavem Klausem, příliš velký narcismus, potřeba kompenzovat údajné příkoří ze strany sociální demokracie, pro by bylo, že by byl pravděpodobně více proevropský a vtipnější než Klaus. Plus Fishera je v tom, že je schopný úředník, proevropský, zatočil s neonacisty, mínus v přílišném napojení na finanční a bankovní lobby, spolupráce s lidmi typu Bartáka a Soukupa a velmi mě zarazil jeho výrok, jak by hnal Sobotku z Hradu, kdyby chtěl vládnout s komunisty (antikomunismus = pravicový populismus).

    Proto bych si raději vybíral mezi Dienstbierem, Fisherovou nebo i Franzem, protože u těchto kandidátů vidím šanci na změnu k lepšímu, u předchozích dvou jen minimální, téměř žádnou.
    September 10, 2012 v 14.59
    Franz na Hrad ?
    ...a nebyla by škoda setřít člověku jako je Franz pel osobitosti tím, že ho hodíte k semletí politickým mlýnům ? U hlavních kandidátů určitě hraje prim kampaň řízená agenturami za nemalé peníze. A volební inženýrství je chucpe, ale funguje.
    Takže ta nejspíš poradila Fischerovi (bývalému členu KSČ) aby si takhle udržel pravicové voliče, které asi nezíská ani kníže ani Přemysl S., protože ty levicové jsou pro něj hůře dostupní a přberersi je druhá strana..
    MT
    September 11, 2012 v 9.41

    "Proto bych si raději vybíral mezi Dienstbierem, Fisherovou nebo i Franzem, protože u těchto kandidátů vidím šanci na změnu k lepšímu, u předchozích dvou jen minimální, téměř žádnou."

    Politické postoje Franze jsou sice absurdní, ale budiž - také bych si raději vybíral mezi Dienstbierem a Fisherovou.

    Já bych vůbec mnoho věcí rád či raději ...

    Od lidí, jejichž nenávist vůči Zemanovi přesahuje určité hranice, jsem na levici očekával deklaraci neúčasti ve druhém kole, pokud by šlo o volbu mezi Zemanem a Fisherem ...

    Naznačované rozhodnutí volit za takových okolností Fishera jako zřejmě jakési "menší zlo" mě poněkud vykolejilo ...

    ... toť vše ...

    MP
    September 11, 2012 v 10.57
    Tři poznámky k diskusi
    a) Miloš Zeman možná zkorumpovatelný není, jeho nejbližší tým prokazatelně ano;
    b) Miloš Zeman není vhodná osobnost na prezidentskou funkci v parlamentním systému, de facto ze stejných důvodů jako Klaus: prezident musí být schopen vytvářet nezbytný koncensus, zatímco síla obou pánů je ve vyhraňování stanovisek a polarizaci. V tom by byla volba MZ prohra, nikoliv však jen pro levici. Ta prohraje prostě tehdy, když nedokáže prosadit svého kandidáta -- resp. když se ani nedokázala shodnout v širším spektru na takovém kandidátovi -- téměř, když čtu Otu, řekl bych, že už prohrála, když se její mluvčí chová takhle defenzivně.
    c) Inu, přímá volba prezidenta v politickém prostoru ovládaném partitokracií znameá vítězství razantního demagoga -- tudíž šanci pro MZ
    September 12, 2012 v 11.35
    Zeman a Klaus na věčné časy
    a nikdy jinak!

    Myslím, že Zeman bude útočit na soc.dem. více než nyní Klaus na ODS. Nečas píše omluvné dopisy, odsuzuje Pussy Riot a Dalajlámu a stejně mu to nebude nic platné. Brutálnější verzi očekávám ve vztahu k Sobotkovi, Zaorálkovi a Dienstbierovi (Hašek bude ušetřen)

    Komunisté postaví podobného kandidáta jako posledně Bobošíkovou a pak podpoří Zemana jako vždy předtím podpořili Klause.

    Můžeme se utěšovat s klasikem jen tím, že historie se opakuje, podruhé však jako fraška, aby se s námi loučila vesele. Tak se třeba aspoň zasmějeme.
    JJ
    September 12, 2012 v 21.58
    Panu Šimsovi
    ...pominu-li anarcho-bolševickou revoluci, tak žádnou jinou lepší alternativu než je volba Jiřího Dienstbiera v záloze nemám...
    Na druhou stranu si myslím, že Zeman (přestože v prvním kole pro něj určitě hlasovat nebudu...) není ďábel a pokud se stane prezidentem, tak podezřelého pana Weigla nahradí srovnatelně podezřelý pan Šlouf a vše bude maximálně stejně špatné jako nyní. Dík tomu, že Zeman je alespoň proklamativně levicový, tak aspoň nebude hlásat tak moc nahlas a naplno takové ty pravičácké pindy jako to dělá Klaus... Mimochdem, to že Zeman není opravdově levicový mi dost připomíná takové to skuhrání mladých Svobodných v Mladé Frontě, že u nás není žádná opravdová pravicová strana a nikdy nebyla žádná opravdová pravicová vláda...
    No a trocha těch útoků na Sobotku a spol. nemůže škodit... Aspoň se zocelí... A třeba se z nich stanou i "opravdoví levičáci" (kteří u nás, samozřejmě nikdy nebyli).
    MT
    September 16, 2012 v 10.53

