Barbados: odluka „Malé Anglie“ od britské koruny není beze stínů
Markéta JakešováKaribský ostrovní stát byl první britskou zámořskou državou — proto se mu přezdívá Little England. Samostatný byl už od 60. let, nyní se i formálně odpoutal od monarchie. Krok, jejž mnozí vítají jako dekolonizační gesto, není bez rozporů.
Před týdnem, 30. listopadu roku 2021 Barbados, karibský ostrovní stát čítající něco přes čtvrt milionu obyvatel, oficiálně přestal být jedním z Commonwealth realms. To znamená, že se stal parlamentní republikou a již nadále neuznává britskou královnu za hlavu státu.
Není to však tak, že by teprve teď získal samostatnost. Tu má už pětapadesát let, ale dosud fungoval podobně jako například Kanada nebo Tuvalu, tedy s premiérem nebo premiérkou jako faktickou hlavou státu, ale oficiálně jako součást monarchie pod britskou královnou.
Ceremonie, při níž změna na Barbadosu proběhla, vypadala velmi idylicky. Byl pozván princ Charles a zazpívala Rihanna, pravděpodobně nejslavnější člověk pocházející z Barbadosu. Rihanna byla prohlášena národní hrdinkou, Charles se ve svém projevu zmínil o hrůzách otroctví a královna Alžběta poslala pozdravy a přání všeho dobrého. A vskutku, oddělení od královnina impéria proběhlo hladce a přátelsky, a jak se vyjádřila tehdejší barbadoská vicepremiérka a současná premiérka již v roce 2007, jde o správné gesto ve správnou dobu.
Přestože královna má ve státech Commonwealth realm v podstatě jen ceremoniální funkci, jeho existence poukazuje na historii britského impéria. Po vyhlášení nezávislosti Barbadosu v roce 1966 tak představuje oddělení od Commonwealth realms poslední emancipační krok bývalé kolonie.
Jde o symbolickou, ale významnou změnu: Barbados je po devětadvaceti letech — v roce 1992 se takto plně osamostatnil Mauritius — prvním státem, který se od britské královny odpojil. A je dosti možné, že budou následovat další země, zvlášť s očekávaným nástupem Charlese na britský trůn. Zatímco Alžběta je totiž mezinárodně poměrně populární, sama britská královská rodina, a zejména pak následník trůnu princ Charles, popularitu ztrácejí.
Blížící se konec Alžbětiny vlády je tedy pravděpodobně jedním z důvodů změny. Dalším je takzvaný „skandál Windrush“, během něhož došlo v roce 2018 na území Spojeného království k nelegálnímu zadržení a deportaci britských občanů, které spojoval karibský původ.
Určitou roli jistě sehrály i medializované případy rasově motivovaného policejního násilí ve Spojených státech v posledních letech a nejistá ekonomická situace země: ekonomika Barbadosu silně závisí na cestovním ruchu, a tak na zemi tvrdě dopadla probíhající pandemie. Země se tedy snaží najít novou cestu k prosperitě.
Barbados i nadále zůstává součástí takzvaného Commonwealth of Nations, což je volné uskupení států, většinou historicky spjatých s Velkou Británií, jež si klade za cíl prosazovat demokratické principy a lidská práva. Je tedy zřejmé, že nová republika, kdysi první zámořská britská kolonie, roztomile nazývaná „Little England“, Malá Anglie, nemá v úmyslu přerušovat vazby se Spojeným královstvím.
Dekoloniální hlasy změnu v Barbadosu vítají a poukazují také na skutečnost, že v historii se jednou stalo, že Spojené království zasáhlo do suverenity státu: v roce 1975 John Kerr, generální guvernér Austrálie a zástupce britské královny, odvolal premiéra Gougha Whitlama, který byl, zjednodušeně řečeno, příliš levicový. Guvernér má takovouto pravomoc, ale mimo uvedený případ platilo a platí, že ji nevyužívá. To je i případ Barbadosu, kde se ostatně první prezidentkou stala Sandra Masonová, jeho bývalá generální guvernérka, a faktickou hlavou státu zůstává jako doposud premiérka Mia Mottleyová.
Navzdory víceméně přátelské odluce Barbadosu od britské koruny se nad událostí vznáší několik stínů. Je otázkou, jak dalece obyvatelé Barbadosu vůbec o odluku stáli, protože průzkum z roku 2015 naznačoval, že většina jeho obyvatel je spíše pro zachování monarchie, a vláda čelí kritice, že nezorganizovala referendum, které bylo původně v plánu na rok 2008, ale zřejmě převážně z finančních důvodů se nikdy neuskutečnilo.
Ústavní změna je tudíž některými kritiky vnímána jako příliš rychlá, nepromyšlená a provedena za cílem odvedení pozornosti od problémů, s nimiž se země zejména v důsledku covidu potýká. Na druhou stranu byly — údajně jako protiepidemiologické opatření — zakázány demonstrace proti Charlesově účasti na ceremonii.
Dává smysl, že některým lidem ležela přítomnost zástupce královské rodiny v žaludku. Slova účasti a podpory jsou milá, ale mnozí volají po reparacích jako kompenzaci za staletí brutálního otrokářského režimu.
