Není pochyb o tom: Churchill choval vůči obyvatelům britských kolonií velmi nadřazený vztah, který skutečně hraničil až s vyloženým rasismem. A souhlasí i to, že v případě hladomoru v Bengálsku sehrál Churchill svým postojem krajně pochybnou roli. Ale to je zároveň asi tak všechno, co by v daném článku bylo možno označit za pravdivé.

Začneme od konce: jak mohl Churchill nařídit nasazení herbicidu Agent Orange v Keni roku 1952, když ho jako první nasadili Američané ve Vietnamu až v roce 1965? - A to ani Američané nevěděli nic o jeho toxickém působení na lidské zdraví; proto bylo tímto jedem zasaženo i mnoho samotných Američanů.

Tvrzení, že "po skončení britské koloniální správy už v Indii žádné hladomory nebyly" postrádá smyslu; ten hladomor o který se tady jedná byl v prvé řadě hladomorem v Bengálsku; způsobený především obsazením Barmy (ze které předtím Bengálsko získávalo největší množství potravin) japonskými vojsky. V důsledku válečných operací došlo tedy nejen ke ztrátě dosavadních zdrojů potravin, ale zároveň i k masové migraci bengálského obyvatelstva - se všemi důsledky, akutním nedostatkem potravin, ale i epidemiemi. Odhaduje se, že jenom tyto události zapříčinily jeden milión z celkového počtu obětí.

Není v žádném případě pravdou, že by se anglická koloniální správa nesnažila daný problém řešit. Především místní britský vicekrál Wavell - bezprostředně znalý situace - se zoufale snažil u britské vlády získat dodávky obilí.

Faktem je: Churchill sám problém hladomoru v Bengálsku považoval za pouze sekundární, ve srovnání s problémy války. Ale stejně tak faktem je: nejde ani tak o to že by Churchill (či britská vláda) nebyl ochoten ty potraviny dodat; ale tady opravdu bylo dilema transportu. Jednou větou: otázkou bylo, zda poskytnout nákladní lodní prostor pro dodávky obilí do Indie - anebo ale pro invazi do Normandie. A Churchill se jednoznačně rozhodl pro invazi. Navíc se opravdu dlouho domníval, že se jedná spíše jenom o lokální problém, a o neschopnost místních úřadů ho vyřešit.

A do určité míry neměl tak docela nepravdu: jak řečeno problém byl především s transportem - ale nejenom lodním, ale stejně tak s indickými železnicemi. V důsledku kolapsu indických železnic (kromě jiného v důsledku povodní) by tak jako tak bylo velmi problematické to obilí dostávat z přístavů až do Bengálska.

Sečteno a podtrženo: jak řečeno Churchillovo vystupování v dané kauze bylo skutečně krajně problematické, a neslo i určité znaky cynismu.

Nicméně tento článek snažící se sugerovat že se Churchill snad dokonce záměrně snažil hladomorem zničit a zlomit indické a bengálské obyvatelstvo, tak jako to učinil Stalin - tak tento článek je naprosto tendenční a zcela evidentně ideologicky zaujatý.

P.S. Seriózní studii (doktorskou práci) na dané téma je možno si (v němčině) přečíst zde: https://kups.ub.uni-koeln.de/1342/1/Doktorarbeit_Kleibrink_Internet_Uni_Koeln.pdf

Copak Koněvovy... Měli bychom se konečně vážně začít zabývat i otázkou, zda zločiny Winstona Churchilla násobně nepřevyšují i ty Hitlerovy. Byl by to alespoň takový malý krok ke správnějšímu pojetí výuky dějepisu, pojetí výuky, které konečně žáky nutí o problému více přemýšlet a ne jen tupě memorovat naučená data.

S povahou a vyzněním článku Tomáše Tožičky souhlasit nemohu. Než jsem se však začal zabývat nějakým případným komentářem, pan Poláček již velmi přesvědčivě, a přitom k Churchillovi oprávněně kriticky, odpověděl.

Snad bych tedy uvedl pouze, že naučit se zamezit hladomorům, podobně jako třeba epidemiím, požárům a nakonec i válkám a hospodářským krizím se lidé učili (a dosud učí) již hodně dlouho. Myslím, že Gándhí ne bez důvodu dával do souvislosti hlad a železnici. Prostě najednou bylo možné obilí odvézt někam, kde lidé měli víc peněz. Nebo by se dalo zmínit, jak mnoho nešťastníků zemřelo, vlastně zbytečně, již po osvobození koncentráků, proto, že zkušenosti s výživou hladem těžce strádajících vymizely. Nechci samozřejmě popírat, že anglický despekt k Irům, či Bengálcům nějakou roli při nástupu tragédie nesehrál.