    díky, pane Janečku - konečně střízlivý postoj k tématu ...

    těžko bych k tomu mohl něco dalšího dodat ...
    PL
    September 16, 2012 v 12.03
    pokusů nikdy dost?
    Já bych na rozdíl od pana Tejkla dodal, že nesdílim nadšení pana Janečka pro všelijaké experimentální smíchávání zásad a bezzásad... (s prominutím)
    A názor, že horší než s Klausem na Hradě už to být nemůže, ač v nadsázce zaznívá z klávesnic věrohodných, mi také nepřijde jako (neprůstřelný) argument ´PRO kteréhokoliv´ kandidáta..
    Děkuji<..
    JH
    September 21, 2012 v 0.43
    Zeman nepoškodil ČSSD
    Herec Luděk Sobota v 90. letech vystupoval v kampani na podporu ODS, zatímco v r. 2010 vystupoval v kampani na podporu SPOZ. Hokejista Jaromír Jágr v roce 2010 tvrdil, že bude volit pravicovou stranu, ale kdyby měl druhý hlas, rád by podpořil SPOZ. Stejné voličské chování a uvažování, po vzoru herce Soboty nebo hokejisty Jágra, jsem pozoroval u dalších významných osobností a spousty řadových občanů. Sám jsem do roku 2006 volil ODS, pak jsem se chtěl přesunout k TOP 09, ale po vzniku SPOZ jsem volil právě SPOZ. Po volbách 2010 jsem se zajímal o korelace voličů jednotlivých stran s jinými sociologickými faktory a ukázalo se, že typický volič SPOZ nekoresponduje s typickým voličem ČSSD víc než s pravicovými stranami.

    Z výše uvedeného vyplývá, že Miloš Zeman evidentně ubral hlasy stranám ODS a TOP 09, možná víc než levici. Nelze přijmout opakované lži, uvedené i v článku, že Miloš Zeman ubral hlasy a poškodil sociální demokracii. Právě těmito hloupými úvahami se ČSSD poškozuje sama, ačkoliv to svádí na Miloše Zemana.

