„Televizní diskuse jsou zdarma,“ řekl před časem časopisu Týden Miloš Zeman. Kromě televizních debat pak chtěl do domácností v rámci kampaně rozeslat svůj životopis. A protože letáček do jedné domácnosti podle něj stojí dvacet haléřů a domácností jsou asi tři miliony, tak minimální náklady na jeho prezidentskou kampaň měly být šest set tisíc. „Neříkám, že nebudou jiné,“ doplnil také, „ale v každém případě nemůžete očekávat, že se svými třemi až čtyřmi bradami budu oblepovat každou zatáčku na silnici svým billboardem.“

Možná nedojde na každou zatáčku. Ale kdo jel o víkendu po dálnici D1, mohl vidět billboardy se Zemanem samotným. A podél cesty visely i desítky poutačů s apelem na občany, aby podepisovali petici na podporu jeho prezidentské nominace. Dojem, že potřebných padesát tisíc podpisů potřebných k nominaci nemá, potrhoval počet těchto poutačů. Sám Zeman ovšem říká, že podpisy již má a na prezidenta kandidovat bude.

Pokud jde o náklady kampaně, možná budou pravdě blíže Zemanova slova pro květnovou Mladou frontu DNES: „Já se domnívám, že moje kampaň bude stát něco mezi 2 a 3 miliony.“ Anebo pro jedno z jarních vydání Blesku: „Nebudu mít žádné námitky proti tomu, když kampaň bude limitována částkou pěti milionů.“ Zda to bude moci být pravda, to uvidíme podle počtu Zemanových poutačů, které budou kolem silnic viset ještě po prázdninách.

Od Zemana můžeme slýchat i další věty. „Mně přece nebude nikdo předepisovat,“ říkal nedávno v České televizi, „jaké sako si mám obléknout a jakou si k němu vzít kravatu.“ Jenže zrovna minulý týden jsme v Respektu v článku Ivany Svobodové mohli o setkání s Milošem Zemanem číst: „Důstojnosti mu dodává kromě vysoké postavy a rozvážné chůze především elegantní tmavý oblek a běloskvoucí košile s perfektně uvázaným uzlem kravaty.“ A Zeman sám pak vysvětluje: „Tohle oblečení není moje, jde o sponzorskou zápůjčku, oblékli mě do něj naši imagemakeři.“ Možná ho zrovna potřebovali fotit na billboardy, které nebudou v každé zatáčce, ale jen v těch vybraných.

V rozhovoru, který vyšel ve východočeských mutacích Deníku, pak před necelým měsícem Zeman řekl: „Zavázal jsem se, že v prezidentské kampani, pokud se jí zúčastním, nikdy nebudu kritizovat své protikandidáty.“ Zároveň ale o sociální demokracii hovoří jako o straně, v níž po jeho odchodu „převládli slabí politici“, přičemž se domnívá, „že tato tendence dosud pokračuje“. Je podle Zemana Jiří Dienstbier politik slabý nebo silný? Zemanovými slovy je v každém případě místopředsedou strany, ve které převažují politici slabí.

Silným politikem i osobností v Zemanových očích ovšem zůstává Václav Klaus. „Vážím si podpory výrazných osobností a prezident Klaus bezesporu takovou je,“ říká Zeman o člověku, se kterým na společné scéně české politiky prožil nejlepší léta své politické kariéry. Společně si užili léta opoziční smlouvy. Zeman Klausovi pomohl k jeho druhému zvolení.

A mýlil by se ten, kdo by si myslel, že po zvolení prezidentem by Zeman zvrátil Klausova politická rozhodnutí z kraje devadesátých let. Tehdy je sice správně kritizoval. Ale od té doby se stalo mnohé a k devadesátým letům se Zeman v dnešních rozhovorech vůbec nevrací. Zvrátit privatizaci bank nebo rušení dolů by navíc šlo velmi obtížně i s programem radikálně levicovým. Tedy takovým, kterému se slova a činy Miloše Zemana neblíží ani jen zdálky.

Spojenectví začínající opoziční smlouvou, pokračující sháněním hlasů pro druhou volbu Václava Klause prezidentem a končící zatím Klausovou podporou Zemanovy kandidatury na Hrad lze shrnout do věty: Kdo volí Zemana, volí Klause. Volí pokračování devadesátých let v české politice. Volí ješitnost silné osobnosti, kterými přeci jsou jen pánové Klaus a Zeman, protože to tak možná bylo před patnácti lety. Volí líbivou představu o letech ekonomické transformace, i když jemu samému anebo jí samé ony roky vlastně nic hezkého nepřinesly.