Ještě bych se mohl vyjádřit k tématu pražských soch W. Churchilla.

Na obrázku výše není kopie sochy Ivora Jonese (stojící s jinými kousíček od budovy parlamentu v Londýně), jak by se z titulku mohlo zdát. Je to busta z malebného zákoutí kousíček od britské ambasády v Thunovském paláci. V roce 1990 v Praze socha Churchilla (stejně jako F. D. Roosevelta a ovšem už i Stalina chyběla). Její odhalení na uvedeném místě nebylo právě zdařilým počinem, a to nejen pro možné podezření z podlézavosti, ale také pro svou formu a místo (v barokním jádru pražského podhradí). Nicméně stalo se (umisťovat správně sochy jsme zapomněli) a může to tak zůstat.

Druhá Churchillova socha na Žižkově je poměrně monumentální. Míří účelově, a proti pravidlům, k budově býv. Penzijního ústavu (poté ÚRO). Někomu se líbilo, že "jde na odbory" (coby překážku naší světlé kapitalistické budoucnosti). Pro Žižkov to byla příležitost se ukázat (a snad i vyvážit oblíbenou sochu K. Havlíčka Borovského (která byla rovněž kdysi znovu odlita, pro Kutnou Horu a dokonce i pro Čechy v USA).

Charakteristické pro naše 90. léta je, že F. D. Roosevelt sochu neobdržel. Jeho vstřícnost ke Stalinovi na něm u nás ulpěla na trvalo. A ještě k tomu chtěl (poněkud) „znovu rozdat karty“.

Ještě pár vět k vysvětlujícím tabulkám. Možná, že (dnes) mají určité opodstatnění, ale přesto říkám, že bychom neměli neznalým historie (v době internetu) bránit v pohoršení. Nemusím mít vysvětlující tabulku ani u hebrejského nápisu nad Ukřižovaným na Karlově Mostě, ani se týkající Z. Nejedlého v Betlémské kapli, ani u sochy maršála Koněva. Snad nejvhodnější je informace doprovázející v rámci skutečně informativního (nebronzového) textu, třeba v Zákolanech monumentální zpodobení A. Zápotockého.

Souhlasím s Horatiem (podoba našich jmen čistě náhodná): (Exegi) monument(um) aere perennius, regalique situ pyramid(um) altius... Také s Puškinovým veršem o bronzech "mnogopudych“. (Už hodně let, od gymnázia.) Přece však mám sochy rád. I ten Churchill je mi na svém náměstí milejší než nová trapná výstavba pokračující podél Italské. (Ale to jen pro znalce a milovníky Prahy. A Žižkova zvlášť.)

https://en.wikipedia.org/wiki/Agent_Orange

Wikipedie uvádí, s odkazy na zdroje, že Agent Orange vyvinuli Američané ve spolupráci s Brity. Britové provedli začátkem padesátých let v Keni polní testy herbicidu v tropických podmínkách, a pak během Malajské krize použila Británie jako první stát na světě herbicidy vojensky, a to jak k ničení lesů, ve kterých se skrývali nepřátelští bojovníci, tak k ničení polí s cílem vyvolat hladomor.

Oproti tomu článek o Holodomoru, na který Tomáš Tožička odkazuje, ale Josef Poláček se ho zjevně neobtěžoval číst, říká, že ukrajinský hladomor sice považuje za genocidu patnáct států, ovšem v akademické sféře se stále o tom, zda Stalin skutečně nechal hladomor na Ukrajině vyvolat úmyslně, vedou spory. Stojí v tom článku to, co tu Tomáš Tožička píše, že hladomor byl tehdy v celém Sovětském svazu.

Chtěl jsem vlastně výše rovněž zmínit, že (ani) pomník maršála Koněva mi nevadí. Koněvovu ulici bych však přejmenoval na Žižkovskou.

A ještě. Churchill zastával vysoké postavení již za 1. světové války, ale nebyl úspěšný. O tom, jak malou cenu měl lidský život v těchto pro něho formativních letech, svědčí případy, kdy speciálně britští velitelé hnali vojáky nejbezohledněji na zteč proti zákopům, takže ztratili své muže až do posledního...