    Není dominantní pravo-levý rozměr politického spektra, který se zdůrazňuje v článku. Za sebe mohu říct, že jsem volil SPOZ kvůli změně volebního systému, která byla vlajkovou lodí jejího programu. Dalším rozměrem je totiž kvalita politiků. Miloš Zeman je nejen sám kvalitní politik, ale především dlouhodobě (nikoliv až v kampani 2010) prosazuje takovou změnu volebního systému, která ke kvalitě zvolených politiků přispěje. Současný volební systém produkuje nekvalitní politiky, kteří ani neumí analyzovat výsledek voleb a voličské chování, jako to neumí ani autor článku. Považuji za nadbytečné se vyjadřovat k jeho dalším nesmyslům.
    PL
    September 21, 2012 v 17.41
    Nevím jestli i moje vyjádření k příspěvku pana Hyldebranta nebylo nadbytečné. Přesto souhlasím s názorem, že ČSSD si za své poškozování může nejvíce sama. Ovšem možná alespoň stejně tak to platí i pro všechny parlamentní strany. Možná je vůbec pěkné slovo:-)
    ON
    September 24, 2012 v 10.46
    Panu Hyldebrantovi
    Pan Hyldebrant tvrdí:
    1)„Sám jsem do roku 2006 volil ODS, pak jsem se chtěl přesunout k TOP 09, ale po vzniku SPOZ jsem volil právě SPOZ……
    2)Po volbách 2010 jsem se zajímal o korelace voličů jednotlivých stran s jinými sociologickými faktory a ukázalo se, že typický volič SPOZ nekoresponduje s typickým voličem ČSSD víc než s pravicovými stranami…….
    3)Z výše uvedeného vyplývá, že Miloš Zeman evidentně ubral hlasy stranám ODS a TOP 09, možná víc než levici……..“
    Takže:
    Ad1) Jak můžete, pane Hyldebrante, na základě vlastní omezené zkušenosti a jednání extrapolovat obecný trend?
    Ad2) Sleduji dlouhodobě demografické a politické profily voličů jednotlivých stran, včetně SPOZ a z nich jednoznačné vyplývá, že tyto strany oslovují velmi podobné voličské segmenty. Jejich voličský potenciál se zvyšuje s věkem a snižuje se vzděláním. Rozdíl je v tom, že SPOZ o něco více oslovuje lidi s dosaženým maturitním vzděláním, ČSSD oslovuje o něco více vyučené, ale také lidi s VŠ vzděláním. . Naproti tomu podíl voličů ODS a TOP 09 se snižuje se zvyšujícím se věkem a zvyšuje se vzděláním. To platí od roku 2010 dodnes.
    Ad 3) Z výše uvedeného vyplývá, že nemluvíte pravdu, a že z vás hovoří pouze velmi omezená zkušenost bývalého pravicového voliče.
    Závěr: Že lidé s vaším uvažováním se kloní k Miloši Zemanovi a SPOZ, přičemž to jsou ochotni legitimizovat jakýmsi lidově tvořivým fušováním do sociologie, mě vůbec nepřekvapuje. Fotbalu rozumí také každý.
    Ale ohledně poškozování ČSSD Milošem Zemanem. O tom, že Zeman cílevědomě usiluje poškodit ČSSD (od neúspěšné prezidentské volby) nemůže být pochyb a jen naivka či zaslepený zemanovec to nevidí. Zeman by v tom ovšem nebyl až tak úspěšný, kdyby sama ČSSD nedělala některé vážné chyby. ČSSD dnes hlavně ztrácí voliče na úkor KSČM a SPOZ, že nedokáže důsledně čelit korupci a to ani ve vlastních řadách. Hledají-li ovšem z korupce zklamaní voliči ČSSD záchranu v SPOZ a Zemanovi se Šloufem a Lukoilem za zády, tak jak to nazvat?
    JH
    September 24, 2012 v 22.19
    Volby 2010 (nikoliv dlouhodobý trend)
    Pane Novotný, jak můžete na základě vlastní omezené zkušenosti a extrapolovat obecný trend*? Jaktože mi vyčítáte Vaše vlastní chyby? Jste to Vy a vedení sociální demokracie, kteří opakovaně tvrdili, že Miloš Zeman ve volbách 2010 ubral hlasy a poškodil ČSSD. Jiří Dienstbier výslovně tvrdil, že Miloš Zeman ubral ČSSD 4% hlasů, což je naprostá lež. Jiří Paroubek dokonce tvrdil, že Miloš Zeman ubral ČSSD ještě více než 4% hlasů, protože se ČSSD nemohla zaměřit na středového voliče a musela svádět souboj na levici! Trapné. Neměli by raději hrát fotbal?

    Z volebního výsledku nelze určit sociologické a demografické faktory, protože volič nehází do volební urny tyto parametry, s jedinou výjimkou, a to je zeměpisná poloha, která lze určit s absolutní přesností na vzorku všech milionů oprávněných voličů, a to na všech územních úrovních - krajů, obcí až jednotlivých volebních obvodů. Korelace výsledků dvojic stran v jednotlivých volebních obvodech nevykazují žádnou zřetelnou úměru výsledků ČSSD a SPOZ oproti ostaním dvojicím relevantních (pravicových) stran se SPOZ.

    *Nezabýval jsem se obecným trendem, ale okamžikem voleb 2010. Popsal jsem bohaté zkušenosti a indicie, že ve volbách 2010 SPOZ neubrala víc hlasů ČSSD než pravicovým stranám. Vy se místo okamžiku voleb 2010 zabýváte dlouhodobým trendem z období „od roku 2010 dodnes“ (pro které ani nemůžete mít dostatečné podklady, natož výsledek voleb). I s bohatými zkušenostmi a indiciemi jsem formuloval mnohem slabší závěr nežli pánové Dienstbier a Paroubek.
    PL
    September 24, 2012 v 22.39
    panu Novotnému
    Lze to nazvat zhrzeným protestním hlasem. Není to nic neobvyklého, dokonce v zelenavých odstínech bychom rysy toho mohli úspěšně nacházeti např. u zdejšího nejmenovaného exstraníka (na mě teda tak vydavatel působí, to se nezlobte) a u mnohých jiných jinde.
    ---
    Pane Novotný, právě jste se mírně přiblížil Zemanově stylu (jak ho vystihla Dagmar Harmancová) a každý kandidát jménem Fischer by jistě potvrdil, že takto se potenciální voliči nezískávají.. ;-)
    + Další komentáře