Dívali jsme se s dcerou na filmové zpracování Tolkienova Hobita. Usoudil jsem, že tenhle pohádkový příběh dívenku v těsně předškolním věku už může zaujmout. A nespletl jsem se, svět elfů, trpaslíků, hobitů, čarodějů, draků a skřetů ji opravdu upoutal. Byl jsem rád, že se touto formou poprvé setkala s dílem jednoho z mých oblíbených autorů a můžeme ten podivuhodný svět, pro mě dost důležitý, sdílet spolu.

Ze všech národů Tolkienovy Středozemě moji dceru napoprvé nejvíc upoutali nesmrtelní elfové, krásní, rychlí, dlouhovlasí, tajemní a elegantní. A z nich opět nejvíc jedna postava, neohrožená elfská velitelka stráží z lesního království jménem Tauriel. Bylo hned jasné, na koho si Violka bude hrát. Na mě zbyly elfské a další postavy mužského pohlaví, jichž je ve filmu naprostá většina.

Protože je moje dcera zvídavé dítě, zaujalo ji, že zrovna její oblíbená Tauriel v předloze filmu, knížce pana profesora Tolkiena (kterou jsme také začali číst), není. Naštěstí je přece jen malá na to, aby se začala ptát, proč vlastně. Já jsem si ale přitom s překvapením uvědomil, že v Hobitovi nejenže není Tauriel, ale není tam vůbec žádná ženská postava. Všichni hybatelé děje — čaroděj Gandalf, hobit Bilbo Pytlík, skupina trpaslíků vedených Thorinem Pavézou, lidé, elfové, drak a skřeti, další všelijaké bytosti — jsou rodu mužského.

Strážkyně rodinného krbu, mocné ochránkyně před zlem

Jak to, že mi to nikdy nepřišlo divné? Je to přece jen dost neobvyklé na pohádkový příběh. Vzpomněl jsem si, jak mě při prvním shlédnutí Hobita postava Tauriel rozladila. Jako mnozí další tolkienovští fanoušci jsem těžce nesl, že scénáristé, přesněji řečeno scénáristky (vedle režiséra Petera Jacksona vytvořily scénář k tolkienovským filmům Fran Walshová a Philippa Boyensová) svévolně zařadily do filmu novou postavu a tím se zpronevěřily kanonickému dílu, se kterým pracovaly.

Tauriel není jediná postava, která se v knižní předloze neobjevuje. Tvůrci Hobita si při náročném úkolu vytváření filmové trilogie z jediné nerozsáhlé knížky vypomohli tím, že do děje uvedli postavy, které se nevyskytují v knižní předloze, ale jen v Pánovi prstenů, Tolkienově nejslavnějším a nejepičtějším díle, které vzniklo řadu let po mnohem útlejším, spíš zábavně pohádkovém Hobitovi a i dějově po něm následuje. I v Hobitovi se tak objevují kdysi nejmocnější z čarodějů, Saruman, i moudrý a mocný elf Elrond. A samozřejmě paní Galadriel.

Ani v Pánovi prstenů není výrazných ženských postav nijak mnoho, elfská královna z Lothlórienu, vládnoucí mimořádnou moudrostí a mocí, mezi nimi však jednoznačně vyniká. Její moc, stručně řečeno, spočívá v odvracení zla a posilování dobra. Nečetné ženské postavy v Pánovi prstenů — s jedinou výjimkou — setrvávají na jednom místě, tak jako paní Galadriel v čarovném Lórienu. Na cestu se vydávají a děj posunují dopředu jen muži.

I v případě Pána prstenů musel scénáristický tým tento poněkud stereotypní model narušit, a i v tomto případě změna oproti knize vyvolala určitý odpor. V knižním Pánovi prstenů zachrání prchajícího a zraněného Froda před prstenovými přízraky mocný elf Glorfindel, ve filmu převzala tuto roli Arwen, Elrondova dcera, která se rozhodla spojit svůj život s člověkem, následníkem trůnu Aragornem, a vzdát se tak nesmrtelnosti vlastní elfům.

Pokud by Arwen jaksi jako náhradnice neprovedla tuto důležitou akci, zůstala by její úloha v celém příběhu čistě pasivní. Řekla by Aragornovi své osudové ano, neodešla se zbytkem svého lidu na Západ, ale zůstala ve Středozemi jako moudrá a laskavá lidská královna. Do dobrodružného děje okolo společenstva prstenu směřujícího do země Mordor, k plamenům Hory osudu, by přímo nijak nezasáhla. To zůstalo vyhrazeno mužským hrdinům.

Já ale nejsem muž! Éowyn a její cesta za válečnou slávou a zase zpět