A oprava. Za jasného denního světla je mi jasné, že verše o kašlání na bronzu tuny, na mramorový hnus patří Majakovskému, zatímco Puškin psal ve svém Měděném jezdci (což mě spletlo) poněkud jinak.

Pane Macháčku, tady se v prvé řadě jednalo o Churchilla; nebyl tedy důvod abych se zabýval i hladomorem ukrajinským. Ale když Vám na tom už tak záleží, pak budiž:

Je samozřejmě sotva pravděpodobné, že by Stalin záměrně na Ukrajině vyvolal hladomor jako takový. Tedy že by vydal přímý rozkaz: "Zdecimujte ukrajinské obyvatelstvo hladomorem!"

Stalin "pouze" vydal rozkaz: "Zlikvidujte ukrajinské kulaky!" Prostředkem k tomu bylo drastické zvýšení povinných odvodů potravin pro soukromě hospodařícími rolníky. Tedy "kulaky". Tyto iracionálně vysoké kvóty samozřejmě reálně nebylo možno splnit. Následně pak Stalin na Ukrajinu poslal komanda NKVD, která soukromým zemědělcům násilně brala prakticky všechny potraviny, které u nich našla. Výsledek byl pak nevyhnutelný: drastický hladomor na Ukrajině, když pak hladověli nejenom ti kulaci, nýbrž v důsledku toho že oni neměli ani obilí na osev nové úrody, pak hladověla celá Ukrajina. Výsledek? - Téměř čtyři milióny mrtvých.

Mimochodem: to obilí které sovětské státní orgány doslova uloupili těmto "kulakům" - tak ty Sovětský svaz prodal na mezinárodních trzích. Zatímco doma umíraly milióny podvyživených...

Jen drobný dodatek:

Hladomor tehdy nebyl jen na Ukrajině, ale i v jiných oblastech Sovětského svazu. Ukrajina s přilehlými oblastmi ovšem představovala epicentrum a katastrofické dopady zde byly nejděsivější. Ruští autoři začali po vypuknutí konfliktu zdůrazňovat onen širší geografický záběr hladomoru a ukrajinské nacionalistické dějepisectví (tedy nacionalistická část ukrajinské historiografie) se toho chytlo tím nejhorším možným způsobem a začalo dokazovat nacionální výlučnost hladomoru.
v roce 1932-33. Stačilo ukázat na oblast kolem Krasnodarsku a kus povolží, aby došlo ke zpochybnění - a odtud byl jen kousek ke zpochybnění toho jinak docela jasného a doloženého -- totiž, že za řečený hladomor nenese plnou vinu stalinistická politika.

Tomáš Tožička prostě zase jednou zapomíná, že z oprávněné kritiky zločinů západního imperialismu nemůže a nesmí vyplývat relativizace jiných zločinů (v tomto případě navíc jen zločinů jiné varianty téhož západního imperialismu).

Jistě, pane Profante; kulaci nebyli pouze na Ukrajině; takže to stalinské "rozkulačování" postihlo i jiné regiony.

Specifikum Ukrajiny záleželo v tom, že Stalin cítil potřebu ji plně podrobit své moci (a připomeňme si, že Ukrajina dokonce i po celé trvání Sovětského svazu byla formálně samostatným státem!); a proto právě především Ukrajinu vystavil plné cílené síle svých represí. A to se netýkalo zdaleka jenom kulaků, ale například i ukrajinských intelektuálů.

Nejde mi o to, diskutovat nuance a lokální důvody stalinského teroru, jakožto problémy dějin Ukrajiny.
Upozorňuji jen na to, jak vznikla ona diskuse o ukrajinském hladomoru, kterou odráží i onen článek na anglické wikině, a proč je nutné vědět o její genealogii.

