Moje nejmladší dcera Nina dostala k narozeninám knížku Ivany Kocmanové a Márii Nerádové Nina chce být rocková zpěvačka. Je to jednoduchý, ale zato bohatě ilustrovaný příběh o holčičce, která prochází nejrůznějšími místy a situacemi a potkává se s lidmi ve všech možných rolích-povoláních. Knížka slouží jako malá encyklopedie profesí pro předškoláky a malé školáky.

S podobnými „vysvětlujícími“ knížkami se v posledních letech roztrhl pytel, tato mě však vysloveně potěšila, a to hned dvakrát. Jednak tím, že v ní vystupuje holčička Nina, navíc podobná té naší, jednak má knížka moc pěkný úvod. Na první stránce se píše, že až Nina vyroste, může být čímkoli. Popelářkou, kouzelnicí, kapitánkou lodi, polární badatelkou, veterinářkou, parašutistkou nebo potápěčkou. Taková otevřenost není u dětských knih ještě zdaleka obvyklá, přestože žijeme v jednadvacátém století.

Americká socioložka Janice McCabeová z Floridské univerzity provedla v roce 2011 studii, ve které se zabývala postavami z dětských knížek. Se svými kolegyněmi analyzovala úctyhodných šest tisíc dětských knih, vydaných v průběhu dvacátého století. Její tým zjistil, že zdánlivě pestrý svět literárních postav není fantazijně bezbřehý, jak bychom předpokládali, ale že v něm najdeme stejná omezení a škatulky jako v reálném světě.

Literární charaktery jsou zastoupeny genderově značně disproporčně. Sedmapadesát procent knížek má hlavní postavu mužského rodu, zatímco ženského rodu jen jednatřicet procent. Název knihy obsahuje mužské jméno dvakrát častěji než ženské. Nejmarkantnější jsou tyto rozdíly u knížek o zvířátkách — zvířecí hrdinové se v nich vyskytují zhruba třikrát častěji než hrdinky.

Dalo by se nad tím mávnout rukou. Vždyť jsou to jen pohádky, v knížkách je všechno „jenom jako“. Jak ale McCabeová dále vysvětluje, dětští čtenáři si mohou z četby zobecnit poznatek, že ženské postavy v knihách nevystupují proto, že nejsou důležité ani zajímavé. A to může vést u holčiček k pocitu, že ony samy jsou méně důležité než chlapci, a naopak. To je ještě znásobeno faktem, že dívky příliš nevystupují ani jako hrdinky videoher, komiksů, a dokonce jsou méně přítomné i v omalovánkových sešitech.

Zastoupení obou pohlaví v dětské literatuře se samozřejmě proměňovalo s dobou. Jak ale vědkyně z Floridy dále zjistily, genderová rovnost překvapivě nesílila přímo úměrně tomu, jak postupoval čas. Okolo poloviny století, v letech 1930 až 1969, panovala nerovnováha mnohem větší než v prvních třech dekádách a slábla opět od sedmdesátých let výše.

To lze dát do souvislostí s aktivitou a viditelností ženského hnutí ve společnosti. Úplnou rovnost ale nepřinesl ani příchod jednadvacátého století. Ačkoli u lidských postav již vydané knihy zastupují ženský a mužský svět téměř vyváženě, u zvířecích poměr stále zůstává na hodnotě 2:1 v neprospěch ženských hrdinek.

Čeští knižní hrdinové

Všechna dosud uvedená data se ovšem týkala angloamerické literatury. Liší se ale zámořské trendy od těch našich? V českých poměrech zatím nikdo podobně rozsáhlou rešerši nepodnikl, takže můžeme jen hádat. Menší výzkumy ale ukazují, že naše a americká literatura od sebe nebudou příliš daleko.