„Jak mám přesvědčit lidi, které neznám, že nepřítel, na kterého nevěří, je přichází všechny zabít?“

„Lidská mysl není na tak velké problémy stavěná, Jone“.

Ne, smrtící hrozba o níž Tyrion Lannister a Jon Snow v třetím díle nejnovější série Hry o trůny hovoří, není katastrofické oteplení celé planety — ba naopak. Na mytický kontinent Západozemí totiž přichází kriticky krutá a dlouhá zima a k olbřímí ledové zdi, která odděluje říši lidí od nevyzpytatelného a nebezpečného severu, se pod vedením Nočního krále pomalu ale jistě blíží nezměrná armáda „bílých chodců“ — oživlých mrtvol — s cílem zahubit vše živé.

Potíž spočívá v tom, že na existenci chodících mrtvol takřka nikdo nevěří — kdo by se divil — a že západozemská společnost je již po několik let ponořena do vražedné občanské války, takže na smrt znepřátelené frakce, vyčerpané nasazením v eskalující mocenské konfrontaci, nemají na nějaké existenční problémy přesahující horizont nejbližších událostí — natožpak na společný postup proti nepříteli — ani pomyšlení.

Zdá-li se vám to povědomé, nejste sami. A nic nezáleží na tom, zda to tak tvůrci popkulturního hitu zamýšleli. Pokud ne, tím lépe — znamenalo by to, že se jim navzdory žánru podařilo zachytit něco podstatného o našem vlastním světě, něco, v čem se lidé poznávají.

Hráč, který nechce trůn a nehraje podle pravidel

Hra o trůny byla kritiky i fanoušky oceňována pro své bezohledně realistické vykreslení bezskrupulózního boje o moc, ne nepodobné žánrově odlišnému, ale tematicky spřízněnému Domku z karet.

Má rovněž element dobrých dystopií. Občanská válka o následnictví na železném trůně, který symbolizuje vládu nad celým kontinentem, pustoší kompletní sociální strukturu západozemské civilizace. Rodiny jsou vyvražďovány, vesnice páleny, tisícileté náboženské instituce i tradiční spojenectví ze dne na den zanikají. Šlechetní hrdinové tragicky hynou, pomstychtiví psychopati triumfují a chápou se vlády, šíří se pološílená apokalyptická proroctví i sektářské orientální kulty. Tušení zániku je neodbytné — zdá se, že kdokoliv by ve hře nakonec zvítězil, stane se pánem doutnajících trosek.

A zatímco sedm království Západozemí hoří, od severu přichází zima. V Bílých chodcích vstupuje do“hry“ něco jiného (ne bez důvodu se jim „jiní“ přezdívá) — hráč, který nestojí o trůn a nehraje podle pravidel. Jejich jednání sleduje jedinou, perverzní logiku totálního nepřátelství k čemukoli živému. Jejich jediným cílem je obestřít celý svět mrazivou nehybností absolutního chladu.