Přece jen, co se té inteligence týče -- to máte těžké, ruská, židovská, polská a ukrajinská inteligence, každá z nich překážela nějakému pojetí Ukrajiny. A každou občas vyvražďovali (jen tu židovskou v zásadě setrvale)

Ještě k otázce prvního použití Agent Orange:

The use of Agent Orange in Viet Nam during the 1960s and 1970s is a notorious example of widespread and purposeful environmental damage that has subsequently impacted the health of troops and civilians. Less well known is the role that the UK played in developing Agent Orange based herbicides, which included deploying them in Malaysia in the 1950s. Andy Garrity investigates.

https://www.toxicremnantsofwar.info/uk-agent-orange-malaysia/

Michael Romancov v Deníku N slavně zvítězil nad Tomášem Tožičkou:
https://denikn.cz/187563/jakou-potiz-predstavuje-konevuv-pomnik-a-proc-je-srovnani-s-churchillem-velky-omyl/?cst=6fd8ca95dbd8eda189d904c86c2588d2c8760bdc

Winston Churchill nastolením fašistického režimu v Řecku zachránil demokracii před pouličními bandami gangsterů, jako byla rodina Elefteriadu. Dokonalou demokratičnost Churchillova konání dokazuje, že je obhájil před britským parlamentem.

Naštěstí se dají v kyberprostoru najít i rozumnější hlasy, třeba tento:
http://casopisargument.cz/2019/09/02/s-konevem-bez-koneva-polarizace-v-cesku-uz-zatmiva-rozum-kdekomu/

No a některé autory si člověk prostě zařadí mezi hovězí dobytek... Díkybohu nikdo nikoho nenutí jejich hovadiny číst.

Pokud pominu, že jsem na jedné demonstraci dostal pěstí od nácka Kopala, tak nejblíž inzultaci ve veřejném prostoru jsem byl, když jsem si dovolil vyjádřit určité výhrady u tehdy zrůžovělého tanku.

Za Koněva se fyzicky nasazovat nehodlám, ale myslím, že Praha by měla jeho sochu "unést". Je trochu hloupé, když skoro 30 let po změně režimu někdo objeví Ameriku a příležitost, jak si u jedné z obou "zlůzovatělých" stran připsat body.

Nemáte zač, pane Kolaříku. Daruji vám ještě jeden vtipný článek Michaela Romancova, a jelikož mám v redakci Deníku N kamaráda, doufám, že vás tím přesvědčím, abyste si nenechal ujít další články a Deník N si předplatil:

https://denikn.cz/185212/80-let-stalinova-paktu-s-hitlerem-ktery-nemel-ziskat-cas-na-obranu-ale-na-utok/?cst=04d8624cfb1a409fd84b142742d5f2a755e812f8

Kdyby Stalin nebyl padouch a nepaktoval se s Hitlerem, Hitler by se neodvážil napadnout Polsko, nerozpoutal by Druhou světovou válku, a tady u nás by doposud v míru trval Protektorát Čechy a Morava.

„A pro tento základ je nezbytné, aby tento muž nebo tato žena mohli uplatňovat ona práva bez obav a nezastrašováni jakýmikoli represemi.‟

https://en.wikipedia.org/wiki/White_Terror_(Greece)

K vytvoření demokracie je podle Winstona Churchilla zjevně třeba lidí všech pravicových názorových zaměření, včetně fašistického, jen nikoli levičáků, nebo dokonce komunistů.

Co se toho pomníku maršála Koněva týče, pak ti co teď mají náhlé nutkání ho polévat červenou barvou, by si snad měli připomenout slova písně Karla Kryla, kterou napsal ještě pod velmi čerstvými dojmy ze sovětské okupace roku osmašedesátého:


"Vím - byla by to chyba
plivat na pomníky..."

Mně přijde, že dnes mnoho lidí hledá (s velkou nenávistí) viníky za to, že dnešní svět není takový, jaký by ho chtěli mít. Dokud ty viníky hledají jen v minulosti, tak je to ještě celkem dobré.

Asi nic. Jen to konstatuji. A myslím si, že nenávist škodí především těm, kteří nenávidí.

On podstavu věci velice dobře vystihl starosta toho pražského obvodu, kde ta socha stojí: že si tu podávají ruce fundamentalisté obou stran. Jak pohrobci Stalina, tak vyznavači neofašismu. A oba tábory společně uctívají putinovské Rusko.

než jen ty dvě, které ruku v ruce strhávají plachtu.

To už je druhý případ dneska, kdy musím požádat o konkretizaci řečeného.

Buďto jsem už méně chápavý, anebo diskutující mají až příliš velkou důvěru v mé intelektuální schopnosti. ;-)

Kterápak "další strana", paní Zemanová?

Nevím, co s tím očividným nedorozuměním.
Vy jste napsal, že starosta toho pražského obvodu řekl, že si tu podávají ruce fundamentalisté obou stran, tj. Stalinovi pohrobci a neofašisti.
Mne zarazil ten termín "obou stran", když tito ve sporu o Koněva tvoří stranu jednu. Na to jsem narážela, na nic jiného.
Za opačnou stranu je možné považovat iniciátory protestů proti setrvání pomníku na místě, případně radnici, která dala pomník zakrýt.

Socha maršála Koněva přečkala bez úhony revoluční dobu, kdy skupina vandalů exhibovala hanobením slavného tanku, pomníku oněch prostých vojáků, kteří při osvobozování Prahy padli. Asi tak čtvrt století stála v Dejvicích v klidu a pokoji, až v posledních letech se stala terčem útoků barvou, které měla loni ukončit instalace vysvětlující desky s historickým výkladem o Koněvově životě a díle. Letos, třicet let od změny režimu, sochu zase někdo barvou polil, a najednou radnice \Prahy 6 usilovně pracuje na zveličení aféry, na jejím živení a udržování.

Považuji za vysoce pravděpodobné spekulace, že humbuk kolem sochy maršála Koněva má především odvést pozornost od nějakých průšvihů na radnici Prahy 6, které životy obyvatel čtvrti postihnou mnohem vážněji než nějaká socha. Starosta pak nepochybně ví, jaké jiné čachry se snaží čachrováním se sochou zakrýt. Bylo by hezké, kdyby se někdo dopátral toho, oč přesně jde, a pak to vypsal nebo vymaloval na plachtu zakrývající Koněvovu sochu, aby se tak z plachty zahalující stala plachta odhalující.

Bylo by v zásadě možné, že by za litím barvy po Koněvově soše stáli i agenti Kremlu, kteří by se takto snažili mobilizovat české příznivce Putinova režimu a odvést pozornost například od demontrací v Moskvě, ale to by bylo přece jen poněkud spletitější spiknutí. Navíc by Putinovi agenti těžko ovlivnili jednání starosty Prahy 6, aby na pouhé polití sochy barvou reagoval návrhy na její odstranění a jejím zakrýváním plachtou. Ledaže — a to bude opět nejlépe vědět starosta sám — by i on byl jedním z ruských agentů.

Hezká konspirační teorie. Proč mluvit o problému, když můžu vyslovit osočení?

Michael Romancov dovede zdatně pracovat s archivy — a vybírat si z nich, co se mu hodí. Jeho práci poněkud znehodnocuje občas příliš nápadné přehlížení všeho, co nepodporuje tezi, kterou Romancov předkládá, a naprosto neschopný je Michael Romancov domýšlet důsledky toho, co vykládá.

Romancovova teorie o tom, jak Stalin vyvolal Druhou světovou válku, vychází z výkladu historie podle Andreje Zubova. Zubov v zásadě vycháuí z oficielní sovětské, případně ruské historiografie, a jednoduše v ní překlápí znaménka plus a mínus. Jeho obraz dějin je tak poněkud zjednodušený, a jak ukázala například beseda v Knihovně Václava Havla [1], ani němečtí ani polští historici se s ním neztotožňují. Michael Romancov pečlivě dokládá představy, které od Zubova převzal, materiály z ruských archivů, naprosto však ignoruje archivy německé, britské nebo francouzské. To mu umožňuje přehlížet, jak se nacistické Německo připravovalo na válku, a nezabývat se otázkou, proč Francie nereagovala na návrat německé armády do demilitarizovaného Porýní, proč Francouzi a Britové nečinně přihlíželi anschlussu Rakouska, zda Chamberlain a Daladier opravdu věřili, že Hitler se spokojí s anexí Sudet, nebo proč se Francouzi a Britové stejně ochotně jako s Anschlussem smřili i s Protektorátem Čechy a Morava. Omo to vypadá, že západní velmoci usilovaly o nasměrování Hitlera na východ, proti Sovětskému svazu, už v době, kdy Stalin, aspoň podle toho, co tvrdil západním komunistům, podporoval nástup Hitlera k moci z podobných důvodů jako dnes Slavoj Žižek volbu Donalda Trumpa americkým prezidentem [2, 3] — v duchu hesla „Čím hůře, tím lépe‟ v naději, že to, co nacisté u moci předvedou, zmobilizuje veřejnost proti nim a získá podporu komunistům. To samozřejmě zpochybňuje spojenectví západních mocností s Polskem — jestliže měl Hitler táhnout na východ proti Sovětskému svazu, Polsko mu nevyhnutelně leželo v cestě.

Romancov také vtipně poukazuje na to, jak se Stalin trapně přepočítal, když se chtěl ochránit před německým útokem, a pustil si Německo k hranicím. Obsazením části Polska sice tyto hranice posunul o kus na západ, ale i když vezmeme v úvahu, že Hitler nechtěl nic jiného než válku a odradit by se od ní ničím nenechal, i to, že Francie a Velká Británie si Hitlerovo tažení přes Polsko na Sovětský svaz přály, zdá se, že bránit Polsko by bývalo bylo pro Stalina přece jenom lepší, tím by tu kritickou hranici, u které bude muset bojovat, posunul na západ ještě dál. Tady by ovšem důležité informace pravděpodobně doplnily archivy polské. Byl by společný boj Poláků s Rusy proti Hitlerovi možný po mnohasetleté historii nepřátelských polsko–ruských vztahů, v níž Rusové někdy okolo naší bitvy na Bílé hoře slavně vyhnali polské okupanty z Moskvy, předobrazy Gogolova Tarase Bulby sváděly líté boje o Ukrajinu nejen s Tatary, ale hlavně právě s Poláky, a carské Rusko si s chutí ukouslo pořádný kus Polska při slavném Trojím dělení.

O důsledcích, které Michael Romancov nedomyslel, jsem se už zmínil, když jsem na jeho článek odkazoval: kdyby to bývalo tenkrát fungovalo tak, jak si Romancov představuje, mohla Stalinova spolupráce s Polskem, Británií a Francií zabránit světové válce — a zachovat Protektorát Čechy a Morava šťastně do dnešních dnů. Je přitom jisté, že nacisté by naše území dokonale vyčistili od Židů a, za ochotné spolupráce našich předků, od Cikánů. Plynové komory a krematoria by nemohli stavět v Osvětimi, tak by je možná vybudovali v Terezíně. A pak by přišla řada na Čechy, které by nebylo možné deportovat na Sibiř, a tak by i pro ty naše předky zůstaly plynové komory jediným možným konečným řešením.

Churchillovu brilantní obhajobu cituje Michael Romancov tak, jako by Churchill byl spolehlivým zdrojem informací a všechno, co vykládal na svou obhajobu britskému parlamentu o situaci v Řecku, byla pravda. Případně jako by aspoň ten britský parlament byl složen z jedinců objektivních, nepředpojatých a spolehlivě informovaných, takže co většinovým hlasováním schválí, to bylo pravdivé a správné. Citoval jsem už heslo z Wikipedie o Bílém teroru, které ukazuje, že ty ozbrojené bandy v řeckých ulicích, o kterých Churchill doma v parlamentu mluvil, byly tvořeny především Churchillovými spojenci. Zmínil jsem se rovněž o řeckých uprchlících v Československu, o kterých víme i bez studia historie díky tomu, jak se do naší populární kultury zapsaly sestry Elefteriadu — komu připadá věrohodná představa zrovna jejich rodiny jako těch ozbrojených banditů ohrožujících demokracii, může se jich zeptat. Ledacos o tom, jakou to demokracii Churchill v Řecku bránil a budoval, bychom patrně našli v řeckých archivech, ale možná postačí i řecká historická paměť. Christos Piniatides nedávno ve svém článku o straně MeRA25[4] jmenoval právě začátek Studené války jako jednu z nejhorších věcí, jaké kdy z Řecka vzešly, a vzpomíná na to jako na dobu: „když se Winston Churchill spojil s nacistickými kolaboranty, aby rozdrtili partyzánské hnutí.‟

Důsledek Romancovovy argumentace, který Michael Romancov nedomyslel tentokrát, je v článku zaměřeném především na maršála Koněva obzvlášť komický: Churchillova sebeobhajoba je totiž zároveň skvělou obhajobou Koněvova zásahu proti maďarskému povstání.

[1] http://www.evropsky-rozhled.eu/zapisky-z-prednasky-zapomenuta-valka-evropa-mezi-berlinem-a-moskvou-cast-1/

[2] https://a2larm.cz/2016/11/volil-by-zizek-hitlera/

[3] https://a2larm.cz/2019/07/mel-jsem-pravdu-kdyz-jsem-podporil-donalda-trumpa-proti-hillary-clintonove-naprosto/

[4] http://denikreferendum.cz/clanek/29868-mera25-jako-setba-budoucnosti-evropy